R.U.S.E. Recenze R.U.S.E.

R.U.S.E.

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

8. 9. 2010 22:00 5
Reklama

Co vlastně chtějí hráči real-time strategií? Na jedné straně volají po revoluci nebo alespoň změně od zastaralých principů Duny 2, na druhé nadšeně vítají StarCraft II, který se klasickými pravidly RTS žánru řídí. Jistě, přijde-li titul jako World in Conflict, který vymazal správu základny a surovin a zaměřil se pouze na příběhový a hlavně bojový prožitek, jsou spokojení jak staromilci, tak ti, co touží po změně. Takových her je ale málo. Command and Conquer, Universe at War nebo právě StarCraft II stále setrvávají ve starých kolejích a záleží pak na malých detailech, zdali dokážou udělat hru tak přitažlivou, aby nulovou inovaci v mechanismech ospravedlnily. R.U.S.E. je přesným opakem: přináší netradiční systém, v detailech zvyšujících atraktivitu hry však zaostává.

Tahle strategie je v mnoha ohledech jiná. Občas působí, jako by ji dělal tým, který umí dělat dobré hry, ale nikdy dříve RTS nezkusil. To přitom u R.U.S.E. není pravda: jejími autory jsou Eugen Systems, tvůrci velmi dobré strategie Act of War. Ohrané kulisy druhé světové zkusili zpestřit retrospektivním vyprávěním o „Prometheovi“, tajném informátorovi, který vynášením důležitých informací připravil o život spoustu vojáků Spojenců. Do jeho pátrání se pustí americký velitel Joe Sheridan, který postupně projde Afriku, Itálii, Francii, Nizozemsko, Belgii a Německo a zúčastní se při tom řady slavných bitev z války. Jeho příběh se odehrává především prostřednictvím cutscén mezi misemi, které jsou poměrně solidní, jen ty vás ale do děje nevtáhnou. Kvůli tomu mi bohužel zůstal příběh víceméně lhostejný, byť jsem dění mezi misemi sledoval jako příjemný oddych od válečné vřavy.

Jako desková hra

Rozdílů od klasické RTS najdete hned několik: předně je to zobrazení hrací plochy, jelikož ta vypadá jako jakýsi symbolický plán, po němž generálové posouvají figurky. Při bližším přiblížení odlišný koncept nepoznáte: po mapách se normálně prohánějí tanky a vojáci. Hru lze však hodně odzoomovat, takže při pohledu z větší výšky už sledujete jen malé ikonky jednotek, při ještě větším oddálení vidíte celou mapu oblasti, kde jsou jednotky znázorněny jen symbolicky. To je dobrý prvek: jednak zlepšuje přehlednost, jednak můžete sledovat i okolní souboje, které sice pro vás nemají valný význam, ale dojmu uvěřitelnosti přidávají. Horší už je to s ovládáním – zcela nepochopitelně se po vydání příkazu vybraná skupina jednotek automaticky „odznačí“, takže pokud chcete rychle příkaz změnit, musíte ji znovu vybrat. To je velmi otravné a v soubojích, kde občas rozhoduje každá vteřina, to může způsobit velké komplikace. Rovněž jsem nezjistil, jak si přiřadit jednotky na klávesové zkratky. A v neposlední řadě mi vadilo i „automatické“ chování některých jednotek – při větším poškození se totiž automaticky začnou stahovat, někdy však místo ústupu najedou jen do jiné skupiny nepřátel...

R.U.S.E. sice obsahuje jednoduchý managment základny a surovin, ten ale od bitev zdržuje jen minimálně. A tak může hra vyniknout tam, kde je doopravdy silná: v bitvách. U R.U.S.E. totiž musíte opravdu přemýšlet - dlouho se mi nestalo, že bych důkladně zkoumal taktiku nepřítele a přemýšlel, jakými jednotky bych jeho armádu nejlépe zlikvidoval. Často tu funguje pravidlo kámen-nůžky-papír: tank si poradí s pěchotou i slabšími vozidly, je ale bezbranný proti letectvu a artilerii. Dělostřelectvo naopak smete v pohodě i silné německé Tigery, pěchota nebo rychlý džíp si s ním však bez problémů poradí. Stíhačky jsou silné proti jiným letounům, nemohou ale útočit na pozemní cíle a jsou lahůdkou pro protivzdušnou obranu. A bombardéry sice smetou obrněný bunkr, ale neškrtnou si proti stíhačce... A tak dále. Není tu žádný Mammoth Tank, který by smetl bez rozdílu pěchotu, vozidla i letectvo. Nestačí vyrábět jeden druh jednotky, protože když by narazil na „špatného“ protivníka, je celá vaše armáda k ničemu. Nebo spíše na šrot.

Přemýšlejte!

V kampani se díky této skutečnosti slušně pobavíte, opravdovou výhodu však nutnost přemýšlení představuje pro multiplayer. Potřebu uvažování nad strategií ještě umocňuje šest různých národů, každý se svými slabinami a přednostmi. A také lsti: vždyť podle nich je hra pojmenována (ruse = anglicky lest). Lsti jsou souborem taktických výhod, které můžete v omezeném množství čerpat. Používají se vždy na určitý sektor, přičemž na jeden sektor můžete použít hned několik lstí. Od těch základních jako je odhalení nepřátelských jednotek či zrychlení těch vašich jsou ve hře i vychytanější lsti typu falešné armády nebo zmatení průzkumu, které způsobí vydávaní lehkých jednotek za těžké a obráceně. Výsledek? Tohle je STRATEGIE! Ve srovnání s R.U.S.E. si na ní tituly jako Command and Conquer opravdu jen hrají, nicméně nutnost přemýšlet v hráčích vzbudí jen při volbě grafických detailů.

Multiplayer, který umožňuje i kooperativní hraní, je díky tomu stěžejním prvkem celé hry. Kampaň pro jednoho hráče se mu mohla vyrovnat: to by ale musela mít „duši“, třeba jako u StarCraftu II. Tvůrcům R.U.S.E. se bohužel své hře něco takového „vtisknout“ nepodařilo. O nedokonalém vyprávění příběhu už jsem psal, kromě toho mě mrzel i stereotyp. Úkoly byly neskutečně fádní (něco ubraň, něco znič), prostředí se sice střídala, ale kromě jiného pozadí vypadala prakticky totožně. Přesto byla i kampaň relativně zábavná, právě díky strategickým prvkům ve hře.

Chybělo srdíčko

Na vysoké úrovni je technické zpracování: grafika i při velkém přiblížení vypadá k světu, solidní je taktéž zvuková stránka. Zamrzel mě pouze jeden bug, na který jesem narazil, a sice když mi hra jednou nepochopitelně napsala „úkol nesplněn, přišel jste o všechny jednotky“. Přitom jsem bez jediné ztráty bránil určenou oblast...

Nedostatky mrzí! Pokud vás zajímá R.U.S.E. čistě z hlediska multiplayeru, tolik vás trápit nemusí. Singleplayerové kampaně je ale velká škoda. Jinak totiž R.U.S.E. mohla být přesně tím titulem, který fanoušci RTS žánru chtějí.

R.U.S.E.
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Strategie, která skutečně nutí hráče přemýšlet, si zaslouží aplaus. U R.U.S.E. ho bohužel tiší fádní kampaň a některé chyby.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama