Risen Recenze Risen

Risen

Ondřej Švára

Ondřej Švára

7. 10. 2009 22:35 59
Reklama

Příjezd Inkvizice na vulkanický ostrov Faranga převrátil život místních lidí naruby. Důvod „zátahu“ na dříve poklidný puntík v moři je jasný - ze země se začaly vynořovat podivné chrámy plné zlata a artefaktů a je nutné zjistit, co se děje. Příčina tohoto jevu je zprvu nejasná, narozdíl od vlivu inkvizitorů na zdejší domorodce: z přístavního města se stal skanzen strachu, propagandy a šmeliny. Lidé jsou šikanováni, legálnímu obchodu se za železnou oponou nedaří a na nouzi druhých budují kariéru kolaboranti. Některé obyvatele už inkvizice rekrutovala, jiní zůstali přesvědčením na půli cesty. A opozice? Ta utekla s jistým Donem Estebanem do bažin, kde chystá proti Řádu odboj. Do zjitřené doby vstupujete vy - jeden z mála přeživších členů posádky, která ztroskotala nedaleko břehů osudem zkoušené země…

Než se nadějete, novinka od Piranha Bytes před vámi rozehraje nádhernou symfonii kontrastů. Zatímco inkvizitoři sami sebe považují za ochránce Farangy před podivnostmi okolo Temné vlny, pro ostatní lidi, kteří teď kvůli zátahu smrdí v zavřeném městě, jsou církevní hodnostáři jen sprostými utlačovateli. To bandité ve vyhnanství se cítí být jedinou nadějí pro návrat starých pořádků! Jenže většině z nich jde v první řadě o prachy a vlastní pohodlí… Nu a patolízalští Mágové? Zdejší třetí hratelná frakce raději inkvizitorům do ničeho nemluví a tiše spolupracuje. Tak takový je život s Risenem. Je jedno, čí rukavici zvednete, v každém případě čekejte svět, kde vládne mamon, přetvářka, zvědavost, obava a nenávist. Hlavní názorové proudy znají jen tu svoji pravdu a je vzrušující sledovat, jak stejné věci dostávají s odlišným pohledem na svět zcela odlišné významy.

Návrat krále

Piraně se po Gothicu 3 vrací ke kořenům koncentrované hratelnosti a je to znát především na úžasně napěchovaném prostředí ostrova, ve kterém se budete toulat. Faranga je sice rozměrově skromnější, nicméně právě díky tomu mohla vyniknout pečlivost autorů při její tvorbě. Země je zaklínačsky útulná, oblivionově barevná a gothicovsky precizní. Nabažíte-li se smrdutých bažin, uchvátí vás romantická okolní květena, svléknete-li z kůže dosti vlků, oblíbíte si malebné městečko, a když už máte dost zdejšího pokryteckého klidu, zajdete do nebezpečného podzemí chrámů nebo objevíte tajemství sopky se svatým plamenem. Do toho si přidejte tuny nebezpečných kreatur a máte tu svět, po jakém fanoušek starých Gothiců dlouho toužil. Forma zde navíc není na úkor volnosti, většina lokací je přístupná hned od začátku a pravého turistu nebude příliš omezovat ani lehký koridor…

S Risenem můžete přijít klidně o více než padesát hodin svého života. Péče designérů se totiž krom solidní dějové linky a herního světa odrazila také v práci s desítkami vedlejších questů. I drobnější záležitostí mají nápad, jako když třeba sháníte nového kupce pro malé rybářství nebo se účastníte charity při roznášce léčivých lektvarů. Čekají vás samozřejmě i rozsáhlejší úkoly, včetně oblíbených detektivek (vyšetřování vloupání do domů měšťanů) i „společenských kauz“, jako je kupříkladu práce na obvinění Brogara z nekalé činnosti ve vlastních řadách kempu banditů. Nutno poznamenat, že jde stále jen o přílohu k hlavnímu chodu, tedy o omáčku k zmíněné hlavní dějové lince. Ta díky třem hratelným frakcím nabízí ještě solidní příležitost k pozdějímu novému zahrání.

