Rogue Trooper Redux Recenze Rogue Trooper Redux

Rogue Trooper Redux

David Rozsíval

David Rozsíval

18. 10. 2017 12:45 6
Reklama

Nevím, s čím si spojujete přelom minulé a předminulé generace konzolí vy, ale pro mě je takřka synonymem takzvaného „hnědého období“. To byla doba, kdy vycházely hry, jejichž neveselé světy se utápěly v desaturovaných barvách. Především tedy v různých odstínech hnědé, šedé a šedohnědé. Rogue Trooper je přesně takovou hrou, a to i přesto, že hlavní hrdina není hnědý ani šedohnědý, ale modrý. Od té doby uplynula spousta vody a i autoři, kteří tehdy doslova drželi prst na tepu doby, mohou snadno zjistit, že srdeční rytmus videoherního průmyslu se za ta léta dost změnil. Ve studiu Rebellion však přesto dospěli k názoru, že je načase, aby se genetická infanterie podívala i na aktuální generaci konzolí, a to rovnou v remasterovaném kabátku a s přídomkem „Redux“. 

Popravdě řečeno, kdybyste mě o půlnoci vytáhli z postele a zeptali jste se, jakou hru bych si chtěl zahrát v remasteru na PS4, Rogue Trooper by rozhodně nebyl první volbou. Dokonce ani kdyby otázka směřovala přímo na hry od studia Rebellion, na modrého vojáka bych se nerozpomněl (zato Aliens vs Predator, to bych si líbit dal). Taktická akce z pohledu třetí osoby sice v roce 2006 nabídla spoustu zajímavých a progresivních nápadů, ale už v době, kdy vyšla, neplatila za nějaký univerzální hit a z recenzí si odnášela hodnocení spíše lehce nadprůměrná. Jenomže hráčům se zalíbila, na hru se nabalili fanoušci, které bavil komiksový svět Nu Earth z per Gerryho Finley-Daye a Davea Gibbonse, do něhož je Rogue Trooper zasazen, a bylo vymalováno. Těžko říct, jestli je zmíněná komunita dost velká, aby remaster ospravedlnila, ale to už je otázka spíš pro tvůrce hry a nás příliš pálit nemusí.

JSEM TROOPER. ROGUE TROOPER.

Jádrem hry je příběhová kampaň, byť kromě ní můžete ve dvou módech skotačit i v kooperativním multiplayeru, který ale trpí omezeným množstvím map a u hry působí jako druhořadý přívěšek. Do děje vstupujeme uprostřed války mezi náckoidními seveřany a nenáckoidními jižany na zdevastované planetě Nu Earth. Hrdinou hry Rogue Trooper je geneticky vypěstovaný supervoják jménem Rogue, kterého okolnosti donutí, aby se z něj stal… Rogue – tedy odpadlík. Kromě toho tu ale máme jeho parťáky, kteří se shodou nešťastných okolností stali součástí Rogueova vybavení. V helmě tak nosí čip spolubojovníka, který se jmenoval Helm, ve zbrani soudruha Gunnara a v univerzálním batohu kámoše z mokré čtvrti Bagmana. Když dodám, že velitel rozvědky se jmenuje plukovník Kovert a hlavního záporáka za celou hru nikdo neosloví jinak, než „Traitor General“, musí vám být jasné hned dvě věci. Za prvé – tvůrci se neberou až tak vážně a děj je přiznané béčko. A za druhé – příběh stojí za starou bramboru, což vás může docela překvapit vzhledem k faktu, že Rogue Trooper byl za scénář nominován na prestižní cenu BAFTA.

Pohříchu je navíc hlavně první půlka hry naplněna fádními koridory, kde o zajímavý nápad nezavadíte.

Kampaň obsahuje třináct misí, a dohrajete ji za pět až sedm hodin, což věru není mnoho. Pohříchu je navíc hlavně první půlka hry naplněna fádními koridory, kde o zajímavý nápad nezavadíte. S druhou polovinou už je to lepší, tvůrci začnou více střídat prostředí, nechají vás proletět se ve vznášedlu i bránit obrněný vlak, pelášící krajinou, nebo bombardovat ponorky obří dělostřeleckou baterií. Na druhou stranu, ani zmíněné úseky se vývojářům nepodařilo zpracovat úplně na výbornou – už jsme je za ta léta viděli stokrát jinak a lépe.

I DVA JSOU DAV

Hra totiž trpí stejným problémem jako spousta dalších ze stejné doby – a přiznejme si, ani dnes to kolikrát není o mnoho lepší. Tvůrci by rádi na monitoru vykreslili stísněnou válečnou atmosféru a dopřáli nám velkolepého konfliktu, nedisponují (respektive nedisponovali) na to však potřebnými nástroji. Zatímco ve své době mohla být atmosféra bojiště ještě docela sugestivní, remaster hlodání zubu času zabránit nedokázal. Pokud se něčemu dostalo obstojné péče, byly to modely postav, které sice dnešního standardu nedosahují, ale oči z nich úplně nebolí. Okolní prostředí však už přináší jen opakující se, místy rozplizlé textury, modely s minimem detailů a hrany všude, kam se jen hráč podívá. Nezapomínejme ovšem, že původní hra už má na krku jeden křížek, a tak je spíš otázkou, co s ní šlo v rámci autorského snažení dokázat, a co jednoduše možné nebylo. Bohužel se v roce 2006 zapomněl i mistr zvuku, a tak střelba a hlasy nepřátel zní trochu dutě a vzdáleně, a jednotlivé stopy se až příliš často opakují, což na autentickém pocitu z válečného pekla věru nepřidává.

ZASTŘEL SI SVÉ KUŘE

Ani, co se střílení týče, není to dnes na jedničku s hvězdičkou. Pocit ze střelby je takový nijaký, nepřátelé jsou hloupější než kuřata v sérii Moorhuhn, a krycí systém vám patálie spíše přidělává, než aby je ulehčoval. Jako krycí střílečka už dnes zkrátka Rogue Trooper neobstojí. Nezapomínejme však, že jsem si na počátku pomohl přídavným jménem „taktická“ – a právě v taktickém přístupu je recenzovaná hra pevná v kramflecích. Hodně se budete spoléhat na odstřelovačský režim, svědčící o tom, že mezi snajpry jsou zkrátka Rebellion doma, užijete i pistoli s tlumičem, příležitosti vykonat stealth kill, ale také možnost naklást na přístupové cesty k vaší pozici miny nebo tam umístit automatizovanou střílnu. Taktickému přístupu nahrává i systém vylepšování a výroby munice. Náboje totiž můžete vyrábět ve svém batohu, kde také odemykáte nové technologie, ale oboje stojí zásoby šrotu, který získáváte z padlých nepřátel a hromad, poschovávaných na mapě. Rozhodnutí, jestli je teď potřeba vyrobit medikit, náboje do brokovnice, nebo spíš do odstřelovačky, se tak často stává tím klíčovým, které určí styl vašeho hraní a může rozhodnout i o úspěchu či neúspěchu. 

Právě v možnosti postupovat s rozmyslem, chystat na nepřátele různé léčky a elegantně se jich zbavovat pomocí odstřelovačky tkví důvod, proč i přes všechny výše zmíněné problémy stojí Rogue Trooper v dnešní době za zahrání. Přestože vás hra často zamyká do stísněných koridorů, jen málokdy vám vezme otěže z rukou a jestli osobně něco na hrách oceňuji, pak je to možnost hrát je svým vlastním tempem. Navíc, pohled na zmateně pobíhajícího nepřítele, kterému jste právě prostřelili kyslíkovou nádrž na zádech, se nepřejí ani na stý pokus.

ČAS DĚD, ALE S KOSOU

Chtělo by se říci, že šance remasterované Rogue Troopera na úspěch tkví v tom, že podobných stříleček z pohledu třetí osoby a z vojenského prostředí není na současné generaci konzolí zrovna přebytek (odmyslíme-li si Gears of War). Jenomže akční adventury, v něž tyto hry za více než dekádu od vydání Rogue Trooper přerodily, dokázaly vzniklou niku zaplnit více než obstojně, a tak ani tento argument úplně neobstojí.

Rogue Trooper Redux
i Zdroj: Hrej.cz

Přiznávám, že jsem se při hraní Rogue Troopera docela bavil. Možností zvolit si vlastní způsob řešení situací a plynule střídat ryze akční přístup s opatrným odpravováním z dálky si mě hra postupně získávala, až mě skoro mrzelo, když se objevily závěrečné titulky. Za celou dobu jsem se však nedokázal zbavit pocitu, že by se nic zásadního nestalo, kdybych tuhle hru minul… nebo kdyby nevyšla vůbec.

Rogue Trooper Redux
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Rogue Trooper není špatná hra a ani jeho remaster se nedá považovat za nepodařený. Jen za naprosto zbytečný.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama