Sherlock Holmes: The Devil's Daughter Recenze Sherlock Holmes: The Devil's Daughter

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter

Jiří Bigas

Jiří Bigas

10. 6. 2016 09:00 8
Reklama

Nesnáším detektivky, no vážně. To je vskutku zvláštní povahový rys u člověka, který se už několik měsíců nemůže dočkat nového dobrodružství Sherlocka Holmese. Při pohledu do televizního programu mě jímá hrůza, když si uvědomím, že na obrazovce jedna kriminálka střídá druhou. Vždyť na většině českých kanálů si předávají od rána do večera žezlo seriály jako Colombo, Kojak, Profesionálové, Jake a Tlusťoch, Kriminálka XY, Zákon a pořádek, Místo činu, Námořní vyšetřovací služba či Jessica Fletcherová v To je vražda, napsala. A přesto z nějakého důvodu nedokážu na druhé straně odolat historickým případům, které řeší Hercule Poirot anebo právě Sherlock Holmes. Nejde přitom jen o přitažlivou dějepisnou výpravu proti proudu časem. Proslulý soukromý detektiv z povídek a románů sira Arthura Conana Doyla stejně jako výstřední Belgičan spisovatelky Agathy Christie už fascinují celé generace čtenářů důvtipnými příběhy a okouzlujícími postavami, v nichž zločin a vyšetřování představuje spíš kolorit a kulisy příběhu, který je zajímavý sám o sobě.

KDYŽ TO FUNGUJE, NESAHEJ NA TO

Nejnovější počin vývojářů z ukrajinského studia Frogwares jsem vyhlížel s velkou netrpělivostí, ale současně směsicí obav a nejistoty. Studio založené v roce 2000 sice od roku 2002, kdy se Sherlockem debutovalo, ušlo obrovský kus cesty, ale zároveň nebylo možné přehlédnout, že osmý díl v této sérii bude v mnoha směrech krokem do neznáma. Na postu vydavatele vystřídala Focus Home Interactive společnost Bigben Interactive a vývojáři se netajili tím, že navzdory tomu, že The Devil's Daughter staví na pevných a prověřených základech Crimes & Punishments z roku 2014, novinka má přinést velké množství prvků, které mohou sérii stejně dobře posunout dál, jako její renomé zbytečně poškodit. Posledním dílem, který poprvé poháněl Unreal Engine 3 - stejně jako novinku, se autoři definitivně vymanili z okovů béčkové produkce a hrdě zaútočili na mnohem silnější a ambicióznější konkurenci. Holmes se stal skutečným AAA produktem, i když mu to trvalo déle, než nám bylo milé. Studio ale dává s The Devil's Daughter svou pověst všanc a přichází s řadou dvousečných změn, které avizovalo dopředu - změnila se celková stylizace a atmosféra, změnila se podoba hlavních hrdinů, kteří viditelně omládli, a tím i jejich dabing, herní svět se mírně otevřel a na rozdíl od několika málo drobných náznaků v předchozím díle měla být hra výrazně svižnější a protkaná řadou akčních pasáží a miniher.

Když se teď s odstupem času ohlédnu zpátky za pěticí vzájemně zdánlivě nesouvisejících případů, musím nakonec uznat, že v některých ohledech se risk vývojářům vyplatil. Moji trpělivost ale napínali až do samotného závěru.

Sám sebe vnímám spíše jako konzervativního hráče, který není příliš nakloněn tomu, aby se něco měnilo za každou cenu, zejména, pokud to funguje. Když tak mnozí hráči před vydáním nového Sherlocka poukazovali na to, že půjde jen o nové případy ve stejném pojetí jako minule a hra bude spíše datadiskem než regulérním pokračováním, vnímal jsem to víceméně jako vlastní zbožné přání. Četné náznaky mě ale od počátku varovaly, že změn bude ve skutečnosti mnohem více, než by mi muselo být nakonec milé. Když se teď s odstupem několika dní ohlédnu zpátky za pěticí vzájemně zdánlivě nesouvisejících případů, musím nakonec uznat, že v některých ohledech se risk vývojářům vyplatil. Moji trpělivost ale napínali až do samotného závěru. Nový Sherlock Holmes totiž beze zbytku naplňuje přesvědčení, že člověk by neměl soudit podobný počin předčasně. Ještě když jsme v průběhu mého testování The Devil's Daughter zařadili do živého vysílání, byl jsem pevně přesvědčený, že jde o sice nadprůměrnou hru, které ale nenapravitelně uškodila zbytečná snaha o neopodstatněné inovace za každou cenu. Poslední dva případy mě však měly svou originalitou a svěžestí přesvědčit, že závěr hry nabízí dost možná jedno z nejlepších zpodobnění Doylova hrdiny na poli digitální zábavy.

