Sacred 2: Ice and Blood

Sacred 2 je dobré akční RPG bez ohledu na to, že konzolová verze byla kritiky i veřejností sepsuta a roztrhána. A každé dobré akční RPG si zaslouží datadisk. Ascaroni došli k tomu samému závěru a světlo světa spatřil Sacred 2: Ice and Blood. Naštěstí se rozhodli pro integraci tou inteligentnější cestou a nezkusili vyhrabat již jednou pokořeného hlavního záporáka, který by nějakou záhadnou shodou okolností ožil a začal zase tyranizovat svět. Příběh původní hry se proto prakticky vůbec nemění (což je také důvod, proč ke hraní datadisku potřebujete původní hru), pouze herní mapa se rozšířila o dvě nové lokality a přibyla jedna  hratelná postava – Dračí mág. Vzali jsme proto Dračího mága, trochu ho vytrénovali a šli zjistit, co že to vlastně ta krev s ledem v názvu znamenají.

Do obou lokalit se nedá dostat pěšky. K jejich přístupu potřebujete nějaké město s přístavem, či jiným mezikontinentálním dopravním prostředkem, což sice zprvu může působit jako zbytečná obtíž, ale aspoň si díky tomu decentně vytrénujete vaši postavu. A čím víc úrovní vybušíte, tím líp. Autoři si totiž vzali k srdci výtky ohledně obtížnosti a obě nové lokality jsou díky tomu řádně vytuhlé.

Krev

Po dlouhém rozmýšlení jsme nakonec jako první zvolili krev. Prokletý les je obrovské území, na němž vládne démon Abishai a podle toho také vypadá. Zprvu si spokojeně vyšlapujete po zelené trávě a pomalu nabýváte pocitu, že vás autoři oblafli, ovšem s nástupem prvních červených travnatých porostů začnete názor okamžitě měnit. A když zjistíte, že krvavá tráva je jen jakýsi předvoj před pořádnou démonickou krajinou, budete autorům v duchu provolával slávu. Abychom to blíže upřesnili: Zem je zrudlá také, stromy jsou pokroucené do hororových patvarů a nemají listí, na každém kroku potkáte pulzující mokvavé vředy trčící ať už ze stromů, země, či ruin staveb, občas je země pokryta hustou změtí krvavých žil, v jezírkách se líně převaluje krev, v řekách naopak krev bouří. Korunu všemu dodávají oči, které jsou ve volně posazených bulvách takřka všudypřítomné a energicky náhodně těkají ze strany na stranu. Zkrátka, dá se říct, že pokud máte rádi temnotu a démony, budete Prokletý les milovat. Co se démonické fauny týče, potkáte fantasy klasiku – lidi stažené z kůže, poletující oka, dráčky, pochodující brnění, pekelné psy, hořící koně...

Úkolů je v této lokalitě skutečně požehnaně, i když musíme říct, že většina jich je o sběru. Jednoduše řečeno musíte pořád běhat po krajině a sbírat, co si kdo poručí. Občas požadovaný předmět vypadne z ulovené bestie, občas se jen válí na zemi, ale u zabíjení skončíte stejně.

Led

Krystalové pláně se od Prokletého lesa diametrálně liší. Krajina už není temná, ani krvavá, nýbrž posetá krystaly a sněhem. Bohužel jsme z ní měli pocit, jako že ji Ascaroni dělali až po Prokletém lese a že už jim došly nápady. Proto vzali spoustu krystalů, které odrážejí veškeré své okolí, zaplácali s nimi krajinu a skutečné nápady použili jen zřídka. Přesto se Krystalovým pláním nedá jisté kouzlo upřít. Krystaly mají spousty podob, vypadají opravdu krásně a ještě líp se rozbíjejí. S postupem času navíc narazíte na daleko krásnější poletující útvary a dříve nebo později podlehnete i druhé přidané lokalitě. O to, aby jste se ani zde necítili jako na procházce, se budou starat nejrůznější ledoví golemové, zmrzlí divočáci, divoké kočky, yetiové a tak dále. Úkolů je sice méně, než v Prokletém lese, ale jsou rozmanitější (i když ne moc) a hlavně jsou rozloženy na menším území, takže je vše v rovnováze.

Draci

Obě nové lokality máme procestovány, teď bychom si mohli říct něco o novém hrdinovi. Dračí mág na první pohled vypadá, jako by utekl z Jade Empire, ale pokud se mu podíváte pod kapotu, najdete v něm kombinaci hned několika charakterů, které by se souhrnně daly označit jako bojový mág. Zvládá tři druhy magie a pokud mu dáte do rukou zbraň, dokáže nepřátele vykosit i s ní. Konkrétně s magií však dojde nejdál, jelikož mu umožňuje převtělit se do dvou podob draka, nebo si draka rovnou vyvolat jako pomocníka. Dovede díky ní také řetězově zapalovat nepřátele, vysílat bleskové vlny, tvořit sebevražedné golemíky... Takže je s ním opravdová radost hrát a pokud ho povedete dobře, velmi brzy bude neskutečně mocný.

Chyby

Takže ano, nový obsah je veskrze fajn, horší je to však se zabugovaností. Umělá inteligence nepřátel je opravdu příšerná, a to i přesto, že od akčních RPG se prakticky žádní AI neočekává. Nepřátelé jsou schopní vás úplně ignorovat, i když do nich zrovna bušíte, nebo jen přiběhnout a stát. Ne zřídka se před vámi odehraje klasická filmová bitka, kdy vy likvidujete nepřátele blízko vás a ti vzdálenější se jen tak dívají... Když už nic, dobrý dojem to rozhodně kazí. A stejně tak vás bude mrzet zasekávání o předměty, které v devadesáti procentech případů po malé chvilce obejdete, ale až budete ustupovat před hordou nepřátel a seknete se do kostlivce na zemi, několikrát hru proklejete. Matoucím bugem je občasná neschopnost odstranit z mapy úspěšně splněný vedlejší úkol. Šipka vás k němu navádí, i když už ho máte dávno za sebou a jediná pomoc je označení úkolu dalšího. Kamera sice většinu času funguje spolehlivě a dá se libovolně natáčet, ale čas od času se i ona octne v úhlu, kvůli kterému budete soptit blesky.

Sacred 2: Ice and Blood tedy obstává v přidávání obsahu, ale s nápravou chyb to moc daleko nedotáhl. Je samozřejmě pravda, že ani jedna chyb není fatální, ale všechny dohromady dokáží leckterému hráči pokazit celkový zážitek. Přesto se jedná o počin, který by fanouškům původní hry neměl uniknout