Sid Meier's Starships Recenze Sid Meier's Starships

Sid Meier's Starships

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

25. 3. 2015 12:36 1
Reklama

Sid Meier's Starships svým zasazením a provázaností frakcí i uložených pozic odkazují k velké strategii Civilization: Beyond Earth. Komplexní a epické pokračování to ale není. Zatímco Beyond Earth odpovídala na otázku "co bylo po Civilizaci" důstojně a zajímavě, tyhle "lodičky" odpovídají na otázku "co bylo po Beyond Earth" méně přesvědčivě, než je běžný průměr Jiřího Ovčáčka. Působí vlastně dost mimo; trochu jako by si Sid Meier na obchodní jednání právě ty lodičky nazul, zmaloval se rtěnkou, napudroval nos a obtáhl pořádné stíny. Jeho dospělá a suverénní osobnost by to samozřejmě unesla a charismatem i chováním by si vás podmanila, ale stejně by vypadal lacině a... nepatřičně.

Jako Starships.

SIDE, SIDE, SIDE...BIL?

Führer & führer

Sid Meier's Starships
i Zdroj: Hrej.cz

Nejpatrnější je provázání s Beyond Earth v prvních minutách hry, kdy si lze vybrat frakci a vůdce ze starých známých jako třeba Kavitha Thakura nebo Jamatar Barre...

Bylo by ale značně nefér potopit "SMS" jen proto, že není hodna odkazu Civilization, od Sida čekáme více a že v roce 1991 byla voda zelenější a tráva modřejší (nebo tak nějak). Lze to vnitřně vnímat jako ústup z ambicí, na druhou stranu není důvodu, aby Sid Meier nestvořil chytlavou, malou, svého druhu vlastně až indie strategii. Je tu ale ještě jeden zádrhel.

Sid Meier je znám svým prototypovým přístupem k vývoji. Co nejdříve naprogramovat funkční verzi hry a změny systému testovat přímo na ní. A Starships pohříchu vypadají spíše jako jedna z pracovních verzí hry, která už má potenciál, ale ještě by v leckteré oblasti potřebovala doladit.

(A k tomu vypadá fakt hnusně.)

Starships jsou vesmírnou 4X strategií, v níž se hráči chopí jedné z frakcí z Civilization: Beyond Earth a pokusí se ovládnout galaxii prostřednictvím válčení, zvelebování planet, vynalézání, či stavění vesmírných divů a zázraků. Hra přitom spojuje globální ekonomickou část a cestování s flotilou, která plní nejrůznější mise na taktické hexové mapě bojiště. K úspěšnému růstu vlivu a rozšiřování vlastní federace je tak třeba kombinace vhodného upgradování lodí, nakupování technologií a pozvolný růst měst na planetách stejnou měrou jako dobré bojové manévrování, využívání laserů, plasmových kanonů či torpéd a nejrůznější bojové zákeřnosti.

Na střední obtížnost se kampaň dá bez obtíží dohrát, aniž by hráč jedinkrát zabrousil do menu upgradování planety...

Každá část hry má své klady a také nepříjemné mouchy, které zábavnost trochu srážejí. Bohužel je ale spojuje celkově lacinější prezentace, casual obtížnost a nenápaditost – je-li tedy dobrá hra podle Sida Meiera sérií zajímavých voleb, stal se ve Starships obětí vlastní náročné filozofie.

MEIER, MEIER... PŘÍŠTĚ MEILLEUR

No Enterprise

Sid Meier's Starships
i Zdroj: Hrej.cz

Zklamáním při upgradu lodí je fakt, že není možné "ladit" jejich design spojováním prvků, a pohříchu ani pojmenovat své nástroje zkázy. Na Enterprise, Millenium Falcon nebo Tomusův Penetrační Destroyer tedy zapomeňte...

Na globální mapě vyznačují barevné hranice rozsah oficiální federace. Zbytek planet je dějištěm soubojů o vliv; symbolizovaný barevnými proužky. Úspěšné splnění mise, intervence posádky či investice velkého množství kreditů mohou posunout ukazatel kýženým směrem. Nalomená planeta pak dodává něco surovin do rozpočtu federace, a v nejlepším případě se stane její integrální součástí. Jednotlivé systémy navíc mají svoje specifika – někde se snadno opravují štíty, jinde levně vylepší lasery, další planeta je zase bohatá na kovy... a už mohou čísla rozehrát svůj tanec váhání.

Bohužel, značně nevyužitý potenciál tkví ve vylepšování planet. Hráč může jednak za jednotky jídla zakládat nová města (obecně zvyšují prosperitu planety), jednak budovat speciální stavby. Jenže – to je právě ono... speciální... když jde jen o čtyři unifikovaně pojmenované budovy, které zvyšují výnos kovů, energie, vědy a jídla; není to žádná velká zábava a už vůbec ne v Sidově duchu zajímavá volba. Popravdě, na střední obtížnost se kampaň dá bez obtíží dohrát, aniž by hráč jedinkrát zabrousil do menu upgradování planety...

A velké nadšení nevzbudí ani výzkum a úprava stíhaček, poněvadž jde o částečně duplicitní mechanismy. Nakupování součástek jako lepší štíty, motory, lasery, plasmové dělo, senzory apod. vylepšuje bojové vlastnosti jedné lodi, investice vědeckých bodů do opět bezkrevných a nezajímavě nazvaných i prezentovaných technologií dává procentní upgrade celé flotile. Zajímavá volba, to nemohu říci.

BÍLÁ DÍRA CHRLÍ ČAS...

Diplomacie??

Sid Meier's Starships
i Zdroj: Hrej.cz

Jasně nejslabší složkou hry je diplomacie. Z nějakého důvodu na sebe cizí vůdci prozradí vše, své silné stránky, slabiny i složení své flotily. A volby? Válka, nebo mír... to přece musí stačit všem. Anebo ne?

Situaci naštěstí dost zachraňují zajímavé mechanismy samotného boje. Ten se odehrává na dvourozměrné mapce, kde jsou některé hexy zcela průchozí, jiné obsazují asteroidy a fungují tu i manévrování ztěžující "úzké průchody," jež se pravidelně uzavírají a otevírají, či červí díry teleportující lodi náhodně po mapě. Protože štíty nemají stejný poměr, je dobrou taktikou objet soupeřovu loď a zasáhnout mimo přední pancíř. Lasery vybavený křižník je účinný na dálku, plasma tu slouží jako vesmírná brokovnice a anální sex v jednom; dobře chutná nablízko, natvrdo a zezadu. Hezky zpracována jsou torpéda – po vypálení v prvním tahu neškodná, ale když se někdo omylem přimotá pod jejich dosah ve druhém nebo třetím kole, bývají ničivá. Zpočátku slabé stealth technologie a vypouštění malých stíhaček získají na kouzlu s technologickými upgrady.

V kombinaci s kartami umožňujícími jednorázový power-up a také vlivem vesmírných divů jsou boje vcelku dost variabilní. Škoda jen, že některé efekty nejsou dobře vybalancovány – kdo postaví zázrak otevírající neviditelná torpéda či stejnou prostupnost štítů ze všech stran, obvykle nemá daleko do neporazitelnosti. Druhá výtka pak míří k vizuální i funkční monotónnosti map; i proto vypadá jedna mise jako druhá, i když jednou jde o eskortování transportu, podruhé o zničení vynálezu zkázy a potřetí třeba o obsazování klíčových stanic na orbitě.

Sid Meier's Starships v sobě skrývají dost zábavy, jenže pod neatraktivním kabátkem a s množstvím mechanismů, u kterých si člověk říká, že s malou mírou invence mohly být o dost zábavnější. Tahle Sidova hra je dost chladná, vypočítavá a ke všemu pro takticky přemýšlející a lstivé hráče málo obtížná.

Torpéda jsou po vypálení v prvním tahu neškodná, ale když se někdo omylem přimotá pod jejich dosah ve druhém nebo třetím kole, bývají ničivá.

Jediná omluva může být Lrrr z planety Omikron Persei 8, plasmová dvouhlavňovka u levého spánku a příkaz udělat buď Starships, anebo novou řadu seriálu o Svobodné právničce.

I když... také bychom chtěli vědět, co se stalo s tou odvážnou právničkou a její podmanivou minisukní.

Třeba v pauze mezi dobýváním Kerberu 8, Kentauri 25 a Kávou (dnes, doufejme, už poslední).

Sid Meier's Starships
Windows PC
iOS iOS

Verdikt

Hezká malá strategie, která má svou silnou stránku v taktických bojích a řadu drobných, tu více tu méně otravných chyb. Jako by ji ani nedělal perfekcionista Meier. Škoda promarněného potenciálu.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama