Road Redemption

Dle Hodin Posledního soudu nám od ledna 2017 zbývají necelé tři minuty do zkázy. Co se s lidstvem po takové jaderné či přírodní katastrofě stane, to asi nikdo přesně neví, v každém případě to však nebude nic dobrého. Dle vývojářů ze studia Pixel Dash to ovšem takový problém nebude, budoucnost je totiž ve znamení krvavých závodů na motorce, překvapivě dobře vyasfaltovaných silnicí a aut pršících z nebe. Oblečte si tedy křivák, popadněte olověnou trubku a naskočte na čopr, budoucnost je tady a jmenuje se Road Redemption.

JAK VYHRÁT ZÁVOD A PŘITOM ZŮSTAT V JEDNOM KUSE

Jednoduše řečeno, Road Redemption si s kloudným příběhem hlavu fakt neláme. Jako jedna velká pocta filmové sérii Mad Max a kultovním hrám Road Rash či Interstate 76 v sobě má Road Redemption od každého něco. Vláda Spojených států amerických z nějakého nevysvětleného důvodu zkolabovala a všechny silnice ovládli bandy krvelačných motorkářských gangů. Stejně jako v původním Mad Maxovi z roku 1979 se i zde snaží na silnících udržet pořádek policejní sbory chátrajících měst, ostrůvků civilizace ve světě plném násilí. Road Redemption ale není příběh policisty toužícího po pomstě, nýbrž nesmyslnou oslavou potrhle pojmenovaných raubířů ženoucích se za kořistí, tajuplným cílem s odměnou 15 miliónů dolarů.

Ve výsledku se během chvilky změní závod o první místo v krvavou šarvátkou, kde se závodníci navzájem kopají, tloukají kladivy a odpalují dynamitem.

 Road Redemption se sice vydává za závodní hru, ale hned od první minuty je jasné, že tady vaše řidičské dovednosti opravdu nic nezmůžou. Jakožto člen Šakalů, jednoho z mnoha gangů pustošící americkou poušť, se musíte co nejrychleji dostat ke svému výnosnému cíli skrze mnoho závodů, a nejlépe přitom zanechat ostatní gangy buď daleko za sebou nebo na maděru rozmlácené podél vozovky. Druhá možnost se záhy projeví jako klíčová, spíše nežli o předjíždění tu totiž hlavně jde o zneškodnění soupeřů, podobně jak tomu například bylo v závodní sérii Burnout. Ať už se jedná o závod o čas, první místo či naprosto bezhlavé povraždění ostatních bikerů, hlavní tu je právě boj mezi jednotlivými motorkáři, za který je hráč bodově a finančně odměněn. Po každém úspěšně dokončeném závodu si hráč za těžce vybojovaný lup může vylepšovat zbraně, kupovat steroidy či doplňovat nitro. Bojový systém jako takový se sice může zdát primitivní, naštěstí tak úplně není, a navíc vše vynahrazuje notnou zábavností. Ve výsledku se během chvilky změní závod o první místo v krvavou šarvátkou, kde se závodníci navzájem kopají, tloukají kladivy a odpalují dynamitem.

i Zdroj: Hrej.cz

Stejně jako v Road Rash ale nejsou gangy na silnici sami, do bojů se tudíž často zapojí i naprosto neznámí gangsteři, policisté či auta civilistů. Ze zdánlivě triviálního dojezdu do cíle se tudíž rychle stává bleskové předjíždění ostatních pomocí nitra, strategické odpalování trucků převážejících dříví, a hlavně strkání ostatních motorkářů do protisměru. Podobně intenzivní je i střídání celkem čtyř tříd zbraně, kdy hráč během jednoho závodu stihne jednomu protivníkovi useknout hlavu mačetou, druhého rozstřílet samopalem a po zuby ozbrojenou dodávku efektně odpálit strategicky umístěnou náloží C4. Nepřekvapivě jsou v post-apokalyptické Americe lékárničky celkem žhavé zboží, naštěstí se této realitě krvelačné bandy přizpůsobili – léči je krev jejich nepřátel. Tolikrát se mi stalo, že se mnou byl skoro amen a zoufale jsem svojí šavlí řezal kohokoli v dosahu.  Stejně jako v případě peněz je hráč i zde v podstatě nucen k co největšímu počtu zářezů na pálce, což ale z boje dělá ještě šílenější změť poletujících hlav, těl a motorek. Boj by však nebyl ani z poloviny tak zábavný, kdyby se Road Redemption bralo vážně. Namísto syrových bojů s děsivými psychopaty na vás útočí houfy protivníků s tak krásnými jmény jako „Plukovní Hovnař“ či „Seržant Lasička“, které je o to větší radost vykatapultovat ze sedla motorky kamsi do stratosféry. 

SMRT, SMRT A ZASE SMRT

Stejně rychle jako vaši v kůži oblečení rivalové se i vaše virtuální alter ego může ocitnout bez hlavy či odpálkováno kdo ví kam. Boj v Road Redemption totiž celkem často končí na obrazovce game over. A tady začínají ty celkem překvapivé rogue-like prvky, které hru vyzdvihují nad automatovou mlátičku. Ne, Road Redemption rozhodně není sadistickou hrou, která při každé srážce pošle hráče zpátky na začátek kampaně.  Stačí však takových srážek pět, šest a zdraví vaší postavy bude na nule. V té chvílí hráč ztratí veškeré peníze a vylepšení, zůstanou mu ale zkušenostní body, kterými trvale vylepšuje svoji postavu skrze košatý strom dovedností, ať už se jedná o malé zvýšení životů, koupi nových modelů motorek nebo posun začátku kampaně dále do hry. Začínat celou kampaň od začátku po každé smrti se sice může zdát jako frustrující a dosti otravné, postupné vylepšování postavy opravdu pomáhá a po chvílí hráč dokáže prvními úrovněmi prosvištět jako namydlený blesk. 

Nebyla by to ale pořádná retro hra, kdyby s každým dalším závodem nepřituhovalo. Původní Mad-Maxovské saďoury oblečené v slipech ušitých z policistů záhy vystřídají pomatení váleční veteráni či podivní augmentovaní kyber motorkáři, kteří hráči opravdu nedají nic zadarmo. Toto stupňování obtížnosti a lehké podvádění protivníků ale přidává na retro atmosféře plné rychlé zábavy. Retro feeling dále utváří opravdu zábavný soundtrack, který lze popsat asi jako něco mezi osmdesátkovým glam metalem a devadesátkovou taneční hudbou. Lahoda. Při hraní Road Redemption si opravdu nelze nevšimnout množství lásky a odkazů, které do hry malý tým Road Rash dal, ať už se jedná o animaci přebíjení upilované brokovnice jako z Terminatora 2 (moudří už vědí) nebo o podivně australský akcent lídra prvotních banditů, který je až podezřele podobný Lordu Humungusovi z druhého Mad Maxe. Do třetice všeho retro je samozřejmě třeba zmínit lokální multiplayer pro až čtyři hráče, kde je i ta trocha taktiky z hry pro jednoho hráče rychle smetena ze stolu. V takových chvílích Road Redemption opravdu funguje. 

S PÁLKOU SRANDA, JINAK NUDA

Problém ale je, že i zábavný boj dokáže po nějaké době nudit. A potom je všechno hned jinak. Z jednotlivých tratí sice hráč vidí při rychlé jízdě sice vidí mžitky, přesto si sice nelze nevšimnout notné jednotvárnosti. Úvodní pouště sice nahradí podivné městské střechy, zasněžené lesy nebo městské ruiny, stále se ale jedná o těch stejných pár tratí s větším či menším počtem překážek a jinou scenérií. Občas se může i zdát, že hra občas jednoduše obrátí celou trať a to je vše. Tři závodní režimy se nedočkají v podstatě žádného ozvláštnění, s výjimkou vtipného halucinačního režimu, kdy z nebe prší auta, a přitvrzení policejních složek, kdy vás pronásledují auta. Podivné předěly mezi jednotlivými oblastmi odehrávající se na střechách výškových budov jsou nejenom zbytečné, ale taky dosti frustrující.  Je vcelku očividné, že vývojáři z Pixel Dash vsadili hlavně na zábavnost boje, která v podstatě vynahrazuje upadající zbytek. Nebýt zábavného boje, tak je i onen věčný cyklus smrti a začetí na novo pouhou snahou o umělé prodloužení hry.

i Zdroj: Hrej.cz

Měl jsem tu čest hrát Road Redemption ve velmi ranné fázi Early Accessu a trochu mě zaráží, až jak moc se v nečem nezměnila. Ano, částečně to je i dobře – boj zůstal stejně zábavný a rychlé, zbytek se po chvíli ale dost omrzí. Poloprázdnému obsahu a repetitivním mapám rovněž nepomáhá mdlé grafické zpracování a líná stylizace protivníků, která s každým začátkem kampaně přidává na stereotypu. Road Redemption bohužel stojí a padá na svém bojovém systému, který je uměle roztažen do delší hry důrazem na roguelike elementy. Namísto krátké jednohubky vývojáři vytvořili podivný patvar, něco mezi opravdu zábavnou hříčkou a pokusem o větší indie titul se vším všudy. Bohužel to úplně nevyšlo. 

AŽ SE VYTRATÍ KOUZLO

Jako pocta klasickým titulům vyšla Road Redemption v podstatě na jedničku. Stejně násilná a nesmyslná jako staré série Interstate či Road Rash, Road Redemption umně zachytila nostalgický pocit okamžité zábavy a štěstí při obří bouračce soupeřů. Nevýrazné grafické zpracování a nedostatek obsahu však rychle přináší stereotyp a nudu. Pokud ale hledáte něco nového na split-screenový multiplayer s kamarády, tak jste možná našli nového kandidáta.