Star Trek: Bridge Crew Recenze Star Trek: Bridge Crew

Star Trek: Bridge Crew

Jiří Bigas

Jiří Bigas

8. 6. 2017 15:00 5
Reklama

Asi mě nikdo nebude podezřívat z toho, že bych tuhle recenzi odflákl, že ne. Ale teď už vážně. Každý fanoušek Star Treku a hráč v jedné osobě sní od dětství o stejné věci. Ne, není to snaha vypátrat, kde mají na Enterprise záchody, a nejde překvapivě ani o intimní experimenty s orionskou otrokyní na holopalubě. Tedy vlastně ano, většina milovníků tohoto více než padesátiletého fenoménu sní i o tom, ale to sem teď nepatří. Já mám teď na mysli tu třetí věc v pořadí. Maximálně čtvrtou. Dejme tomu pátou, ano. O čem to tedy mluvím? Přeci o touze být součástí seriálu, ocitnout se na můstku hvězdné lodi, být v centru dění, jednoduše obklopen Star Trekem. Když nechám stranou vlastní fantasmagorické fantazie, kterými jsem zaměstnával svůj věčně zasněný mozeček kdysi dávno, Star Trek: Bridge Crew nám od počátku sliboval splnit mnohé ze snů, které fanoušci-hráči mají. Ale vezměme to hezky popořádku.

NA POČÁTKU STÁLY POCHYBY

Upřímně řečeno, už skutečnost, že jsme se po dlouhých letech dočkali nové oficiální Star Trek hry je sama o sobě výjimečná. Navzdory tomu, že celá značka začala díky nové trilogii opět vzkvétat a na cestě je konečně i nový seriál, zlatý věk Star Trek videoher z přelomu tisíciletí se zatím nevrací. Když loni těsně před E3 unikly první informace o nové hře, daleko víc než její koncepce mě zaujala skutečnost, že se práv ujal Ubisoft, tedy po delší době nějaký velký vydavatel, který by potenciálně mohl takových her udělat víc a napumpovat do nich pořádné peníze jako kdysi Activision nebo Interplay. Netrpělivě jsem očekával konferenci v Los Angeles, která mě zahřála u srdce prominentním prostorem, který byl Bridge Crew věnován i s hereckou hvězdou na pódiu. Star Treku jsem se na E3 po dlouhých letech konečně dočkal, ale dalšího titulu už nikoli. Jinak jsem byl ale po celý rok velkým skeptikem. Je to VR, je to z nové alternativní časové linie, kterou vytvořil Abramsův reboot z roku 2009, je to možná až příliš smělé na to, aby to pořádně fungovalo.

Fakt, že jsem fanoušek, nemusí být pro hru ve smyslu finálního hodnocení ani tak výhodou, jako spíš přítěží.

Spíš než k novince samotné jsem se tak upřel k naději, že její potenciální úspěch může znamenat v kombinaci s dobře přijatými filmy a novou sérií příslib dalších her. Ani v nejmenším by mě nenapadlo, jak jsem se v chystaném titulu mýlil, respektive, že může překonat tak výrazně má očekávání. I když jsem vkládal do hry jen malé naděje, nemějte obavy, že bych ji snad šetřil jen proto, že mě příjemně překvapila. Fakt, že jsem fanoušek, nemusí být pro hru ve smyslu finálního hodnocení ani tak výhodou, jako spíš přítěží. Možná se obáváte, že budu hře leccos odpouštět, ale já to mám právě naopak - budu o to náročnější. Můj geniální dětský nápad na kombinaci FPS, RTS, MMO a CCG zůstal po hříchu nevyužit, tak se pojďme podívat, co si pro nás vývojáři přichystali.

VESMÍR VR EXKLUZIVNÍ

Star Trek: Bridge Crew je kooperativní dobrodružství na bázi simulace, které vychází exkluzivně pro VR. To na jedné straně znamená, jak mohu už nyní předeslat, že výsledkem je jedna nejlepších původních VR her, ale na straně druhé, že si ji spousta lidí nezahraje, nebo bude muset sáhnout kvůli dalšímu příslušenství pořádně hluboko do kapsy. Už proto doufám, že se tak jako jiné tituly i Bridge Crew dočká “2D” updatu, který by hru otevřel mnohem většímu počtu hráčů. Jistě, přijde o něco ze svého pozlátka, ale v zásadě je možné ji upravit a hrát i na klasické obrazovce očividně celkem přirozeně. Nabízí se to. Uvidíme, zda tuto rukavici Ubisoft zvedne. Díky VR koncepci je hra k dispozici jen na PC (Oculus Rift, HTC Vive) a PS4, přičemž já jsem recenzoval právě verzi pro PlayStation VR na standardní konzoli. Hrál jsem ale i na PS4 Pro a žádný velký rozdíl v grafice poznat nebyl. Ale k vizuálnímu zpracování se ještě dostaneme.

Novinka od kdysi velice slavného studia Red Storm Entertainment, které nakoplo sérii her se značkou Toma Clancyho a dnes patří Ubisoftu, je postavena na stejném principu jako nezávislé hry Artemis Spaceship Bridge Simulator a Pulsar: Lost Colony. V tomto smyslu tedy nejde o žádnou revoluci, autoři si jen vypůjčili již ozkoušený nápad a dopilovali ho v podmínkách velkorozpočtového vývoje. Hrát můžete sami s posádkou, kterou ovládá AI, nebo v lepším případě další vyšší důstojníky na můstku a stanoviště obsadí živí hráči. Naštěstí hra podporuje cross-platform multiplayer, protože bez něj by byla základna fanoušků ještě titěrnější a zbytečně roztříštěná. I tak je ale třeba mít na paměti, že každý musí mít podporovaný headset a samozřejmě i hru jako takovou. V této souvislosti potenciální zájemce o VR na PC určitě potěší, že hru dostanete až do odvolání zdarma při koupi HTC Vive.

NOVÁ LOĎ, STAŘÍ NEPŘÁTELÉ

Hráči se chopí primárně nové lodi USS Aegis, jejíž posádka v neprozkoumané části vesmíru pátrá po potenciálním novém domovském světě pro vulkánce, kteří svou mateřskou planetu ztratili právě v prvním filmu. Okolo stejné zápletky se sice točila už hra jednoduše nazvaná Star Trek od Digital Extremes a Namco Bandai Games z roku 2013, která překlenovala události prvního a druhého filmu, ale budiž. Tentokrát nebudou vaše plány hatit gornové, ale klingoni, úhlavní nepřátelé Spojené federace planet a Hvězdné flotily. Stále se koneckonců píše 23. století a i v alternativní časové linii je zatím mírová dohoda s říší hodně vzdálenou budoucností. Pokud jde o příběhový režim, zatím zmíním jen tolik, že by měl být určitě mnohem delší, a rovněž jeho zápletka působí, jako by byla odstavena na vedlejší kolej a řešila se až a poslední chvíli. Jinými slovy, scénář určitě není tím, co vás k Bridge Crew přitáhne a svému fenoménu dělá spíše ostudu.

Čtveřice rolí a úkolů z nich vyplývajících se skvěle doplňuje. Bridge Crew představuje totální kooperaci.

Hratelnost však mnohé drobné výhrady zadupává do země. Na můstku jsou celkem čtyři stanoviště. K zahájení mise musí být obsazeno alespoň křeslo kapitána. To nelze přenechat AI. ostatní pozice mohou, ale nemusí kontrolovat živí hráči. Pokud hrajete sami nebo v menším počtu lidí, chopí se dalších pultíků NPC. Ale vy můžete kdykoli jejich roli na čas převzít a pak se zase vrátit ke své primární pozici. Jako kapitán si tak v singlu klidně můžete, respektive kvůli náročnosti některých situací spíše musíte odskočit na chvíli ke kormidlu, jindy ke zbraním a občas dokonce i k terminálu inženýra. Co je naprosto ohromné, jak se tato čtveřice rolí a úkolů z nich vyplývajících skvěle doplňuje. Bridge Crew představuje totální kooperaci. Nejde o žádnou spolupráci na oko jako ve Wildlands nebo The Division, o nichž se říká, že je musíte hrát s dalšími lidmi, jinak to není ono, nebo to dokonce nejde. Tady se skutečně pocit ze hry jednotlivce a skupiny diametrálně odlišuje, přičemž v multiplayeru jeden bez druhého nedáte ani ránu. Zvlášť to musí být patrné, pokud by se vám nějakým zázrakem podařilo do hry zlákat vaše přátele namísto cizích hráčů, kdy určitě chemie funguje perfektně.

ÚKOLY PLNÍTE JAKO TÝM

Jsem přitom přesvědčený, že jakkoli okamžitě fanoušci přirozeně přecházejí do hantýrky a své role skutečně hrají a prožívají jako v seriálu, hra je nadále velice přístupná a hodně atraktivní i pro člověka, který Star Trek nijak nežere. Kooperace je nesmírně zábavná. Každý na lodi má svou nezastupitelnou úlohu, každý se občas ocitne v záři reflektorů, kdy se oči všech na můstku doslova upnou na něj. Zpočátku se může jevit, že kormidlo a zbraně jsou logicky nejzajímavější stanoviště, ale na své si opravdu přijde i inženýr, který je taktéž nepostradatelný pro úspěch mise. Jakmile někdo ze skupiny selže, přichází nevyhnutelně konec. Hráči musí neustále spolupracovat. Nejen v bitvě, kdy se musí přirozeně doplňovat kormidelník, taktický důstojník i inženýr a pracovat v perfektní symbióze. Dokonce i prostá snaha dostat se z místa A do místa B se neobejde bez součinnosti minimálně dvou mužů na můstku.

Nad tím vším přitom neustále bdí kapitán. Zprvu logicky nejatraktivnější role, posléze zdánlivě postradatelná pozice, z níž toho sami moc neuděláte, ale nakonec se pochopitelně ukáže, že jeho úloha je zásadní, jakkoli nespočívá tolik v mačkání tlačítek a posouvání ukazatelů tam a sem. Kapitán svou posádku musí nejen stmelit, ale skutečně ji řídit. Říct ostatním, co mají dělat. Jinak vznikne chaos, kdy si každý dělá, co chce, a loď se nemusí hnout z místa, natožpak něco splnit. Protože je ale kapitán v některých ohledech “slepý”, respektive “bezruký”, musí zase od svých důstojníků neustále dostávat zpětnou vazbu. Prostě jako ve Star Treku. Vývojářům se podařilo skoro nemožné - všechny ty kecy na můstku ze seriálu přetavit ve skutečný gameplay, který neděláte, aby to byl Star Trek, ale protože právě takhle se Bridge Crew hraje. Protože při snaze napodobit televizní posádku budete překvapivě pracovat nejefektivněji.

NA MŮSTKU SE NIKDY NENUDÍTE

Kapitán tak třeba jako jediný vidí úkoly, které musíte splnit. Ale nevidí na jednotlivá stanoviště, pokud je obsadí živí hráči a nemůže jim koukat pod ruce. Zato má na starost legrace, jako je komunikace nebo vyhlášení poplachu. Autodestrukční sekvence naneštěstí schází. I když se ocitnete na můstku hvězdné lodi poprvé, díky obsáhlému tutoriálu se ve hře neztratí ani hráč Star Trekem nepolíbený. USS Aegis navíc vyniká tím, jak se podařilo vývojářům navrhnout interface jednotlivých panelů, které se snaží být pokud možno co nejvěrnější Abramsově Star Treku, ale současně jsou překvapivě funkční a ovládají ve velmi intuitivně. U kormidla člověk především pilotuje samotnou loď, která má patřičnou hmotnost i setrvačnost, s čímž měly některé starší hry problémy. Taktický důstojník kromě phaserů a fotonových torpéd ovládá například rovněž senzory a inženýr se stará o distribuci energie pro jednotlivé systémy i jejich opravy. Zní to možná jednoduše, ale ve skutečnosti je těch činností docela dost a každý z hráčů se dobře zabaví, jak už jsem předesílal, což mě mile překvapilo. V tom bylo podle mě největší potenciální riziko, když si odmyslím, že kooperativní VR koncepce je hlavní zbraní i Achillovou patou celého projektu s ohledem na jeho omezené publikum.

Najednou jsem viděl spoustu prostoru pro potenciální vylepšení. Nejde ani tak o chyby v pravém slova smyslu jako spíše nápady, které by hru ještě zatraktivnily.

Když už ale takhle vývojáře chválím, musím si i trochu postěžovat. I když mi nevadilo opakovat některé mise a stále jsem se u nich překvapivě dobře bavil díky koncepci samotné i skirmish módu Ongoing Missions, k němuž se ještě dostaneme, časem se začal ozývat ten hardcore fanoušek, který dlí v mém srdci. A najednou jsem viděl spoustu prostoru pro potenciální vylepšení. Nejde ani tak o chyby v pravém slova smyslu jako spíše nápady, které by hru ještě zatraktivnily. Na můstku není možné se volně pohybovat, natožpak vyrazit turbovýtahem třeba na ošetřovnu nebo do strojovny. O výsadku na cizí planetu si můžete nechat leda tak zdát. Spokojit se musíte s židlí, na níž sedíte. Při hře s AI máte jedině možnost “transportovat” se k pultíku jiného důstojníka. Na druhou stranu to znamená, že hra není vůbec náročná na “aklimatizaci”. V pohodě jsem hrál víc hodin vkusu, aniž bych zaznamenal jakékoli obtíže či nevolnost. Ostatně ona je i poněkud méně výrazná, pokud jde o vnímání prostoru a hloubky světa, protože drtivou většinu času sledujete jen můstek a postavy okolo vás, jde tak o celkem statickou záležitost. I když je možné vykouknout i ven a omrknout akci z perspektivy externí kamery. To je ale spíš na efekt, nebo když se potřebujete víc zorientovat, co a kde se nachází okolo vás.

TOLIK PROSTORU PRO VYLEPŠENÍ

Když už mluvím o výhradách/vylepšeních, je škoda, že Bridge Crew nejde víc do hloubky. Není to sice vyloženě casual hra a z hlediska obtížnosti umí občas potrápit i zkušenou posádku, ale chybí jí další taktické možnosti, nějaký hardcore mód. Není možné například koordinovat útok se spřátelenou lodí a domlouvat se na cíli, tak jako ve starších Star Trek simulátorech. Jako kapitán ostatně nemáte moc často ani možnost volby v příběhu, objevuje se jen několik vedlejších nepovinných úkolů, nebo lépe řečeno výzev. Nedočkáme se ani možnosti různě odpovídat v dialogu, jako to nabízely hry Starfleet a Klingon Academy. V nich bylo rovněž možné, respektive nezbytně nutné - podobně jako v sérii Starfleet Command - natáčet loď tak, abyste se nepříteli nevystavovali oslabenou stranou. Štíty byly rozděleny na jednotlivé segmenty s vlastní výdrží a stavem. Podobně zbraně nestřílely do všech stran, ale bylo třeba lodí manévrovat tak, abyste využili střídavě všech svých možností. V Bridge Crew je jeden univerzální štít a zbraně střílí všemi směry, což je trochu škoda.

Na druhou stranu musím spravedlivě uznat, že Klingon Academy byl super hardcore simulátor, jaké se dnes už nedělají a bylo v něm možné nastavit takové maličkosti a řešit takové detaily, že se z toho i fanouškům zatočila hlava. Protože novinka je především o kooperaci, komunikaci a prožitku, musely jít některé pokročilé taktiky stranou, ale třeba by stálo za to je časem do hry doplnit. Ono se vůbec nabízí, aby autoři hru dále rozšiřovali. Je to totiž výborná kostra, která trpí na nedostatek obsahu a bylo by skvělé ji obalit s pomocí DLC dalšími misemi, nepřáteli, druhy lodí a podobně. Pokud jde o typy úkolů a protivníky není Bridge Crew zrovna nejpestřejší. Také je mi líto, že v roce 2017 hra automaticky nepřichází s podporou hlasových příkazů pro vaši AI posádku. Díky technologii Watson od IBM by se měla dočkat minimálně na PC nějaké experimentální podpory později, ale s tím přišel už specializovaný software pro Star Trek: Bridge Commander z roku 2002. Ten jinak novinku hodně připomíná, pokud ji plánujete hrát sólo. Pak si nejspíš odnesete z ovládání lodě a komandování posádky dost podobné dojmy, což rozhodně není výtka.

STOPROCENTNÍ STAR TREK

A když už jsem s tím stěžováním začal, musím po vulkánsku nadzdvihnout obočí i při pohledu na úpravu postavy. Na to, že jde o kooperativní hru s velmi silnou sociální interakcí, je zahanbující, že si můžete z bohaté studnice Star Treku zvolit jen člověka a vulkánce, muže, respektive ženu, a každého z nich upravit jen kosmeticky. Ve výsledku tak posádka vypadá jako naklonovaná. Ale zpět k pochvalám. Asi jste ze všeho vyřčeného pochopili, že fanoušci budou vrnět blahem a hra se snaží být maximálně autentická a věrná předloze. Daří se jí to snad až na drobnost ohledně impulzního pohonu překvapivě skvěle. Vše vypadá a zní přesně tak, jak by mělo. Vývojáři skutečně nelhali, když tvrdili, že Star Trek jsme ještě nikdy nemohli prožít takovým způsobem. Jako stará konzerva si tak mohu postesknout snad jedině nad ním, že mluvit v souvislosti s Kelvin timeline o autenticitě a kánonu je trochu ošidné. Nicméně v tomto bodě zřejmě tým vytušil, co se fanouškům bude honit hlavou a hodili nám ještě jednu návnadu.

Ocitnout se na můstku původní Enterprise je… něco nepopsatelného. Je to splněný dětský sen. Chybí snad jen Kirkova posádka.

Ve zmíněném režimu Ongoing Missions, který představuje jakousi variaci na náhodné šarvátky, je totiž možné na rozdíl od kampaně ovládat i loď třídy Constitution, tedy plavidlo, které si většina z nás se Star Trekem spojuje. Ocitnout se na můstku původní Enterprise je… něco nepopsatelného. Je to splněný dětský sen. Chybí snad jen Kirkova posádka. Samotní vývojáři upozorňují, že jde o plavidlo pro pokročilé hráče a sehranou zkušenou posádku. Musím jim dát jednoznačně zapravdu. Plavidlo a jednotlivá stanoviště se ovládají úplně jinak, což je perfektní. Není to jen jiný skin, jiný model, skutečně řídíte jinou loď a musíte se naučit úplně nové ovládání. Nejlepší představu o rozdílu si rozhodně uděláte z našeho videa. Někteří zahraniční kritici podotýkají, že možná studio zašlo v honbě za snahou věrně napodobit kulisy ze šedesátých let až příliš daleko. Já s tím nesouhlasím. Ano, ovládání není komfortní, leccos je zbytečně krkolomné a i jednoduché věci děláte složitě. Ale o tom to je. Podívejte se, jak vypadal můstek staré Enterprise. Jednotlivé terminály - to byly tehdy jen řady neoznačených kontrolek a barevných tlačítek. A i když to působí šíleně, já jsem rád, že se touto cestou autoři vydali při tvorbě virtuálního můstku. Protože jde o bonus, něco navíc, je logické, že se pokusili vyjít vstříc bláznům, jako jsem já. Normální hráč může tuhle šílenost klidně ignorovat a s výjimkou lodi samé o nic nepřijde. Pokud by se ale studio rozhodlo na můstku cokoli měnit a modernizovat ve snaze udělat vše víc user friendly, věřte mi, že komunita by jim za to nepoděkovala.

BEZ JAZYKA ANI RÁNU

Samotný mód volných misí nepředstavuje nic světoborného. Jednou někoho chráníte, jindy někoho zachraňujete a samozřejmě hlavně hodně bojujete. Není to moc pestré ani originální, ale kupodivu to není tak stereotypní, jak by se mohlo zdát. To souvisí s primárním designem hry, které se prostě navzdory hubenější porci obsahu neomrzí tak rychle. Protože s každou posádkou je hra jiná, i když plníte podobný nebo stejný úkol. Vyplynou z něj různé situaci. Rozhodně ale nechci krátkou kampaň nebo omezenější obsah nekriticky hájit, zápor to pro mě určitě je. Je skvělé, že vývojáři nezapomněli ani na fan service, jako je proslulý test Kobayashi Maru, který ve hře nechybí. Musím vás ale také upozornit na to, že pokud nevládnete nějakým světovým jazykem, nemá smysl se do hry vůbec pouštět. A to ani v singlu. Titul je nesmírně ukecaný, nepodporuje titulky a podle mě byste se bez jazyka a pochopení toho, kdo vám co říká, jen těžko orientovali. Platí to i pro NPC, nejen pro živé hráče. Když totiž hrajete sami, udílíte posádce pokyny za pomoci jakéhosi holografického rozhraní à la Minority Report, které se sem sice moc nehodí, ale o nepodpoře hlasového ovládání už byla řeč. V každém případě to znamená, že musíte nějaké pokyny udílet AI vy a počítačem řízená posádka zase reaguje na vás a něco vám sděluje. Což není výtka, ale konstatování faktu.

Na PS4 je možné ovládat hru nejen za pomoci dvojice Movů, ale i DualShockem. První varianta je pochopitelně ještě autentičtější a celý zážitek dál prohlubuje, ovšem ani klasický gamepad není úplně špatná varianta. Možná po něm občas rádi sáhnete, protože minimálně na PS4 potřebuje hra docela dost prostoru a nastavit pohybové ovládání je tady trochu obtížnější. Respektive Bridge Crew patří mezi ty hry, kde s tím strávíte více času a budete možná muset doma trochu přeskupit nábytek, pokud hrajete ve stísněných prostorách. Tak jako skoro u každé VR hry zatím musím férově konstatovat, že na PS4 mi grafika dech rozhodně nevyrazila, ale současně mě ani nijak neuráží. Bridge Crew vypadá tak, jak je to zřejmě v silách konzole. I když jsem nepozoroval ani velké rozdíly mezi klasickou a Pro verzí. Obecně platí, že podoba můstku je o něco lepší, zatímco zpracování vesmíru snad trochu paradoxně, ale nakonec celkem logicky zaostává. Sledujete ho totiž drtivou většinu času na relativně malé obrazovce a spíš se soustředíte na váš terminál a ostatní postavy než na displej. Dobře na mě ale zapůsobilo to, že všechny ty futuristické panely jsou skutečně funkční, navíc si lze zobrazit i plovoucí nápovědu, pokud byste se v ovládání ztratili.

KAM SE DOSUD ŽÁDNÝ HRÁČ NEVYDAL?

Bridge Crew nestojí plnou cenu, ale velice se jí přiblížil. Na Steamu se prodává za 50 eur, na českém PS Storu pak za 1349 korun. Krabicovou verzi ale seženete i o dvě stovky levněji. I když to není klasická AAA hra za šedesát, je třeba zohlednit, že obsahu mohlo být víc a také se neobejdete bez drahého příslušenství. Upřímně věřím tomu, že Bridge Crew je jednou z nejlepších VR exkluzivit, ale to ještě automaticky neznamená nejvyšší známky. Na rozdíl od některých prototypů a technických demoverzí už nejde jen o “experience", ale skutečnou hru, to je bezva. K tomu možnosti VR demonstruje docela dobře. Já si ale myslím, že by titulu slušela i klasická verze a díky ní by po uplynutí nějakého časového limitu mohla oslovit mnohem více potenciálních zákazníků. Mnohem. Je podle mě fér, že se hra neprodává třeba za 20 dolarů jako takové ty první launchové kousky, má skutečně na víc. Ale z téhle obsáhle recenze jste si určitě odnesli hezkých pár důvodů k tomu, abych udělil hodnocení, jaké udělím. Přesto musím závěrem konstatovat, že já se u Bridge Crew perfektně bavím a ještě chvíli s ní určitě budu trávit čas. Jsem fanoušek, tak to prostě je. To ale neovlivní výslednou známku. Protože i já mám ke hře řadu výhrad a fakt, že se mi jednoduše líbí, nezaměňuji s tím, jaké ve skutečnosti je. Je opravdu překvapivě dobrá, ale hodně stále schází k tomu, aby byla dokonalá.

Star Trek: Bridge Crew
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Bridge Crew je v mnoha ohledech výjimečná hra a je to nepochybně velice zdařilý pokus zachytit kouzlo Star Treku a přenést ho do digitálního světa. V některých směrech je ale pohříchu nedotažená a ani nižší cena nedokáže ospravedlnit to, že skvělý koncept narazil na omezené množství obsahu.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama