Samurai Warriors 2

Hack´n´slash mlátičky mají od nepaměti lepší výsledky spíše na konzolích, především pak na PlayStation, kde se s podobnými tituly setkáte nejčastěji. Na osobních počítačích se jedná spíše o světlé výjimky, které většinou mnoho inovace a kvality nepřinesou. Jinak tomu není ani s konverzí nejnovějšího Samurai Warriors 2. Hack´n´slash mlátičky zaznamenávají v posledních letech menší utrum a když už se nějaký ten kousek urodí, většinou velmi rychle díky své neoriginalitě a sterilnosti, upadne zase v zapomnění. A kdo by chtěl od tohoto pokračování čekat něco víc než jen navázání na tento trend, musí své prosby přesunout k jinému titulu.

Hrdinové z celého Japonska

Hned na úvod musíme hře přiřknout velice solidní číslo. Jedná se o počet hratelných hrdinů přítomných ve hře. Celkem je zde totiž 26 japonských postav, přičemž drtivá většina z nich se zpřístupní až v průběhu hraní. Výběr je široký, a tak tu naleznete jak silné vazouny, tak tlusťochy nemotorně mávající kladivem, ale i nespočet zástupkyň ženského rodu, které se přirozeně specializují na lehké zbraně (katana, vějíř) a neuvěřitelně rychlý pohyb, kterým se roztančí po bojišti.

Ve hře jsou celkem přístupné čtyři módy. „Free mode“ nabízí volnou ruku při výběru bojovníka i mapy, na níž můžete bez starostí a jakýchkoliv úkolů mydlit do všeho co se okolo vás hne. Koho tento mód vydrží bavit déle než půl hodiny na jedné mapě, měl by zajít na vyšetření, jestli nemá jisté brutální sklony ke svému okolí. „Survival mode“ je variantou na první jmenovaný, pouze se souboje neodehrávají v přírodě, ale v uzavřených prostorách a k bezduchému mlácení se zde podává omáčka v podobě nějakého úkolu, časového omezení a podobně. Ve většině případů je to však stejně zcela bezvýznamné a po tisícovce mrtvých na zemi si třeba všimnete utíkajícího času a následně Mission Failed. No co, žádná škoda, jen přijdete o pár zlaťáků. Poslední klasický mód je "Story", který nabízí unikátní povídky ke každé postavě a je na celé hře asi to nejzajímavější. Ne, že by bylo nějak zábavné sledovat béčkové krátké příběhy ze života japonských bojovníků, nicméně rozsah celého příběhového módu je velmi úctyhodný. Po chvíli možná zjistíte, že mapy se až podezřele podobají jedna druhé, nicméně úkoly a nějací ti generálové jsou unikátní. Na Sugoroku se podíváme později.

Neptej se a mlať

Hlavní a téměř jedinou náplní vaší hry bude mlácení do všeho živého okolo sebe. Na většině map nebudete na stovky a tisíce nepřátel sami, ale se splněním úkolu vám pomohou spřátelení generálové, kteří budou bojovat někdy po vašem boku, někdy odběhnou na druhou stranu mapy, kde mají svůj dílčí „úkol“. A právě tady nastává kámen úrazu. Úkolem v drtivé většině misí není totiž pouze přímá cesta přes hromady mrtvol až k hlavnímu protivníkovi, ale pozor si musíte dávat i na řadu dalších aspektů hry. Tím myslíme hlídat si, jak si vedou spřátelení hrdinové, kteří se velmi rádi na druhé straně mapy pouští do nerovných soubojů s předem jasným - negativním - výsledkem. A pokud jejich smrti nezabráníte, můžete si vést skvěle jak chcete – mise končí neúspěšně. Tímto krokem sice tvůrci do hry přidali trochu řádu a taktiky, ale bohužel tím zapříčinili zcela zbytečně nevyváženou obtížnost, čímž nyní nemyslíme boj (málo kdy se stane, že by mise dopadla neúspěšně kvůli vaší smrti), nýbrž to, že jednoduše nestíháte všechny zachraňovat. A věřte, že po nějaké době vás poletování po krajině tam a zase zpátky, navíc stejně s neúspěšným koncem, přestane bavit.

V takových chvílích se bezesporu hodí kůň, které vaše cesty podstatně urychlí. Před každou misí máte možnost jít do obchodu, kde za zlato nalezené v misích můžete koupit právě třeba koně. Kromě toho je zde široká nabídka vylepšení vašich statistik (rychlost, odolnost, obrana) a nespočet nových dovedností, pohybů ale i lepších zbraní. Statistiky boje, útoku a jiných vlastností se vám po nasbírání daného počtu zkušeností a postupu na další level zlepšují sami a tento RPG prvek nakupování přidává hře solidní dávku zajímavosti. Netradičním krokem ze strany autorů je také nevynulování nasbíraných zkušeností a zlata v samostatných misích, i když skonční neúspěchem. Můžete tak procházet mise stále dokola, cepovat si vaši postavu a nemusíte vlastně ani postupovat do další mise. Málo koho to sice bude bavit, ale alespoň je to malá satisfakce při několikátém opakování příběhové mise.

Mozkové buňky do pozoru!

Novinkou druhého dílu je kromě rozsáhlých RPG prvků a nakupování také mód Sugoroku. V něm si na chvíli odpočinete od stovek protivníků, odložíte svou zbraň a začnete trochu přemýšlet. Alespoň to tak na první pohled vypadá.

Sugoroku je taková stolní hra vycházejícíc z principů deskovky Monopoly. Vyberete hrdinu, velikost mapy, výši zlata pro vítězství a pustíte se do hry. Začínáte ve svém domovském sídle a okolo sebe máte různé druhy políček. Jakmile na vás přijde řada, házíte kostkou a o daný počet políček se posouváte různými směry. Při stoupnutí na pole s barely pak můžete daný kousek Japonska koupit. Jakmile pak na vaše pole stoupne protivník, musí vám zaplatit třetinu jeho hodnoty a zároveň vás může vyzvat na souboj o vlastnictví tohoto pole. Po náhodném výběru nastává přepnutí do klasického pohledu hry a vy máte za úkol být v nějaké činnosti lepší než váš protivník. Jednou rozbíjíte kameny, jindy se snažíte trefit správné dveře, zabít více protivníků nebo jen posbírat více zlata. Tyto minihry jsou poměrně hodně náročné a ze začátku pro vás bude velmi hektické, že téměř každý takový boj prohrajete.

Postupem času přijdete i na další postupy, různé bonusy za stoupnutí na speciální pole, házení dvěma kostkami, výzvy pouze pro jednoho hráče, postupy na další level a podobně. Vyhrává ten, kdo první dosáhne nastavené částky pro vítězství. Je poměrně veliká škoda, že se nenabízí i jiná možnost vítězství (kromě toho, že všichni zbankrotují) a hlavně, že se v minihrách neutkáváte v duelu přímo s vašim sokem. Takto po dvou, třech hrách pouze zkonstatujete, že zas takový záběr na mozkové buňky to není a začnete se znovu nudit.

…planý poplach.

Graficky je na tom Samurai Warriors 2 bohužel stejně jako zbytek hry, čili nic moc. A proto Samurai Warriors 2 opět zůstane tím průměrných šedým kouskem v hlubokých vodách hack´n´slash mlátiček, kde se již utopilo tolik nadějných titulů. Nebýt poměrně plytké hratelnosti a nepříliš líbivé, tmavé grafiky, mohla hra aspirovat na mnohem vyšší pozice herních hitparád.