Reklama

To je divný. Přísahal bych, že tady už jsem někdy byl! Možná je to chyba v Matrixu, možná je to lenost vývojářů, možná to má příběhové odůvodnění, které jsem nepostřehl. Každopádně jsem prvních šest nebo sedm hodin hraní Risen 3, s výjimkou krátké úvodní kapitoly, strávil na stejném ostrově, kde jsem plnil úkoly už v posledním Risen 2: Dark Waters. Nemám nic proti troše nostalgie a řada míst alespoň prošla větší či menší proměnou, když se přes ně přehnali démoni a nemrtví, ale i tak to je drobátko zklamání, co si budem povídat.

A podobný dojem mám vlastně z celé hry. Nemyslím tím zklamání, nakonec je to pořád zábavná hra, která umí odměnit, ale spíš větší než malou dávku povědomosti a známosti. V názvu se sice hrdě leskne číslice 3 coby označení zcela nového dílu série, nicméně moc nově nepůsobí. Buď tvůrci odvedli tak dokonale jemnou práci, že si většiny vylepšení člověk ani nevšimne, nebo si prostě řekli, že na předchozím díle nebylo nic zásadně špatného, takže bude lepší do toho moc nevrtat. A platí to pro prostředí, souboje, způsob vyprávění i systém vývoje postavy.

KOTOULEM K VÍTĚZSTVÍ

Při bližším pohledu se samozřejmě řada věcí změnila, na první dobrou si jich ale možná ani nevšimnete. Souboje jsou plynulejší a krytí i komba fungují dobře, pořád se ale rozpadají v těžko ovladatelný chaos, jakmile proti vám stojí více než jeden nepřítel, nedejbože víc než dva (opičky a kachničky se nepočítají). Pak se prakticky vůbec nedá odhadnout, kdy na nepřítele udeřit, aniž byste od ostatních hned neinkasovali smršť ran a váš útok nebyl přerušen. Musíte se potom spoléhat na parťáka a hlavně na kotouly. Při kotoulu jste totiž zcela nezranitelní, a to i plošnými efekty nebo když se budete koulet na místě proti zdi a nějaký obří troll nebo gigantický pavouk bude stát přímo u vás. Výsledkem toho všeho je, že se hráč uchyluje k různým vyčůraným glitchům, což nepůsobí věrohodně.

Možnost vzít do party jednoho člena družiny je tedy klíčová, sami dostanete velice brzy na budku. Vybírat naštěstí můžete z pestré a postupně se rozšiřující směsky postav s různými schopnostmi, které je zajímavé a zábavné střídat. Od bláznivého šamana, přes ducha dávno mrtvého inkvizitora až po mazaného gnóma nebo ostřílenou prsatici. Výraznou roli tentokrát dostala i magie a rozhodně doporučujeme se vedle meče, pistole a muškety vydat i touto cestou – zvládnutí pár dobrých kouzel vám průchod hrou dramaticky usnadní.

ZLATO! ZLATO!

V některých ohledech je ovšem jen dobře, že se vlastně nic moc nezměnilo. Zatímco v 99 procentech RPG ztrácí peníze i většina kořisti velice brzy hodnotu, tady budete čistit mapu poctivěji než vlastní zadnici. Osobně jsem vyzabíjel i všechny ty nebohé opičky a kachničky, jen abych ze světa vyždímal každý zlaťák a každou zkušenost. Obojí slouží k učení se novým dovednostem a jejich následnému zlepšování a obojího je vždy méně, než kolik byste potřebovali ke zdokonalení všech vytoužených parametrů. Snad mi to bezduché vraždění bezbranných zvířátek pánbů jednou odpustí.

Už od počátku se můžete vydat prakticky kamkoliv a dopřát si díky tomu hřejivou satisfakci z vítězství v tuhých soubojích s výrazně silnějšími nepřáteli.

Draze naučit se přitom musíte i zdánlivě banání věci jako je plížení, otevírání zámků nebo výroba různých typů předmětů, všelijaké bojové finty či kouzla. Dopad na hru je u většiny takových vylepšení okamžitý a znatelný, touha po zkušenostech a pokladech je proto neutišitelná. Pirátská tematika a spousta příležitostí ke krádežím tomu ještě pomáhají. Pokud v sobě máte jen špetku chamtivosti, a my dobře víme, že ji máte víc než jen špetku, budete za chvíli připravení obrat i vlastní babičku. Zlaté poháry a svícny, vzácné truhličky, rituální sošky, drahokamy a spoustu dalšího je radost získávat a každý mamonář si přijde na své. Je škoda, že ke znatelně lepší výstroji a výzbroji pro svou postavu se dostanete jen čas od času, o to důležitější je ale zlepšování vlastních schopností.

PAPOUŠCI, PALMY A TYRKYSOVÉ MOŘE

Některými kritizované pirátsko-karibské prostředí a tropická atmosféra zůstávají, pokud však nemáte vyloženě vkus Adamsovy rodiny, ničemu to nevadí. Pestrost prostředí je navíc přeci jen větší než minule. Jak co se týče různých biomů, tak prací s komplexností krajiny. Jednotlivé ostrovy jsou tak nejen osdílené různými frakcemi (domorodci, mágové, inkvizitoři, gnómové a tak dál) a nabízejí i nemálo nových druhů nepřátel, ale také je pokrývají odlišná prostředí a více pracují s hloubkou i výškou. Značné části pevniny jsou navíc pod kontrolou nemrtvých, a tam zase vládne temnota, rozklad a mlha.

Střídat jednotlivé ostrovy můžete zcela podle libosti a míra volnosti patří mezi ne zas tak početné klady třetího Risenu. Už od počátku se můžete vydat prakticky kamkoliv a dopřát si díky tomu hřejivou satisfakci z vítězství v tuhých soubojích s výrazně silnějšími nepřáteli, o nichž tušíte, že se vám měli postavit do cesty až o něco později. Odměna stává zpravidla za to. Volnost je kromě toho znát i ve výčtu možných aktivit – plnění hlavních úkolů si můžete krátit spoustou vedlejších, vrháním nožů, souboji v páce, trénováním své zlodějské opičky, vyráběním šperků, svitků nebo lektvarů a dalšími kratochvílemi.

NEBROUŠENÝ DRAHOKAM

Kupředu vás ve výsledku netáhne ani tak klišovitý příběh o hledání ztracené duše (čert jí vem!) a invazi bubáků z podsvětí (čert je vem!), jako spíš mocná touha po majetku, zdokonalování postavy a prozkoumávání přitažlivého světa, který skrývá spousty tajných jeskyní, pokladů a zajímavých bytostí. Což, pokud jde o mě, je úplně v pořádku. Na druhou stranu, na zadek se z toho neposadíte a některými mechanismy a celkovým provedením působí třetí Risen neotesaně až zaprášeně.

Vlastně byste mi klidně mohli tvrdit, že už je to hezkých pár let stará hra, a kdybych nevěděl lépe, nejspíš bych vám bez problémů uvěřil. Absence zásadnějšího pokroku vůči předchozímu dílu je neoddiskutovatelná a ani snaha o vychytání much a poctivé vybroušení dobrého základu k dokonalosti z Risen 3 nekouká. Řemeslo je odvedené slušně a těch několik desítek hodin jsem se bavil dobře, práce velmistra však vypadá jinak. Pánové, je čas posunout se dál!

Verdikt

Tentokrát to s ohledem na chytlavou hratelnost ještě s odřenýma ušima projde, ale pokud ani příští díl nepřijde s něčím novým, bude to zavánět trapasem.