Lechtáš mě kordem

Volbou frakce, za kterou hodláte v Risenu kopat, rovněž vyřknete ortel nad svým životním zaměřením, chcete-li povoláním. Mág se soustřeďuje na bojové kouzlení, inkvizitor používá hůl a magické runy a bandita nejraději leští konvenční zbraně, přičemž jako koníček pěstuje alchymii. Rádi se bijete mečem? Věřte, že i kdybyste od dob Dungeon Mastera platili za nejtvrdšího tvrďáka všech RPGček, v Risenu musíte při boji chtě nechtě dodržovat určitá pravidla, jinak jste v loji. Základ potyčky se zbraní v ruce spočívá v kombinaci útoku a krytí. Je nanejvýš nutné využívat chvíle mezi soupeřovými ataky a vychytat okamžiky, kdy není schopen reagovat. Při špatném načasování se vám klidně může stát, že jakmile napřáhnete, sekne vás protivník do pupku a zranění od takového Ještěřího kněze už bývá fatální. V pozdějších fázích hry začnete své zbraně díky zkušenostem ovládat lépe (učením, nikoliv opakováním činnosti…), ale přijdou také těžší protivníci, čili bitka se silným protějškem, neřku-li bossem, se tak může protáhnout i na pětiminutovou taktickou řež. Skvělé!

Risen v bojové části podobně jako Gothic nabízí zcela jinou zkušenost pro hráče, který sviští jen po hlavní linii, a pro toho, jenž svou postavu trpělivě piplá. Patříte-li do první kategorie, věřte, že od druhé kapitoly se pro vás řada lokací (především chrámy) stane skoro nehratelná. Autor recenze se kvůli levelování a dostatku zkušenostních bodů, nutných k učení novým vlastnostem, pocitvě snažil vyzobávat vedlejší questy, ale přesto třeba při vzpomínce na obrovské rozzuřené sklepní štíry těžko hledá sĺova pro vyjádření svého úžasu a strachu z nich. Nakonec sice potkal i silnější protivníky, ale stejně - taková nepřirozeně zbrklá a silným ocasem zběsile bodající stvůra vás odrovná už jen tím, jak vypadá. Co takhle ji vlákat na pole plné farmářů?... :)

Ale co je důležité: hrůza z každé konfrontace se silným agresorem se časem pozitivně promítá do radosti nad každým novým mečem, brněním či kouzlem a vůbec přibývajícími bojovými zkušenostmi. A to je to, oč v Gothicu vždy běželo. Risen není jiný. Pravého hráče neuchvátí ani tak samotná chvíle, kdy se v závěru hry konečně cítí vůči nelevelujícím gnomům a dikobrazům nepřemožitelný, ale stimuluje jej právě toužebná a často trnitá cesta za tímto snem.

Nic není dokonalé

Možná, že vás na této pouti ale pár věcí rozzlobí. Třeba nezvádnuté pohybové schéma avatara. Především jeho úskoky působí až komicky - přikrčen ďupká s roztaženýma rukama jako gólman před penaltou, a když má začít skákat? Vypadá, jako by na ostrově nebyla gravitace! Dost možná vám také nebudou po chuti opakující se tváře NPCček, které jsou navíc dost bídně vymodelované. Ne, Risen zkrátka není bez chyb. Proč hra nereaguje, když nějaká questová postava nadobro vypustí duši? Ostatní charaktery o ní mluví a chovají se, jako by stále žila... A proč interface na jedné straně potěší snadno ovladatelným inventářem a pak v rozhovorech „schovává“ již položené dotazy a nedovolí zeptat se na stejnou věc vícekrát? A konečně: museli grafici namíchat do své virtuální palety tolik tmavých odstínů, že noci a dungeony v Risenu jsou černější než černé? Vulgár by konstatoval, že ve Faranze často neviděl ani h… Jistě vás také zajímá, zda Risen trpí bugy. Ano, má je. Ale ve srovnání s třetím Gothicem naštěstí nejde o nic strašného. Jednou nám hra nereagovala na splnění dílčího questu v kempu banditů a pak… pak už jde jen o grafické kiksy, jako je třeba občasné procházení zdí.

Výše jmenovaná negativa ale nakonec stejně nemohou zásadně ovlivnit náš dojem ze hry. Vůči celkovým kvalitám Risenu jsou to totiž stále jen drobnosti a my vás již nehodláme zdržovat dalším čtením - chňapněte peněženku a běžte si Risen koupit. Fanoušky Gothicu nadchne, vás ostatní přinejmenším potěší.

Risen
Windows PC
Xbox Xbox 360

Verdikt

Starý dobrý Gothic s palmami a inkvizicí. Další slova jsou zbytečná.

Co se nám líbí a nelíbí?

Malebný a do jisté míry i romantický svět ostrova Faranga s přeplněnou ošatkou fauny a flóry. Zajímavý příběh a množství nestupidních vedlejších questů. Solidní bojový model, tři hratelné frakce.
Pro nezkušené může být Risen v začátcích možná až příliš velkou výzvou. Má i drobné chyby v interfacu a také pohyb avatara není ideální. Škarohlíd namítne, že Risen je vlastně jen převlečeným Gothicem 2.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama