Rocksmith 2014

Plastovým imitacím kytar už před lety odzvonilo - ne snad, že by na pohodovém party cvakání bylo něco špatného, ale pocit ze hry na skutečný nástroj je nenahraditelný. Ubisoft se o malou hudebně herní revoluci pokusil už před lety, ale tehdy se ještě v případě Rocksmith jednalo o ne úplně bezchybný titul, který většina publika vnímala jako velký příslib do budoucna. Jak jsme si přáli, tak se stalo, a po dvou letech se na trhu objevila značně vylepšená verze, která již poslouží jako plnohodnotný výukový software se zábavnou nadstavbou.

A UMÍŠ NOTY?

Rocksmith 2014 je fajnový kousek softwaru, a i když z vás neudělá komplexního muzikanta, může vás k tomu nasměrovat. Celkem spolehlivě svého studenta naučí základní techniky, představí mu spoustu pokročilejších triků a stylů hry a ti nejnadanější kytaristé si za pár měsíců, možná spíše let, budou moci vystřihnout i nekompromisní Satch Boogie. Bohužel nám chybí nějaký hlubší vhled do teorie - právě té se začínající kytaristé štítí nejvíce, její znalost lze ovšem chytře zužitkovat při vlastní hře. Pochopitelně ale záleží i na vašem přístupu, chcete-li být bezhlavým drtičem šestnáctinových not, můžete jím být. Chcete-li být šikovným muzikantem, co se nebojí improvizace v nejrůznějších stupnicích, můžete jím být...

Spíš než mozek tedy namůžete své prsty, a že to prvních pár dnů bude docela bolet. Renovovaný Rocksmith nabízí celou řadu komplexních lekcí, které by vás měly naučit jak úplné základy - prstoklad, jednoduché power akordy, rytmiku; tak složitější kytarové kousky - legato nebo dvouruční tapping. Rychlost postupu vpřed je samozřejmě zcela individuální, rozhodně ale počítejte s tím, že pokud je Rocksmith vaším prvním pojítkem s elektrickou kytarou (či baskytarou), a zároveň to s hraním myslíte alespoň trochu vážně, neměli byste jej ze svého týdenního plánu vynechávat.

ZAHRAJ NIRVANU!

Pěkně zpracované kytarové lekce jsou sice fajn, ale každý mladý rocker chce do té kytary co nejdříve začít pořádně řezat. Povolit řemen tak, aby dřevo viselo až u kolen a ruka se dostala do té nejméně přirozené pozice. Budete-li dávat pozor a vykašlete se na image rádoby-punkera, pak se snad i takovým hloupým zlozvykům vyhnete, ale hraní velkých kytarových fláků si užijete i bez nich. Začne se zlehka - jedním z prvních naučených songů může být třeba hráčům (Tony Hawk's Pro Skater 3) dávno známá vypalovačka Blitzkrieg Bop s jejími čtyřmi primitivními akordy od legendárních The Ramones. Brzy ale začne přituhovat. Na poslech velmi jednoduché písničky vás možná překvapí občas komplikovanějšími hmaty, než jakých by snad bylo třeba, na druhou stranu se nemusíte bát, že by vás "hra" o něco ošidila. Megahity od R.E.M. či Nirvany své kamarády okouzlíte třeba již během druhého měsíce, emotivní Everlong Foo Fighters a Hypnotize odpočívajících System of a Down vás donutí pohrát si s laděním a na pomyslný vrchol v podobě Satrianiho Satch Boogie se pak dostanou jen ti nejšikovnější.

Do retro kabátku zahalené minihry vás nutí ke cvičení jednotlivých prvků hry, a to překvapivě efektivním a zábavným způsobem.

Výuka jednotlivých skladeb probíhá tak, že se ve stylu Guitar Hero sune po obrazovce postupně složitější a přesnější tabulaturový zápis, který vás pomalu nutí si dané tóny a akordy zapamatovat. Až Rocksmith nabude dojmu, že zápis vidět nepotřebujete, prostě jej schová, a odmění vás nějakými těmi bonusovými bodíky. Tracklist, jakožto jednu z nejdůležitějších částí hudebně založené hry, nelze nijak výrazně pohanit. Obecně jde o záležitost dosti subjektivní, zdejší výběr hratelných skladeb je však celkem vyrovnaný a něco svého si v něm najdou jak nic neřešící punkáči, tak zamyšlení rockeři a rychlorucí metalisté. Již nyní je seznam rozšířen o desítky dalších stahovatelných skladeb, a navíc lze do hry importovat písničky z původního Rocksmith. Jednu ošklivou vadu ale přeci jen vypíchneme - My Generation od The Who se standardním laděním vaší kytary zřejmě moc pěkně souznít nebude, protože tehdy se ještě ladilo a nahrávalo trošku jinak...

RO(C)K 2014

Kdyby se vám najednou přestalo chtít hrát, začněte si hrát. Serióznější formou trochu odlehčeného brnkání je silně propagovaná Jam Session, která měla zcela nahradit živé hudebníky a poskytnout prostor pro plnohodnotné jamování. To se jí sice ani zdaleka nedaří tak, jak bychom asi chtěli, nicméně jde o docela příjemný způsob, jak si procvičit různé hudební styly, stupnice a mody nebo spolupráci s cizími nástroji. Do retro kabátku zahalené minihry vás pak dále nutí ke cvičení výše jmenovaných prvků hry, a to překvapivě efektivním a zábavným způsobem. A pokud chcete znít jako efektový kouzelník The Edge, můžete se o to pokusit - Tone Designer vám nabízí tak pestrou škálu zesilovačů a nejrůznějších krabiček, že s trochou úsilí se přiblížíte zvuku snad každého obdivovaného kytaristy.

i Zdroj: Hrej.cz

Dosud nepadlo ani slovo o tom, jak vlastně nový Rocksmith funguje. Proč? Protože nebylo třeba. Nevíme přesně, jakou černou magii v sobě tajemný černý kabel skrývá (vlastně je to obyčejná USB zvukovka), nicméně signál je hrou snímán téměř dokonale, bez otravné latence, a žádných problémů jsme si za dlouhé hodiny hraní neměli šanci všimnout. Právě proto si Rocksmith 2014 zaslouží takový obdiv - prostě funguje a dělá přesně to, co se od něj chce. Netrhá se, načítací časy v podstatě zmizely, minimalistická grafika mu dokonale sedne a na rozdíl od svého předchůdce je na obsah daleko bohatší a nepůsobí jen jako "ta hra, co vás prý naučí hrát na kytaru". Zní-li vaše aktuální otázka: "Naučí mě ten Rocksmith hrát na kejtru, nebo ne," pak můžeme s čistým svědobím odpovědět, že ano!