Sniper: Ghost Warrior 3

Subžánr odstřelovačích akcí je specifické kolbiště, na kterém je v jednu chvíli místo jen pro jednoho. Jsme ochotní zříct se preferovaného úhlu pohledu ve prospěch kvalitnější hry? Většina z nás ano. Ani bychom neměli hledat odpověď na to, zda nás více táhne druhá světová válka nebo samotný okraj moderní společnosti. Která hra předčí svým hodnocením tu druhou, ta vyhrává. Druhá dostane K.O. a upadne v zapomnění.

ZAS TAK LEHKÉ TO NEBUDE

Jenže skutečnost je poněkud jiná. Dlouhé měsíce sledujeme vzájemnou rivalitu polských CI Games a britských veteránů ze studia Rebellion. Po nejrůznějších odkladech to dokonce vypadalo, že se oba velikáni střetnou prakticky v jednu chvíli, nakonec ale CI Games opět ucukli a hru vydali oproti plánu až o tři měsíce později. Sniper Elite a Sniper: Ghost Warrior tak od sebe dělí přibližně 60 dní. Myslíte, že vášně utichly? Kdeže. Rebellion na den vydání Ghost Warriora připravili DLC pro Sniper Elite a vzájemné hašteření – ať obou studií nebo samotných hráčů – nás bude provázet ještě několik dní. Vášně budou nepochybně provázet i tuto recenzi. Chtělo by to vynést konečný ortel, ať to máme za sebou, jenže když už to konečně vypadá, že dostaneme možnost definitivně říct, která hra je lepší, nedostaneme Ghost Warriora v té nejlepší formě.

Nejde jen o to, že ještě několik měsíců nebude součástí Ghost Warriora hra více hráčů, to je – věřte mi – ten poslední problém, na který si po čase ani nevzpomenete.

Abychom mohli zodpovědět na otázku proč, je potřeba říct, že Sniper: Ghost Warrior 3 měl vyjít už v roce 2016 a až několik málo měsíců před koncem roku padlo rozhodnutí o odkladu na leden. Když ale přišla zpráva, že dochází k dalšímu posunu, tentokrát na 4. dubna, bylo to zvláštní, ale svou roli mohlo sehrát i vydání i hry od Rebellionu. Mohlo. Optikou toho, co se dočtete vzápětí, je to totiž velice, velice nepravděpodobné. Zástupci studia sice říkali, že dopřejí své vznikající hře tolik času, kolik bude potřeba, ale mohl to být jen zastírací manévr. Vždyť Ghost Warrior 3 už byl hratelný i na E3 2015. Závěrem jsme se dočkali ještě jednoho posunu, na 25. dubna, ale to už v očích fanoušků příliš neměnilo. Od první minuty si ale budete klást otázku, jestli přese všechny martýria není definitivní datum vydání ještě vlastně uspěchané.

Nejde jen o to, že dalších několik měsíců nebude součástí Ghost Warriora 3 hra více hráčů, to je – věřte mi – ten poslední problém, na který si po čase ani nevzpomenete. Potíž je s výslednou podobou hry, která se už teď prodává. Kterou si můžete u vašeho prodejce hned teď vyzvednout a ještě dnes ji můžete začít hrát. Série se snaží posunout od budgetu mezi AAA produkci, a i když už to by bylo samo o sobě faktorem, kvůli němuž by si na hře mnoho recenzentů smlslo a hledalo by sebemenší chybku, autoři vydají hru v takové podobě, že si nedostatků všimne i pětileté dítě bez jakýchkoli zkušeností s videohrami. I proto to Ghost Warrior 3 schytává ze všech stran. Jenže výsledné známky nebo výroky typu „To nekupuj, nemá to smysl“ nebo „Ta hra nestojí za nic“ bagatelizují celou problematiku. Po této recenzi nebude stoprocentně zřejmé, která ze dvou zmíněných her bude na pomyslném trůnu. Jejím úkolem bude především pečlivě rozklíčovat složitou situaci, do které se Poláci dostali.

CRYENGINE K PLÁČI

Chtě nechtě musíme na Sniper: Ghost Warrior 3 nahlížet jako na hru, kterou srážejí… co srážejí, doslova zadupávají do země technické problémy. Vydat hru, která se načítá 4 minuty, to chce vážně odvahu. A co je ještě horší, nenačítá se jen jednou. Nebudu se vám divit, když nad titulem nalomíte hůl už kvůli tomu, z mé perspektivy je ale zajímavější přemýšlet nad tím, proč tomu tak je. Nikdo z žádného studia není tak hloupý, aby si toho nevšiml, natož aby nad tím mávl rukou s tím, že to komunita nějak schroupá. Pokud bych si ale měl na něco vsadit, byl by to tip, že CI Games byli pod velkým tlakem, aby hru vydali v termínu. Kde se ten tlak vzal a jestli za něj může rychle mizící rozpočet, to je otázka, na kterou nedostaneme odpověď asi nikdy. Situaci budou – doufejme – zlepšovat nejrůznější záplaty, do té doby ale platí, že si před načtením nějaké lokace stihnete vykouřit cigaretu, udělat rychlou sváču a připravit kávu nebo čaj, abyste byli zásobení na dlouhou noc. A k tomu si stihnete ještě v samém závěru poslechnout příjemnou hudbu, která načítání doprovází.

Gruzie jako taková nevypadá nijak špatně, asi bych neřekl, že se mi vyloženě líbí, ale je v pořádku a neměl bych větších výhrad, ale postavy působí jako pěst na oko.

Jenže to není vše. Už druhý díl z roku 2013 poháněl CryEngine. Tedy ten engine, se kterým Crytek dělal před lety hotová vizuální mistrovská díla. Vzpomeňme třeba na sérii Crysis, která byla ve své době považována za to nejhezčí, co kdy vyšlo. Ghost Warrior 2, přestože vyšel ve stejné době jako třetí Crysis, vás do takových vizuálních orgií nedostal a kolena nikomu nepodlomil. Ostudu si ale v City Interactive neudělali. Třetí díl GW je na tom ale podstatně hůř. CI Games pracují opět s CryEnginem třetí generace, který byl značně modifikován pro potřeby studia. Jestli čekáte grafické orgie tentokrát, vaše libido klesne na minimum hned v úvodu, jakmile uvidíte úvodní animace tváří jednotlivých postav. A ačkoliv se to nebude zdát možné, postupem hry vám klesne ještě hlouběji. Gruzie jako taková nevypadá nijak špatně, asi bych neřekl, že se mi vyloženě líbí, ale je v pořádku a neměl bych větších výhrad, ale postavy působí jako pěst na oko. Jako relikt z minulé generace. Jako bug, chyba, kterou by měl odstranit příští patch.

Ghost Warrior není v ideální kondici. Beze sporu. Pokud k tomu přidáme smutný fakt, že některým nepřátelům mizí celé postavy a stávají se neviditelnými nebo další skvělé vychytávky, kterým bychom se nesmáli ani na apríla, není těžké na hru uvalit kritiku a předsudky, jež neodvrátí ani sebelepší zážitek ze hry. A to i ten má do ideálu daleko. Ale Ghost Warrior má i své silné stránky, díky kterým byste mu měli dát dříve či později šanci.

ZLÉ SE V DOBRÉ OBRÁTÍ

Na vlně předešlé kritiky by se dalo najít několik chyb snad všude, kde vás to napadne. Bylo by to ale velice krátkozraké. Podobným způsobem to schytal příběh. Prý tuctový, béčkový, špatný, předvídatelný. Jako tuctový, béčkový, špatný a předvídatelný bych jej sám osobně nepopsal. Pokud bych jej musel definovat nějakým přídavným jménem nebo slovním spojením, možná by byl přitažený za vlasy, možná by byl lehce překombinovaný v takovém tom americkém stylu, ale asi od CI Games nikdo nečekal srdceryvný zážitek na úrovni příběhových her, které se o leccos podobného leckdy neúspěšně pokoušejí. Sniper je válečnou hrou a v takových intencích se pohybuje i příběh. Jon North, člen elitní speciální jednotky, byl vyslán do gruzínských hor, aby potlačil operace tamních separatistů. Jediné klišé, které se ve hře nachází, je fakt, že Jonathan tam hledá i svého bratra Roberta, kterého o dva roky dříve unesli před jeho vlastníma očima z opuštěného komplexu na rusko-ukrajinské hranici při jedné z akcí. Pravda, klišé je i to, že vám pomáhají také dvě sličné krásky, které to umí stejně se zbraněmi konvenčními, i těmi ženskými, na druhou stranu si jejich krásu budete muset kvůli výše napsanému domýšlet, takže to úplně neplatí.

Gruzie jako taková byla popisována jako klasický open world. Ten rozhodně nečekejte. Země je rozdělena do několika regionů, které od sebe oddělují načítací obrazovky.

Gruzie jako taková byla popisována jako klasický open world. Ten rozhodně nečekejte. Země je rozdělena do několika regionů, které od sebe oddělují načítací obrazovky. Ano, ty dlouhé načítací obrazovky, při nichž ale hraje ta krásná nepopsatelná gruzínská lidovka. Spoiler: po čase se trochu ohraje. Jednotlivé oblasti bych popsal jako menší, ale na druhou stranu to hře bohatě stačí. Je to dáno hned několika okolnostmi – pěšmo mapu procházet nebudete, protože k tomu nebudete nijak motivováni. Gruzínská příroda je poměrně pustá, a když už si to někam namíříte, kamkoliv se dostanete autem. Není to nutně výtka, je to zkrátka fakt. Navíc v ní není příliš vedlejších aktivit, nebo takových, které by vybočovaly ze zajetých kolejí stereotypních her, takže budete většinou cestovat jen od úkolu k úkolu. A tam chcete být samozřejmě co nejdřív. Ve finále je proto jedno, jestli je Ghost Warrior open-world, nebo jestli se jedná o změť samostatných misí na různých mapách. Nová podoba hře neškodí a ve výsledku jsem rád, že k totální transformaci na jiné generické otevřené světy nedošlo. Nebo došlo, ale vy to můžete směle ignorovat.

NENÍ SNIPER, JAKO SNIPER

Série Ghost Warrior byla vždycky nejvíce o heslech „sniper“ a „ghost“, a tak se ve třetím pokračování studio zaměřilo i na třetí slovo: „warrior“. Naštěstí se nemusíte bát, že by se ze hry stala tuctová střílečka, kde můžete kamkoliv naběhnout a střílet samopalem jako zběsilí. Kromě odstřelovací pušky a pistole coby záložní zbraně dostanete konečně i pořádný rychlopalný kvér, který dokáže nadělat paseku. Hra vás ale umně nutí k tomu, abyste zůstali spíše ve stínu a vašeho nového kamaráda použili jenom tehdy, když vám poteče do bot. Nutí vás především obtížností, protože toho příliš nevydržíte. Pokud někdo chce, může hru projít i tímto novým, pro sérii nezvyklým stylem, Jon „Rambo“ z něj ale beztak nebude. Vybavení obecně ale dostálo určitých změn. Kromě samopalu se lehce mění i fungování odstřelovačích pušek, jejichž optiku musíte kalibrovat na různé vzdálenosti, i to, že tlumič nefunguje neomezeně dlouho, ale čas od času jej musíte opravit.

Největší změnou-novinkou je ale bezesporu dron. Ten vám umožní zjistit si co nejvíce informací o vašem okolí, a to především (ale nejen) o vašich nepřátelích. Navíc si na něj můžete namontovat nejrůznější vychytávky, jako je termokamera nebo noční vidění. Pokud jej ale nepřátelé spatří, bez váhání ho sejmou. Dron zapadl do konceptu Ghost Warriora skvěle a vy budete mít ještě větší přehled o bojišti a o terénu kolem něj. Nic ale není zadarmo, nové cetky si musíte koupit nebo vyrobit – autoři do hry naroubovali i poměrně snadný crafting, takže z nasbíraných součástek můžete snadno modifikovat vaši výbavu. Pokud vám přijdou standardní náboje do sniperky fádní, můžete si vytvořit průraznější, výbušné, trasovací nebo takové, které cíle na druhé straně optiky odlákají přesně tam, kam potřebujete. To platí i pro další část vaší výzbroje.

Ghost Warrior vám neustále říká: „Podívej, holenku, kolik toho nabízím.“ Je toho dost, je toho dokonce víc, než využijete.

Její součástí jsou i další pomůcky. Miny se stanou vaším pomocníkem ve chvíli, kdy separatisté prozkoumávají vaší poslední známou pozici. Trochu škoda, že vás hra nemotivuje experimentovat ještě víc, takže úplně přehlédnete v množství nejrůznějších variant vrhací nože, nebo hůř – granáty. Opravdu ve hře nechybí, jenom je nepřátelé nepoužívají, a vy tím, že chcete zůstat co nejvíce krytí, můžete dlouhou dobu žít v přesvědčení, že je vývojáři z nějakého důvodu vynechali. Jako třeba já. Ale zatímco o mě to říká, že jsem nepozorné jelito, na hru to vrhá dobré světlo a Ghost Warrior 3 tím vlastně říká: „Podívej, holenku, kolik toho nabízím.“ Je toho dost, je toho dokonce víc, než využijete, a co do množství jednotlivých nástrojů není prostor, jak říct o novince křivého slova. Může se stát, že vás tohle všechno nechává naprosto chladnými, ale věřte mi, že vás to nijak nebude obtěžovat a v samém důsledku tuto variabilitu jenom oceníte. K ní bychom mohli přičíst i nový jednoduchý RPG systém, který hodnotí tři složky vaší hratelnosti, díky čemuž je můžete následně vylepšovat. Už jsem o nich hovořil - jsou jimi Sniper, Ghost a Warrior. 

CHYTRÉMU NAPOVĚZ, HLOUPÉHO ZASTŘEL

Nebudu zastírat, že Sniper: Ghost Warrior 3 není dokonalý. Čas od času vás bude vytáčet hloupá, přímo hloupoučká, umělá inteligence, která je ale do jisté míry nedílnou daní za to, že si chcete hrát na elitního snipera. Bude vás vytáčet občas nelogický systém automatického ukládání, ve chvíli, kdy desetkrát půjdete minutu tou samou cestou, abyste zase neuspěli, co hůř, vytočí vás i to, že hra registruje uložení jen na začátku a na konci každé mise a cokoliv navíc je jen checkpoint, který se po vypnutí hry nepochopitelně vyresetuje… není toho málo. Ale dá se s tím žít a ve výsledku jsou to minoritní problémy oproti tomu, o čem jsme mluvili o několik odstavců výš. Být to jenom tohle, označil bych Sniper: Ghost Warrior 3 za dobrou hru. Ne vynikající, ne výbornou, ale prostě dobrou, za hru, která vykročila nějakým směrem a má za sebou progres, který ji posouvá zase o kus blíž AAA produkci. Má za sebou řadu vylepšení a je to hra, která by vás měla zajímat. Ale v současné době má za sebou i značně pošramocenou pověst, ze které se bude horko těžko vylízávat.