Soul Calibur IV

Zřete největší válečníky světa, kteří se vydali do boje o trofej nejcennější! Hle, jak se elegantní šermíř Raphael činí s rapírem, jak zuřivě bojuje vesnický samuraj Mitsurugi, popatřte míhající se hůl Kilikovu, okinawského mistra nunačaku Maxiho, děsivého piráta Cervantese, elegantní pohyby Cassandřiny i mohutné... eh... výpady Sophitie. Vizte, jak zbroj odletuje v kusech, rána stíhá ránu a vzduch hoří! A co je to sakra za zelenýho skrčka?

En garde!

Čtvrtý Soul Calibur se k nám konečně probil a i když to bylo čekání dlouhé, můžeme s klidným svědomím prohlásit, že za to stálo. V základním konceptu - bojovce se zbraněmi - se nic nezměnilo, ale přídavky a krásný kabátek katapultují Soul Calibur IV na suverénní první příčku před všechny konkurenty. Vrací se velké množství známých tváří a ozbrojenců, s nimiž mnozí z nás procházeli souboji před několika lety. Mimo nich se ovšem objevují i novicové, kteří rozhodně stojí za zmínku a o nichž bude ona zmínka později utroušena. Nyní ale základní informace pro ty, kdo ještě nemělu tu čest. Systém Soul Caliburu vychází spíše než z memorizace dlouhých komb v zapamatování si několika klíčových; a hlavně v perfektním zvládnutí dané postavy a timingu. Dva druhy útoků, horizontální a vertikální, doplňují tři úrovně, kam jdou směrovat, plus klasický kop a střeh. K tomu přidejte možnost pohybu ve skutečně 3D prostředí (vertikálnímu kombu se nejlépe vyhnete prostým úkrokem) a vzniká prostor pro klání, v němž zvítězí (většinou) ten, kdo nejlépe zvládá taktiku, kdo zvládá svého svěřence a kdo zná soupeřovy slabiny i silná místa. Prostým chaotickým mačkáním tlačítek si vystačíte jen na prvních levelech.

Střeh, kvarta, úhyb, výpad!

Ano, levelech. Množství úrovní je v SCIV skutečně nemalé. S každou postavou získáváte body do úrovně stylu, jímž si odemykáte předměty a nové skilly. Další úrovně nabíráte v online hraní. A nakonec úrovně má i Věž ztracených duší, jíž putujete při hledání předmětů a nových soupeřů. S těmito možnostmi přichází i rozličnost herních módů. Kdo by si sliboval něco velkého od Story Modu, ten bude zklamán. Textový úvod a jednoduché souboje během půlhodinky dovedou hráče ke konci a slouží spíše jako seznámení s postavou než skutečná výzva. Podobně i Arcade, který je jen předehrou ke skutečně maniakální singleplayerové výzvě, již zmíněné Věži ztracených duší. Tou se patro po patře probíjíte a proti vám hra vrhá různě nadesignované protivníky, které musíte sprovodit ze světa, abyste mohli dál a kromě zlata a zkušeností získávali i předměty plněním úkolů typu "vyhoď protivníka z kruhu... nenech se ani jednou zranit... proveď pět útočných přehozů." A právě o předměty v Soul Caliburu hodně jde. Své charaktery totiž máte možnost upravovat. Od spodků po přílbu, pár set předmětů vašeho bijce změní k nepoznání. Vzhledem k tomu, že kromě editace stávajících postav si můžete vytvořit i kompletně nové, okamžitě se na internetu rozmohla nová móda - vytváření oblíbených filmových, seriálových a herních postav. Hráči sepisují formulky, jimiž se proměníte kupříkladu v Altaira, Hulka, Bisona, Clouda či Rjú Hayabuzu a dnes jsem kupříkladu bojoval s batmanovským Riddlerem nebo plyšovou kočičkou. Je pak pochopitelná honba za předměty, aby vaše alter ego bylo co nejpodobnější předloze, a věřte mi, že občas je ona věrnost až zarážející.

Kiai!

Předměty ovšem zároveň slouží k přidělování bodů, z nichž platíte skilly schopné propůjčit vám neviditelnost, léčení skrze údery nebo třeba imunitu k vyhození z kruhu. Výhodou pak je, že v online klání, kde budete chtít své výtvory prezentovat, si můžete vybrat, zda chcete bojovat s vlivem předmětů na statistiky hrdiny nebo bez. A tak zatímco v jedněch arénách jde o maximální účelovost a zbroj je vršena podle schopností, v druhé jde o čistě estetickou stránku věci. Je skvělé prohlížet si, co dokáží hráči s fantazií vytvořit. Dostat nabančeno od růžové plyšové kočky s plyšovou holí je bizarní zážitek. V customizaci charakteru je Soul Calibur skutečně hodně daleko a nabízí takřka nekonečné možnosti. A pozor, nepodceňujte výběr barvy vybavení, které není vidět, nikdy nevíte, kdy je protivníkův výpad odhalí a být nemilosrdným bojovníkem s růžovými podvlíkačkami, to je faux pas. Pokud nejste plyšová kočička. Nová vlastnost, která má primárně zabránit onlinovému nešvaru věčného bránění náskoku až do vypršení času, spočívá v tom, že když hráč až příliš používá střeh, začnete z něj kromě klíčového Soul Gauge i odsekávat kusy zbroje, což se zcela neodolatelně ukazuje i na modelu bojovníka. Když jej pak připravíte o tři kusy a on je skoro nahý, nic nebrání tomu, abyste jej smetli ultimátním critical strikem.

Touché!

Nováčků je letos již několik. Z těch méně nápadných je to Algol a Hilda. První jmenovaný je odemykatelný boss s několika brutálními útoky, ale i mnoha slabinami, druhá je volně hratelná rytířka připomínající mix mezi Brunhildou a Johankou z Arku. Hraní za ni je zábavné, protože kombinuje krátké a rychlé údery mečem a mohutné výpady kopím a rozhodně přináší další příjemné rozšíření už tak širokého spektra stylů. Mezi hvězdnými hosty pak nejde přehlédnout trio z Hvězdných válek, jejichž návštěva souvisí s blížící se Force Unleashed. Xbox dostal do vínku Yodu, PS3 Darth Vadera, nicméně podle volného políčka v rosteru bojovníků se očekává, že se časem objeví ve stahovatelné formě i pro konkurenční přístroje. Zatímco Vader je poměrně vyváženou postavou využívající Sílu a mohutné seky, Yoda je slangově "imba". Malý vzrůst způsobuje, že nejde zasáhnout vysokými údery, navíc je imunní vůči přehozům, což samo o sobě je neuvěřitelně silná schopnost. K tomu přidejte několik silnějších komb a máte tu postavu, na níž musíte vymýšlet zvláštní strategie. Skorem hůř je na tom ještě poslední host, Star Killer z Force Unleashed, který kombinuje to nejlepší. Je rychlý, má široké spektrum útoků, které jsou navíc silné. Jeho útoky Silou dokáží zasahovat na blízko i na dálku a pokud jednou zaváháte, pravděpodobně vás dosmaží až ke KO. Mohli bychom tedy vyčíst jistou přesílenost těchto charakterů, nicméně v online klání kupodivu začínají tyto postavy mizet, snad díky minimální možnosti modifikování.

Zásah!

Vizuálně je hra skutečně potěchou pro oko. Nicméně kritikou zvukové složky začnu sérii výčitek. Kvalita hudebního doprovodu je variabilní, jednou vás skladba nadchne, podruhé zklame svou laciností. I dabing u některých postav pokulhává a působí nedokonale. Další vyčítavý výpad směřuje k online hraní. Pokud pominu občas otřesné chování zvláště mladších hráčů, za něž hra nemůže, opravdu otravné je hledání protivníka. Zbytečné klikání by potřebovalo systémově upravit. Nicméně tyto nedostatky jsou veškerými plusy stonásobně vyváženy. Je navíc skvělé, že hra je přístupná i nováčkům a postupně je naučí přirozenou cestou používat všechny jemné nuance duelů.