Sonic Rush Recenze Sonic Rush

Sonic Rush

Farid

Farid

8. 3. 2006 23:33
Reklama

Oficiální maskoti nemají lehký život. Vezměte si třeba pohodu, jakou zažívá takový Rayman. Nemá žádné vedlejší povinnosti, jednou za pár let si „odpracuje“ svojí pečlivě připravenou plošinovku a má padla. Oproti tomu Mario nebo právě Sonic se musí každou chvíli věnovat reprezentačním povinnostem. Jendou jezdí na vznášedlech, jindy se musí tvářit jako mistři golfu. A zvláště v případě Sonica při tom trpí jejich pověst. Postavička, která se proslavila jako hrdina vynikajících 2D plošinovek byla mnohokrát naroubována do akčních adventur či závodů aby si utrhla ostudu. V Sonic Rush se však naštěstí drží svého kopyta – dvourozměrné akce stavící na typické rychlosti a drobných vylepšení osvědčené struktury.

Sonic Rush je remakem starého modelu a jako takový nepostrádá jakousi oldskoolovou atmosféru. To je věc, která jako silný magnet přitáhne pamětníky zatímco mladší ročníky, odkojené 3D plošinovkami typu Mario 64 může malinko odrazovat. Jeho zábavnost je však univerzální, pokud cítíte mezi sebou a Sonicem určitou bariéru, zkuste jí překonat a určitě nebudete litovat.

Nadzvukový ježek

Příběh o boji modrého ježka se zloduchem Eggmanem je samozřejmě nepodstatný, důležité ovšem je, že nabízí dvě dosti odlišné perspektivy pohledem dvou hratelných postav. Vedle Sonica tu máte možnost absolvovat jednou dokončené úrovně i v roli kočky Blaze, které schází trysková rychlost, kvůli čemuž si jednak úrovně prozkoumáte mnohem důkladněji a jednak budete muset hledat alternativní cesty. Ovšem i v roli Sonica máte oproti dřívějším hrám rozhodně větší kontrolu nad akcí – to díky novým útočným pohybům a možnosti téměř okamžitě zařadit na vyšší rychlostní stupeň. Hratelnost však zůstává pevně stát na původních principech. Pohyb ježka (i kočky) je často tak rychlý, že na nějakou promyšlenou taktiku nemůžete pomýšlet. Ničení nepřátel a využívání odrazových ramp či trampolín v rámci designu úrovní připomínajících horskou dráhu je většinou spíše otázkou reflexů než vědomého rozhodování. Ke zklidnění dochází vždy, když vás hra na chvíli uzavře v ohraničeném prostoru, kde musíte zneškodnit všechny nepřátele. Jelikož jsou však tyto souboje vždy poměrně jednoduché, nebude trvat dlouho a znovu se vydáte na další vysokorychlostní jízdu. Zpočátku se vám to bude, pokud nejste na Sonica zvyklí, zdát dosti chaotické. Brzy však přijdete na to, jak načasovat skoky, jak se trefit do odrazové plošiny a jak přinutit Sonica/Blaze k útočnému pohybu.

Více je někdy méně

Zvláštním rysem Sonic Rush je podle očekávání využití obou displajů DS a zde si musíme trošku (víc) postěžovat. Na rozdíl od mnoha jiných her nejsou displeje využity pro znázorňování různých informací, hra běží najednou na obou. Když pomineme fakt, že dvoucentimetrová mezera mezi displeji působí sama o sobě dost rušivě, orientace obrazu na výšku není zrovna u tohoto titulu nejvhodnější. Díky brutální rychlosti Sonica jde z principu o plošinovku, kde by byla daleko vhodnější opačná orientace. Takhle často máte o struktuře plošin před vámi značně nedostatečný přehled, který by byl eliminován při mírném oddálení kamery na dolním displeji při použití schématické mapy na tom horním. Sonic Rush také využívá druhou „vychytávku“ DS a totiž dotykový displej. Jde o poměrně neobvyklou avšak dosti dobře použitelnou metodu, nicméně jsme byli rádi, že se můžeme spolehnout na stará dobrá tlačítka. Dokážeme si však představit, že mnoha lidem bude vyhovovat spíše pohodlný stylus.

Bossové, bonusy a multiplayer

Poněkud problematické jsou také souboje s bossy. I když většina z nich sází na dobře vysledovatelná schémata, jejich náročnost není v souladu se zbytkem hry – zkrátka se u nich často zaseknete na delší dobu, než by bylo zdrávo. Kromě bossovských arén hra obsahuje také zvláštní bonusové úrovně inspirované staršími díly série Sonic.

A zatímco grafika samotné hry, využívající trojrozměrné modely pro přetelské i nepřátelské postavy, působí velmi ostře a, díky charakteristické pestrosti klasických sonicovských úrovní, také atraktivně, totéž se nedá říci o celkové prezentaci, se kterou se vrátíte o dorbých pět let zpátky do časů GBA.

Pro úplnost je ještě třeba zmínit závodní multiplayer (na rychlost orientovaná hra, ve které se snažíte dostat do cíle úrovně před soupeřem). Celkově můžeme Sonic Rush doporučit příznivcům tradičních plošinovek a Sonica především. Hra lehce modernizuje klasickou 2D koncepci, přičemž zachovává většinu jejích půvabů.

Sonic Rush
Nintendo DS

Verdikt

Dobrá alternativa k plošinovkám od Nintenda, ale pokud jich nemusíte mít zrovna celý regál, doporučujeme zůstat u osvědčené značky. Kirby a cokoli, v čem se objevuje oblíbený Mario, jsou hodnotnější tituly.

Co se nám líbí a nelíbí?

Rychlá plošinová akce jako za starých časů, příjemná grafika (nijak přehnaně inovačních úrovní), slušná trvanlivost díky dvěma hratelným postavám.
Orientace obrazu pokrývajícího oba nad sebou umístěné displeje DS není zrovna nejšťastnější, prezentace hry působí zastarale (retro za každou cenu?).
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama