Shadwen

Pokud je mezi nezávislými vývojáři oblíbenější žánr než retro plošinovka, pak je to nejspíše stealthová hra. I finští Frozenbyte, tvůrci oblíbených multiplayerových puzzle-hopsaček Trine, se rozhodli vyzkoušet, zda díky svému umu v tomto žánru nenechají výraznější stopu. Ostatně, před lety jejich pohádkové Trine nakoplo vlnu plošinovek s puzzly založenými na fyzice předmětů a vyšší očekávání byla na místě. Bohužel, nic takového se nestane, neboť Shadwen je zapomenutelná a nevýrazná hra, která si vypůjčila nápady odjinud a nic vlastního nepřináší.

JEN KROK OD PROTOTYPU K PLNÉ HŘE

Přijde mi to jako velká škoda, neboť toto malé studio se po loňském Trine 3 pravděpodobně nenachází v nejlepší situaci a Shadwen mohla být ta hra, která by ho opět postavila na nohy. Když se ani ne půl roku po vydání třetího Trine objevil prototyp hry ukazující základní herní mechanismy, vypadalo to, že tihle kluci finští na něco kápli. Prototyp představil hrdinku, která nemá k probodnutí krku stráží daleko a ráda se skrývá ve stínech krovu a mezi trámy, kam se snadno vyhoupne díky vystřelovacímu lanu. Hra navíc umožňovala převíjet čas v případě chyby a navíc vždy sama čas zastavovala, pokud se hráč aktivně nepohyboval, a umožnila tak snadné naplánování okamžitých akcí. Základ tehdy vypadal slušně a snad kromě očividné inspirace originálnějšími tituly mu nešlo nic vytknout. Byl to přece jen prototyp a já se osobně těšil, co všechno Shadwen představí v plné verzi. To jsem totiž ještě nevěděl, že Shadwen v tu chvíli už vlastně všechno představila.

Opatrnost pro stealth žánr tak typická v Shadwen neplatí a napětí ze hry zmizí prakticky okamžitě.

Ve hře se ocitáme v kůži Shadwen, tajemné ženy, která se vypravila do okupovaného města zabít nového krále. Její nedobrovolnou společnicí je malá dívka Lily, která ji následuje a na Shadwen je zajistit Lily bezpečný průchod úrovněmi, které stráží početné hlídky vojáků. Bylo by zlé přejmenovat Shadwen na Escort Mission: The Game, ale bylo by to výstižné. Úrovně pravidelně rozdělují dveře se dvěma pákami, za které musí Shadwen zatáhnout společně s Lily, aby se otevřely, takže nelze holčičku prostě nechat někde v keři a proskákat nad hlavami nic netušících vojínů. Kdepak, Shadwen musí vojáky buď zneškodnit pomocí své dýky, anebo upoutat jejich pozornost hlukem někde jinde, aby se otočili a Lily jim mohla proklouznout za zády. Lily totiž sama utíká od úkrytu k úkrytu, pokud ji v cestě nestojí překážka nebo na ní nestojí stráž. Dokonce ji lze klávesou T poslat na určené místo. Pokud se jí v cestě objeví voják na obhlídce nebo cesta vede skrz zorné pole strážného, dokáže Lily sama vyhodnotit situaci a vrátit se zpět do krytu. A ačkoliv se hra snaží, aby Lily skutečně nikdy nebyla strážcům na očích, občas se prostě algoritmy nesejdou a Lily proběhne strážím přímo pod nohami. Nebojte, k ničemu špatnému nedojde - hra se prostě tváří, jakoby se nic takového nestalo.

INOVACE PRO INOVACI

Vůbec jakýkoliv trest za neúspěch, třeba v podobě klasického načtení poslední pozice, hra odstraňuje možností kdykoliv vracet čas o velice štědrý kus zpět. Je to dobrý nápad, jak se lze vyhnout frustraci, pokud se hráč nalezne v náročnější situaci, jenže ve skutečnosti to má za následek, že bez trestu nevzniká nutnost hrát pečlivě a opatrně. Kdykoliv vás někdo zmerčí, stačí převinout čas trochu zpět a zachovat se jinak. Opatrnost pro stealth žánr tak typická v Shadwen neplatí a napětí ze hry zmizí prakticky okamžitě.

Ani druhý netradiční prvek, tedy že čas plyne jen, když se hýbete, nemá na hru žádný vylepšující efekt. Ano, lze si tak v kteroukoliv chvíli rychle prohlédnout pozici nepřátel kolem vás a naplánovat si pohyb dál, ale když vám žádný postih nehrozí, proč byste to dělali? Ve výsledku tak zastavování času jen znamená, že chytáte křeč do malíčku, protože musíte neustále držet klávesu Q, abyste nechali čas plynout a stráže tak mohli třeba projít kolem keře, ve kterém se nehybně skrýváte. Jinak všichni samozřejmě stojí na místě jako mistři ve hře Cukr káva limonáda. Zároveň zastavený čas dělá peklo z momentů kdy Shadwen někam letí či padá, nejlépe na úzkou kladinu mezi domy, a vy ji kvůli neustálému přerušovanému pohybu nedokážete správně v letu navigovat a několik vteřin se jen snažíte dobře přistát, netrefíte se, přepadáváte, převíjíte čas a celý cirkus opakujete, než Shadwen se vší slávou usedne na trám.

MYSLETE NA DĚTI!

Největší problém hry však spočívá v něčem jiném. Přítomnost Lily má v hráče motivovat k dvěma rozdílným, ale nijak světoborným stylům hraní. Buď se rozhodnete, že budete před holčičkou nepřátele vraždit, nebo zachováte její nevinnost a stráže budete pouze odlákávat, či se jich zbavovat mimo její zorné pole. V praxi to znamená, že buď budete na stráže skákat svrchu, útočit zezadu a shazovat na ně krabice či výbušné sudy, nebo se naopak budete plížit za bednami, šťouchat do ležících lahví a pomocí lana shazovat sudy, a lákat tak pozornost vojáků na náhlý zvuk. To je poměrně tradiční základ stealthových her, ale v Shadwen funguje jako konečná. Oba herní styly se za celou hru v podstatě nerozvinou a vám nezbývá než několik hodin dělat pořád to samé do ubíjejícího nekonečna.

Ve hře není jediný pamětihodný moment či úchvatná lokace, jež by se vám vryla do paměti.

Jakoby si Frozenbyte vzali kritiku ohledně délky Trine 3 k srdci a hru opatřili patnácti kapitolami, jejichž dohrání trvá snad celou věčnost. Zásluhu na tom má obtížnost hry, která se nikam neposouvá, ba co víc, spíše mírně klesá, jak si automatizujete rutinu herních mechanismů. Počet druhů nepřátel by spočetl na jediné ruce i stomatolog specializující se na žraloky, a když se po několika hodinách ve hře objeví nový nepřítel, kterého lze zabít jen dvěma ze tří dostupných způsobů, nebo mříž, kterou se může protáhnout pouze Lily, oceníte tyto "odvážné novinky" leda zívnutím. Ani crafting gadgetů z věcí, které naleznete v truhlách, není nijak příliš důležitý. Můžete si sice vytvořit třeba kouli s krysou uvnitř, která upoutá pozornost vojáků, nebo nášlapnou minu s hřebíky, ale snad všechny situace stejně lze vyřešit tím, že si k sobě lanem přitáhnete krabici a způsobený rachot přiláká vojáky v okolí, tak proč se snažit vymýšlet co s krysou v inventáři?

KOPÍROVAT NESTAČÍ

Shadwen se snaží být dobrou hrou, tím že si půjčuje nápady tu Písků času, tu ze Superhot, tu z BioShocku, ale vlastní vklad autorů prostě není dobrý. Je až s podivem, že se jedná o hru od těch samých lidí, kteří vytvořili Trine. Už jen pohled na screenshoty vám ukáže, že hra vypadá pořád stejně, ačkoliv projdete celých patnáct úrovní. Ve hře není jediný pamětihodný moment či úchvatná lokace, jež by se vám vryla do paměti, a level design stále opakuje ty stejné triky.

i Zdroj: Hrej.cz

Vlastně ano, jednu věc to s Trine má společnou. Obě hry sdílejí nepřesvědčivé podání váhy postav a objektů. Na sobě naskládané bedny při zatížení začnou po sobě poskakovat, při tahání se chovají jako z peří a zkoumání fyzikální síly, které působí na Shadwen při houpání na laně, by mohlo být tématem magisterky na MatFyzu. Hra běží na údajně vylepšeném enginu z Trine 3, ale co v něm bylo přesně vylepšeno, si nedokážu představit. Frozenbyte zkrátka opět vydali nehotovou hru, která měla ještě několik měsíců zůstat ve vývoji. Po fiasku s třetím Trine se rozhodně nejedná o návrat do formy a uvidíme, zda se Shadwen spíše nestane labutí písní tohoto týmu.