Scribblenauts Showdown

Se sérií Scribblenauts jsem měl tu čest již před pár lety v rámci dílu s podtitulem Unlimited. Z tohoto setkání si ovšem takřka nic nepamatuji – až tak pamětihodná záležitost to byla. Ke Scribblenauts Showdown jsem tedy i díky této zkušenosti původně přicházel s velmi identickými předpoklady a následující řádky jsou výpovědí o jejich (ne)korektnosti.

BEZ KAMARÁDA ANI RÁNU

Showdown zprvu může překvapit velkým důrazem na kooperativní zážitek, v němž se prakticky všechny hlavní aktivity dají absolvovat ve společnosti dalších hráčů. Osobně jsem však při testování nespatřil žádný smysl v tom, proč bych měl hru ukazovat komukoli dalšímu. Nakonec raději sešlo i od původní myšlenky vyzkoušet Scribblenauts Showdown alespoň se svojí drahou polovičkou. Důvod k podobnému sdílení zážitků jsem totiž nenalezl.

Zatímco základní premisa ještě může vyznívat jako celkem obstojná hra, tak celkové zpracování bohužel zcela zásadním způsobem pokulhává.

Dramaticky vyznívající titulek tak směřuje pouze k celkovému zaměření hry, nikoli k jejímu provedení. Celý titul je totiž vlastně jednou velkou sadou miniher (kterých je zhruba na tři desítky), v nichž může (ale nemusí) hrát prim slovo. A zatímco základní premisa ještě může vyznívat jako celkem obstojná hra, tak celkové zpracování bohužel zcela zásadním způsobem pokulhává.

PRIMITIVNOST VLÁDNE SVĚTU

Totiž tam, kde kupříkladu zmíněný titul Sribblenauts Unlimited přinášel nutnost promýšlet své tahy a zapojovat kreativitu, tam nepochopitelně nastupuje zcela primitivní náplň. Ony minihry jsou totiž prakticky vždy absolutně zjednodušené a náplní nijak zajímavé. Někdy závodíte na objektu vlastního výběru, jindy bojujete v rámci klasické plošinovky a vzpomenout si budete moci například i na tituly Flappy Bird, Pong či na Scorched Earth.

Jenže snahu přinést větší množství aktivit zcela zbytečně sráží jejich primitivní a někdy snad až infantilní náplň. Některé minihry lze absolvovat za méně než 10 vteřin (což naštěstí nepřevyšuje nahrávací časy) a smysl příliš nedávají ani po stránce ovládání. Někdy budete zběsile máchat ovladačem, jindy půjde o QTE, ale v každém případě se zábava úplně vytratí velmi brzy po startu samotné hry. Ovšem i přesto se občas objeví záchvěvy kvality, nicméně je jich jako šafránu a zpravidla velmi brzy zase zmizí. A poté nastoupí zase něco nepříliš povedeného a příliš jednoduchého. Třeba minihra o snaze sníst to, co si hráči sami vybraným slovíčkem položí na talíř. Tak třeba hrocha. Záhodno je však mít na paměti, že po pár soustech se postava může kvalitně pozvracet, takže je zapotřebí patřičně žvýkat a nezapomínat polykat. Lépe celkovou náplň vystihnout či popsat snad ani nelze.

V Showdown jde o kombinaci karetní hry a deskovky, ve které hráči zahrávají jednotlivé a bonusy přinášející karty,

Minihry jsou rozděleny do několika režimů. Mezi ty patří Versus, ve kterém se hráči postaví sami sobě (anebo proti umělé inteligenci, což je ovšem velmi nadnesený výraz) a vybírat lze mezi jejich dvěma základními variacemi. V jedné vstupuje do hry hráči vybrané slovo, v té druhé jde jen o rychlost plnění úkolů a proměnná v podobě slovem vybraného prvku ze hry mizí. Tento režim nadále doplňují módy Showdown a Sandbox. V Showdown jde přitom o kombinaci karetní hry a deskovky, ve které hráči zahrávají jednotlivé a bonusy přinášející karty, což ale beztak ve finále vede opět k volbě jedné z vybraných miniher.

SANDBOX VLÁDNE SVĚTU I TENTOKRÁT

V případě Showdown jde zcela zřejmě o hlavní režim celé hry, honba za cílem ale ani přesto není příliš zábavná, a to zejména kvůli závislosti na oné problematické sadě miniher. Naštěstí je tu však ještě Sandbox. Ten představuje to, čím je série Scribblenauts známá, a vrhá hráče do jednoho z otevřených světů. V těch je zapotřebí zapojovat vlastní důvtip a za pomocí vytvářených slov plnit přání jednotlivých NPC postav. Cílem je učinit dané charaktery šťastnými, není to ale vždy tak jednoduché a občas bude zapotřebí se něčeho s patřičným zápalem dovtípit. Nicméně pokud by to bylo pro kohokoli snad až příliš složité, tak hra nabízí také poměrně detailní nápovědu. Protože proč dělat věci složité, že?

i Zdroj: Hrej.cz

Ona zjednodušenost se přitom týká i psaní slov, což je na jednu stranu dobře, na tu druhou nikoli. Psaní totiž na testované PlayStation 4 verzi hry probíhalo za pomocí toho, že analogovou páčkou bylo zapotřebí vybrat sadu čtyř znaků a z nich poté následně vybrat knoflíkem jeden konkrétní znak. To je samo o sobě funkční, svižné a nemá to chybu, má to však zásadní háček.

Celkově musíme způsob psaní znaků pochválit – jde o funkční princip, který by si mohl najít i cestu do titulů jiných.

Ten spočívá v tom, že hra zcela konkrétně napovídá ve smyslu podporovaných slov – vybrat nevhodnou kombinaci znaků tak prakticky nelze, neboť slova napovídající rozhraní takové kombinace jednoduše nenabídne. Celkově ale musíme způsob psaní znaků pochválit – jde o velmi dobře funkční princip, který by si mohl najít cestu i do jiných titulů.

TY LEPŠÍ DROBNOSTI A RPG PRVKY

Jakákoli vítězství ve hře poté mohou vést k dalším odměnám a k odemykání dodatečného obsahu. Scribblenauts Showdown obsahuje vlastní drobnou sadu interních achievementů (což některé sběratele a notorické vyzobávače obsahu určitě může zaujmout) a stejně tak lze ve hře odemykat i další postavy, prvky oblečení do editoru postav či třeba i nové lokace do režimu Sandbox. Stejně tak musíme pochválit přetrvávající smysl pro humor, jenž je pro sérii stále velmi důležitý a může hře ve finále i dopomoci. Infantilnosti je sice někdy skutečně až příliš, dokážeme si však tento titul představit například na party v přítomnosti nějakým způsobem posilněných hráčů. Právě v takové chvíli určitě oceníte, že protivníka lze umlátit klidně i hořícím žralokem.

Ovšem tím ty klady tak nějak končí. V našich očích ztrácí hra jako taková smysl i v případě, že by mohla posloužit jako zábava pro drobotinu. I v takovém případě totiž těžko hledáme opodstatnění, neboť není těžké nalézt spoustu inteligentnějších a především smysluplnějších titulů. Na to hra kupříkladu až příliš málo klade důraz na psaní anglických slov a dává do popředí nutnost rapidně mačkat knoflík či kroutit ovladačem. Potenciál tu přitom určitě byl.