Rising Storm

Je tma, prší, s jednotkou držíme pozice v džungli někde na Šalamounových ostrovech. Ohlušující ticho přerušují jen padající kapky deště a bratři ve zbrani kontrolující si stav svých zásobníků. Mířím někam do tmy, prst mám na spouští a čekám. Čekám až se mi v hledáčku objeví béžová uniforma, zatím však mířím do prázdného keře. Nervozita by se dala krájet, když v tom všeobjímající ticho přeruší výbuch pár metrů ode mě. Bum! A další, další, vzduchem začínají svištět kulky, svištění přechází do plynulé salvy kulometů, z keřů ve tmě vybíhají Japonci: "Banzai!," řvou unisono a tak hlasitě, jakoby chtěli, aby je slyšeli až v Tokiu. Jsem ohromen, nemůžu se zorientovat natož mířit, svět jakoby ztratil barvu a já vím, že jsem v pekle.

Situace jako vystřižené ze Spielbergova bijáku jsou ve válečné multiplayerovce Rising Storm na denním pořádku, což znamená jediné: Studio Tripwire Interactive v pacifickém datadisku Rising Strom zvládlo navázat na hutnou atmosféru regulérního Red Orchestra 2. Zvládlo však přidat dostatek nového, aby nás donutilo opustit ověřený Stalingrad a navštívit neprozkoumané džungle Guadal Canalu?

Ušanku do skříně, záložní ponožky do batohu

Asi nemá smysl se zde rozepisovat o hardcore hratelnosti Red Orchestra 2, ve které kromě rychlých prstů a hbitého reflexu využijete i mozkovnu. Nováčci si to ostatně můžou přečíst v recenzi. My veteráni, co už máme úvodní oťukávání dávno za sebou, rovnou přeskočíme k obsahu samotného datadisku.

Hlavní změnou je samozřejmě přítomnost americké a japonské armády. Ofenzivně ladění Američané nějak nepřekvapují, jelikož mají k dispozici klasické automatické kulomety a pušky, na které jsme zvyklí už od prvního Call of Duty. Ona šeď amerického arzenálu je samozřejmě dána snahou o historickou přesnost. Jedna zábavná a neobvyklá zbraň se však v US výbavě přeci jen najde - plamenomet. Ten se snad poprvé v historii dočkal důstojného zpracování a představuje tak ultimátní mašinu na škvaření nepřátel. Pravda: nádrž s palivem vám dlouho nevydrží a dostat se k nepřátelům na dostatečnou vzdálenost není úplně lehké (i když plamenomet dosáhne opravdu daleko); nic se však nevyrovná momentu, kdy jako bomba v Bombermenovi vyškvaříte tucet vojáku v zaprášené uličce japonského zákopu.

Kontrastem k okoukaným Amíkům jsou Japonci. Žádná šeď, ale červená všech odstínů. Borci z Tripwire se během vývoje strachovali, že za Japonce nebude chtít nikdo "nastupovat", a tak z nich pro jistotu udělali nejzábavnější "frakci" v celé sérii. Tím samozřejmě nemyslíme, že je naučili anekdoty. Řeč je o schopnostech a vražedných nástrojích, kterými japonské uřvance vybavili.

Proč uřvanci? Protože Banzai!

Pokud jste viděli seriál Pacific, víte, že Japonci svého nepřítele zastrašují vykřikováním různých hesel. Když jde opravdu do tuhého, je tím kouzelným slůvkem "Banzai!". Při použití banzai útoku ve hře se rozběhnete, začněte zběsile křičet a bajonetem (či v případě velitelů katanou) vyhledáte vhodnou oběť, kterou špičkou ostří poškrábáte na mandlích. "A to mě dotyčný dřív nesejme, něž k němu doběhnu," ptáte se teď. Ano, sejme, tedy alespoň při několika prvních pokusech. Po pár hodinách hry však přijdete na to, jak banzai útoky správně dávkovat a pak už vás nikdo zastřelit nestihne.

I v Rising Storm se totiž hraje na morálku, která s poklesem snižuje schopnost hráče zaměřovat nebo mu obraz barví do černobíla. Nálety, blízké exploze nebo právě řev japonských vojáku nejúčinněji snižují stav mužstva. Přerušit zkušený banzai nájezd je pak v kůži vyklepaného vojína velmi obtížné.

"Borci z Tripwire se během vývoje strachovali, že za Japonce nebude chtít nikdo "nastupovat", a tak z nich pro jistotu udělali nejzábavnější "frakci" v celé sérii."

Japonci se vedle banzai útoků můžou chlubit dalšími šikovnými hračkami jako třeba minometem. Ten je při správném použití neuvěřitelně účinnou zbraní. K tomu, abyste jej však mohli použít, musíte znát přibližnou polohu nepřátelských vojsk a co možná nejpřesnější polohu spoluhráčů (protože na ně působí miny stejně účinně). Pak už jen stačí zamířit, vypálit a doufat, že trefíte něco anglicky mluvícího. Při troše cviku se nakonec naučíte, kdy a jak pálit. Autor se může pochlubit zásahem, který v bojích o Kwajalein zlikvidoval celou skvadru (5 hráčů) jedním výstřelem.

Stále to však není vše, co Japonci nabízí. Dalším šikovným pomocníkem jsou granáty, které se dají nastražit jako nášlapné miny. I nášlapná mina však utrhne nohu spoluhráče stejně dobře jako nohu nepřítele. Jejich efektivní využívání je tak velmi obtížné a bez komunikace týmu se prakticky neobejde.

Roger that! 自分性交行く!

Proto je v Rising Storm víc než kdy před tím důležitý mikrofon. Zápasy, kdy hráči jen tak pobíhají po mapě, každý si dělá do chce a jede tzv. "za sebe", jsou naprosto o ničem. Ta pravá vřava přinášející všechny své krásy nastane až když se v 64 členném týmu sejde skupinka, která komunikuje, zpravidla se také chopí role velitelů a rozdává rozkazy. Teprve organizace a správně zvolená taktika vede k momentům, kdy nepřítele chytře zaskočíte z boku pěchotou, zatímco mu drtíte pozice v týle artilerií. To pak, panečku, běhá mráz po zádech.

Kartografie za jedna

Mapy jsou obecně velmi povedené. Celkově je na výběr ze šesti kousků, které by se daly rozdělit do podskupin nudle a placky. Nudle jsou podlouhlé a postavené na postupném dobývání území (patří sem mapy jako Iwo Jima nebo Kwajalein), placky jsou pak spíše oválného tvaru a úkolují hráče ochranou důležitých pozic jako např. velitelského komplexu na Paleilu.

Všechna nabídnutá virtuální bojiště se sice drží vysokého standartu studia Tripwire, jedno však přeci jen vyčuhuje - je jím Iwo Jima. Horizontálně koncipované (běží se do kopce) vylodění je atraktivní svým tématem stejně jakou svou přístupností nováčkům (asi nejpřehlednější mapa v nabídce).

Podpora Steam Workshopu pak do budoucna slibuje rozšíření nabídky map o kousky vytvořené fanoušky.

Ani v Pacifiku není každý den krásně

Doteď se to tak mohlo zdát, ale ani Rising Storm není dokonalý. Tak trochu smutné je, že většinu svých neduhů dědí po RO2. V praxi to znamená, že se vývojářům pořád nepodařilo vyřešit technické problémy, zejména pak ty spojené s krytím za překážkami či blbnoucí fyzikou. Milovníky pojízdného železa pak jistě zamrzí fakt, že tvůrci v Rising Storm tanky (potažmo jakékoliv vozidla) naprosto opomenuli. Škoda, bitva u Tenaru se přímo nabízela.

I přes těch několik málo výtek jde o téměř dokonalý datadisk. S příchodem pacifických map se totiž nemění jen kulisy, ve kterých bojujete, ale i styl jakým bojujete. Ne nadarmo je Rising Storm stand-alone datadiskem - bez problému by se totiž obhájil jako samostatný spin-off za vyšší cenu než je stávajících 300 Kč. Za tuto vskutku lidovou cenu navíc získáte i mapy z původního RO2, no a to je nabídka, která se nedá odmítnout. Takže opalovácí krém do kufru, životní pojistku do peněženky a vzhůru do Pacifiku!