Slender: The Arrival Recenze Slender: The Arrival

Slender: The Arrival

konfrst.jan@gmail.com

konfrst.jan@gmail.com

10. 4. 2013 22:40
Reklama

Houby láska, ale strach je nejsilnější lidskou emocí. A někteří strach a adrenalin ve vypjatých situacích vznikající zbožňují dokonce natolik, že se rádi nechávají trýznit. Platí to u sportu, literatury, filmů a mimo jiné i u her. Co nás hnalo do stále temnějších a strmějších hlubin hradu v Amnesii, když ne právě strach a zvědavost? Nechat se děsit, to mnohé baví, a zřejmě na toto sází i Slender: The Arrival. Nebudeme předbíhat, Slender je výjimečnou hrou a na dlouhána v hlavní roli si pěkně dopodrobna posvítíme, sluší se ale naznačit hned zkraje, že není trýznění jako trýznění!

Už jen jednu stránku!

Po projití krátkého prologu, ve kterém se jen tak mimochodem setmí s takovou rychlostí, až z toho zamrazí, se vrháte do známých vod. Doslova – hned druhá kapitola je de facto remakem původního titulu. Náplní hry je opět prozkoumávání rozsáhlých zalesněných lokací a hledání popsaných stránek papíru vypovídajících už dávno známé – utéci nelze, sleduje vás, a tak dále. Nápaditost zde hře bohužel chybí – zpočátku se skrze velmi matné náznaky dozvídáme, že hrajeme za ženu navracející se na místo svého dětství s cílem najít ztracenou kamarádku – Kate. Tápání v příběhu sice může vyznívat jako prvek budující tajemnost, není ale zcela funkční a otázky typu proč a jak a kde jsou bohužel více než na místě.

A na místě také zůstává to hlavní – vyhnout se tomu vysokému pánovi, jemuž je tak těžké pohlédnout do tváře. Zjevuje se a zase mizí, pronásleduje i sleduje a hraní hry v noci má ten rozkošný následek, že hráči naleznou na těle srst i tam, kde by ji snad nikdy nečekali. A když už vás ten chlapík najde, tak to letí veškeré periferie stranou!

V nejvypjatějších momentech vás autoři nechávají na holičkách – když už se začne klepat obraz, zvuk kamery přeskakuje a působí povšechně defektně, tak můžete mačkat klávesu úniku jak chcete, ale je vám to houby platné – Slender Man už po vás jde. Stejně jako v prvním díle hra v takovou chvíli zkrátka nejde pozastavit, a to je zatraceně dobře. Pravda, může to mít za následek sérii klávesnic v křemíkovém nebi nebo něco sežvýkaných myších kabelů, ale jako prvek budující atmosféru to tady funguje jednoduše na výbornou. A my vám garantujeme, že jakmile to nejhorší přejde a vy budete moci hru pozastavit, budete tak činit velmi rádi – masírovat si srdeční svaly a hledat ztracené plíce.

Již jsme nakousli, že hlavním hrdinou je žena, zarytá dokumentaristka. Všudypřítomná časomíra, červené REC i indikátor baterie našeptávají, že se někdo chce podělit o vaše zážitky z hraní. Na škodu však bohužel je, že se nám ta anonymní postavička nijak neprojevuje. Občas se sice obraz rozklepe na nezdravou míru, rytmika dýchání umí pohrozit brzkým kolapsem, ale geniální nervová zhroucení z Amnesie se nekonají. Neříkáme, že bychom snad byli rádi, aby autoři někde okatě opisovali, ale je vysloveně škoda, že hráč nemá šanci se s hrdinkou jakkoli sžít.

Horor jako ze staré školy

A nepomůže nám k tomu ani onen příběh – ten sice poskytuje zajímavý pohled na trápení několika málo jedinců se zlým Slender Manem, ale bohužel není hluboký natolik, aby hráče motivoval k zájmu o něj. Naopak, umí být demotivující, neboť často je dost zmatený, vyznačuje se absencí srozumitelných postav a je vyprávěn pouze skrze útržky textu. Strašákovo vyprávění zkrátka nefunguje jak má a strastiplné hledání Kate nebude tím důvodem, proč budete opětovně sbírat klávesnici i odvahu pro další kroky.

A že té odvahy bude třeba! Slender jde na atmosféru jinak než tituly dnešní a brnká na nervy rozechvělého hráče podobně, jako třeba stařičké hry ze série Resident Evil. Zapomeňte na postupné budování atmosféry a strach tak hutný, že by se dal krájet – Slender sází na jediné, a to na moment překvapení a staré dobré lekačky.

Bubák ve skříni

Když v roce 2009 Victor Surge přišel v rámci festivalu Something Awful s ideou Slender Mana, nemohl mít tehdy tušení, jak velkou senzaci startuje. Roje webovych stránek, banda nadšených youtuberů i zástupy lovců senzací – ti všichni vám jsou schopni s rukou na srdci odpřisáhnout, že Slendy existuje a že tato či tamta fotografie je pravá a stejně tak, že o pravosti toho či kterého videa nemůže být pochyb. Surge nemohl ani tušit, že na motivy jeho bubáka vznikne videohra, ta byla zdarma a byla zatraceně úspěšná. Ta komerční je sice podstatně lepším dílem, ušla mílové kroky kupředu, zejména, co se prezentace týče, ale na druhé straně zároveň dala vyniknout jedinému – hranice mezi freewarem a komerčním titulem se sice může tenkou zdát, ale existuje. A pro autory není nic horšího než zůstat stát někde mezi. Být Arrival opět freeware, mačkáme myši blahem, takhle si jen škrabeme hlavy v nejistotě, nakolik vlastně můžeme hru doporučit.

Slender: The Arrival je zkrátka dobrý, opět boduje náhodně generovanými událostmi, leká skutečně brilantně a dělá si z hráče nemístnou srandu tím, že mu počítá neúspěšné úniky do menu v nejvyhraněnějších momentech. Na druhé straně tu ale máme podivný příběh, ploché postavy, herní dobu, jež lze vměstnat do necelé půl hodiny (reálně je vyšší – hra nepočítá opakované pokusy), otravné bludiště a nepříjemné chyby. Za cenu lehce přesahující jeden výtisk Levelu se tedy jedná o skutečnou hádanku. Pokud ale máte pro strach uděláno a jste ochotni překousnout výše zmíněné, tak s chutí do toho. Neříkejte ale, že jsme vás nevarovali!

Slender: The Arrival
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Wii U Wii U
Xbox Xbox 360
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Arrival je zajímavým rozšířením hororového pokusu, jež šel na atmosféru skrz infarktové scény a náhodně generované události. Bohužel, do statusu kvalitního komerčního titulu mu stále ještě pár kroků směrem z nezávislých vod chybí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama