Star Wars Battlefront 2 Recenze Star Wars Battlefront II

Star Wars Battlefront II

Pavel Makal

Pavel Makal

22. 11. 2017 12:40 31
Reklama

Mám to štěstí, že se mi zpravidla píše lehce. Nestává se mi, že bych dlouze zíral na nedokončenou větu nebo nedej bože na prázdnou obrazovku Wordu. A když už se to stane, spraví to krátká cigaretka a zas prsty běhají po klávesnici jako splašené. Dnes je to jiné. Sedím u stolu už dobrých patnáct minut a prostě nevím. Nevím odkud začít s hodnocením hry, o jejímž osudu bylo rozhodnuto ještě předtím, než se vůbec dostala na pulty obchodů. Situaci mi navíc výrazně zkomplikoval onen nyní už dobře známý veletoč, kdy v průběhu recenzování vydavatel ustoupil ze svého vypečeného záměru a „na čas“ ze hry odstranil mikrotransakce. Nuže, pojďme na to pěkně popořádku a doufejme, že se na konci dobereme jednoznačného závěru.

PŘED DÁVNÝMI ČASY V JEDNÉ VELMI VZDÁLENÉ REDAKCI

Když jsem před dvěma lety psal svou polovinu recenze na první Battlefront (pro účely našeho dnešního povídání pomineme starší díly od Pandemicu a budeme hovořit jen v intencích rebootované značky), byla situace o dost jiná. Hře se sice dost lichým způsobem vyčítala podobnost se sérií Battlefield, malý a možná až příliš plochý obsah, který bylo nutno v průběhu dalšího roku doplnit o pořádně mastný season pass, jenže v jádru šlo o velice příjemnou multiplayerovou střílečku i pro ty, jež se normálně klání s ostatními hráči vyhýbají jako čert kříži. Pro fanoušky Star Wars šlo navíc o povinnost, už jen kvůli bezchybné prezentaci čarující jednu ikonickou scénu za druhou. Nový díl měl být samozřejmě po všech stránkách lepší. Měl zahodit season pass a místo něj nabídnout bezplatné dodatky. Měl přinést nový systém tříd, který prohloubí taktické možnosti multiplayeru. A pro mnohé měl také především konečně přinést příběhovou kampaň. Právě u ní začneme, protože její hodnocení je vlastně nejsnazší.

Iden Versio, velitelka speciální imperiální jednotky Inferno Squad, je děvče ostré jak břitva a její hluboké hnědé oči přímo vyzývají k pozvání na kafe.

Dlouhé měsíce jsme v mnoha tiskových zprávách a rozhovorech s vývojáři slýchali, že Battlefront II přinese příběh hodný Hvězdných válek. Bylo mu vyčleněno dokonce samostatné studio Motive pod vedením Jade Raymondové a přestože si asi nikdo nedělal iluze o tom, že půjde o kdovíjaký epos, mohli jsme doufat v menší koherentní příběh, který by dostatečně vyplnil mezeru mezi šestou a sedmou epizodou filmové ságy. Nic takového se ale bohužel nestalo a stejně jako v případě loňského Battlefieldu tu máme spíše hrstku epizod s velice rozkolísanou kvalitou. Při délce kolem čtyř hodin je to doslova ostudné. A to přitom zápletka začíná tak slibně! Iden Versio, velitelka speciální imperiální jednotky Inferno Squad, je děvče ostré jak břitva a její hluboké hnědé oči přímo vyzývají k pozvání na kafe. Prožijeme s ní efektní infiltraci povstalecké lodi, emotivní scénu s explozí Hvězdy smrti a už už se těšíme, jak nyní budeme sledovat nastalou situaci z pohledu slábnoucího Impéria. Tolik jsem se těšil, že měli scénáristé dost odvahy vložit do mainstreamové hry příběh té „špatné“ strany. Bohužel vám bez větších spoilerů musím prozradit, že mé nadšení trvalo velice, velice krátce. Iden vůbec nedostane prostor pro jakýkoli charakterový vývoj, obrat o 180 stupňů přijde ráz naráz a během zlomku vteřiny střílíte najednou prostě na jiné cíle.

TROCHU ŽIVOTA DO TOHO UMÍRÁNÍ

Problém je také to, že v rámci samotné hratelnosti se neděje nic zajímavého. Vývojáři v mnoha ohledech naprosto rezignovali na jakékoli pamětihodné či spektakulární efekty, takže když už dostanete k dispozici jednoho z nejikoničtějších hrdinů značky, budete s ním trapně likvidovat jakési hmyzí poletuchy, dokud chlapík kousek vedle neopraví přístupovou konzoli. Letecké mise jsou zpravidla o tom, že vás vývojáři nechají likvidovat vlny a vlny nepřátel, a když už to podle jejich názoru stačí, mise končí. Za celou tu dobu se nic zvláštního nestane. S trochou nadsázky vám musím prozradit své jemné ironické povzdechnutí nad tím, že kampaň nedělalo některé z vývojářských studií série Call of Duty. Byl by to sice kýč a padal by tam jeden Star Destroyer za druhým, ale aspoň by se bylo na co dívat. Abych jen nehanil, kampaň má i světlejší stránky a například mise s Lando Calrissianem a především bitva o Jakku mají šťávu. Té první výrazně dopomáhá situační humor, té druhé zas velmi působivé kulisy. Bohužel se to celé ztrácí v kýčovitých okamžicích, jako je třeba jeden naprosto nevypointovaný polibek, a hlavně v samotném závěru, který si ode mě odnese zvláštní cenu za největší WTF moment letošního herního roku. Pokud patříte k těm, kteří si chtěli Battlefront II pořídit jen kvůli příběhu, pak raději nechte korunky v prasátku a doufejte v brzké a úspěšné dokončení nějakého jiného Star Wars počinu. Tady jsme totiž opět svědky kampaně, jež byla přilepena k multiplayerové hře, aby se neřeklo.

Dalším režimem, v němž můžete strávit o poznání větší porci času, je Arcade. Ten můžete absolvovat buď sami, nebo v kooperaci s kamarádem ve split-screenu. A pokud se vám kamarád znelíbí, můžete mu dát pocítit temnou stranu Síly v módu versus, taktéž na jednom kanapi. V rámci Arcade je pro vás připraveno šestnáct bojových scénářů, osm za každou stranu odvěkého konfliktu. Každý má následně ještě tři stupně obtížnosti. Jedná se zásadě o klasickou hordu, kdy zpravidla na čas likvidujete vlny nepřátel. Když nic jiného, aspoň si tu můžete vyzkoušet hraní za hrdiny, je totiž dost možné, že se k nim po mnoho dalších hodin jiným způsobem nedostanete. Nejedná se sice o nijak zvlášť objevný počin, nicméně při hraní ve dvou vás může na nějaký čas zabavit. Tedy pokud vám ke štěstí stačí kulisy Star Wars, žádná jiná přidaná hodnota tu nefiguruje.

STARÁ ZNÁMÁ PARTA

Co se týče hrdinů, nacházejí se ve hře samozřejmě staří známí z prvního dílu, doplnění o několik lákavých novinek. Je jich v tuto chvíli sedm za každou stranu, na té kladné figuruje Luke Skywalker, Leia, Han Solo, Yoda, Rey, Lando a Chewbacca. Temnou stranu reprezentuje obligátní Darth Vader, císař Palpatine, Darth Maul, Boba Fett, emo teenager Kylo Ren, Iden Versio z příběhové kampaně a Bossk. Jar Jar Binks doufejme přibude v některém z bezplatných rozšíření. Pomalu se blížíme k okamžiku, kdy se začne lámat chleba a bude třeba zhodnotit multiplayer, ale v odstavci o hrdinech si odbydu jednu jeho část extra. Ve hře opět figuruje režim Heroes vs. Villains, oblíbená potyčka slavných postav bez zbytečného kanónenfutru okolo. Bohužel, zatímco v prvním dílu patříl tento režim k těm, které jsem hrál s chutí, v novince nedokážu přežít ani pár vteřin, natož abych nějak smysluplně poškozoval nepřátele. Zjevně dělám něco špatně, ale nepodařilo se mi odhalit, z jakého důvodu poškozuji ostatní hrdiny za pouhý jeden bod (!), zatímco oni mě dokáží sesmažit na prach během okamžiku. Zrovna tohle hře vyčítat nebudu, protože se zjevně jedná o problém na mojí straně, ale klidně mi napište do komentářů, zda jste se s tím setkali také, potažmo jak tuto zapeklitost vyřešit. Zdráhám se totiž uvěřit tomu, že na vině jsou kartičky, základ všeho zla a hlavní žába na prameni úspěchu Battlefrontu II. Tak, a je to tady.

Samo zrušení možnosti koupě beden za peníze nic neřeší, systém levelování skrz kartičky je totiž špatný v samém základu.

Po celou dobu psaní předchozích odstavců si lámu hlavu nad tím, jak moc do hodnocení promítnout kontroverzi, jež se kolem hry v posledních dnech točí. Pokud se o Battlefront II zajímáte (a patrně zajímáte, proč byste jinak četli tuto recenzi), pak nemá moc smysl tady znovu opakovat to, co jste si na našich i jiných stránkách mohli přečíst už tolikrát. Battlefront II zkrátka v očích spotřebitelů už dopředu dojel na obchodní model, kterým se vydavatelství EA mazaně snažilo zalepit díru po zrušení season passu. A ačkoli, patrně na popud jistého telefonátu z Disney, byly mikrotransakce ze hry na neurčito odebrány, s pověstí hry to už nic moc dobrého nenadělá. Po svých mnohahodinových zkušenostech se hrou ale přicházím s jiným poznatkem. Ono totiž samo zrušení možnosti koupě beden za peníze nic neřeší, systém levelování skrz kartičky je totiž špatný v samém základu, minimálně při současném nastavení odměňování. I kdyby placené lootboxy ve hře nikdy nebyly, i kdyby se EA vyhřívalo v paprscích přízně publika, i kdyby hráči neměli kopřivku při zmínce slova „bedna“, pořád by platilo, že jakýkoli progres ve Star Wars Battlefront II je úmornou, pinoživou a v podstatě protivnou PRACÍ, na jejímž konci možná leží odměna v podobě možnosti hrát hru tak, abyste se opravdu bavili. Nebudu tedy zbytečně hrozit pěstí vstříc EA, to za mě dělají jiní. Je ale třeba zcela překopat systém, na němž Battlefront II stojí.

CHCEŠ SE BAVIT? TAK PLAŤ!

Abyste rozuměli, kartičky tu znamenají všechno. Díky nim levelujete své postavy, ať už hrdiny nebo běžné vojáky. Je úplně jedno, jak často za svou oblíbenou třídu hrajete. Úroveň postavy spočívá v množství unikátních karet, které pro tu konkrétní postavu máte odemčené. Každá karta má navíc několik úrovní kvality a vylepšovat si je můžete za speciální součástky, které lze nalézt taktéž v lootboxech. Abyste tedy celý systém pochopili ze široka: řekněme, že se vám líbí hrát za třídu Assault. Abyste mohli v bojích skutečně uspět, je třeba pro ni získat posilující kartičky. Ty padají zcela náhodně z lootboxů, které si můžete koupit za kredity. Lootboxů jsou tři druhy, z jednoho padají vylepšení na lodě, z jiného na hrdiny a z toho dalšího, „logicky“ nejdražšího, na běžné vojáky. Ano, v každém druhu můžete nalézt i kartičky z těch ostatních, problém je, že hra zároveň obsahuje velké množství balastu, jako jsou heroické pózy na konci bitvy, nebo různé emotikony. Můžete v nich také najít nové zbraně, které se jinak odemykají postupným zabíjením určitého množství nepřátel. A také se tu nalézají ony speciální součástky na vyrábění nebo vylepšování kartiček. Bohužel ve zcela směšném množství.

Ona nejdražší a zároveň nejsmysluplnější bedna (v roli obyčejného vojcla strávíte nejvíce času) stojí 4 tisíce kreditů. Za zápas jsem v průměru dostával kolem 350 kreditů, a to v jakémkoli případě, ať už jsem se snažil plnit úkoly, nebo jen tak nazdařbůh pobíhal kolem a lovil fragy. Ačkoli čas od času splníte nějaký milník a dostanete bonusové kredity, je nákup jedné bedny záležitostí několika hodin, počítáme-li, že jeden zápas ve výsostném režimu Galactic Assault nejde pod dvacet minut. No a když už si na tu bednu naškudlíte, nemáte jistotu, že v ní budou karty pro vaši oblíbenou třídu, nebo že v ní dokonce nebudou duplikáty, které se automaticky konvertují zpět na kredity ve VELMI NEVÝHODNÉM kurzu. Každý den také dostanete bonusovou bednu jen za to, že jste se přihlásili. Kupříkladu dnes jsem v ní našel 5 součástek na crafting a krásných 125 kreditů, v jiné dny to není odlišné. A to jsem do rovnice tristní ekonomické situace nevložil další krásnou proměnnou, tedy fakt, že si oblíbené hrdiny taktéž musíte odemknout za kredity, abyste za ně vůbec mohli hrát. Takový Luke Skywalker nebo Darth Vader vám spolknout každý úctyhodných 15 tisíc.

ZA VŠECHNO MŮŽE ČAS

Nojo, říkáte si třeba, ale co když se na celý ten tyjátr s kartami vykašlu a budu si prostě jen hrát? Vždyť v prvním Battlefrontu byly nějaké karty taky, a i když jsem je neřešil, mohl jsem si celkem spokojeně užívat. Chyba lávky. Karty totiž neovlivňují jen to, jaké aktivní schopnosti bude vaše postava mít, ale také dodávají speciální perky s dost zásadními výhodami. Takový Specialista si třeba může aktivovat kartičku, která ho zneviditelní pro radary ostatních i tehdy, když zrovna střílí. Další karty snižují poškození z explozí, posilují získávání Battle bodů a tedy urychlují možnost hrát za hrdinské či obrněné jednotky. Pokud se na bojišti potkáte s hráčem, který má pořádně vylevelované karty, můžete se s úspěchem na 99 procent rozloučit. S ohledem na to, že nyní tedy ve hře absentuje možnost nákupů za reálné peníze, musí tito „nadlidé“ trávit hraním extrémní množství času. Zapnout si Battlefront II na několik rychlých zápasů jednou denně je sice možné a určitě nějaký ten frag ulovíte, rozhodně se ale nebudete těšit z kdovíjakých úspěchů. Systém, který byl zcela očividně a naprosto brutálně vytvořen s cílem nutit hráče utrácet, se zkrátka nyní zbortil a nezbývá než doufat, že autoři hru v budoucnu přebalancují tak, aby nevyžadovala dodatečné investice. Můžeme věřit, můžeme doufat. Bohužel mě hra v současné podobě frustruje víc než baví. A o zábavu jde přece především, zejména tehdy, když by jinak mohlo jít o perfektní zážitek.

Map je celkem 11, nejedná se o nijak závratné číslo, ale navštívíte lokace ze všech částí filmové ságy.

Multiplayer nabízí úhrnem pět režimů. Tím největším je již zmiňovaný Galactic Assault, mód pro 40 hráčů, nejvíce podobný Rushi z Battlefieldu. I tady jeden tým útočí, respektive plní sérii úkolů, ten druhý se mu v tom samozřejmě snaží zamezit. Dalším režimem je Starfighter Assault, prakticky totéž, jen se z pozemních bojů přesouváme hezky do vzduchu. O Heroes vs. Villains už také byla řeč, mnohem zajímavější je novinka jménem Strike pro 16 hráčů. Menší rozloha napomáhá taktičtějšímu přístupu a nutí k mnohem větší spolupráci pro úspěšné dosažení cíle. Pětici uzavírá Blast, patrně nejméně zajímavý režim, kde proti sobě týmy po deseti startují v klasickém Team Deathmatchi. Map je celkem 11, nejedná se o nijak závratné číslo, ale navštívíte lokace ze všech částí filmové ságy. Namátkou budete bojovat na Kashyyku, Kaminu, v Mos Eisley, na Endoru, Jakku nebo Takodaně.

DÍVÁ SE NA TO KRÁSNĚ, ALE...

Multiplayer nyní funguje jinak, než jste byli z minulého dílu zvyklí. Na výběr máte ze čtyř tříd, ne nepodobných těm z Battlefieldu, jen medik chybí. Byl nahrazen důstojníkem, který umí posílit jednotky kolem sebe a návdavkem si pomoci automatickou kulometnou věží. Za své konání v zápase jste odměňováni takzvanými Battle body, po dosažení určitého počtu je následně můžete utratit za spawn v podobě hrdiny nebo třeba stíhačky či tanku. Body doskakují poměrně pomalu, větší množství získáte za plnění dílčích úkolů. Dosáhnout na hrdinu je ale opravdu náročné a připravte se na to, že v úvodních hodinách se vám to nejspíš nepovede. Tokeny z minulého dílu jsou pryč, nyní záleží jen na vašem skillu a do jisté míry i na štěstí, zda budete ve správnou chvíli na správném místě a započítají se vám body za plnění úkolu. Je škoda, že ani tentokrát hra neumožňuje obsadit jedno vozidlo ve více hráčích. Při vzpomínce na paseku, jakou dokáže nadělat jeden plně obsazený tank v Battlefieldu 1, je tato skutečnost o to smutnější.

Star Wars Battlefront II
i Zdroj: Hrej.cz

Jednou z mála, ale o to důraznější devizou hry je její technické zpracování. Battlefront II je krásná hra, ze které atmosféra Star Wars stříká po litrech. Kdybychom hodnotili jen dojem, jaký hra udělá na první pohled, bylo by to čistých 5/5 s mým osobním „hurá“ jako bonus. Je prostě úžasné se skupinou spolubojovníků běžet na zteč v noci na Kashyyku, když kolem vás burácejí výbuchy a nebe protínají lasery leteckých soubojů. Je radost sledovat rozbouřené vody a prudký déšť na Kaminu, ostře kontrastující se sterilitou interiéru. Právě tady je vidět láska a péče, které se hře dostalo v míře vrchovaté, to navíc doplňuje báječné ozvučení. Tentokrát navíc okusíte boj za mnohem více stran. Budete hrát nejen za Rebely a Impérium, ale i za jednotky Republiky, separatistické droidy nebo vojáky Prvního řádu. Nevýslovně mě mrzí, že hru táhnou pod vodu výše zmíněné nedostatky, pro fanouška Star Wars by to totiž jinak byl velký herní svátek. Hru jsem testoval na Xboxu One X a recenzoval na PlayStation 4 Pro. Obě verze vypadají skvěle, na PS4 Pro je na některých mapách výrazně vidět doskakování objektů a v některých cutscénách se projevilo podivné blikání a sekání, které ale po chvíli ustoupilo. Závažnějším technickým problémem je ale fakt, že mě hra poměrně často odpojovala od serverů a uštěpačně tvrdila, že jsem offline. Battlefront také na rozdíl od svého vojenského bratříčka neobsahuje destrukci prostředí.

Je docela možné, že se v budoucnu dočkáme nápravy. Že se z Battlefrontu II v průběhu několika příštích měsíců stane hra, do níž bude radost se vracet. Kvality pod povrchem na to určitě má. Dokud ale nedojde k totálnímu přepracování systému progresu, nejsou ani nucené ústupky z nenažraného přístupu k ničemu. Pokud by ve hře bedny fungovaly jako v loňském Battlefieldu 1, kde obsahují prakticky výhradně kosmetické předměty, neřekl bych na to ani popel. Tady je ale ta nepřiznaná snaha vydělat na frustraci hráčů cítit na sto honů. Takhle tedy ne.

Star Wars Battlefront 2
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Battlefront II mohl (a pořád může) být skvělou hrou. Mohl s prstem v nose překonat svého staršího brášku a stát se povinností pro každého fanouška Star Wars. Zakopl ale o hromadu klacků, které mu pod nohy naházel zvrácený a hamižný systém.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama