Splatoon Recenze Splatoon

Splatoon

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

1. 6. 2015 17:08 13
Reklama

Nintendu se často vyčítá, že spíše než na nové značky se soustředí na produkci dalších a dalších dílů zavedených sérií. Mezi všemi hrami s Mariem, Kirbym nebo Zeldou pak multiplayerový Splatoon směle ční jako jedna z nejviditelnějších původních novinek. A ačkoliv je týmová střílečka pro Nintendo cesta do neznámého žánru, nakonec se s ním tvůrci vypořádali velice slušně. Přesto to mohlo dopadnout lépe. Navzdory veškerým sympatickým inovacím žánru, či spíše unikátnímu nintenďáckému přístupu ke zvyklostem multiplayerových stříleček, Splatoon trpí několika problémy, které plynou z nedostatku zkušenosti a zážitek ze hry ve svém důsledku znepříjemňují.

BAREVNÉ PLOŠINKY

Není ale třeba začínat zamračeně. Splatoon dělá mnoho věcí velice dobře a například singleplayerové kampani v podstatě nelze nic vytknout. Zhruba osmi až desetihodinová příběhová část hry se víceméně může rovnat se špičkami mezi 3D plošinovkami. V celkem třiceti úrovních se v roli ozbrojeného olihňáka či olihničky vydáte na téměř rambovskou křížovou výpravu proti zlotřilým chobotnicím. Každý level míchá platforming, hrstku hádanek a notnou dávku střelby proti AI protivníkům, která vyvrcholí souboji s bossy na konci každého z pěti světů. Průchodem kampaně se tak naučíte základní principy souboje a schovávání se v inkoustu, používání několika zbraní, a pokud pořádně levely prozkoumáte, můžete naléz i svitky odhalující historii evoluce olihňáků a jejich pře s chobotnicemi.

Je zvláštní, že singleplayeru nebyla při propagaci věnovaná taková pozornost. Převedvším v druhé polovině třicítky úrovní, když už hra počítá, že jste se naučili, jak pracovat s výtahy, inkoustovými lany a nafukovacími houbami, na vás design úrovní vytasí pořádně záludné plošinovkové výzvy plné pohyblivých destiček, otáčivých arén, neviditelných (ale postříkatelných) cest nad propastí. Singleplayer nabízí radikálně odlišný zážitek od hlavní části hry a sám o sobě je velice zábavnou součástí, která je v podstatě založená na multiplayeru.

BOJOVÝ SQUID SQUAD

DVOJÍ OVLÁDÁNÍ

Splatoon
i Zdroj: Hrej.cz


Splatoon nabízí možnost zaměřovat pomocí gyroskopu v GamePadu, nebo přepnout na klasičtější analogové zaměřování.

Nakonec se mi nezvyklá varianta pohybového ovládání jevila jako ta lepší a přesnější a rychle jsem si na ní zvykl.

S tím se v Nintendu vcelku slušně poprali a ve výsledku Splatoon nabízí neotřelý pohled na týmovou střílečku. V základním módu Turf War se střetávají dva týmy o čtyřech hráčích v tříminutových soubojích o to, který tým bude mít na konci časového limitu z větší části pokrytou arénu svojí barvou. Platforming je potlačen ve prospěch většího důrazu na zbraně, které tak slouží nejen k momentální likvidaci nepřátel, ale především k obarvení úplně všeho ve vašem dosahu. Zmáčknutím L se můžete přeměnit v bezbrannou olihničku a rychle proplouvat inkoustem vaší barvy (klidně i po stěnách), schovat se nepříteli a třeba ho i překvapit ze zálohy.

Tři druhy zbraní (a mnohem více jejich podvariant) nabízejí odlišné způsoby hraní a s každou lze zajistit svému týmu vítězství. Základní Splattershot je rychlopalná puška se středním doletem cákanců a hodí se pro drzou ofenzívu a obíhání nepřátel. Široký malířský váleček je jasným přebarvovačem chodbiček i prostranství, který bezbrannost na dálku nahrazuje ničivou převahou v kontaktních střetech. Trojici uzavírají sniperky, se kterými sice toho moc neobarvíte, ale s trochou šikovnosti se z vás může snadno stát postrach druhého týmu, který likviduje jednu cizobarevnou oliheň za druhou a obzvlášť ty s válečky.

Jednou se boj odehrává v nákupním centru, jindy ve skateboardovém parku, továrně nebo třeba v přístavišti.

Arzenál doplňují sekundární a terciální zbraně - různé granáty, naváděné drony, nášlapné miny, inkoustové bomby, barevné bazuky, transformace do smrtícího Krakena a mnoho dalších obměňují herní taktiky a určitě si ve výběru najdete oblíbený set. Například já dlouho preferoval věrný váleček, dokud jsem nepřišel na chuť speciálnímu Splattershotu s ještě větší kadencí střel, jenž mi dal výhodu nad protivníky, kteří se mi dostali příliš blízko k tělu.

Arén není mnoho a většinou se jedná o symetrické bludiště cestiček a otevřených plošin. Celá hra je zasazena do městského prostředí a jednou se tak boj odehrává v nákupním centru, jindy ve skateboardovém parku, továrně nebo třeba v přístavišti. Splatoon je přímo násáklý městskou kulturou, streetovým oblečením a pouličním uměním, což se například projevuje v uživatelských grafitti, které hráči mohou sdílet na Miiverse a ostatním se pak objevují na stěnách arén. Hudební doprovod poté míchá prvky popu, rocku, house, dokonce i metalu s olihním šišláním a hře dává nezaměnitelný šarm.

TENKÁ BAREVNÁ LINIE

Podobně jako Mario Kart nebo Super Smash Bros i Splatoon úspěšně balancuje na hranici naprostého chaosu a vítězství zaslouženého skutečným skillem. Prvky empatické kooperace se projevují při používání mapy na GamePadu, na němž se zobrazuje pokrytí arény barvou a aktuální rozmístěním hráčů, ke kterým můžete dotykem přeskočit klidně přes celou mapu. A i pokud by vaši spoluhráči kooperaci nepoznali, ani kdyby je za bílého dne praštila do nosu, Splatoon nedává příliš důvodu ke zlosti nad absencí voice chatu. Zápasy jsou krátké a případná prohra tak dlouho nemrzí.

Jedině možná v druhém herním módu Splat Zones, takové inkoustové variaci na King of the Hill, ve které je třeba udržet centrální území pod kontrolou po dobu 100 vteřin, by se mi zamlouvala větší možnost komunikace s týmem. Za výhry zde postupujete nahoru po žebříčku mezi hráči, za prohry zase klesáte, a proto by si hra zasloužila lepší způsobů domluvy než vzkazy “pojď sem” a “pěkné!”, které můžete poslat pomocí d-padu. Většina vítězství tedy spočívá v tom, jak intuitivně dokážou hráči spolupracovat jeden s druhým. Na druhou stranu je pravda, že bez komunikace mezi hráči nedochází ani k žádnému urážení či cizojazyčnému hulákání, nikdo hlasitě do mikrofonu nekřupe chipsy a nepouští příšernou hudbu, jen aby ostatní trolloval, což jen prospívá dobrému pocitu ze hry, kdy pokaždé polovina hráčů prohraje. Alespoň tak nemáte příliš špatné svědomí z toho, že jste si do zápasu vzali novou zbraň, se kterou ještě neumíte pořádně hrát.

Splatoon
i Zdroj: Hrej.cz

Co mě ale rozhodně zamrzelo, je krátkozraký design postupu hrou. Za získané body ze zápasů si můžete pořídit nové zbraně a oblečení, které vašemu bojovníkovi dodá drobné bonusy, jako třeba rychlejší pohyb v inkoustu, větší kanystr na zádech nebo třeba rychlejší respawn. Módou posedlé olihně v honbě za nejlepším gearem nakupují taková trička, čepice a boty, že pak v aréně vypadají jako Harajuku Squids, což je samo o sobě docela vtipné, problém však tkví v tom, že odemknutí nových bonusů v oblečení zabere jen několik zápasů a následně je nový gear vymaxovaný. Přidejte k tomu, že většinu vybavení odemknete v prvních dnech hraní a společně s pouhými dvěma herními módy a jen hrstkou stále rotujících map, máte před sebou titul, který se velice rychle ohraje.

Splatoon dávkuje to málo multiplayerového obsahu v několikahodinové rotaci dvou map pro každý z módů, ale nemyslím si, že by to byl udržitelný stav. Splatoon potřebuje velice brzkou injekci nových map, což by snad neměl být takový problém, když v singleplayerových arénách lze narazit rovnou na několik map připravených pro mulťák. Proč nejsou odemčené rovnou při vydání, to je pro mě záhadou.

STOKRÁT NIC UMOŘILO OLIHEŇ

Přijde mi to jako zbytečná začátečnická chyba, stejně jako třeba chybějící řešení problému, když v soubojích 4v4 se jeden hráč odpojí nebo je AFK a jeho tým je v nevykompenzovatelné nevýhodě. Nebo třeba to děsivé rozhodnutí spustit zápas až když je připojeno osm hráčů, což za několik měsíců pravděpodobně způsobí dlouhá čekání v lobby, při kterých se můžete leda zabavit banální minihrou na ovladači. Nebo nutnost opustit hru, abyste si změnili aktuální výstroj, což je obzvlášť otravné, vezmete-li v potaz, že jakmile jste jednou v lobby, nemůžete z něj odejít, a muste tedy čekat až na konec příštího zápasu.

Tvůrci slíbili tříměsíční podporu hry obsahovými aktualizacemi zdarma, čímž se vyřeší problém s nedostatkem map, ale ten zbytek je neopravitelný bez větších zásahů do struktury hry.

Na druhou stranu Splatoon není konkurencí ani Battlefieldu, ani Call of Duty, ani dalších klasických stříleček a proto nemusí hrát podle zažitých pravidel. Splatoonu nelze upřít, že přes větší i menší mouchy se jedná o opravdu návykovou a jedinečnou hru. Singleplayer vyniká svým špičkovým level designem, multiplayer pak osvěžujícím přístupem. Potenciál hry prozatím omezuje nízký počet map a módů a i přes slibované letní aktualizace mám obavy o její dlouhodobou životnost.

Splatoon
Wii U Wii U

Verdikt

Okamžitě sympatická a zábavná střílečka je nintendovina jak trám. Čím déle jí však hrajete, tím dříve zjistíte, že je vlastně tahle inkoustová záležitost při vydání docela prázdná a bez rychlého nášupu dlouho nevydrží.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama