Star Wars Battlefront (2015) Recenze Star Wars Battlefront

Star Wars Battlefront

Redakce Hrej.cz

Redakce Hrej.cz

24. 11. 2015 08:00 23
Reklama

Týmová hra si podle nás zaslouží týmovou recenzi. Rozhodli jsme se proto po zralé úvaze, že vám nabídneme pohled dvou lidí, kteří přistupovali ke hře s odlišným očekáváním, měli z ní na počátku různé dojmy, ale v průběhu následujících hodin došli ke stejnému závěru. Formát vyhrazený převážně pro první dojmy z her jsme si tak vypůjčili pro recenzi, jejíž autoři si ale nemají oponovat. Každý nabídne svůj pohled na věc, nicméně nejde o dvě strany téže mince. I proto jsme se v redakci shodli na výsledném hodnocení i verdiktu.

JIRKA BIGAS: NAHORU A DOLŮ

Jako na houpačce. Tak jsem se v posledních měsících cítil, pokud jde o jeden z největších potenciálních hitů letošní nabité předvánoční sezóny. Stejně jako řada dalších hráčů jsem i já netrpělivě očekával představení hry a po oficiálním odhalení se nemohl dočkat, až se mi dostane do rukou. Na jaře jsem si v Los Angeles při příležitosti E3 mohl Battlefront poprvé osahat a převládaly ve mně pozitivní dojmy. Začal jsem být mírným optimistou. Nebude to žádná revoluce, ale fanoušci si přijdou na své, říkal jsem si. Než jsem si stačil spokojeně promnout ruce, přišel podzim a s ním i rozporuplně přijatá betaverze, která jako studená sprcha zchladila mé nadšení. Do plné hry jsem se tak pouštěl s jistou nedůvěrou, ale také s nadějí v zázračné zlepšení, abych během prvních několika hodin bezmála vzal hru na milost a nakonec skončil tam, kde jsem u hodnocení bety začal - a sice u kritiky.

Battlefront je naneštěstí učebnicovým příkladem slovního spojení vítězství formy nad obsahem.

Kritizovat Star Wars Battlefront není snadná věc, protože je to vysněný titul mnoha generací hráčů, jak ostatně dokládá šikovně vystavěná marketingová kampaň a ohlasy na ní. Vývojáři z DICE nejsou žádní packalové a shazovat jejich počin by bylo nemístné a nespravedlivé. Nelze přehlédnout, s jakou láskou a péčí se snažili do nejmenších podrobností přenést hráče do jedné předaleké galaxie, kde se kdysi dávno odehrávala úžasná dobrodružství. Vaše vlastní ale bude o mnoho skromnější. Mnohdy v posledním letech nepoužívám slovní spojení “vítězství formy nad obsahem”, když chci poukázat na nesoulad mezi podobou usilující o audiovizuální dokonalost a samotnou hratelností, jež pokulhává jako válečný veterán z bitvy o Hoth, který na ledové planetě nechal jednu nohu. Battlefront je naneštěstí učebnicovým příkladem tohoto rčení, a tak nezbývá než konstatovat, že sice vypadá nádherně, ale zdaleka už ne tak báječně se pak hraje.

LÁSKA VERSUS NENÁVIST

Navzdory tomu, že budu k novince kritický, nemohu opomenout hned na začátku zdůraznit, že ve výsledku se mi hra docela líbí. Jistě, budu jí vyčítat tohle i tamto, rozčilovat se nad tím i oním a nakonec vlastně dojdu k úplně stejným závěrům, jako když jsme se podělili o naše dojmy z betaverze. A přesto jsem ve hře utopil spoustu hodin, aniž bych stráveného času ve virtuálních bitvách litoval. Kritizovaná zkušební verze nás v redakci rozčilovala svojí povrchností, přílišným zjednodušením i neschopností přimět hráče, aby dělali, co se po nich v zápase chce. Ale hráli jsme ji jako o život. Když se Battlefront objevil v předstihu v programu EA Access, láteřili jsme s Vojtou v redakci nad chybějící kampaní, repetitivností misí a survivalu, a přesto pořád dokola hráli split-screen. A pak se nám dostala do rukou review verze, skuhrali jsme v týmovém chatu, ale věnovali se jí dál. A nebylo to jen proto, že nás čekala recenze. Ba ne, není to jen povinnost, co vás v Battlefrontu drží. Občas je to hra sama a občas je to snaha najít v ní to dobré, protože vy si prostě instinktivně přejete, aby hra uspěla, aby to vývojářům vyšlo.

Proč to tedy často nefunguje? Odpověď na tuto otázku se nehledá snadno. Ponechme stranou precizní technickou stránku, autentické zvukové efekty i nadčasový hudební doprovod. Není pochyb o tom, že jsou to skvělé Hvězdné války. Není to ale zdaleka tak skvělá hra. Samotná hratelnost je totiž trochu nedotažená. A za vinu to dávám paradoxně právě křečovité snaze autorů vymezit se vůči Battlefieldu a navrhnout podobnou, ale dostatečně odlišnou týmovou akci s vehikly. Stejně populární, stejně univerzální. A hádejte co? Znovu se jim to nepovedlo. Battlefield je možná pro řadu hráčů až příliš hardcore, ale Battlefront se ve snaze zalíbit se i svátečním hráčům vzdal jakékoli hloubky, čehokoli, co byste mohli nasávat delší dobu, učit se to, přicházet tomu na kloub. Je to instantní akce, která se i přes relativně rozsáhlý systém levelů, zbraní, karet, odměn a bonusů hraje úplně stejně na samém počátku jako po 15 hodinách.

JE TO JEDNODUCHÁ HRA

Levelování je v Battlefrontu vlastně do počtu, symbolické, abyste měli za čím jít a měli pocit, že se dostáváte odněkud někam. A také proto, že ho má dnes už pomalu každá střílečka. Formálně se ale novinka mnohem víc podobá frenetickým akcím, které se dříve nepokoušely o žádnou formu perzistentního multiplayeru. Je fajn odemknout si novou hlavu pro vaši postavu, ale není to důležité. Je bezva dostat se k novým zbraním, ale žádná z nich vám nemá poskytnout víc než symbolickou převahu nad někým, kdo právě vstoupil do Battlefrontu poprvé. A je to vlastně dobře. Kupříkladu postupně odemykaný zbraňový arzenál tak působí spíš jako takové šidítko, jak už jsme o tom psali v dojmech z bety. Víceméně je jedno, čím po nepříteli střílíte. Základní dvojice blasterů je stejně zdaleka nejuniverzálnější a není náhodou, že jí zůstává věrná drtivá většina hráčů. Řada zbraní pak působí jako variace na stejné téma. Jedna střílí pomaleji, ale uštědřuje větší zranění, druhá není tak efektivní, ale zato pálí o to rychleji. Nepřítel ve výsledku s největší pravděpodobností padne ve stejnou chvíli.

Battlefront nijak nemotivuje hráče, aby spolupracovali, nevzniká tu organická kooperace jako v jiných akcích.

Stejně jako v betě stále v plné hře postrádám i týmového ducha. Dílem je to dáno nešikovností hráčů, dílem samotnými pravidly. Battlefront nijak nemotivuje hráče, aby spolupracovali, nevzniká tu organická kooperace jako v jiných akcích. Namísto toho si každý hraje na svém písečku a po bojišti se pohybují dvě nehomogenní skupiny hráčů, které jen mají shodou okolností stejný cíl. Můžete namítnout, že takhle dopadne každá hra, pokud se jí chytí špatní spoluhráči. A zčásti máte samozřejmě pravdu. Existují ale způsoby, jak hráče přimět k tomu, aby spolupracovali. Hra vás může motivovat ke kooperaci, pěstovat týmového ducha a odměňovat vás za to, že na bojišti nesólujete. Nic takového ale Battlefront neumí, což je velká škoda, protože se díky tomu řada zajímavých módů nedovede pořádně rozvinout a ztrácí zbytečně na atraktivitě. Mužstva v rámci Battlefieldu jsou dlouhá léta jedním z takových osvědčených prostředků, jak hráče úzce semknout a dát jim na vědomí, že nejsou na bojišti jen sami za sebe. Ale chraň bůh, aby se Battlefront moc podobal svému předobrazu, a tak fungující mechanismus vývojáři nepochopitelně degradovali na systém parťáků. Parťáci jsou jen dva. Jsou ztraceni na bojišti a sami v početných soubojích téměř nic nesvedou. Celý koncept se omezil na pohybující se bod pro respawn. Nepochopitelné, zbytečné, nesmyslné.

NEORGANIZOVANÝ CHAOS

Battlefront by mohl podobně podporovat vojáky, aby hráli správně, kdyby bitevní stroje šlo osedlat ve více lidech. Ani toho se ale nedočkáme. Tady je každý sám za sebe. Sami pilotujete X-wing, sami řídíte AT-ST, sami útočíte s AT-AT. Jistě, někdo je proti vám a někdo s vámi. Chybí ale pocit skutečné sounáležitosti. Možná by to dokonce ani tak nevadilo, to by ale nesměla být velká část módů v Battlefrontu na spolupráci postavená. Včetně výkladní skříně hry v podobě režimu Walker Assault pro 40 hráčů. Zde už je spolupráce skutečně zapotřebí, ale většina lidí se k ní sama nemá a pravidla je nijak zvlášť nepobízí. I v Battlefieldu narazíte na podobné situace, kdy leckdo kašle na úkoly a prostě sbírá fragy. Jenže to není tak snadné a hlavně s tím můžete něco dělat. Vaše mužstvo, malý tým v týmu, dokáže leccos změnit a zařídit s trochou štěstí i ve chvílích, kdy někdo ze spoluhráčů vaše úsilí svojí neochotou spolupracovat sabotuje. Ale zkuste si představit, kolik toho asi svedete s jediným parťákem. Na mikrofonu můžete mít sice další přátele, ale ti už vám nenabídnou možnost oživit se na své pozici ani vám nebudou krýt záda na postu střelce, zatímco budete pilotovat nějaký neexistující dvoumístný letoun. Jednotlivec a dvojice prostě tváří v tvář nekoordinovanému chaosu, který leckdy na bojišti panuje, nic nesvede.

Proč je to taková škoda? Protože Battlefront nabízí poměrně pestrou směsici módů, které jsou mnohdy velmi lákavé, ale ne všechny se dají dobře hrát díky výše popsaným potížím. I když Walker Assault hraje v popularitě prim, nechybí klasický týmový deathmatch nazvaný Blast, Drop Zone známý z bety, variace na Capture the Flag jménem Cargo nebo Supremacy, což je takový kříženec módů Conquest a Rush z Battlefieldu. Většina z nich se mi sama o sobě hodně líbí. Nejsou vždy třeskutě inovativní, ale skoro všechny obsahují určitý twist, díky kterému se odlišují od konkurence a rádi se s nimi seznámíte. A i když se velká část odehrává na jedné ze čtyř základních map z režimu Walker Assault, které vývojáři různě rozřezali a upravili do podoby menších arén i pro potřeby početně skromnějších modů, často kritizovaný nedostatek úrovní rozhodně není problém. Nebo přinejmenším zdaleka ne takový, jak se to může z ohlasů zdát. Autoři chtěli zůstat věrní původní trilogii a řadu dalších světů si šetří do DLC, takže docela dobře rozumím tomu, proč chybí v Battlefrontu planety jako Alderaan, Kashyyyk, Coruscant, Naboo nebo třeba Kamino. Sám si navíc moc dobře vzpomínám, že jsem byl schopný zcela propadnout v jiných hrách třeba pouhé dvojici módů a třem mapám, které jsem hrál stále dokola bez omrzení. Nejde totiž o kulisy, v nichž se pohybujete. Problém je, že Battlefrontu chybí hloubka v samotné hratelnosti, jak už bylo řečeno.

DÁVÁM PŘEDNOST KVALITĚ PŘED KVANTITOU

Mýtus o minimu map a módů bych tak chtěl vyvrátit. Jejich množství je zcela dostačující. Není totiž jejich chybou, že řada hráčů má pocit, že se Battlefront vyčerpá ve chvíli, kdy vyzkouší všechny módy na všech mapách. Tomu by nezabránila ani dvojnásobná nabídka. Tak to prostě je. Nadšení z vás vyprchá v momentu, kdy si pořádně osaháte vše, co hra nabízí. Vyzkoušíte všechny hrdiny, projdete všechny světy a zastřílíte ze všech vehiklů, které působí v některých módech skoro zbytečně. Jak sami vývojáři říkají, přes všechnu tu fantastickou techniku je totiž Battlefront především o soubojích pěchoty na povrchu planet. A to ostatní už je jen taková omáčka navíc. Rozhodující ale navzdory vší kritice je, že to, co poté zůstane z Battlefrontu, není vůbec špatné. Není to fantastická hra, ale je velmi slušná. Má nádhernou grafiku, pohlcující atmosféru, poctivě zpracovanou licenci a i když by jí rozhodně bez ní lidé nevěnovali takovou pozornost, je její neodmyslitelnou součástí. Nemá smysl se zabývat tím, co by byl Battlefront bez Star Wars, protože samotné Hvězdné války jsou - ruku na srdce - jedním z důvodů, proč se o hru zajímat a hrát ji. Tak to prostě je.

Třeba Droid Run je fantastická variace na Conquest, v níž se však obsazované body - malí roboti - neustále pohybují.

Co mě mrzí zdaleka nejvíc je, že potenciálně nejlepší módy ničí právě nevyzrálá komunita, kterou přilákala plochá a nenáročná hratelnost. Třeba Droid Run je fantastická variace na Conquest, v níž se však obsazované body - malí roboti - neustále pohybují. Zkuste ale s neznámými lidmi vyhrát! Udržet trojici droidů po stanovenou dobu v moci jednoho týmu je pro většinu svátečních hráčů skoro nemožné, a není proto náhodou, že většina kol končí až po vypršení časového limitu. Mnohem lépe si tak paradoxně vedou méně atraktivní, ale prosté a na pravidla nenáročné režimy jako Drop Zone. Evakuační pody dokáže zabrat i úplné jelito, pokud se alespoň trochu snaží a v podstatě se po hráčích chce jen zlomek toho, co ve Walker Assault. I když ten má na druhou stranu díky své popularitě alespoň naději, že se jej nakonec většina lidí hrát naučí a pochopí, co se po nich chce a co mají dělat. Momentálně to totiž velké části očividně uniká. A nebo jim je to jedno. Supremacy je fajn, ale vedle ostatních zkrátka působí jako chudý příbuzný. V módu Cargo musíte ukořistit cenný náklad a donést ho do své základny. O totéž se snaží i soupeř. Na rozdíl od boje o vlajku ale skórujete i v případě, že přijdete o svůj náklad. Zní to bezva, nicméně křehká rovnováha CTF se tím bohužel narušila a není to taková zábava.

PESTRÁ NABÍDKA MÓDŮ

Blast je prostě týmový deathmatch na rozstřílení. Neurazí, ani nenadchne. Fighter Squadron vypadá podobně, možná lehce nezáživně. Navzdory banálním pravidlům jsou ale vzdušné souboje překvapivě chytlavé a budete se k nim rádi vracet. A pak jsou tu dva módy speciální, v nichž jde především o kultovní postavy - Hero Hunt a Heroes vs Villains. Prvně jmenovaný považuji za méně zdařilý, ale pořád vysoce nadprůměrný. V duchu hesla všichni na jednoho jde celá mapa po krku jedinému hrdinovi, případně padouchovi. Ten, kdo známou postavu usmrtí, nastupuje na její místo, přičemž rozhodující je počet zabití v kůži hrdiny/padoucha. Heroes vs Villains, jak už samotný název napovídá, proti sobě postaví všechny dostupné hrdiny a padouchy. Funguje tak i jako takový šikovný tutoriál, v němž přijdete ovládání těchto postav na kloub, a nepřekvapí vás pak situace, kdy se jich zmocníte třeba ve Walker Assault. Na jedné straně je Darth Vader, Palapatine a Boba Fett, na druhé pak Leia Organa, Han Solo a Luke Skywalker. V bojích šest na šest známé postavy doplní obyčejní vojáci, respektive takzvaní bodyguardi, kteří mají zajímavější dovednosti. Tým, který jako první přijde o všechny své hrdiny/padouchy, prohrává kolo. Zatímco ostatní vojáci se mohou respawnovat, unikátní postavy mají jen jeden život. Role v dalším kole se spravedlivě prostřídají a tímto způsobem se pokračuje až do chvíle, než má některý z týmů na kontě pět vítězství.

Star Wars Battlefront
i Zdroj: Hrej.cz

Obecně pak platí, že čím méně hráčů je zapotřebí v módů a čím je mód jednodušší, tím lépe se méně zkušeným hráčům hraje a užitek z toho mají všichni. Do módů Drop Zone nebo Hero Hunt se totiž zvládne zapojit každý. A hra za hrdiny je zábavná navzdory topornému ovládání, které by se v soubojích se světelnými meči mohlo přiučit od Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy z roku 2003. Jenže nakonec stejně skončíte u toho, že přes veškeré zklamání hrajete dál. Výsledkem totiž je promarněná šance vytvořit ultimátní Star Wars hru, ale současně pořád docela solidní titul, i když vám leckdo může tvrdit opak. My litujeme toho, že autoři nenabídli hráči komplexnější zážitek. Nebo se nepokusili jej suplovat kampaní pro jednoho hráče. Třeba i takovou v duchu Battlefieldů, když už ne jako z Bad Company. Neříkám, že je lepší špatná kampaň než žádná, to rozhodně ne, ale při hraní tutoriálu, tréninkových misí, survivalu nebo takzvaných Battles a Hero Battles se nelze ubránit zklamání, že někdo spálil šanci neušít z toho alespoň lehce nadprůměrnou kooperativní kampaň. Vždyť sama existence split-screenu je fantastická. Každá hra na rozdělené obrazovce je ve dvou hned o něco zábavnější, jak často říkáme s Jardou, a Battlefront není výjimkou. Pochválit lze autory bezvýhradně také za to, že hráči nabízí možnost hrát FPS i 3rd person akci. Jaká hra vám tohle dovolí, navíc jaká multiplayerová akce? Rozhodně to není standard a nadstandardně působí i výsledek jejich snažení o vybalancování obou perspektiv. Klidně tak proti sobě mohou stát hráči využívají odlišné režimy, aniž by byl někdo zvýhodněn. Respektive každá výhoda je vykoupena nějakým minusem, kde má převahu druhý mód. I když konkrétně FPS režim nejde použít všude - třeba při hře za hrdiny nebo jejich bodyguardy, takže si musíte zvykat i na 3rd person kameru.

NENÍ TO HIT, NENÍ TO PROPADÁK

Naložil jsem Battlefrontu, co se do něj vešlo. A navzdory tomu odcházím s přesvědčením, že se jedná o slušnou akci. Dopíšu recenzi a ke hře se vrátím. Proč? Protože má svoje kouzlo. Klouže po povrchu, chybí jí hloubka i náročnost, která by odměnila zkušené hráče. Jenže jsem jí to bůhvíproč ochotný odpustit. Stejně jako miliony dalších hráčů. Dál na ni budu nadávat a spílat vývojářům za to, jak to mohli takhle zbytečně pokazit. Battlefront totiž není jasný hit. Je to prostě a jen docela dobrá hra, která měla ale mnohem větší ambice. Co po nich zůstalo, je bezkonkurenční technické zpracování, mistrně zvládnuté audio a důkladnost a věrnost universu, které mohu jako Trekkie fanouškům Hvězdných válek jen tiše závidět. Tedy, ne že bych neměl sám rád Star Wars, ale mohu pouze doufat, že někdo někdy s takovou péčí a smyslem pro detail zase uchopí svět Star Treku. Alespoň co se audiovizuální stránky týká. Za pár hodin budete znát Battlefront skrz naskrz a může vás začít trochu nudit. Lék na to nemám. Víc obsahu vám zatím nenabídne. V nedostatku map a módů to ale není, musím znovu zdůraznit. Spíš než je, což beztak vyřeší vlna DLC, bych si tak přál v rozšířeních najít nějakou úpravu pravidel či režimy pro pokročilé, které oddělí zrno od plev. Takhle je hratelnost poněkud repetitivní a víc vás ve hře drží samotné prostředí a atmosféra než její pravidla a mechanismy.

PAVEL MAKAL: PŘEDALEKÁ GALAXIE NIKDY NEBYLA BLÍŽ

Před psaním o Star Wars Battlefront mě napadala spousta vyčpělých frází, jakými recenzi vykopnout. Rozepisovat se o téměř čtyřicet let trvajícím fenoménu má ale na stránkách herního webu těžko smysl. Provázanost filmů a her je zrovna u této ságy nebývale pevná a čítá tituly všech žánrů a kvalit. Nachází se mezi nimi i dvojice her z let 2004 a 2005, s podtitulem Battlefront. A právě na tato díla z kuchyně zaniklých Pandemic Studios se nyní pokouší navázat matadoři multiplayerových akcí, švédští DICE.

Z DOBRÉ LÁTKY JE RADOST ŠÍT

Těžko bych na těchto řádkách ukrýval svou lásku ke Star Wars, nebudu se o to tedy ani pokoušet. Raději rovnou řeknu, že v přehršli rubanic pro více hráčů, které se na nás valí ze všech stran v rozličných podobách, byl Battlefront mou divokou kartou. Otevřená betaverze mě v mém přesvědčení jen utvrdila, a tak jsem jednoho listopadového dne běžel do obchodu s hrami jako smyslů zbavený. Stálo to za to? Ano i ne. Ale vezměme to popořádku.

Když jsem v kůži Stormtroopera při tažení na Hothu uslyšel poprvé Imperial March, propukl jsem v bezuzdnou hysterii a přísahal jsem, že Battlefront je hra roku a musí dostat absolutní hodnocení.

Pokud nový Battlefront dělá něco skutečně dobře, je to dřenění filmové licence až na kost. Od prvního spuštění a protrpění stupidní instalační minihry, při které s Darth Vaderem kosíte skupinky bezmocných rebelů, bude mít každý fanoušek světelných mečů pocit, že je doma. Orchestrální skladby z taktovky Johna Williamse provází každý váš krok a bičuje váš vnitřní heroismus na maximum. Zvuky zbraní, dunění obřích AT-AT a svištění X-wingů jsou tak věrné, že mi vehnaly slzy radosti do očí. A když jsem v kůži Stormtroopera při tažení na Hothu uslyšel poprvé Imperial March, propukl jsem v bezuzdnou hysterii a přísahal jsem, že Battlefront je hra roku a musí dostat absolutní hodnocení. Samozřejmě jsem se posléze uklidnil, ale z výše uvedeného popisu je zcela jasné, že hra je určená hlavně pro fanoušky Star Wars univerza. Pokud je vám z termínů jako blaster, midichloriany nebo princezna Leia nevolno, nechte klidně tuhle hru dál pokojně ležet v regálu. Vy ostatní, kterým nestačí jen filmové reálie a zajímá je, jak se to vlastně celé hraje, postupujte směle dál.

Z NULY MISTREM NADSVĚTELNOU RYCHLOSTÍ

Největší deviza a zároveň bolest Battlefrontu, to dle úhlu pohledu, je jeho přístupnost. Hra je tak dokonale otevřená komukoli, že i ten největší zoufalec a neumětel v ní dokáže zažít okamžiky slavných vítězství. Je jasné, že nyní si hardcore komunita střelců odchovaných Counter-Strikem zhnuseně odplivla, musíte se ale smířit s tím, že tahle hra patrně není pro vás. Ambicí Battlefrontu zcela zřetelně není dostat se na pódia progamingových soutěží. Namísto toho celým svým bytím směřuje do škatulky casual zábavy pro každého. Je to patrné na uživatelské přátelskosti celého uživatelského rozhraní, na svižnosti respawnů, nahrávání map, přechodů mezi jednotlivými zápasy a podobně. Do minuty od spuštění hry už můžete vesele zabíjet povstaleckou chamraď.

Star Wars Battlefront
i Zdroj: Hrej.cz

Zmíněné deratizaci se budete věnovat v devítce herních modů. Číslo je to bezesporu působivé, a kromě tradičních variací na Team Deathmatch nebo CTF nabízí hra i originálnější režimy, jako je například Hero Hunt, ve kterém jeden hráč v roli hrdiny kosí ostatní a ten, kdo jej zabije, přebírá jeho roli. Nebo třeba Heroes versus Villains, ve kterém proti sobě obě znesvářené frakce vrhnou výkvět svých nejslavnějších protagonistů (a antagonistů) a komu vydrží alespoň jeden rek na nohou, vyhrává.

RYCHLE OKOUKANÁ NÁDHERA

Hrdinské jednotky obecně jsou osvěžujícím prvkem. Na straně Impéria se setkáte s Darth Vaderem, císařem Palpatinem a proradným Bobou Fetem. Na straně klaďasů pak figuruje sympaťák Han Solo, fešanda Leia Organa a protivný Luke Skywalker. Každý z hrdinů má svou sadu schopností a odlišný herní styl. Zatímco s Darth Vaderem budete chodící mašina na zabíjení, princezna Leia má spíše defenzivní a podpůrný charakter. Pokaždé je ale radost, naleznete-li na mapě power-up, který vám propůjčí ovládání ikonické postavy. Což mi připomíná – map je pohříchu málo. V základu jsou čtyři (brzy přibude pátá) a různé herní režimy pracují s jejich rozličnými částmi. Jakkoli jsou mapy nápadité a členité, brzy se okoukají a vám nezbude, než vytáhnout další balík peněz za season pass. Tohle by se tedy u multiplayerové střílečky rozhodně stát nemělo.

Počínaje žhavým pískem Tatooine přes mokré kapradiny Endoru až po ledovou pustinu Hothu vám budou oči přecházet.

Náplastí na tuto velkou bolest je jednoznačně grafické zpracování. Nevím, jak to napsat slušně, takže na plnou hubu – grafika je kulervoucí. Počínaje žhavým pískem Tatooine přes mokré kapradiny Endoru až po ledovou pustinu Hothu vám budou oči přecházet. Battlefront je bez debat jedním z nejlépe vypadajících titulů, co jsem za svou hráčskou kariéru měl tu čest vidět. Až se skupinou kámošů v ladícím bílém plastu poběžíte vstříc smrti, nad hlavami vám proletí TIE fighter a horizont osvítí výbuch orbitálního bombardování, budou si vaše bulvy slastně chrochtat. Vlastně celá technická stránka hry je velmi dobře zvládnutá, za dobu testování jsem nenarazil na jediný problém, vše fungovalo a běželo tak, jak má.

BEZ KAMARÁDŮ ANI RÁNU

O to víc mě při hraní začala nebetyčně štvát jedna zásadní věc. Zvykli jsme si nadávat a opovrhovat singleplayer režimem u her, jako je třeba série Battlefield. Je u nich až příliš patrné, že režim pro jednoho hráče je u nich nalepen jen tak, aby se neřeklo. Jenže zrovna u Star Wars by člověk trochu kýčovitého klišé rád odpustil, vždyť je to jeden z jejich poznávacích znaků. A v tak malebných kulisách, které autoři dokázali načrtnout pro multiplayerová klání, by se nějaký epický příběh plný bortících se mrakodr… tedy stromových obydlí Ewoků skvostně vyjímal. Zvláště s cenovkou, která je na hře nalepená, budete skřípat zuby nad jakousi nekompletností, která z ní čiší. A ani hrstka misí pro dva hráče, kooperativních i kompetitivních, tento fakt nezvrátí.

Star Wars Battlefront
i Zdroj: Hrej.cz

Těžko říct, zda třeba takový Battlefield v lidech vzbuzuje pocit vojenské disciplíny při plnění herních úkolů, pravdou ovšem je, že Battlefront ze svých hráčů dělá spíše krvelačné bestie. Je smutnou pravdou, že se v každém herním modu chovají, jako by se jednalo o deathmatch, což skutečně není pro herní zážitek příliš výhodné. Drtivá většina herního obsahu totiž stojí a padá na kooperaci, ať už mluvíme o simultánní dobývání cílů v Droid Runu nebo obranu/likvidaci uplinků ve výsostném režimu Walker Assault. Pokud se tak ve hře hodláte o něco snažit, budete často konfrontování s frustrací. Jste totiž jen jedno malé kolečko v mašinérii čtyřiceti hráčů a sami těžko něco zmůžete. Vždycky ale můžete z nouze utéct k pro mě nejzábavnějšímu režimu, letecké Fighter Squadron, kde není až tak třeba ohlížet se na ostatní a v zábavném arkádovém střílení kosit jeden X-wing za druhým.

KÉŽ BY TAKHLE DOPADLA KAŽDÁ HRA PODLE FILMU

Star Wars Battlefront není hra pro každého, to už jsme si ustanovili. Můžete ji vnímat jako casual blbost pro ubožáky, jako laciný kalkul před uvedením sedmé epizody filmové série nebo jako další z řady multiplayerových stříleček, kterých je už beztak všude plno. Možná ale ani jeden z těchto pohledů není tak úplně spravedlivý. Battlefront je poctivě odvedená práce, která plní to, co si předsevzala. Nepřináší novátorské přístupy nebo kdovíjak originální herní náplň, pro mnoho hráčů je však kvalitní vstupenkou do světa multiplayerových klání a pro fanoušky Star Wars je darem z nebes a pohlazením po duši. Zamrzí absence singleplayerové kampaně a nedobře zvládnutý systém čet. Kdyby však každá hra s filmovou licencí dopadla takhle, bylo by hned na světě líp.

Star Wars Battlefront (2015)
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Lidé se báli, aby Battlefront nebyl jen přeskinovaný Battlefield. Na nás je v něm ale paradoxně možná toho Battlefieldu trochu málo. A to, čím obě hry autoři odlišili, jde spíše v neprospěch novinky.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama