Co charakterizuje lyžaře-začátečníka? Záchodový postoj, rozklepaná kolena daleko od sebe, zuřivý pluh, smrt v očích a adrenalinové křižování svahem od krajnice ke krajnici. Pohled na hráče, který se v osmi tutorialech snaží ovládnout základy jízdy a triků v SSX Blur, tohle v mnohém připomene. Křečovité sevření drtí místo hůlek wiimote s nunchukem, jinak je ale všechno na svém místě: připodělanost, strach i bezmocný vztek po každém druhém pádu.
Zasněžené trojhoří
iZdroj: Hrej.cz
Na začátku kariéry snowboardového závodníka, pravda, není pluh, zato se ale jeho zadní i přední partie řádně seznámí s čerstvým prašanem na prvním z trojice dostupných areálů. Tři kopce a nejrůznější závody na nich se otevírají postupně v průběhu kariéry, stejně tak je hráč odměňováni novými jezdci, prkny, lyžemi či outfity pro své sportovce, tedy pokud vítězí (a k tomu vede od startu dlouhá cesta). Fungují tu i lehké RPG prvky, zlepšování čtveřice vlastností, jež ale nemá na první pohled patrný dopad.
Úspěšná kariéra vyžaduje zvládnutí rozmanitých disciplín. Divácky nejatraktivnější jsou patrně triková dovádění na u-rampě, samozřejmostí jsou závody ve sjezdu, do jehož hodnocení se někdy započítávají i efektní skoky. Mezi lahůdky se řadí big air, akční vložky s házením sněhových koulí, či jezdecké souboje jeden na jednoho. A pak je tu ještě slalom, zatracený, škodolibě a zlomyslně odporný slalom, který budou i nejvyrovnanější hráči po dvou soutěžích nenávidět.
O3 – odstavec o ovládání
iZdroj: Hrej.cz
Na pocitu člověka, co poprvé obul lyžařské boty a spustil se s nedůvěrou ze svahu, se významnou měrou podílí ovládání. To je o poznání méně přístupné, než bývá u Wii her zvykem. Zatímco k Wii Sports nebo WarioWare se může postavit kdekdo a hned se dobře bavit, u SSX Blur se zvykací doba počítá na hodiny – a někdy ani interface do krve přejít nemusí. Využívány jsou wiimote i nunchuk. Nunchuk slouží k ovládání pohybu, a to prostřednictvím analogové páčky i naklápění ovladače samého (čímž se rozlišuje náklon závodníka a curving). Zároveň jeho náklon dopředu a dozadu plus tlačítka doplňují některé triky. O většinu z nich se nicméně stará wiimote. Základem vysokého hodnocení skoku je jeho naklánění v horizontální i vertikální rovině, což vede k otočkám a saltům snowboardisty. Poněkud nepříjemnou nutností je stisk klávesy A pro jakousi neurčitou „přípravu na dopad“, bez níž výrazně roste pravděpodobnost držkopádu. Potud ale víceméně všechno v pořádku, jakkoliv nunchuk mohl být kalibrován s větší citlivostí.
iZdroj: Hrej.cz
Problém přichází s takzvanými übertriky, záludným herním mechanismem, jenž patřil k nejočekávanějším, ve výsledku si ale ze všech herních prvků namlel zdaleka nejvíc. Vyžaduje následující: když se nabije příslušná bonusová stupnice a dojde k dost vysokému skoku, musí hráč nakreslit buď jenom wiimotem, anebo oběma ovladači nějaký znak, třeba písmeno Z, něco jako značku pro zákaz otočení, srdíčko... Když se mu to povede, postava udělá ve vzduchu mimořádně masakrózní kombinaci salt a vrutů, za něž by se ani Valenta s Vernerem nestyděli – a patřičné bodové ohodnocení je samozřejmostí. Těžko říct, jestli problém übertriků spočívá v příliš vysoko nastavené obtížnosti jejich provádění, anebo prostě jen v přílišné citlivosti ovladače a části programu, jež vyhodnocuje jeho pohyb. Každopádně výsledný dojem je: rozhoduje náhoda a triky se nedají naučit.
Slalom a ti druzí
iZdroj: Hrej.cz
Freeformové ježdění v SSX Blur je velmi zábavné od chvíle, kdy se otevřou všechny kopce a všechny druhy závodů. Předchází tomu soutěžní martyrium. Kariéra by byla výtečná, kdyby nenutila hráče do několikanásobného slalomování. Jízda mezi brankami je totiž neskutečně náročná na přesnost naklánění ovladače. Aby toho nebylo málo, hned první slalom je obohacen záludnými terénními nerovnostmi. Ty v případě, že hráč vypadne z ideální dráhy, jeho postavu uvězní do série skoků – a ve vzduchu nelze udělat se špatným směrem pohybu nic, zbývá jen útrpné sledování, jak na počítadle vteřin naskakují penalizace. A to je ještě každý slalom třeba projet hned třikrát za sebou, brr. Naproti tomu závody mají šťávu, možnost házet po soupeřích sněhové koule sice není tak užitečná, jako pěstní direkty a kopy v Tony Hawk's Downhill Jam, ale tratě jsou tu docela dobře vymyšleny, nabízejí spoustu příležitostí ke slidům, zkratky, vysoké skokánky i rafinované překážky. U-rampové a big air skákání se pak hodí ke sbírání bonusových bodů a odemykání dalšího a dalšího materiálu, jímž SSX Blur přímo přetéká.
Není prkýnko jako prkýnko
Není prkýnko jako prkýnko. I na tom záchodovém si člověk někdy užije pěknou jízdu, reálné rozhodování na Wii probíhá ale mezi prknem sněhovým a kolečkovým. Pro SSX Blur rozhodně hovoří kvality audiovizuálního provedení. Jedna z nejatraktivnějších her, jež na novou nintendovskou konzoli v poslední době vyšly, překonává své PS2 předchůdce s přehledem. Už zmíněný Tony Hawk's Downhill Jam je ale na druhou stranu adrenalinovější, ovladatelnější a výrazně hratelnější. Nejezdí mu to jako Bode Millerovi, spíš jako Filipu Trejbalovi. Na plužící toaletní postoj SSX Blur to ale stačí s přehledem.
Dlouho trvá, než hra začne nabízet uspokojivý pocit z frajerské jízdy. Ovládání je složité, a to zbytečně. Každá hra na Wii nemusí být nutně přístupná, ale SSX Blur je frustrující. Škoda – vypadá totiž dobře a nabízí variabilní herní obsah.
