Sideway: New York

Článek PC

NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu

NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.

Milan Urbanec

Zimní období přineslo doslova záplavu skvělých plošinovek. Vynikajícímu Rochardovi, Kirbyho dobrodružstvím, Rayman Origins nebo Trine 2 se pokouší konkurovat nenápadný titul založený na rozevláté sprejerské prezentaci, rapovém hudebním doprovodu a originálně zpracovaném světě na zdech newyorské zástavby. Sideway: New York nadchne nejvíc právě onou vstupní myšlenkou a přesvědčivě navrženými úrovněmi. Herní principy ale nejsou dotažené k úplné dokonalosti a celkový dojem pohříchu kazí.

Plošinky z parapetů

Sideway: New York přistupuje k newyorským domům a jejich zdem podobně jako sami sprejeři – je to pro ni prostor pro vyjádření. Hranaté obrysy trojrozměrného světa se mění v místo, kde se mohou realizovat plošinovkové radovánky. Chlapec jménem Nox se přemění v nasprejovanou siluetu a musí se zorientovat v náhle proměněné realitě: okna, komíny nebo hromosvody najednou tvoří nepřekonatelné překážky. Plošinky z parapetů a požárních schodišť fungují jako odrazový můstek dál a dál – hra přitom neustále připomíná trojrozměrnou podstatu reálného světa. Každá hrana obrací perspektivu, hrací plocha se otočí o devadesát stupňů nahoru, dolů, doleva či doprava. Divoké posunování herního světa ztěžuje orientaci, ale jen málokdy naštěstí vytváří skutečně frustrující momenty (to jsou nepočetná místa, kdy hráč skáče tam a zpět a musí měnit směr pohybu) – většinou se hádanky a obtížná místa koncentrují v oblasti s touž perspektivou a checkpointy jsou naštěstí rozmístěny na každém kroku.

Graffiti a rap

Bezchybným kamínkem do mozaiky sprejerské stylizace je hiphopový soundtrack. Autoři spolupracovali s Mr. Lifem – bostonský raper pro ně nahrál několik původních písniček a ty nejenže dotvářejí atmosféru hry, ale zůstanou v paměti i po jejím opuštění. Částečně je důvodem i jejich opakování – vzhledem ke své délce jich asi hra potřebovala více. Zároveň se patří varování: kdo nepřistoupí na jejich rytmus, obvyklou míru vulgarismů a fakt, že se rýmují i slova, která se vlastně vůbec nerýmují, možná by měl sáhnout po jiném titulu. Stylizace vizuální je dotažená zejména v nabídkách a skrze některé ikonky, které připomínají vydařené tagy. Překvapením naopak může být, že ne vždy Nox bojuje s graffiti nepřáteli: nejhorším protivníkem pro kresleného panáčka je totiž voda, záludné améby nebo různí zástupci fauny a flory.

Opakovat, opakovat

Sideway: New York prezentuje obstojný mix skákání a hledání cesty vpřed s boji. Nepřátelé se představují postupně a každý z nich vyžaduje specifický přístup – normální cestou může být téměr nezranitelný, padne ale, když na něj Nox zaútočí ze vzduchu, anebo si ho nějakou speciální schopností "připraví". Arzenál Noxových pohybů se postupně rozšiřuje, k základnímu barevnému útoku přibudou další možnosti typu klouzání, dvojitého skoku nebo barevného granátu – a prudce rostoucí obtížnost donutí hráče, aby je využíval. Sideway: New York je docela dlouhá hra, a to nejen proto, že obsahuje velké množství úrovní v různých čtvrtích, ale zejména pro fakt, že je hlavní hrdina velmi zranitelný a umírání patří k běžnému koloritu průchodu levely. Nejčastěji pak pochopitelně v soubojích s bossáky (šílený králík dovede přivést skutečně takřka k šílenství).

Zprasené ovládání

Bohužel, vedle smrtí objektivně způsobených nedostatkem dovedností hráče nebo špatnou volbou schopnosti jsou tu i smrti vysloveně nespravedlivé. Menším nedostatkem je absence vizuálních hintů, jak zdolat některé nově se objevující nepřátele – možná jde o zmlsanost moderními tituly, ale je zvykem aspoň naznačit slabé místo a ne nechat hráče tápat. Zásadní obtíží se stává špatně optimalizovaný programový kód: hra se občas z neznámých důvodů trhá a na některých sestavách i padá. V neposlední řadě pak pečlivě připravnou sekvenci Noxových pohybů mnohdy odsoudí k neúspěchu nepřesné ovládání. Trochu přehnaná setrvačnost budí dojem, jako by Noxova postavička ustavičně klouzala po ledě a tolerance pro načasování odrazů a stisku správné klávesy při skocích mohla být vyšší.

Sideway: New York tak není podobným zjevením jako třeba Rochard. Stále však jde o velmi příjemnou plošinovku, která může nadchnout ty, kdo mají vztah ke graffiti. Nezvyklé prostředí a dobře dotažená stylizace z ní dělají titul hodný desetidolarové budgetové ceny: za "pár babek" nabídne pět až šest hodin zábavy, při níž se radost z objevování nových a nových zákoutí mísí se spravedlivým vztekem.