Signal Ops

Titul Signal Ops od malinkého studia Space Bullet Dynamics je velice unikátní taktická střílečka, která jakoby v devadesátých letech zabloudila cestou na pulty obchodů, aby byla v roce 2013 nalezena a integrována zpátky do společnosti. Do společnosti her, jež jsou nenáročné, lehce stravitelné, generické a - co si budeme povídat - bez mozku. Právě proto vedle nich Signal Ops působí jako naprosté zjevení, které musí zajímat všechny hráče odrostlé na legendární sérii Commandos a obecně titulech, jejichž tutoriál byl výrazně obtížnější než současný standard "pomoci myši se rozhlédni kolem sebe".

Prvních deset minut

Ne náhodou zmiňujeme tutoriál. Je to právě on, který vám dá v Signal Ops hned zkraje čuchnout k hardcore atmosféře let devadesátých, kdy se člověk nejednou vztekal nad složitostí tehdejších her. Ale právě v tom bylo a je kouzlo, které vás ihned po vypnutí hry donutí přemýšlet, co šlo udělat jinak.

Ale o čem vlastně Signal Ops je? V období jakési generické studené války se ujmete role důstojníka ukrytého v atomovém krytu. Váš úkol: Ovládat skrze CRT obrazovky až čtyřčlenné jednotky na povrchu zemském. Ty mají různé válečné úkoly od získávání strategicky důležitých informací po sabotování nepřátelské infrastruktury.

Inception pod zemí

Ono "meta ovládání", kdy z pohodlí atomového bunkru přepínáte mezi obrazovkami/vojáky, vlastně silně evokuje již zmiňované Commandos. Také máte různé typy vojáků a taky musíte u hraní přemýšlet, respektive často používat metodu pokus/omyl. Vedle toho, že mezi vojáky přepínáte, pak můžete v kůži každého z nich rozdávat jednoduché rozkazy jako "následuj mě", "přines", "stůj", atd.

Ovládání, které se nedá zcela dokonale nakonfigurovat, je někdy dost kostrbaté. Častokrát se vám stane, že v misi neuspějete právě kvůli složitému rozvržení tlačítek. Tento problém by teoreticky mohl vyřešit gamepad, i sním vás však čeká pekelně obtížná hratelnost, při které se ne jednou zapotíte.

Odhlédněme teď od vysoké náročnosti, na kterou zkrátka musíte přistoupit, a pojďme se zaměřit na možná nejotravnější aspekt hry, Tím je potřeba udržovat signál skrze vojáka spojaře. Takový spojař má vysílačku, díky které můžete vojáky v jejím dosahu ovládat. Pokud rádius dosahu překročíte, obraz se začne ztrácet až nakonec uvidíte pouhý šum. Právě neustále přenášení vysílačky a hledání elektrického zdroje pro její dobíjení je neuvěřitelně otravné. Hra kvůli tomu ztrácí tempo a zbytečně (čti nezábavně) zvyšuje už tak vysokou obtížnost.

Hlavně nenápadně

Signal Ops je taktická stealthovka, a tak se vývojáři kompletně vykašlali na střílení. To ve hře opravdu nefunguje. Je nezábavné, neúčinné a jeho použití končí téměř vždy fiaskem. Tím chceme říct, že se sice každá mise dá dokončit hned několika způsoby, "rambo styl" však není jedním z nich.

V neposlední řadě nesmíme zapomenout zmínit, že titul nabízí hru více hráčů. Pokud si tedy seženete kámoše, můžete každý ovládat svou vlastní jednotku a to jak v lokálním, tak v online multiplayeru pro dva až tři hráče.

Rozmazaná noblesa

Na grafiku, která připomíná rozpohybované artworky, jsou v diskuzích rozporuplné reakce. Podle nás však umělecký styl hry skvěle doplňuje celkovou atmosféru. Ta je dále tvořena skvěle napsaným scénářem, který se nese v satirickém duchu a spolu s prostředím atomového bunkru vám tak nejednou připomene kultovní Kubrickův biják Dr. Divnovláska.

Titul Signal Ops není dokonalý, ba naopak. Je dost nepřístupny, kolikrát nechtěně příliš obtížný, nešikovně ovladatelný a nakonec i rozpačitě nadabovaný. Přes všechny jeho neduhy se však jedná o natolik specifický kousek, že ho potencionální cílové skupině musíme bez okolků doporučit. Na druhou stranu pokud jste odkojení kapitánem Pricem z Call of Duty, hře se s respektem vyhněte.