Sonic Rush Adventure

Důkazem nedomrlosti potomků legendární herní série Sonic jsou mnohé nepříliš zdařilé pokusy o převedení pichlavě rychlého živočicha do třetího rozměru. Poslední fiasko s neúnavným načítáním při každém rozhovoru v Sonic the Hedgehog pro Xbox 360 bylo, doufejme, závěrečným hřebíčkem do rakve podobných snah. Zhrzený Sonic tedy konečně upouští od hrabání nových nor v platformách příliš vzdálených jeho zemi zaslíbené jménem Sega Megadrive a obrací sovu pozornost k podložím podobnějším. Co do výkonu je momentálně asi nejpodobnější Nintendo DS. Pravda, funguje zde jiné ovládání, nicméně výkon je tou pravou výmluvou, proč zůstat pěkně staromilsky v druhém rozměru.

Napnout plachty, vyplouváme!

Sonicovy nové osudy začínají únosem modrého hrdiny a jeho liškoidního kamaráda Tailse velikým mořským cyklónem kamsi do neznámých končin. Oba se probouzejí na neznámé opuštěné pláži, aby jim záhy na záda skočila opravdu otravná šelmoidní postavička a dál je táhla z jednoho maléru do druhého, aby se postupně přes všechny ostrovy, co jich je na mapě jak naseto, křížem krážem dostali zpátky domů. Co se děje mezitím, je jak pro recenzi, tak pro samotné hraní hry irelevantní a téměř zbytečné. Celá zápletka je tradičně naprosto mimoidní a její podání skrze extrémně otravné dialogy, které naštěstí lze přeskočit, tomu vůbec nepomáhá.

Napříč sedmi moří

Nalézáme se v oblasti malých tropických ostrůvků rozesetých po moři. Nutnost plánovaně se přesouvat z jednoho ostrova na druhý je tím jediným důvodem, proč se hra pyšní přízviskem „adventure“, neboť nic jiného ani zdaleka nepřipomíná epické dobrodružství. Abyste se mohli postupně přemísťovat přes vodní plochy mezi jednotlivými ostrovy, které zároveň reprezentují shluky herních levelů, budete samozřejmě potřebovat specifické dopravní prostředky. Ty vám dodá šikula Tails, ale jemu musíte nejdřív dodat stavební materiál. Ten získáte právě procházením jednotlivých úrovní. Jakmile ho máte, získáte zprvu vodní skútr, posléze celou loď, vznášedlo a dokonce i ponorku.

Plavbu musíte nejdřív pečlivě naplánovat. Tak učiníte pomocí mapy, velmi podobně jako v nedávné Zeldě, ovšem ani zdaleka ne tak zábavně. Pak záleží na výběru plavidla, jakou minihru si cestou zahrajete. Vedle obyčejného střílení na nepřátele z lodi, ponorky či vznášedla zde vyčuhuje skútr, který můžete přímo řídit pomocí dotekového displeje. Bohužel má nejkratší dojezd, takže si ho stejně moc neužijete. Ze začátku se to zdá být zábavné, ovšem jakmile zjistíte, že vás hra nutí k častým přesunům, začne vás tato část dost štvát. Nemluvě o absurdnosti minimálního rozdílu mezi použitím ponorky, lodě a vznášedla.

Rychlý suchozemec

Jakmile ale Sonicova tretra spočine na suché zemi, přichází na řadu stará dobrá rychlohratelnost v plochém druhém rozměru. Téměř neustálé přidržování šipky vpravo je samozřejmostí, stejně tak prudkou rychlostí ubíhající okolí. Ale nový Sonic po hráčích žádá kromě rychlosti i bleskové reflexy a ostříží zrak, který odhalí mnohá ukrytá zákoutí. To vše už samozřejmě představil předešlý díl Sonic Rush. Stejně tak i druhá hratelná postava, kočka Blaze, díky níž lze mnohé levely procházet odlišným způsobem, dovršuje tuto návaznost.

Jednotlivé úrovně jsou díky ostrému oddělení vzhledu ostrovů velmi různorodé a kontrastní, na rozdíl od plynulého přecházení krajinou v minulém čistě pevninském dobrodružství. Kromě tropického, technologického či skalnatého vizuálního tématu se tu setkáte například s podivuhodným korálovým světem nebo palubou i podpalubím pirátské lodi. S tím souvisí také bossové, objevivší se na každém ostrově po odehrání pouhých dvou levelů. Ti jsou opravdu pestří a díky chvilkovému přechodu do třetího rozměru právě v průběhu těchto soubojů tvoří vlastně nejpoutavější část hry. Pak ale zjistíte, že je musíte zabíjet znovu a znovu, protože Tails potřebuje neustále nový stavební materiál. Takové nastavování herní doby pomocí nuceného, nikoliv dobrovolného procházení již navštívených míst, pak působí hodně levným a hlavně nudným dojmem. Vše podtrhuje multiplayer, kde samozřejmě znovu probíháte singleplayerem do značné míry provařené úrovně a je relativně jedno jestli na čas, na počet zlatých kroužků nebo prostě pro zářez to online tabulek.

Nová dobrodružství Sonica jsou obyčejným pokračováním rozpačitě dožívající herní série. Hrát podesáté tu samou hru je zábava pro hardcore základnu, nikoliv pro normálního člověka, co se u her chce taky trochu bavit. Několik svěžích nápadů a chytrá kombinace klasické dvourozměrné rychlohratelnosti s trojrozměrnými intermezzy je úspěšně zadupáno do země svou neustálou a slepou repeticí, k jejímuž provádění vlastně hra nijak nemotivuje. Známkování úspěšnosti mohlo fungovat před deseti lety, ale dnes je to spíš záležitost nostalgie. I přesto může být Sonic Rush: Adventure zábavný, alespoň na pár hodin a rozhodně neobsahuje hrůzostrašné omyly a přehmaty ze své nedávné trojrozměrné minulosti, lze ho tedy v rámci své kategorie hodnotit jako lehce nadprůměrný titul prodlužující samostatnost postupně zbytečnější herní postavičky.