SOCOM 4

V Asii dojde k revoluci. Revolucionáři Naga, chlápci s červenými hadry kolem hlavy – což je dobrý návod, jak ušetřit za uniformy – obsadí město a okolí a na zbytku armády, složenou z vás a dalších čtyř lidí je, abyste je zlikvidovali. Žádný problém. Máte na to celou hru.

Kontrarevoluce v plné jízdě

Socom 4 je lehce strategická střílečka s prvky plížení. Ta strategie znamená, že kromě hrdiny, kterého ovládáte, máte na povel ještě dva dvoučlenné týmy, kterým můžete dávat rozkazy. Ty rozkazy jsou poměrně jednoduché: jdi tam, držte se u mě, zastřelte tohohle... připravte se k zastřelení tohohle a čekejte, až dám rozkaz. Každý tým je navíc zaměřený na trochu jinou práci. Zlatý tým jsou snipeři a mistři tiché likvidace, modrý zastává metodu „hurá na to a střílejte do všeho, co se pohne“. Což znamená, že zlatý hochy (nikoliv z Nagana) je vhodné používat na likvidaci sniperů a modráky na blízké terče. Ale pokud chcete, můžete se taky přidat, abyste se necítili odstrčení.

Možnosti rozkazů (vybíráte je směrovým tlačítkem) se mohou zdát dost omezené, ale i když s tím nějaké extra strategické bitvy neprovedete, tak na potěšení z bitevní vřavy to stačí. Někdy je to i nezbytné. Protivníci často útočí z několika stran, a pokud nechcete, aby vám zničehonic vpadli do zad, musíte svým lidem vybrat správné místo k obraně. Je fakt, že oba týmy jsou celkem schopné. Když je vyšlete k překážce, dokáží se za ní automaticky schovat a nekoledují si o kulku do palice. A i když tu kulku někdo schytá, tak žádná tragédie. Parťák ho dokáže vyléčit. Je trochu nefér, že zatímco vaši podřízení se sbírají hrobníkovi z lopaty jakoby se nechumelilo, tak pokud to schytáte vy, je konec. Na vás každý kašle. Nejste zřejmě oblíbený velitel. Naštěstí stačí na chvíli někam zalézt a vyhýbat se kulkám a hrdina se, jak je poslední dobou zvykem, uzdraví sám.

Jinak je to klasika. Od krytu ke krytu, vyklonit a pálit, rychle rozdat rozkazy na obchvat, sejmout protivníky (případně si přivolat na povolených místech leteckou podporu) a do dalšího krytu. Samozřejmě, záleží i na tom, na jakou obtížnost hru hrajete. Pokud na nižší, tak vám parťáci budou dělat čistě doprovodnou skupinu. Znáte to – ty, co stojí za hlavním zpěvákem a dělají „šalalalala“ či „Jo! Jo! Jo!“. Při náročnější obtížnosti už budete muset víc plánovat a nevrhat se do akce střemhlavě. Ale i v snadnějších obtížnostech narazíte na místa, kde si s hurá stylem neporadíte. Naštěstí je ovládání týmů velmi snadné... a je radost se na ně dívat, jak masakrují soupeře.

Přímo za nosem

Pokud patříte mezi ty, co Call of Duty vyčítali předskriptované sekvence, tak tady vám hrozí infarkt. Socom 4 rozděluje celou misi do malých krůčků, které musíte naplnit, míst, na které musíte dojít, abyste pak dostali další pokyny a směli jít dál. Takže máte cestu jasně nalinkovanou, nedá se z ní odbočit ani na metr a tudíž není problém pro vás připravit spektakulární výbuchy a jiné překvápka. Což je fajn, když jdete trasu poprvé. Když už tu samou trasu prochází po podesáté, tak vás výbuch zrovna neohromí. Naštěstí je tu dost checkpointů, tudíž se nemusíte bát procházení celé mise... ale stejně si něco párkrát zopáknete.

Prostředí jsou tu taková, která čekáte. Džungle, přístav, sklad kontejnerů, vojenské základny, mrakodrapy i domorodé vesnice... Hezké, ale nic nového. Stejně tak je to s misemi. Jděte tam, zastřelte tohohle, ukradněte tohle... klasika plná svištích kulek. Jen občas bude odskok stranou, kdy dojde na nenápadnou infiltraci. Musím přiznat, že stealth pasáže nejsou zrovna moje oblíbené. Obvykle to znamená někam se deset minut potichu plížit, když se najednou bůhvíproč spustí poplach a začínáte znovu od začátku. Ale aspoň se pak těšíte na další střeleckou misi.

Což je asi jediný důvod, proč se na další mise těšit. Nechápejte mě špatně, Socom 4 je bezesporu dobře a precizně udělaná hra, ale není z těch her, které by vás nepustily ze svých spárů. Nedrží vás v napětí to, co bude v další misi – víte, že budete střílet a že to bude někde v džungli nebo v slumech, nebo v továrně... prostě, někde, kde už jste hodněkrát byli a stříleli. Netáhne vás ani příběh, který je vcelku primitivní (zabít zlého diktátora) a ani postavy, které jsou tak profláklé, že už skoro vypadají jako parodie (velitel se záhadnou minulostí, který se ještě nevzpamatoval z mise, která skončila masakrem, sexy asiatka, tvrďácký černoch). Když slyšíte jejich dialogy, tak si chvílemi přejete, aby toho nechali a šli zase střílet. Což se naštěstí taky stane.

Mise splněna

Socom 4 je bezesporu solidní hra, ale do dokonalosti jí něco chybí. Nenutí vás nějak extra si namáhat mozek při plánování misí a není to ani adrenalinový nářez ve stylu Killzone. Okolí je hezké a barevné, ale přesto působí někdy trochu mrtvě. Naštěstí ho oživují předskriptované sekvence, které jsou efektní (aspoň na poprvé). Problém můžou být noční mise, které jsou až příliš noční a je při nich tma jak v zavaleném tunelu. Ano, při plížení jste díky tomu hůř vidět... jenže ani vy sami chvílemi nevidíte, kam vlastně šlapete. Taky jsme narazili na pár bugů, při kterých se na vás hra najednou vykašle a nemůžete se dostat dál, ale naštěstí jen asi dvakrát za hru. Jinak všechno funguje jak má.

Můžete si samozřejmě před akcí vybírat zbraně a dokonce si je můžete i vylepšovat a můžete hru hrát i s Move ovladačem (ovšem je lepší k tomu mít i pistolový doplněk). Samotná hra není moc dlouhá, tak na pět hodin, ale to vám vynahradí multiplayer... vlastně teď moc nevynahradí, ale jednou začne playstation network třeba zase fungovat, takže pak si to budete moci užít. Pak možná i nějaký ten bod k hodnocení přibude.