Reklama

Paměť je bestie. Vážně si nevzpomínám, že by byl Simon takové hovado. Spratek možná, drzoun určitě, ale hovado? Toulal se po pohádkové zemi a vyváděl ptákoviny, ale pořád jste s ním mohli sympatizovat jako s prachobyčejným puberťákem, co se dostal do neobyčejné situace a nějak se s ní snaží popasovat. Nebo se pletu? Protože tenhle nový Simon, to je s prominutím esence demence. Válí se doma před televizí, ke své vnadné přítelkyni se chová jako ke kusu hadru, ale když Alix vzápětí unesou mimozemšťané, rezolutně prohlásí, že ji musí dostat zpátky.

Proboha, proč? Copak během pár minut intra nedokázal, že jeho ambice končí před hradbami z prázdných krabic od pizzy? Copak mu kromě sebe záleží ještě na někom dalším? Ten kluk nemá ani špetku konzistence. Máčknu Esc a chytám se za hlavu. Jak by řekl Zdeněk Pohlreich: já nechci, ty vole. Nechci s tímhle krátkozrakým, egoistickým, buranským hajzlem zachraňovat říši pohádek, kde se evidentně všichni pomátli, když Simona v jeho moderní inkarnaci dávno nenechali zlámat v kole. Žel, úděl herního kritika je někdy údělem trpitelským. Nachystám prášky na bolehlav a jdu klikat.

Blízká setkání

Po několika hodinách je to nejhorší za mnou. Už jsem si zvykl nekrvácet z dutin při každém Simonově pokusu o humor, a naopak se mi zamlouvá výtvarné zpracování (mimo postav – ty zůstávají polygonově ohyzdné). Při pohledu na rozhrkané domečky a kajuty a exotické pláže už si konečně dokážu narýsovat linku k devadesátkám. Teď ještě, kdyby nebyl ten aktuální díl tak zaharampáděný nápady, co drhnou jako šmirgl o sklo. Zamhouřím oko a pominu přítomnost mimozemšťanů, kteří tu od začátku působí, asi jako když ve Čtyřlístku začali používat mobily a internet... jenomže dojem zůstává.

Jednotlivé části Simonova pátého dobrodružství k sobě prostě moc neladí a horko těžko je drží pohromadě právě ta jinak povedená stylizace. Nálada jednotlivých obrazovek navazuje na tradici celé série mnohonásobně lépe, než upachtěné pocení polopatických odkazů. Ty navíc stojí vesměs za starou belu: třeba ze Swamplinga, v podstatě tragické postavy, je stále ta zoufalá mutace Jar Jara Binkse (tedy hovado – autoři mají pro tuhle transformaci zjevné nadání), a starý dobrý džin nabral atestaci z psychoterapie a tím pádem – cha cha cha, ho ho ho – vypadá jako Sigmund Freud a všechno kolem svádí na Oidipův komplex. Skoro mám podezření, že scénář psal Cpt. Obvious.

A vám se ty vtipy jako líbí?

Tohle je tedy humor, ke kterému se celá série dopracovala a promiňte, takovému se já odmítám smát. Jeden dobrý gag na dvacet zcela dutých, to je jednak velmi mizerný odhad, ale také velmi mizerný autorský výkon. Ničemu navíc nepomůže, když se hra záhy překlopí do karibského diskurzu. Simon se tak vydává do ringu s Guybrushem Threepwoodem, což je prostě souboj, který nemá kouzelník ve své aktuální formě šanci doklepat ani do prvního gongu.

Ale dobře, dám si o prášek víc a zkusím být chvíli shovívavý. Pokud nebudeme poměřovat pátý díl s legendami adventurní historie, povede si v rámci žánru slušně. Hádanky jsou cáklé přesně tak, aby dávaly matný smysl v logice herního světa, animace postav dbá na příjemné detaily, archaický pixel hunting lze vyřešit zobrazením interaktivních míst a zápletka se plynulým tempem šine do cíle, kde si řeknete „hm“ a bude. Jenom marně lovím z paměti, jestli jsem se za celou tu dobu alespoň jednou upřímně a od plic zasmál, a obávám se, že vůbec. U komediální hry zásadní problém. Nevolám po záchvatech řehotu – jemný humor taky humor – ale tady opravdu není, čemu se smát (pokud se tedy náhodou nejmenujete Jaromír Dušek a nepovažujete za náramný fór homosexuálního kapitána, který POCHOPITELNĚ dbá především na svůj dokonalý zevnějšek a POCHOPITELNĚ při chůzi legračně kroutí svou námořnickou zadnicí).

Mana došla

A tak zatímco vykolejený odborářský předák postrádá soudnost, pátý Simon bohužel postrádá to, co zrovna kouzelník potřebuje nade vše: kouzlo. Z pohádky je bez pádného vypravěčského důvodu levný derivát Stopařova průvodce po Galaxii, z oblíbených karikatur karikatury na druhou (a opakovaný vtip není vtipem, víme), z hravého hudebního doprovodu kolovrátkový muzak, a z hlavního hrdiny... řekli jsme si v úvodu.

Nakonec ale nezáleží na tom, jestli byl Simon tehdy před sedmnácti (jezukriste!) lety opravdu takový idiot, nebo ne. Idiotem je teď a tady a pěkné obrázky to ani omylem nevytrhnou.