Star Trek Recenze Star Trek: The Video Game

Star Trek: The Video Game

Jiří Bigas

Jiří Bigas

3. 5. 2013 22:44 3
Reklama

Pokud poněkud nestandardně na moment sklouznete pohledem až na samý konec této recenze, což pochopitelně normálně určitě neděláte ve snaze co nejdříve zjistit výsledné hodnocení, bude vám ihned jasné, odkud vítr fouká. „Redakce recenzi svěřila kovanému fanouškovi, který není s to odstupu a kýžené objektivity,“ řeknou si dost možná někteří z vás. Pravdou je, že domnělá objektivita recenzí, jíž se řada čtenářů tak ráda dovolává, je nebezpečný mýtus, který je třeba se vší důsledností vykořenit z vašich myslí. A tak namísto toho servírujeme recenzi velice subjektivní. A myslíme, že je to tak správně. Star Trek: The Video Game je titul určený především skalním fanouškům – kdo jiný by jej tedy měl recenzovat?!

Všechny trumfy v jedné ruce

Příběh hry volně navazuje na události posledního filmu, který celý fenomén pod taktovkou režiséra J. J. Abramse v podstatě restartoval, a vyplňuje mezeru před netrpělivě očekávaným pokračováním. Vývojáři z týmu Digital Extremes tak na rozdíl od řady svých kolegů v podobných rolích nečelili šibeničnímu termínu na vývoj hry ani mnohdy nesplnitelnému požadavku, aby zápletka titulu kopírovala děj snímku. Namísto toho se jim dostalo té výsady, že mohli na hře v klidu pracovat několik let, přijít s vlastním příběhem a přitom využívat všech benefitů, o nichž se dříve autorům her z tohoto univerza ani nesnilo. Star Trek: The Video Game propůjčili své tváře i hlasy všichni klíčoví herci, původní soundtrack postavený na hudbě Michaela Giacchina nahrával stočlenný orchestr a především měli vývojáři k dispozici všechny podklady, návrhy a materiály z obou filmů. O scénář hry se navíc postaralo autorské duo Alex Kurtzman a Roberto Orci, které je podepsáno pod oběma filmy, jimž sekundovala zkušená Marianne Krawczyk, která je mimo jiné scénáristou série God of War. Je možné zahodit takovou šanci a neproměnit ji v ultimátní Star Trek titul, o němž fanoušci už léta sní, když podobných her vychází v poslední době jako šafránu? Ano, je!

"Zápletka není bůhvíjak objevná
dramaticky jí ale pomáhá špičkový scénář."

Kooperativní 3rd person akce se točí okolo zařízení Helios, s jehož pomocí se přeživší Vulkánci po genocidě z posledního filmu snaží vybudovat nový domovský svět. Nešťastnou shodou okolností však tato technologie padne do spárů xenofobní ještěří rase Gornů, když otevře trhlinu do jejich části vesmíru. S její pomocí by Gornové byli schopni zaútočit nečekaně kdykoli a kdekoli. Statečné posádce Enterprise v čele s kapitánem Kirkem a první důstojníkem, panem Spockem, tak nezbývá, než se pokusit zařízení znovu získat či zničit a při té příležitosti zachránit pohlednou Vulkánku T'Mar, která na něm spolu se svým otcem pracovala. Na příběhu dohromady není nic světoborného, ale jako součást oficiálního kánonu funguje velmi slušně a velmi pravděpodobně by mohl obstát i v podobě komiksu nebo novely. V tomto ohledu si tedy přijdou fanoušci lačnící po nových dobrodružstvích na své. Ačkoli samotná zápletka není bůhvíjak objevná, na přitažlivosti jí dramaticky přidává špičkový scénář, respektive dialogy. Špičkování obou hlavních protagonistů je jako vystřižené z filmu a především díky perfektnímu dabingu dovedete zprvu hře odpustit leckterý nedostatek.

Dinosauři musí vyhynout. Znovu!

Jakmile ale dojde na samotnou akci, začíná to skřípat. Rozhodnutí postavit proti vám jen obtížně rozlišitelné zástupy vzájemně velmi podobných Gornů, které občas doplní infikovaní pozemšťané a Vulkánci, se ukázalo být nanejvýš nešťastné. Gornové jsou jakožto nepřátelé extrémně necharismatičtí a se vší vážností se při pohledu na ně nelze ubránit vzpomínkám na Jurský park. Gornská hegemonie měla i se svou naivistickou vizí ze 60. let navždy zůstat v kulisách původního Star Treku a hře nepřinesla bohužel nic pozitivního s výjimkou jedné opravdu vtipné televizní reklamy s Williamem Shatnerem. I přesto první minuty ve hře ubíhají celkem svižně a zprvu se člověk musí sám sebe ptát, kdy že to vlastně přijde ten strmý sešup. Během pár hodin se podíváte do autentických kulis Enterprise, na dvojici vesmírných stanic i na planetu Nový Vulkán. Hra svižně odsýpá a vy si rychle osvojujete zdejší mechanismy.

Přes veškeré sliby se hra za Spocka a Kirka nijak významně neliší, ale i přesto máte celkem pestrou paletu dovedností, s jejichž pomocí si razíte cestu kupředu. Není přitom velkým překvapením, že v páru, ať už přes internet a nebo dokonce na rozdělené obrazovce, to jde mnohem lépe než ve společnosti nudné umělé inteligence, která vám nicméně překvapivě dovede poměrně umně sekundovat, bez remcání plní vaše příkazy a tu a tam vás dokáže vytáhnout i z nějaké té šlamastiky.

Pochvalu autoři zaslouží i za snahu vytvořit hru postavenou na skutečné kooperaci, byť v ní i tak občas selhávají. Máte-li už dost titulů, v nichž se veškerá spolupráce omezuje jen na otevírání dveří a synchronizovaný útok (říkal tu někdo Army of Two: The Devil's Cartel?), zprvu vám Digital Extremes dopřejí osvěžující sprchu. Za pomoci trikordéru si můžete vzájemně posilovat štíty, v páru rovněž řešíte některé puzzly. Stále se opakující model hackování se vám nicméně po čase zajde, a tak spíše potěší omezené momenty, v nichž se každý z hrdinů pustí za jiným úkolem. A nebo chvíle, kdy jeden hráč kryje druhého, zatímco ten jej ošetřuje. Vrcholem zdejší kooperace je pak nejspíš manipulace s transportéry. S pomocí speciálního zařízení totiž můžete, respektive musíte, vašeho parťáka přenést na omezenou vzdálenost. V jinak nedostupné místnosti tak třeba ukořistí nezbytně nutný napájecí článek a s vaší pomocí se zase vrátí za vámi, aby jej instaloval na patřičné místo. Hledat však v této maličkosti nějakou propracovanou logickou akci za způsob Portalu, to by rozhodně nebylo na místě.

Trikordér, smrtonosná zbraň

Z široké nabídky nejrůznějších zbraní s dvojící palebných módů, které obě postavy mohou nosit k primárnímu federálnímu phaseru, respektive vulkánskému Repeateru, nejvýrazněji vyčnívá už zmíněný trikordér. Ten sice není tak docela smrtícím prostředkem, ale v rukou chytrého hráče se může stát účinnou zbraní. Vedle popisovaného dobíjení štítu lze s jeho pomocí na dálku ovládnout bezpečnostní kameru, palebnou věž, která se obrátí proti svému pánovi, zaseknout nepříteli na okamžik zbraň nebo tělo padlého Gorna nechat zmizet, pokud už se neprozřetelně pokusíte o tichý průchod misí. Hra vás k němu sice nejednou v rámci nepovinného úkolu vyzve, ale upřímně řečeno zrovna stealth pasáže by si zasloužily podstatě více péče. Při jejich zkoušení si nejjasněji uvědomíte, jak nemotorné je ovládání hry včetně krycího systému a kolika technickými chybami je Star Trek: The Video Game prošpikována. Bez ohledu na váš vztah k plížení však není radno vedlejší mise podceňovat, neboť jejich plněním, stejně jako pečlivým průzkumem okolí a skenováním nejrůznějších předmětů a tvorů, získáváte body potřebné k vylepšování vašich zbraní a trikordéru. Pokud vám tento element hry padne do oka, je dost možné, že vám dokáže výrazně zpříjemnit celkový dojem.

"Čest hry z hlediska audiovizuální stránky
zachraňuje famózní soundtrack a dabing."

Pokud jde totiž o nedostatky, autoři jimi věru nešetřili. Nepříjemným zklamáním je už zmíněné technické zpracování a grafika vůbec. Digital Extremes přitom vždy produkovali velmi slušně vypadající hry, takže je podprůměrná grafika a kostrbaté nepřirozené animace v tomto směru ohromným zklamáním i epříjemným překvapením, byť mnohé jsme mohli odtušit už z trailerů. Přitom cut scény naopak vypadají mnohdy opravdu výpravně, a co se střihu a kamery týče, v mnohém si nezadají s filmovou předlohou. Čest hry z hlediska audiovizuální stránky zachraňuje až famózní soundtrack a už zmiňovaný dabing podepřený zdařilým scénářem plným kousavých dialogů. Rovněž k ozvučení a efektům nelze mít větších výhrad, jelikož tady vývojáři čerpali přímo od zdroje. Chvályhodná je i snaha zapojit do hry nejrůznější odkazy a pomrknutí na fanoušky, ať už jde třeba o vtipně pojmenované achievementy a trofeje nebo třeba situaci, kdy jsou Spock a Kirk donuceni svými vězniteli utkat se v souboji na život a na smrt.

Pomstu je nejlépe servírovat za studena

Jenže podobné legrácky samy o sobě nestačí. Tváří v tvář úporně stereotypnímu designu misí a repetetivním úkolům i prostředí, které vygradují na gornské planetě - dost možná nejnudnější a nejošklivější herní úrovni za poslední léta vůbec - se nelze ubránit celkovému zklamání. Star Trek: The Video Game není propadák, ale ke dnu ji táhnou naprosto nepochopitelné chyby a designérské přehmaty, které jsou po několikaletém vývoji neodpustitelné. Nevadilo by občasné vykrádání nápadů od konkurence, jako je let ve volném prostoru á la Dead Space. Nevadilo by možná ani o třídu horší technické zpracování, než je dnes průměrem. Nevadilo by ani několik zmatených soubojů ve fádních koridorech. Jenže na každý dobrý nápad, jakým je třeba práce s trikordérem nebo transportní zbraní, vývojáři navršili jeden příšerný. Kupříkladu souboj na orbitě, kdy hráč řídí palbu z Enterprise, působí jako z nějaké amatérské hry pro tablety.

A tak nezbývá, než se smířit s trpkou skutečností, že se ze Star Trek: The Video Game vyklubala přinejlepším průměrná hra s několika dobrými nápady a několika neuvěřitelnými chybami, které nejsou hodny tohoto jména. Digital Extremes spálili obrovskou šanci a promarnili příležitost vydat díky úžasnému zázemí skvělou hru.

Star Trek
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Pokud nemáte rádi Star Trek, ruce pryč. Pokud ano, třeba v sobě najdete dost sebezapření a při troše snahy dokážete četná negativa vývojářům odpustit, překonáte některé hlouposti a ve výsledku se budete občas docela slušně bavit.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama