Shadow Harvest: Phantom Ops

Počáteční jízda džípem jako by z oka vypadla druhému dílu Far Cry. Afrika vás přivítá svou jedinečnou atmosférou a hned vysvitne jiskřička naděje, že Shadow Harvest: Phantom Ops bude mít přece jen co nabídnout. Jenže jako by slibný start všechno zakřiknul, designérům se z toho zamotala hlava a zapomněli, co je náplní jejich práce. Hlavní předností hry, na kterou také lákala, bylo totiž zajímavé skloubení ryzí střílečky se stealth žánrem, kdy se o každou část podělí dvě hratelné postavy, na něž bude poskytnut pohled z třetí osoby. Bohužel namísto poutavé kooperace mezi těmito členy týmu vznikly de facto dva rozdílné tituly, které se navzájem hledají, ale ne a ne najít pochopení.

Balení dva v jednom

Příběh proto rozvíjí hned dvě postavy naráz - je jím drsňák od pohledu Aron Alvarez a štíhlá černovláska (také od pohledu) Myra Lee. Oba jsou profesionálové a mají společný cíl, tedy eliminovat Karima Kimoseina, afrického vůdce, který terorizuje somálské obyvatele a má v úmyslu ovládnout celý svět. Nevýrazný příběh můžete v podstatě ignorovat, není na něj kladen prakticky žádný důraz a náplň misí se repetitivně opakuje. Proto si vystačíte s obecným pravidlem: jdi a střílej, či v případě že zrovna ovládáte tichou dámu se stylovou kuší, jdi pomalu a vraz jim kudlu do zad. V tak prosté formě dávkují dění autoři Shadow Harvest, jen se přitom schovávají za prvky, které jsou v jádru naprosto zbytečné nebo několiksetkrát omílané.

Ačkoli by bylo logické vyhranit této dvojici stejné množství času, většinu strávíte s tvrďákem Aronem. Přeci jen se většina herní obce vidí ráda v pořádné adrenalinové jízdě, čemuž se také autoři přizpůsobili a ani my neshledáváme v prosazení akce na úkor přemýšlivých tichošlápků jakýkoli problém. Ten však nastává ihned, jakmile otočíme list, kde rádoby střílečka prezentuje své rysy. Na první pohled atmosférou překypující prostředí ulic s ruinami všude okolo, na pohled druhý jeho trestuhodné zatracení bojem, který nám za žádnou cenu nenamluví, že tu jde o vážný válečný konflikt.

Buďme originální! Nebo radši ne…

Zejména v první polovině hry jsem měl neodvratný pocit, že se tu parta chlápků sešla, aby bujaře oslavila příchod Nového roku, na což si s sebou nezapomněli vzít bouchačky, aby byl jó pořádný randál. Jen jim v krvi chybí špetka alkoholu na kuráž, díky čemuž by dění nepůsobilo tak staticky a prvoplánově. Možná autorům chyběla i větší odvaha, neboť jen opakují zaběhnuté principy stříleček, a to ještě dost průhledně a amatérsky. Překročíte neviditelnou hranici a šup tam rychle s pěticí nových nepřátel. Váš tým je přitom už tradičně najat na práci vytloukání betonových bloků, za nimiž v určitých intervalech vykukují hlavy protivníků, a zas je všechno čistě a jen na vás.

Samozřejmě nesmí chybět laciný standard typu noční vidění či schopnost zpomalit čas, čehož využijete možná jednou, jestli vůbec. Ovšem vypadá to cool a skvěle se toho chytají zákazníci, což je důvod, proč ani v Shadow Harvest nemohly tyto prvky chybět. Ostatně jako okolo posázené barely, které tuze rády explodují a nadělají pořádnou paseku. Pokud si však raději libujete v tuposti umělé inteligence, zajisté nebudete zklamáni, neboť ta si své také odvedla a spolu s technickými chybkami režírují profesionální komické scénky.

Zajímavé, ale k ničemu

Ano, Aron a Myra sice vytváří dvojici, která se bez určité kooperace nehne z místa, ale ani zdaleka se nejedná o to, co jsme si původně od spolupráce slibovali. Autoři nápadu přepínání z jedné osoby do druhé zkrátka nevyužili ideálně a předložili jen obyčejnou akci zpestřenou o tento prvek. I v případě, že by však kooperace bylo více a nalézala smysluplnější význam, byla by hra jako celek stažena tak jako tak ke dnu tragickými chybami z řad technických i designových. Na aktuální rok působí totiž nemožnost přeskočit patnácticentimetrovou sutinu neskutečně trapně a stejně tak nelze přehlédnout ani vojáka, který ze střechy dvoupatrového domu spadne a vesele si střílí dál.

Vše následně korunuje systém krytí, na němž jsem si musel nejenom já vylámat zuby a zůstat zničehonic překvapeně stát uprostřed ulice naprosto nechráněný. Grafické zpracování oproti tomu nelze považovat za nejhorší, zařadit ho můžeme do hezkého průměru, přičemž bloom efektu se rozhodně nebojí. Hudba ovšem začátek prospala a jakás takás atmosféra se začala probouzet až díky africkým tónům v pozdějších fázích hraní. Celkově nás však Shadow Harvest zklamal, stealth části s Myrou rozhodně nebyly k zahození a evokovaly příjemnou, leč místy monotónní zábavu. Se svým parťákem to však bylo horší a co je hlavní, nenalezly mezi sebou potřebnou míru harmonie, jaká by byla třeba. Inu – každý svého štěstí strůjce.