Rock Band Unplugged Recenze Rock Band: Unplugged

Rock Band: Unplugged

Ulrik_

Ulrik_

9. 8. 2009 22:50 4
Reklama

Fajn, na rovinu se vám přiznám, že když jsem poprvé slyšel o tom, že vyjde veleúspěšný mutant (mutace produkuje evoluci, to není myšleno hanlivě!) Guitar Hera, Rock Band na PSP, přemýšlel jsem, zda-li se někdo nezbláznil. Nejrozměrnější hra historie, z níž všem pošťákům musely naskákat puchýře, se stěhuje na maličký handheld? Takže buď na přístroj namontujete miniaturizované kytarky, bubnínky a další vercajk a zlikvidujete tak mobilitu PSP, anebo vše bude bez nástrojů a naskýtá se otázka - „jaký to má bez nich smysl?“. Toto byla fáze jedna – Arogantní výsměch.

Fáze dvě – Opatrná nedůvěra a předsudky

Ano, je to bez nástrojů, takže s přístrojem jde stále cestovat, ale vždyť největším lákadlem těchto her byla možnost vzít do pazour skutečný (ehm, plastovou hračku) nástroj a hrát si zběsile na rockovou star. S handheldem budete při prožívání písně vypadat spíše jako epileptici či osoby rozhodnuté rozdrtit přístroj svou hlavou. Jistě, půjde jen o mrzký pokus jak z veleúspěšné značky vymlátit pár dalších chechtáčků do chřtánu nenasytných herních korporací, kterým jde jen o peníze a nemyslí na to, že tvorba her jest posláním! Nu, vždyť i to menu, intro a stylizace vypadá prakticky stejně! Tedy docela pěkně, a to i na poměry malého displaye. Tak jak se to vlastně ovládá?

Fáze tři – Roztátí kry, prolomení ledů, globální oteplení

Elementární prvky tedy zůstávají stejné, jako mají větší bratříčci. Na „notové“ linii ubíhají čtyři linky, na nichž se objevují body, jež stisknutím příslušného tlačítka ve správné chvíli zahrajete. Takže na D-padu máme doleva červenou, nahoru žlutou, trojúhelník zelenou a kolečko modrou. Hm, musí se přiznat, že to dobře padne do ruky třímající PSP a člověk neprovádí na tomto handheldu časté prstolomné cviky. Dobrá práce. Ale k čemu jsou oba shouldery? Přehazování nástrojů? Nevídané, inovace, jsem v šoku! Toto je velká změna oproti klasice RB, protože dostáváte pod kontrolu všechny čtyři nástroje, tedy basu, bicí, zpěv i kytaru. Zpěv se zde samozřejmě realizuje pouze tisknutím čudlíků, řvát do PSP budete zbytečně. Během hraní totiž musíte udržovat všechny čtyři nástroje aktivní a přeskakovat mezi nimi, protože diváci (posluchači?) jsou banda nevděčná a náročná a jak jeden z nástrojů dostatečně nehrajete, případně kazíte, prostě jej začnou ignorovat, vypadne z playlistu a vám jdou body dolů. A o body tu jde především.

Nicméně nic není definitivní, a pokud se vám povede dobrá série, nabije se overdrive a vy buď „oživíte“ z přízně padlé muzikanty, anebo získáte monstrozní bonus k bodovému zisku, který je klíčový k tomu, abyste zahráli na plné pětihvězdičkové ohodnocení. To už se dostáváme z tutorialu ke klasické World Tour. Tvorba kapely je plně ve vaší kompetenci, tvoříte si každého muzikanta až do poměrně drobných detailů, samozřejmě včetně jména a postupem času jim kupujete nové oblečky, dokupujete pro kapelu další poskoky do zákulisí a vylepšení pro karavan. V této fázi jde o takřka čistou kopii Rock Bandu. Je příjemné, že díky širokému spektru si můžete vytvořit bandičku čtyř Avril Lavigne, kterým někdo nakecal, že hrají rock, i smečku deathmetalových zabijáků, kteří ukusují hlavy kravám (když je někdo hodí na podium).

Fáze čtyři – It rocks!

Hraní a tour vystihnou dvě slova – náročnost a zábava. Máte na výběr čtyři stupně obtížnosti, takže jak nováčci, tak i vytvrdlí game-rockeři mají možnost plně se realizovat. Pravda, už normal není nic jednoduchého, byť ne ještě frustrujícího. Ale než si zvyknete na všechny čtyři klíčové klávesy, které se vám následně nesmazatelně vryjí do šedé kůry ,a na systém kontroly davu a přehazování jednotlivých nástrojů, chvilku to potrvá. Budete dělat hodně chyb, nicméně není nic, co by potěšilo víc, než sledovat své zlepšování, které je markantní a celá křivka je velmi plynulá. Dobrá práce! Pak si třeba i troufnete (pak = po měsíci intenzivního každodenního hraní) na nejvyšší obtížnost, při níž ať vás raději nevidí nikdo, kdo není z blízkého okruhu známých. Hráč v tomto nastavení připomíná naspeedovanou fretku v manické fázi maniodepresivního onemocnění, hrozí překousnutí jazyka, poslintání, nenávratné vybulvení očí z důlků a jadrná mluva. Hra je ve fázi čtyři velmi návyková, chcete být lepší a lepší, zahrát si další písně, a když už, tak na plný počet bodů. Nemusíte se bát přehazování nástrojů, protože každý se vám zvýrazní, jakmile na něj přeskočíte. Pravda, není problém zkazit první notu, a jelikož ji nezahrajete, musíte naskočit spíše vizuálně, protože zvláště vokály vás občas pletou. Je trochu škoda, že kvůli plnému vytížení svého zraku nevnímáte solidní animace jednotlivých vašich alter eg na pozadí, které sice nejsou dynamické, tedy nereagují na to, jak hrajete, ale vypadají pěkně. Co se týče písňové skladby, všech 41 songů je vybraných dobře, některé jsou exkluzivní pro Unplugged (Tenacious D – Rock Your Socks) a další si můžete stáhnout z PSN, samozřejmě za chechtáčky, protože jde o nenasytnou herní korporaci, které jde jen o peníze a...

Fáze pět – Já, truchlivý rockový bůh

Jenže nic není skvělé navěky, většina kapel stejně upadne v zapomnění a Unplugged má oproti svým velkým bráškům několik velkých handicapů, které i srážejí konečné hodnocení. Za prvé, není tu multiplayer, a ač se to nezdá, po dokončení World Tour je to nedostatek bolestivý. Co dál dělat? Pilovat všechny songy na maximum? A až je dokonáno, co dál? Chybí zde výzva poměření vlastníhu umu proti ostatním, a jelikož PSP si s multiplayerem tyká, alespoň ad-hod coop zde být mohl. Ale není. (začátek lehce ujeté metafory) Člověka napadá přirovnání, že pokud je klasický Rock Band jako skupinový sex, u nějž se sice zprvu všichni stydíte, ale jakmile to plastová kapela rozjede, je to pořádná zábava, pak je Unplugged jako masturbace. Je to fajn, ale vlastně jste v tom sám a pokukujete po tom s kým si zahrát... a ono to nejde. (konec lehce ujeté metafory) Prostě Rock Bandy i Guitar Herové jsou zábavou dlouhodobou, skoro by až člověk řekl věčnou, ale Unplugged se jednou definitivně vyčerpá a nenabídne nic víc. Nebylo toho málo, ale...

Rock Band Unplugged
PlayStation PSP

Verdikt

Pro mne osobně překvapení, protože rockbandovský feeling se dostavuje, hra je zábavná, a pokud někam cestujete, Unplugged vás dobře zabaví. Jen nezapomeňte sluchátka, protože speakery na tohle nestačí.

Co se nám líbí a nelíbí?

Vyvážená škála obtížností, pestrý repertoár skladeb, dobře navržené ovládání, plynulá křivka hráčovy adaptace.
Chybí multiplayer a z něj pramenící obrovské benefity, nikdo vám ve skutečnost krávu na pódium nehodí.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama