SoulCalibur V

Když se ohlédneme za aktuálně nejpopulárnějšími bojovkami, nalezneme mezi nimi Street Fightera, Tekkena či Mortal Kombat a nemůžeme se jen tak zbavit dojmu, že SoulCalibur vedle nich působí jako přebytečné zboží. To však není dáno nižší kvalitou, nýbrž jednak nepříliš synchronizovaným datem vydání, kdy se SoulCalibur dostává na pulty obchodů ze všech bojovek s největším zpožděním a navíc čtyři roky od svého posledního dílu, a svou roli rovněž hraje i fakt, že tato značka má zvučné jméno především v Asii, nikde jinde. Nejvyšší čas toto nelichotivé postavení změnit!

Jmenuji se SoulCalibur a jsem krásný

Již od započetí série SoulCalibur si tvůrci zakládali především na špičkovém technickém zpracování a pátý díl v této tradici zdárně pokračuje. Každý byť sebemenší pohyb postav je vypilován každým detailem k dokonalosti, útočné manévry jsou díky tomu přehledné a jen se dívat na jejich provedení je neskutečná slast oku lahodící. Důležité změny však nastaly i v základním mechanismu boje a uzpůsobeném ovládání, s jehož podstatou se seznámíte vcelku rychle, ale při pokročilejších úderech, které vyžadují určitý grif, se tak trochu zapomíná na nováčky. Těm pak nezbývá nic jiného, než jim přijít na kloub metodou pokus omyl, což nám připadá ze strany autorů mírně sobecké. Jedním dechem je však třeba dodat, že jakmile si ovládání dostatečně podmaníte, můžete si pískat a bavit se plnohodnotnou akcí, k níž můžete přistoupit přesně takovým stylem, jaký je vám nejbližší.

Tedy jen zčásti, protože každý soupeř volí svůj osobitý způsob boje, jinými slovy má své přednosti, ale i slabé stránky, čemuž se je hodno přizpůsobit zejména v případech, kdy vámi vybraný přirozený styl neplní svůj účel. Někdy stačí zasadit pár úderů v rychlém sledu a nenechat protivníka ani na chvíli vydechnout, v jiných situacích je ale lepší držet si odstup a útočit jen ve vhodných chvílích, o to však tvrději. Pro začátek ne zcela nezbytnými, avšak pro další počínání výhodnými, jsou speciální útoky prováděné skrze ukazatel energie, který si postupně svojí aktivitou nabíjíte. Jakmile hladina ukazatele nabyde dostatečných hodnot, můžete využít enormně silných typů útoků, s nimiž se pojí nejenom četné ublížení na zdraví, nýbrž i nádherná animace pro každého hrdinu unikátní. Musí se však aktivovat ve správném momentu. Jejich použití však není nevyhnutelnou podmínkou a vyhrávat můžete i bez toho, jen se trochu víc nadřete.

Příběh? Ne, děkuji.

Asi nejvíce kontroverzní částí nového SoulCaliburu zůstává přítomnost příběhové kampaně, na níž nejsme v tomto žánru vůbec zvyklí. Má to svůj důvod. Snaha vnést do pozadí řady bojů nějakou rozumně navazující story tak, aby ke všemu dávala smysl a byla něčím hodnotná, je už samo o sobě utopie. Založit ji na hledání mečů, ozvláštnit mytologií a vyplnit hluchá místa srdceryvným tématem o sourozeneckém citovém poutu mezi hlavním hrdinou Patroklem a Pyrrhou, to už chtějí autoři přespříliš. Přitom se zpočátku nejeví vyprávění vůbec zle a hezky vyplňuje přechody mezi jednotlivými boji, ovšem v bojovkách má příběh svoje datum trvanlivosti, k jehož konci se hra dopracuje poměrně brzy a přesně od té chvíle začne být trnem v patě, protože začne být takového rázu, že se mu lze jen pousmát. Přece jenom bojovka je o bojování a cpát mezi to příběh není radno pokoušet - naštěstí můžeme tyto vyprávěcí pasáže, jímž také nedělá dobrotu časté střídání mezi renderovanými videi a nezáživnými statickými obrázky, briskně přeskočit.

Na každý pád musíme zdůraznit, že přestože rozvíjení příběhové dějové linky má asi takový smysl jako hledat motýly v iglú, nabízí se zároveň jako mód vhodný pro nováčky za svůj poměrně příjemný progresivní postup, jemuž lze snadno přijít na chuť, zvláště pokud neradi střídáte herní postavy. To má výhodu v tom, že si vlastnosti hrdiny, v tomto případě Patrokla, časem osvojíte a naučíte se s ním provádět zákeřná pokročilá komba. Tak či onak patří příběhová kampaň do rukou spíše příležitostným typům, ostatní ohrnou nos a nasměřují si to rovnou do multiplayerové části. Nemusíme snad připomínat, proč je právě tato část nejvíce protěžována a proč je pro něj modelována celá hra. Natřít to umělé inteligenci je jedna věc, ale rozhodně se nedá srovnávat s potěšením, kdy válcujete živého protivníka a dravé emoce jsou cítit všude kolem. Autoři si z tohoto důvodu dali setsakra záležet, aby propojení skrze internet bylo bezproblémové a netrpělo nežádoucími lagy. Během našeho testování jsme byli svědky splnění těchto slibů a nezaregistrovaly jsme téměř žádné narušení plynulého hraní, které je pro tento žánr tak zásadní. Japonská preciznost se nám potvrdila v praxi, bravo.

Preciznost klíčem k úspěchu

Krom online režimu nám autoři nabízí tzv. Quick Battles, který postaví pěkně do řady náhodně vybrané protivníky, abyste je pěkně po jednom posílali do věčných lovišť. Což je jistě adekvátní výzvou pro všechny troufalé odvážlivce, pranic se však tento mód obtížností nevyrovná Legendary Souls, jehož cílem je vám dát doopravdy lekci založenou na extrémně nepříjemných soupeřích, kde už musíte ovládat i ty nejrafinovanější bojové techniky a taktiky. Novinkou nového dílu je také rozsáhlost možností v rámci vytváření vlastního jedinečného hrdiny, kdy prostřednictvím editoru můžete zasahovat až do těch nejtitěrnějších detailů co se týče vzhledu. S nadefinováním vlastností už hra tak benevolentní není, ale i přesto kdejaký hráč možnosti editoru jistě ocení.

Jak už jsme v úvodní části recenze poznamenali, technická stránka hry je místem, v níž SoulCalibur V převyšuje konkurenci svým smyslem pro detail, v tom zůstává absolutním mistrem. Pak logicky jistě přijde vhod možnost vychutnávat si momenty předcházející K.O. díky manuálně ovládané kameře. Nalezneme i dostatečný počet lokací, které se nepotýkají s přílišnou konvencí, a v neposlední řadě jich lze efektivně v některých případech využít, když svrhneme protivníka třeba z útesu. Nejnovější díl japonské bojovky tak po čtyřech letech přinesl svěží zábavu, která disponuje návykovou hratelností, líbivým grafickým kabátkem a vypiplaným bojovým systémem. Už ale tato slova naznačují, že o žádnou revoluci se nejedná, avšak o precizní řemeslnické práci nemůže být pochyb, a proto je SoulCalibur V tak zábavný.