Rogue Trooper

Hry z komiksového univerza 2000AD jsou v posledních letech nečekanými jednohubkami na paletě akčních her: vyrábí je firma Rebellion vedená Jasonem Kingsleym, který jako prvotřídní fanoušek 2000AD a série Soudce Dredd koupil práva na herní adaptace komiksu a intenzivně své fanovství do herních světů transformuje. Podceněná akce Judge Dredd: Dredd vs. Death dokázala, že Kingsley chápe fetišismus komiksových hrdinů a dokáže z nich udělat plnohodnotné herní postavy. To samé se vydařilo u Rogue Troopera, sólové řady komiksů od Davea Gibbonse, v nichž proti sobě bojují „jižanská“ a Nortská armáda v rámci vzdálené sluneční soustavy. Jižané disponují genetickými vojáky, modrými lidmi s bělostnýma očima, kteří v podstatě tvoří klonovanou armádu super válečníků. Jejich srdce není obyčejné – tvoří ho malý osobnostní čip, který lze vyjmout a reaktivovat. Po vydařené vojenské akci Nortů padne celá divize klonů, až na jednoho, který se domákne zrady ve vrchním velení a vezme pomstu do svých rukou.

Klamání tělem

Stejně jako v případě Dredd vs. Death uhání hra směrem kupředu jak po naolejované podlaze, nestaví překážky a perfektně vystihuje hlavního hrdinu, stejně jako jeho svět. Voják pochoduje společně se třemi dalšími entitami v podobě čipů ve zbrani, v baťohu a v helmě. Jde tedy o čtyřnásobnou osobnost, jejíž bezchybná synchronizace je důležitá k dokončení každé úrovně. O soulad jednotlivých osobností se hráč příliš nestará: helma poskytuje radar, zbraň přesnou střelbu a baťoh vyrábí novou munici. Vzájemné dialogy jsou dostatečně vtipné, aby vyplnily bezobsažné herní pasáže a vysvětlily hráči, čeho je nutné v dané situaci dosáhnout. Neproblematičnost střílení vyplývá mimo jiné i z toho, že munice nikdy nedojde (vyrábí se z bodů, které sbíráte z mrtvých nepřátel) a v podstatě stačí jen držet střílecí klávesu a jít dopředu.

Fajnšmekři ocení lehký stealth mód a ostřelovací pušku nebo situace, kdy helma nabourává bezpečnostní systém a tím pádem zmizí radar. Stejně jako v řadě dalších her zamrzí nevyváženost stealthu a akce – do stealthu nejste nuceni a k ničemu praktickému, kromě vnitřního uspokojení, neslouží. Samozřejmě, plížení a zabíjení ze zadu je v módě, ale to neznamená, že by se mělo objevovat v polovičatém stavu v každé hře. Rebellion vymyslel řadu dalších zbytečných šperků, jako jsou holografické klony pro odlákání pozornosti nepřátel nebo mobilní kulometné hnízdo – jenže pro úspěšné dohrání nejsou zapotřebí. Kdyby hratelnost nutila k jejich taktickému aplikování, dalo by se hovořit o propracovaném designu. V tomto stavu je Rogue Trooper jen lineární střílečkou bez skutečné hloubky, narozdíl od takové HALO, které se snaží neúspěšně přiblížit.

Eingangstrasse kam se podíváš

Jako mezihry se nám dostává speciálních úrovní v dopravních prostředcích – ty ale řídit nemůžeme, pouze ovládáme střelbu v rámci předpočítané trajektorie, podobně, jako na automatech se světelnými pistolemi v libovolné herně. Přímočarost podporuje architektura jednotlivých úrovní. Existují dva typy bariér: ty, za které se schovat můžete nebo je můžete přelézt a ty, které přelézt nemůžete. Dojde tedy k situaci, kdy je možné cíle mise dosáhnout přeskočením plůtku a oběhnutím nepřátel zezadu, jenže ouha, plůtek nelze přeskočit. Kingsley a jeho návrháři striktně určují, kudy musíte jít a co máte dělat, a to je ultimativní přístup ke svobodě pohybu, který v – nejen - akčních hrách musíme chtít. Nejde o to, že máme několik možností, jak danou situaci vyřešit, ale o to, že volba je v kontextu hry logická, správná a všudypřítomná. V roli akčního vojáka pochopitelně jdete a střílíte, tím pádem by měl být důraz kladen na střílení a z něj plynoucí variace taktického uvažování. Bohužel, Rogue Trooper takový není. Naznačuje variace, ale nevnucuje vám jejich praktickou realizaci, tím pádem je potenciál hry nevyužitý.

Budete valit bulvy!

Veškeré připomínky k hratelnostní stránce snadno přebije audiovizuální prezentace, která svým provedením vytváří dokonalou atmosféru cizího a přitom známého světa. Cizost je dána mimozemským prostředím a fiktivními hrdiny, známost je pak ukotvena skrz výborný dabing a familiérní příběh o pomstě. Graficky Rogue Trooper exceluje ve všech směrech, engine je dokonce tak odladěný, že na průměrných hardwarových konfiguracích umožňuje plynulé alt+tabování a natahuje se neuvěřitelně rychle, zároveň poskytuje obrazové orgie: nádherné modely, bohaté textury a skvělé pozadí (zejména obloha). Hudební a dabingová složka podporuje grafickou atmosféru a nedá se jí nic vyčítat: je to prostě perfektní. To samé lze říci o intuitivním ovládání (soustřeďuje se na klávesy kolem W,A,S,D).

Kdyby stejně dokonale Kingsley domyslel i hratelnost pro náročnější zákazníky, byl by Rogue Trooper velmi podařenou akční hrou moderního herního věku. V tomto provedení zůstává mírně nadprůměrnou a místy zábavnou, jindy příšerně nudnou akcí pro fanoušky 2000AD a nenáročných her. Své fanoušky si jistě hra najde, stejně jako si je našla Dredd vs. Death. V optice porovnávání s konkurenčními tituly vychází najevo, že Rogue Trooper je specializovaným herním žánrem pro konkrétní subkulturu – mezi špičky akčních her se nezařadí, protože prostě a jednoduše Kingsleymu a Rebellion ujel vlak. Mimochodem, úroveň na jedoucím vlaku je jedna z nejpitomějších v celé hře…