PRINCIP VYŠETŘOVÁNÍ A OBVINĚNÍ SE NEMĚNÍ

Ale vezměme to hezky popořadě. Jak už bylo řečeno, novinku tvoří pětice případů, které nemusí nutně dohromady vázat nějaký styčný prvek v klasickém slova smyslu, ale všechny do jednoho mají něco společného a existuje tu jisté pojítko. Minulý díl inspirovaný románem Zločin a trest Fjodora Dostojevského nabídl o jeden případ více a hlavně představil originální koncept vyšetřování, kdy bylo možné díky nesprávné interpretaci důkazů obvinit špatnou osobu, a přesto danou kapitolu legitimně ukončit. Jinými slovy, bylo možné skončit i nezdarem, přičemž hra pokračovala. Záleželo jen na vaší nátuře, zda jste podlehli svodům a nechali si po uzavření případu odhalit správné řešení a případně jej dokonce napravit. Tento mechanismus navíc vývojáři šikovně korunovali morální volbou, které předcházela finálnímu obvinění v každé kapitole, kdy se hráč mohl rozhodnout, zda požene dotyčného před soud, aby se tu zpovídal spravedlnosti, anebo jej pro nějakou polehčující okolnost nechá justici proklouznout mezi prsty.

Tento osvědčený koncept se The Devil's Daughter vrací, přičemž se vývojářům současně k mému velkému překvapení podařilo částečně odbourat jeho hlavní nedostatky. Abyste mi správně rozuměli, musím zdůraznit, že sérii samostatných případů a vyšetřování považuji pro tento typ hry za velice chytrý a mnohem vhodnější než monotématickou zápletku, která trvá deset patnáct hodin a pokud vás nezaujme hned na začátku, máte prostě smůlu. Pro poslední dva Sherlocky shodně platí, že pokud vás nějaký příběh nechytí, můžete se alespoň utěšovat vědomím, že žádný netrvá déle než dvě až tři hodiny a po něm bude následovat další, který se vám může lépe trefit do noty. Příjemná jistota a naděje na dosah. Tento princip má jen jednu malou vadu, zato ovšem nepřehlédnutelnou. A sice, že hře chybí gradace, skutečné vyvrcholení. Naposledy jsme prostě uzavřeli poslední případ a hra skončila. Nabízela jen velmi mlhavý náznak hlubšího smyslu. Tentokrát nejenže se všemi případy vine jako červená nit zlověstná záhada obestírající tajemství Holmesovy rodiny, ale závěr hry k mému velkému údivu skutečně šikovně reflektoval předchozí události a rozhodnutí. Tedy nejen vaše úspěchy a neúspěchy při identifikaci skutečných viníků, ale i to, jak jste se s nimi rozhodli naložit. Nejde o bůhvíjak sofistikovaná systém několika různých konců, nic tak grandiózního. Je to prostě chytrý nápad, jak zúročit předchozí děj a dodat konci větší hloubku, i když na něm ve své podstatě nic není.

KOHO NAPADLO MÍCHAT AKCI A ADVENTURU?

Nebyla to ale rozhodně láska na první pohled. Dlouho jsem byl ze hry spíš rozpačitý. Ve viktoriánském Londýně jsem strávil necelých 15 hodin a během té doby nesčetněkrát nadával na zbytečné, zdlouhavé a nudné minihry, akční pasáže, quick-time eventy a jiné vsuvky, které mají hru osvěžit a učinit ji pestřejší, ve skutečnosti jí však spíše ubližují, vytrhávají vás z koncentrace a ruší celkovou atmosféru. Je zcela zřejmé, že si jimi nebyli nakonec jistí ani samotní vývojáři, protože drtivou většinu z nich lze na standardní obtížnost dokonce přeskočit, i když se tím připravíte o achievement. V principu by mi ani nevadilo, že chtějí vývojáři ve snaze přinést něco nového do hry vsunout nějaký ten prvek z akčních adventur, aby jím odlehčili atmosféru plnou dialogů, shromažďování důkazů a spřádání hypotéz. Jenže by výsledek nesměl působit tak neohrabaně. The Devil's Daughter, stejně jako předtím Crimes & Punishments, vypadá jako velká AAA hra. Když ale dojde na stealth v kostele jako z Hitmana, akrobatické pasáže v pyramidě ve stylu Tomb Raidera, což je mimochodem pasáž stejně zbytečná jako zcela nesmyslná a vymyká se zdravému rozumu, nebo útěk lesem před pronásledovatelem se zbraní, připomenou vám Frogwares svou nezkušeností v těchto žánrech začátky celé série. I ta měla na počátku podobné technické problémy v oblastech, kde nyní exceluje. Autoři si nepochopitelně několikrát vstřelí gól do vlastní brány, aniž by minihry a slibovaná akce byla něčím víc než samoúčelným rozptýlením.

Někdy musíte hádanku vyřešit tak, že spolu Holmes a doktor Watson spolupracují a hráč mezi nimi volně přepíná podle potřeby.

Podobně jako minule se i tentokrát několikrát chopí iniciativy některá z vedlejších postav. Občas ovládáte jiného hrdinu, protože vám to hra nařídí, jindy ale máte na výběr, respektive musíte hádanku vyřešit tak, že spolu Holmes a doktor Watson spolupracují a hráč mezi nimi volně přepíná podle potřeby. Ale slova se ujme nejen věrný přítel a spolupracovník hlavního protagonisty. Novinkou je i slibované otevřenější prostředí viktoriánského Londýna. The Devil's Daughter vám nedovolí svobodně prozkoumávat celé čtvrti, natožpak dokonce celou metropoli. Zatímco minule ale tvořily jednotlivé lokace spíše interiéry a šlo o vzájemně většinou nijak propojené kulisy, tentokrát máte opravdu možnost se opakovaně projít některými uličkami. Jde přitom o svobodu spíše symbolickou, abyste mohli nasát atmosféru a získali pocit, že se nepohybujete pouze v jakýchsi uzavřených bublinách. Ovšem hezky to dotváří celkovou atmosféru, když nedorazíte přímo do zvolené lokace, třeba do konkrétního bytu, ale musíte nejprve ujít pár kroků a pak teprve zaklepat na ty správné dveře.

URČENÍ VINÍKA JE NEJVĚTŠÍ VÝZVA

Pokud jde o obtížnost, ta standardní skutečně dostojí svému názvu. Přesně v duchu minulého dílu jde o nikterak složitou hru, která vám neustále napovídá, co se po vás chce a díky mnoha pomocníkům je v ní téměř nemožné se zaseknout jako v klasických starých adventurách. Na druhou stranu ale Sherlock znovu trochu klame tělem, protože za touhle casual fasádou se ukrývá poměrně komplikovaný proces hledání skutečného viníka. Není problém případ řešit, je těžké jej vyřešit správně. Teprve až když se pustíte do interpretace stop a důkazů, začnete splétat teorie z různých mnohdy protichůdných vyjádření a rozhodovat se, zda si fakta vzájemně neodporují, prověří hra naplno vaši pozornost, všímavost a důvtip. Musím říct, že v tomto ohledu mě náročnost hry uspokojila. Myslet si, že ze tří podezřelých v jednom případu snadno dva vyloučíte po pár okamžicích, by bylo bláhové. Mnohdy jsou jednotlivé indicie, které vás mají dovést k řešení, anebo naopak svést z cesty, záměrně skoro nezřetelné. Mezi stopami, výpověďmi, fakty, teoriemi a důkazy hledáte souvislosti a teprve ze souvislostí tvoříte různé možné hypotézy a dedukce. A nad některými se podle mého soudu skutečně zapotíte. Dokonce je otázka, zda někdy vývojáři a scénáristé zbytečně netlačí na pilu ve snaze hráče zmást a vyškolit.

Pokud by vám přesto nepřipadal Sherlock dostatečně náročný, můžete sáhnout po vysoké obtížnosti, která vám nic neodpustí. Žádnou pasáž nejde přeskočit, což u normální chápu zejména jako berličku pro hráče adventur, kteří neholdují akci, ale hlavně jste svázání limitem, který vám poskytne jen omezený čas k profilování postav. Když si tak před dialogem nejprve chcete někoho proklepnout, nemusíte stačit odhalit všechny detaily a náznaky, které vám prozrazují, s kým máte tu čest. Novinkou je i nutnost některé rysy interpretovat. Ne všechny znaky totiž Holmes popíše sám a přibližně dvě věci musíte dovodit sami z nabízených variant na základě ostatních zjištění. Pokud neuspějete, profil postavy je nekompletní nebo nepřesný a vy můžete dotyčného špatně odhadnout.

JSTE TO VY, HOLMESI?

Když se na chvíli zase vrátím k nedostatkům hry, musím si postěžovat, že některé puzzly jako například páčení zámku navzdory jejich nezáživnosti vývojáři vrací do hry opakovaně, zatímco jiné, jako třeba otevírání sejfu a hádání kombinace kazí skutečnost, že do naslouchání a vyčkávání specifického zvuku vám břinká jinak vynikající hudební doprovod, který sice od posledně trochu ustoupil do pozadí, ale to mu nic neubralo na přitažlivosti. Problém mám i s novou stylizací a celkovou náladou, atmosférou a pojetím hry. Marně jsem doufal, že navzdory očividné snaze přiživit se kromě jiného na úspěchu filmových adaptací nebo Assassin's Creed Syndicate si Sherlock od Frogwares zachová něco ze svého specifického kouzla. Výsledkem je jakýsi bezpohlavní nezáživný zprůměrovaný mix všemožných Holmesů, jak je znáte z filmu, televize i literatury. Spíše podivná karikatura než sebejistá nová vize, která nedokázala najít vlastní identitu. Image dandyho by sama o sobě nemusela být vůbec špatná, ale v The Devil's Daughter ošuntělý frajerský styl Roberta Downey Jr. ostře kontrastuje s tím, že se okolní svět proměnil jen částečně. Inspektor Lestrade působí pořád stejně, stejně tak paní Hudsonová i mladý Wiggins. Nový Holmes vypadá ve starých kulisách poněkud nepatřičně, pořádně sem nezapadá. Vývojáři navíc mnohdy dost nešikovně a necitlivě recyklují část obsahu z minulého dílu, takže třeba Sherlockův byt na Baker Street 221b nebo Scotland Yard jsou úplně stejné, což vedle nové vizáže nepůsobí jako známky kontinuity, ale lenosti autorů.

Za principiální chybu považují i fakt, že lze znovu po každém případu opravit své rozhodnutí, čímž vývojáři zbytečně ztrácí potenciál znovuhratelnosti.

Frogwares se naneštěstí nezbavili ani nešvaru v podobě neustálého cestování po mapě tam a zpět, které vám ztrpčuje život za asistence zdlouhavých loadingů. Radost mi neudělala ani značně nevyrovnaná délka některých případů. Mluvím především o tom druhém, který mi přijde kvalitativně zdaleka nejslabší, ale přitom trvá s přehledem nejdéle. I když první tři zakázky nepůsobí tak pestře jako minule, s koncem hry si spravíte chuť a stále platí, že jsou všechny pojaté v autentickém Doyleově stylu, a tedy plné záhad, okultismu, zdánlivě nevysvětlitelných úkazů a mystických podtextů. Přesně v Holmesově tradici. Za principiální chybu považují i fakt, že lze znovu po každém případu opravit své rozhodnutí, čímž vývojáři zbytečně ztrácí potenciál znovuhratelnosti. Leckoho by přeci muselo lákat pustit se ještě jednou od začátku do epizody, kterou nevyřešil správně.

VELKÝ OBRAT V POSLEDNÍ TŘETINĚ

Přesto se závěr recenze ponese v pozitivním duchu. Ke hře jsem jako obvykle spíše přísnější, ale navzdory zbytečným chybám a lacinému plagiátorství v estetické rovině a výpravě (ano, dívám se na vás, vy zpropadené animace ve stylu filmů Guye Ritchieho) vám konec hry musí spravit chuť. Ve čtvrtém případu, který se točí okolo na první pohled naprosté banality v podobě dopravní nehody, jejímiž účastníky se Holmes a Watson stanou, překonává tým sám sebe. Tato zápletka, inovativní způsob řešení a celkové pojetí převyšuje první dvě třetiny hry o hlavu. Je to něco naprosto nového, velice neobyčejného a přitom tak chytlavého. Rád bych vám prozradil víc o tom, jakými prostředky musíte dojít k tomu, co se při kolizi několika kočárů přihodilo, ale to bych vám pokazil překvapení. Tato situace dá navíc zničehonic smysl i dosud zbytečným akčním pasážím a představí konečně nové mechanismy a prvky, které rozvíjejí stávající koncept a naznačují, kam by se mohl Sherlock ubírat v budoucnu. Škoda jen, že takové nejsou všechny kapitoly.

Samotný závěr se pak původním hrám sice hodně vzdaluje, ale je to pro dobrou věc a tentokrát nejde o samoúčelnou inovaci, která by postrádala hlubší smysl. Ve strhujícím finále vývojáři, jak už bylo řečeno, chytrým způsobem dají smysl všem předchozím obviněním a morálním volbám. Nový Sherlock tak konečně nejenže nepostrádá navzdory roztříštěnému ději skutečný závěr, ale reflektuje na samém konci vše, co hráč prožil a leccos z toho, co učinil. Je to relativně jemný a jednoduchý způsob, nicméně v emocionálně vyhrocené situaci, která dodá předchozím rozhodnutím na vážnosti. Navíc se i v posledním dějství setkáte s několika novinkami při vyšetřování, třeba když budete hledat konkrétní místo na základě poměrně neobvyklých indicií nebo když se Sherlock musí rozpomenout, k jakým změnám došlo v místnosti, kterou navštívil opakovaně. Opomenout nesmíme úplným závěrem ani velmi povedený český překlad, který vyniká hravostí jazyka, citem pro dobovou atmosféru, smyslem pro situace a reflektuje také to, z jakých společenských poměrů dotyčných pochází. Mluvit o prosté lokalizaci zní až neuctivě vzhledem k tomu, jaký objem práce musel překlad obnášet, a faktu, že ctí specifické kouzlo originálu a starších překladů Holmesových dobrodružství, která dnes zdobí nápadně archaická čeština.

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter
i Zdroj: Hrej.cz

STOP ZBYTEČNÝM EXPERIMENTŮM

Pod dojmem posledních dvou kapitol jsem chvíli vážně uvažoval o tom, že dokonce sáhnu po známce 4/5. Nicméně se přidržím svého osvědčeného pravidla, že v případě nejistoty automaticky volím nižší číslo s tím, že raději hru trochu podhodnotím, než abych ji přecenil. Můžete mi ale věřit, že je to hodnocení, nad kterým jsem nemusel přimhouřit oko. Vývojáři se sice dopustili několika trestuhodných a zbytečných chyb a namísto toho, aby dotáhli k dokonalosti velmi povedený poslední díl, v dílčích momentech selhali. Ale jako celek je The Devil's Daughter stále přesvědčivá adventura, která si zasluhuje vaši pozornost, pokud je vám tento druh her blízký. Pokud jste naopak dosud nepřišli sérii od Frogwares na chuť, novinka na tom skoro jistě nic nezmění a naopak mám obavu, aby její úvod neodradil i pár věrných hráčů. Což by byla s ohledem na poslední dějství velká škoda.

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

The Devil's Daughter není nejlepší hrou se Sherlockem Holmesem v hlavní roli, ale v klíčových momentech si stále udržuje velmi dobrou úroveň. Pokud příště nebudou autoři zbytečně tlačit na pilu a vrátí se k osvědčené klasice, udělají rozhodně pro dobré jméno série a udržení vlastní reputace lépe.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama