Splatterhouse Recenze Splatterhouse

Splatterhouse

Vojtěch Matěna

Vojtěch Matěna

12. 1. 2011 23:39 2
Reklama

Pokud byste se pustili do hlubšího průzkumu herní historie a hledali první náznaky pojmu survival horor, můžete dostat spoustu výsledků, ale mezi ty nejrozšířenější se bude řadit název Splatterhouse. Nejspíš také proto, že se na rok 1988, v němž tato arkáda spatřila světlo světa, prezentovala nevídaně brutální obsahem, kterým vzbudila všeobecný rozruch. A na těchto základech staví i její remake, vydávaný pod křídly firmy Namco Bandai.

Ačkoli se jako nejpodstatnější změnou může zdát převedení do trojrozměrného prostředí, není tomu tak, neboť o daleko citelnější a hrubší zásah do hratelnosti se postaralo navýšení brutality a násilných scén, a to nejméně o dvě třídy. Ano, v krvi se budeme doslova koupat!

Vole, ten byl na cucky...

V žádném případě nás však Splatterhouse neuvrhne do pohlcující atmosféry, z níž by se nám měla klepat kolena. Označení survival horor jen napovídá, že mu rating 18+ náramně sluší a slabší žaludky tak připravuje na rychlý úprk k záchodové míse. Trhat končetiny, vytahovat srdce, upalovat baseballovou pálkou hlavu, a to vše, dámy a pánové, zaživa – nic pro zbabělce. Nutno podotknout, že kolem nehumánních zákroků a krve jako takové se točí celá hra a neslouží jen pro surovou podívanou, ale i jako hnací motor, jímž vytyčuje základní prvky, s nimiž se postupně seznámíte.

Kdo nezná původní klasiku, totiž neví, že vše začal bláznivý parapsycholog Henry West se svými experimenty a nešťastná náhoda, že na něj hlavní hrdina Rick se svou přítelkyní Jennifer narazili při pokusu najít úkryt před bouří. Dívka je unesena a Rick se probouzí v kaluži krve, před níž leží bílá maska. S cílem Jenny najít a zachránit ji si hlavní hrdina masku nasazuje na obličej, což z něj v mžiku vypracuje trojitého Tysona, ale bez pravidel, ringu a jakéhokoli slitování. S duchem masky budete neodlučitelní partneři, když vám za dostatečné množství prolité krve bude maska poskytovat sílu o velikosti mnohatunového bagru. A proto zde vládne i přesvědčení, že vstupovat se má do brilantně vyleštěné místnosti a odcházet z ní jako prvotřídní malíř pouze s červenou pixlou barvy a pocitem skvěle odvedené práce.

...ani nohy neměl

Naprostou většinu herní náplně totiž tvoří souboje s nestvůrami úhlavního nepřítele Dr. Westa, z nichž se odvádí snad větší množství tělních tekutin, než ve skutečnosti obsahují. Proto si představte, jakou spoušť musí způsobit třeba útok sedmi stupidních příšer. No, uklízet bych to nechtěl. V soubojích se nejedná o pouhé natřásání peří, ale tahání vnitřností ve speciálních dorážecích útocích, jimiž protivníka vyřídíte jednou provždy. A co může být nechutnějšího, než když někomu urvete ruku a pak ji ještě použijete jako zbraň? Ne, teď už mě opravdu nic nenapadá!

Ono to zpočátku působí neotřele a originálně, ale velmi nevkusně a nevybíravě zároveň, v čemž se dokáže vyžít, doufám, snad jen malé procento hráčů. A když po chvilce dojdou i ty neumírněné nápady, už vám není nic moc jiného nabídnout, protože jste došli naplnění celé pointě. Na druhou stranu nemůžeme křivdit vcelku vydařenému soubojovému systému, který v sobě skýtá pestrá základní komba s možností přikoupit si další (krev = peníze). Dojde i na bitvy s bossy, jímž musíte přijít na kloub specifickým způsobem útoku, ale mluvíme tu jen o malém ozvláštnění jinak velice jednoduchého designu úrovní. Že se remake Splatterhouse nebere vážně a ani se o to nikterak nesnaží, svědčí i metalová hudba, která jakoby přidala pomyslnou tečku za jednoúčelovou řežbou bez jakékoli nadstavby.

Prostě na kaši!

Ačkoli autoři vsadili vše na jednu kartu, neuvědomili si, že nedrží eso, ale ošuntěnou sedmičku, jíž do postupky určitě nezačlení. Krví zkrátka nejde přilepit hráči na čelo skvělý zážitek, neboť krev se nevyznačuje takovými účinky. A už vůbec ne, když repetetivní kampaň ztratí na šťávě. Na permanentně rudě zabarvený monitor si totiž brzo zvyknete a pak už vás nic nemá šanci překvapit, snad jen kromě neuvěřitelně hloupě posazených checkpointů, kvůli nimž se budete muset prodírat hordami nepřátel hned několikrát, abyste se nakonec dostali k obtížnější pasáži. Což nepotěší také z důvodu, že se načítání pyšní skutečně dlouhými intervaly, během nichž byste dokázali udělat 20 dřepů.

Co však lze jen a jen kvitovat, jsou občasné momenty, kdy se obraz přepne do zboku viděné plošinovky, čímž titul vyjadřuje hold svému originálu a parádně osvěží. S tím pak souvisí i speciální možnost zahrát si původní trilogii se vším všudy a vzpomenout na klasiku z konce osmdesátých let. Její remake si z ní vzal pouze jedno jediné – brutálnost a zase brutálnost, kterou navíc nechává vynikat pod efektními animacemi a nedělá si pranic z toho, že hloupě prezentuje jádro hry a spadá tak do průměru mlátiček bezcitné formy.

Splatterhouse
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Brutální jednoúčelová akce, která se postupně utápí v nastavované kaši plné krve. Nicméně stále „slušná“ mlátička cílená především na žánrové fanoušky a sadisty jako takové.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama