Rise of Insanity Recenze Rise of Insanity

Rise of Insanity

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

1. 3. 2018 15:45 5
Reklama

Je to děsivější než vrtání zubů, ale návštěva u zubaře to není. Je to delší než hodina deskriptivní geometrie, ale školní předmět to není. Je to kratší než pocit viny po ukradení a následném „zaparkování“ tátova nového auta do stromu, ale ani o tom se dnes bavit nebudeme. Je to pocit šílenství, zmaru, strachu a zoufalství, který bude námětem dnešního povídání. Seznamte se s Rise of Insanity.

ALSO DID YOU KNOW THAT DOG IN POLISH IS PIES?

Postupem času se ukazuje, že lidé z Polska nejsou dobří jen ve skocích na lyžích, exportu nekvalitních potravin a nechávání se obsazovat okolními mocnostmi. Donedávna byli jedinými mezinárodně známými vývojáři z této malebné země obligátní CD Projekt RED, v poslední době ale lokální studia vysílají do světa i další zajímavé tituly, z čehož velkou část produkce zaujímají hry s hororovou tématikou. Počítejte se mnou – Layers of Fear, Afterfall: Insanity, Dying Light, Observer, Rambo: The Video Game... Těžko říct, jestli si vývojáři inspiraci na hry berou z vlastního života, a právě proto mají takové hry u našich sousedů prim, hlavní ale je, že až na výjimky se jednalo o velmi kvalitní počiny. Se svým dílkem se o slovo přihlásilo také dosud neznámé Red Limb Studio, které má momentálně na kontě pouze nepříliš povedenou VR akční „tuctovku“ The Purge Day. Jejich Rise of Insanity však není radno opomíjet.

Nestojíte proti bandě ďáblem ovládaných plyšáků, dokonce se ani kradmo neplížíte za žádným vrahem ve snaze o to, sejmout ho lopatou.

Máme tu čest s first-person hororem, nikoliv však s tuctovým brakem plným laciných „lekacích“ scén. Rise of Insanity totiž nemíří do sféry vyděšeně ječících youtuberů, ale svým komornějším pojetím připomíná spíše Kojimův P.T. Nestojíte proti bandě ďáblem ovládaných plyšáků, dokonce se ani kradmo neplížíte za žádným vrahem ve snaze o to, sejmout ho lopatou. Nemáte totiž žádnou zbraň, a vašim úkolem není ani tak přežít, jako spíše rozplést záhadu vražd, točících se okolo psychiatra Stephena Dowella a jeho rodiny. Zbytek příběhu vám v tomto textu zůstane zamlčen, jelikož právě příběh je kromě atmosféry tím hlavním, co vás požene vstříc všem těm nočním můrám. Můžu snad prozradit jen to, že jsem od polského budgetového hororu opravdu nečekal, že titulky, jakožto i drahnou dobu po nich, strávím s hlavou v dlaních, přemítaje nad tím, čeho jsem byl právě svědkem. To se mi doposud za mou herní kariéru stalo pouze jednou, a to u třetí epizody Life is Strange.

NÁVRAT BÍLÉHO PLÁŠTĚ

Děj celého díla se odehrává jen v rámci několika lokací, a nutno říci, že opravdu „klišoidních“. Alternujete hlavně mezi opuštěným domem, zahradou a nemocnicí – tedy hitparáda míst, které jsme v hororových hrách ještě NIKDY neviděli. Prostory se s průchodem nebo vykonáním specifické činnosti často výrazně mění, k čemuž tvůrci v interiérech využívají berliček ve formě zamčených nebo páskou zalepených dveří – tedy míst, do kterých se dostanete až později. Zpočátku toto rozhodnutí působí trochu lacině, nejde však o nic, co by člověka rušilo.

Co vás rozhodně ze zážitku nijak nevytrhne jsou hádanky, kterými se tvůrci pokusili oživit hratelnost, jenž by se jinak sestávala hlavně z chození z jednoho nepříjemného místa na druhé. Ve hře se jich nachází několik, a ačkoliv se neopakují, rozhodně nejde o nic, při čem byste zavařili svoje mozkové závity. Na druhou stranu tím nijak neuvadá tempo hraní, což je vždycky dobře. Herní segmenty poté spojuje telefon, jehož zlověstné řinčení přispívá k děsuplné atmosféře. Ta nespočívá v explicitním množství krve nebo hlasitých a nenadálých zvucích, ale spíše v pomalém budování nepříjemných pocitů.

JEMNÉ MELODIE

Mrazení v zádech vyvolává hlavně příběh, svou špetkou, resp. spíše lopatou však přispívají i audiovizuální kvality. Hra běží na Unreal enginu a má se opravdu k světu, oceníte hlavně atmosférické nasvícení scény, ale i učesanou grafiku. Zvuky jsou výborné, jako každý horor je samozřejmě i Rise of Insanity nutné hrát se sluchátky. Jinak vám unikne neuvěřitelné množství malých detailů, jakými jsou kupříkladu bzučení much a transformátorů. Jistě, jedná se o opravdové drobnosti, ale hlavně druhé jmenované v nemocnici přispívá k neskutečně živému dojmu, jako by člověk i cítil ten typický těžký nemocniční vzduch. To mě nutí přemýšlet nad tím, jak silná musí být atmosféra ve VR verzi hry, kterou jsem ale bohužel (nebo jako tradičně u hororových her spíše bohudík?) neměl možnost vyzkoušet. Nemalou službu odvádí i povedený soundtrack, hlavně nádherná melancholická píseň u závěrečných titulků. Ta mě zaujala natolik, abych se na ni samotných tvůrců zeptal, tudíž pro zainteresované – její jméno je Your Light, byla složena Wojciechem Śliwou a nazpívána jeho ženou Iwonou, k dispozici pak bude v rámci celého soundtracku na Steamu.

Do pomyslné kolonky plusů bych u Rise of Insanity mohl zapsat i technickou stránku. Za dobu hraní jsem nezaznamenal žádné bugy ani pády, na sestavě s Intel Xeon X5650@3,6 GHz, 16 GB RAM a Nvidií GTX 970 hra běžela bez problémů v 60 FPS v rozlišení Full HD. K poklesu frameratu došlo pouze v závěrečné otevřenější a tím pádem na hardware náročnější fázi hry. Ta sice trvá jen chvíli, kvůli nemožnosti změnit grafické nastavení bez restartu hry jsem si ji však nemohl užít plynule. Jinak ale vlastně až na pár překlepů v titulcích nemám hře co vytknout.

Aneb ve stručnosti řečeno, hra skončí dříve, než se začnete nudit.

Sférou, kde se u Rise of Insanity láme chleba, je herní doba. Jedná se doslova o hru na jeden večer, její dohrání je totiž záležitostí dvou hodin. Otázkou však je, jestli by delší zážitek tomuto titulu naopak neuškodil. Příběh je totiž ucelený a rozhodně nepůsobí uspěchaně, krátká herní doba navíc nahrává tomu, že se nezačnete nudit. Výše jsem mluvil o tom, že se ve hře nevyskytuje žádný přehršel lokací, pokud by tedy herní doba byla byť jen o hodinu delší, zavánělo by to nepříjemným backtrackingem. Ten je do jisté míry ve hře cítit i teď, ne však natolik, aby to hráče obtěžovalo. Aneb ve stručnosti řečeno, hra skončí dříve, než se začnete nudit. Za mě je to tedy v pořádku, otázkou však je, jak se přes krátkou herní dobu přenesou samotní hráči. Dodal bych snad jen obligátní – na délce nezáleží, záleží na tom, jak to umíte. A lidé z Red Limb Studia to, jak minimálně v tomto případě dokázali, opravdu umí.

Rise of Insanity
Windows PC

Verdikt

Máme to do činění s hororovou hrou, která má za cíl více než jen účelově polekat. Právě psychologický aspekt a příběhové zvraty jsou něčím, co se v mainstreamových hrách příliš často nevídá, a právě i proto mi tento malý polský titul učaroval.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama