Ride 4 Recenze Ride 4

Ride 4

David Plecháček

David Plecháček

20. 10. 2020 12:55 2
Reklama

Jako by byl letošní rok nezařízl jen skutečné sportovní akce, ale ovlivnil i jejich videoherní pobočníky. Ne snad, že by se virtuálně sportovalo bez diváků, jen se zkrátka všem sportům anebo závodům nedaří. Možná je na podobné soudy brzy, ale takhle z hlavy mě nenapadá žádná závodní/sportovní hra, o které bychom hovořili jako o povedené. Já vím, že nás některé ještě čekají a třeba situaci otočí, ale už teď bychom mohli vytáhnout řadu těch, které nestojí ani za řeč. Jestli jste se těšili na letošní PES, oficiálně se hra nezmění, jen se zaktualizují soupisky. NBA 2K je tradičně docela dobré, ale prolezlé mikrotransakcemi. Ani golfové PGA Tour od stejné společnosti se neukázalo v nejlepším světle. FIFA? Další! Výjimkou je snad remaster Tonyho Hawka, pokud se dá do této kategorie zařadit. A pokud před kořen -sport přidáme i předponu motor-, ani tak nebudeme mluvit o bůhvíjak plodném roce. Například WRC zrovna nezazářilo. Ambiciózní Project Cars 3 doslova pohořelo. A co bych vám povídal, Ride 4 taky hoří jako papír...

SLIBY? SLIBY?!

Jelikož je čtvrté Ride hrou od milánských „specialistů“ Milestone, možná nabydete dojmu, že argumenty „Proč Ride 4 hoří jako papír“ budou veskrze přímočaré a jasné. Nejsou. Pokračování Ride je dalším zástupcem hry, kde se v průběhu něco pokazilo, ačkoliv základy hry jsou poměrně zdařilé. To obecně platilo do současného dílu o každém zástupci série. Jestli byla nějaká závodní hra, která stála od Milestone za řeč, bylo to vždycky Ride, silničně motocyklové zápolení na okruzích i na silnicích určených primárně k volnému provozu. Každý další díl nafukoval obsah, od tratí až po samotné motocykly. A přesto vývojáři i tentokrát slibovali revoluci. Nemyslím, že přišla (a toto tvrzení nemyslím jízlivě). Jelikož jsem se k závodům vrátil po několika měsících, osobně mi nepřijde, že by byl jízdní model výrazně přepracovaný, že by se graficky ždímala konzole na maximum nebo že by byl jeden závod zajímavější než ten druhý.

Poslední iterace navíc nebyla vůbec špatná. Zcela upřímně, mnoho kvalitnějších her se stroji zanechávající za sebou jednu stopu aktuálně zřejmě nenajdete. Jen je fér přiznat, že se od minule nijak zvlášť neposouváme.

Ride 4 zkrátka dle mého názoru navazuje zhruba tam, kde skončilo Ride 3. Přáli bychom si grafický update, přáli bychom si, aby se detaily okruhů mohly měřit třeba s těmi od Turn10 z Forzy, ale všichni asi tak nějak podvědomě tušíme, že taková představa je jen bláhová. Pokud jde o zpracování okruhů, to je pořád tak poloprázdné, poloplné jako kdykoliv dřív. Pokud jde o závody na klasických silnicích, ty jsou stále stejně (ne)detailní a (ne)nápadité, jako kdykoliv předtím. A pokud jde o režimy, naleznete v jejich výčtu přesně to, co kdekoliv jinde.

Toto není kritika. Ačkoliv chápu, že spousta hráčů řekne, že je tohle všechno špatně, podle mého soudu se zkrátka podobně velcí vývojáři na víc ani zmohnout nemohou. Jestli, tak možná s nadcházející generací konzolí. Teď tak trochu sází na jistotu a hodlají využít enormně rozrostlé hráčské základny, která za několik málo týdnů vezme za své a roztříští se mezi Xbox Series, Xbox One, respektive mezi PlayStation 5 a PlayStation 4. Poslední iterace navíc nebyla vůbec špatná. Zcela upřímně, mnoho kvalitnějších her se stroji zanechávající za sebou jednu stopu aktuálně zřejmě nenajdete. Jen je fér přiznat, že se od minule nijak zvlášť neposouváme. Přesto, a možná právě proto, jsem z nového dílu rozladěný víc než kdy jindy. Prakticky s žádnou závodní hrou jsem si nevytvořil tak ambivalentní vztah jako právě s Ride 4. Žádnou jsem nechtěl tak vehementně odinstalovat s tím, že už ji nikdy nechci zapnout. Za všechno tohle může zpropradená kariéra.

NA MILIMETR PŘESNĚ

I ta je relativně tradiční. Představuje sérii různých soutěží seřazených podle regionů, v nichž musíte získávat body za zlaté, stříbrné a bronzové medaile k tomu, abyste se posunuli dál. Nikterak nápaditý model by fungoval stejně jako v jakékoliv jiné hře, kdyby Ride nebylo pedantsky náročné. Začne vás deptat už na samotném začátku, když se pustíte do prvních závodů proti chronometru. Právě ty jsou kamenem úrazu celé kariéry, protože ačkoliv jsou i další závody (speciální průjezdy brankami, nebo i závody proti umělé inteligenci) poněkud složité a náročné, časovky jsou doslova šibeniční. V jejich rámci nemůžete ani o píď, jako fakt ani o milimetr, vyjet mimo asfalt.

Chápu, že to zní úsměvně a banálně zároveň, ale není to ani jedno. Jízdní model Ride je poměrně povedený, ale vyžaduje přehodit hlavu z klasických čtyř kol na dvě a připomenout si, že reálně kromě zatáčení musíte přesouvat svou váhu. A to nějakou dobu trvá. Tento fakt samozřejmě ovlivňuje timing a nájezdy do zatáček, a držet jízdní stopu je mnohem, mnohem složitější než v jakékoliv jiné závodní hře, v níž závodíte v autech. Pokud si výše napsané spojíte s tím, že po vás chce hra poměrně rychlé časy, je zaděláno na malér. Ride totiž doslova vyzývá k tomu jezdit rychle a agresivně, to však v případě časovek nejde dohromady s tím jezdit čistě. Stačí jediný v uvozovkách špatný výjezd z apexu a hra končí. Vy víte, že už zatáčku nemáte šanci vybrat, a je vám jasné, že jakmile vyjedete předním kolem mimo silnici, čeká vás pět vteřin dlouhá animace, loading do menu a stejné utrpení ještě jednou.

Stěžoval jsem si i hrejáckým kolegům a zaznělo, že je to možná způsob, jak hráče naučit jezdit čistě. Když nad tím člověk přemýšlí, akceptuji to. Jsem schopný a byl bych asi i ochotný jezdit některé tratě tak dlouho, dokud bych je neodjel čistě. Ale hra tak stavěná není. Když vidíte, že situace nejde podle plánu a kola směřují do štěrku podél trati, můžete rychle stisknout tlačítko Option a dát restart. Často ale věříte do poslední chvíle a často skutečně jen líznete okraj silnice a hra nekompromisně končí. Vidíte dalších X vteřin vašeho jezdce, než se objeví volba návratu do menu, restart a další loading. Situace jsou někdy absurdní. Vyjíždíte ze zatáčky a najedete na obrubník – to lze beztrestně – ale jakmile obrubník skončí a vy jste stále na něm, protože jste se nestihli zařadit na silnici, tak ten momentík, kdy vjedete na štěrk, znamená konečnou. To. Je. Prostě. K podělání! Nejen, že vás pak čeká zdlouhavé martyrium, než se povede závod restartovat. Ale v drtivé většině případů začíná z letmého startu, kdy motocykl a vašeho jezdce nejprve ovládá umělá inteligence, načež vás po 15 vteřinách vypustí do první zatáčky (často daleko před startovní čárou) a vy se musíte dokodrcat na start, aby se vám začalo měřit kolo. A ano, chápete to správně. Ze samé frustrace se pak často stává, že z trati vyjedete ještě dřív, než váš pokus oficiálně začne. Ride 4 bych poté nejradši rozkousal!

ANNA-NYMNÍ BLBEČCI

Věnovat tolik času časovce v závodní hře může být přinejmenším zvláštní, ale je to zdaleka ten nejsilnější pocit, který z Ride aktuálně mám. Kariéra vás v takovém případě spíše demotivuje k dalšímu hraní a kompletně přehluší všechno další dobré, i všechno další zlé. Co na tom, že samotné řízení je dobře zpracované a poměrně živelné, jakkoliv si myslím, že by se dalo zvládnout ještě o chloupek lépe. Ne vždy se vám podaří jet čistě a plynule. Když na chvíli povolíte tlak analogu, jezdec se začne zvedat a vy najednou potřebujete stroj zpátky ještě trochu přitlačit k zemi. Tehdy působí průjezd zatáčkou lehce trhaně. V tomto směru jde ale možná o neřešitelný úkol. Reagovat musíte často v setinkách vteřiny a aby vývojáři dosáhli plynulosti, museli by v takovém případě vaší reakci malinko zpozdit, čímž ale přicházíte o drahocenný čas. Trable s časovkou přehluší i relativně slušný výběr tratí i strojů, jakkoliv zdejší nabídka zřejmě nikoho nepřekvapí.

Čtvrtý díl se možná snaží dělat leccos lépe – a při přímém porovnání bychom skutečně přišli na to, že dělá – ale chyby v designu hry způsobují, že aktuálně působí o něco horším dojmem. Co naplat. Jinak je Ride 4 vlastně vcelku nezajímavou hrou a není moc o čem psát.

Samotné závody ale také nejsou žádnou hvězdou. Z velké části za to může umělá inteligence, která je poměrně dost agresivní. Nebo poměrně dost dobrá v tom smyslu, že dokáže do zatáčky najet výrazně vyšší rychlostí než vy, ale zároveň před ní dokáže i rychleji zpomalit. Dochází tak často k tomu, že se z jedné nebo druhé strany přiřítí jezdec, který vás buď rovnou sestřelí, nebo minimálně rozhodí. Jestliže se vývojáři z Milestone oháněli neustále se učící umělou inteligencí A.N.N.A, tak by se měli vrátit zpět k monitorům a věnovat jí trochu větší péči. Závodům ale jinak nechybí patřičný náboj. Pokud si na pravidla hry zvyknete, užijete si vlastně velice slušnou zábavu.

Možná bych zašel ještě dál a řekl bych, že pokud jde o motorky, Milestone je i přes to všechno stále jedničkou na trhu. Kdo by to přes všechnu tu kritiku řekl. Ride 4 zkrátka těží z předchozích dílů, které nikdy nebyly dokonalé, ale rozhodně nebyly špatné. Když se člověk zpětně ohlédne za přechozími tituly, vlastně na ně možná kouká skrze růžové brýle, ale v určitém slova smyslu působily dotaženějším, hotovějším dojmem. Čtvrtý díl se možná snaží dělat leccos lépe – a při přímém porovnání bychom skutečně přišli na to, že dělá – ale chyby v designu hry způsobují, že aktuálně působí o něco horším dojmem. Co naplat. Jinak je Ride 4 vlastně vcelku nezajímavou hrou a není moc o čem psát. Z řady tradičního výčtu vybočují vytrvalostní závody, které mohou být tak akorát dlouhé na to, aby vás kroužení po okruzích bavilo i po několika minutách. Jestli vám ale dvacet minut přijde málo, můžete se pustit až do čtyřiadvacetihodinových závodů.

PRO VŠECHNY STEJNĚ

Kdyby se vývojáři nesoustředili na debilní časovky, debilní brány, kterými musíte projet, abyste si vyjeli jednu z medailí, a kdyby ve hře byly jen klasické závody, předchozí text by vypadal diametrálně jinak. Asi bych vyloženě nechválil, ale asi bych ani tolik neremcal. Nevadí mi, že je Ride náročnou hrou, neboť to souvisí s tím, jak odlišně se motorky chovají. Asi bych psal něco o necelých 180 strojích, což je úctyhodné číslo, o třiceti tratích, které bohatě stačí. Možná bych psal i o kariéře, která vám zkrátka dá nějaký důvod hru zapnout a vydělat několik zlaťáků, abyste si mohli koupit poměrně drahé stroje. Asi bych psal o ne zcela funkčním multiplayeru, do kterého je zázrak se dostat (což je oproti Ride 3 výrazný upgrade, abych byl upřímný).

Takhle mám jen smíšené pocity. Možná jde jen o moje subjektivní pocity. Možná, že se najde někdo, kdo má přesun váhy jezdce v malíku, dokáže projíždět zatáčky naprosto precizně a z asfaltu nikdy nesjede, takže nikdy moje pocity nepozná… Ale spíš bych řekl, že většinu budou více či méně iritovat stejně tak jako mě. Stojí za to se hecnout a investovat? Já vlastně nevím. Jsem aktuálně spíše otrávený, z druhé strany ale nemůžu říct, že by Ride byla špatná hra. Nechci, aby to tak vyznělo. V tuto chvíli bych však řekl, že je náročnost hry její nejsilnější i nejslabší stránkou zároveň. Je zábavné dostávat jízdní model do ruky, z druhé strany vám ale hra nedává dostatečně motivující prostor ke zlepšování. Naopak – jakmile si projdete peklem, situace se krapet zlepší. To ale neznamená, že si nenajdete nic dalšího, co vás bude štvát.

Ride 4
PlayStation PlayStation 5
Xbox Xbox One
Windows PC
Xbox Xbox Series X | S
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Ačkoliv ani v základu Ride 4 nezáří, debilní kariéra z něj dělá frustrující záležitost. Jízdní model je ale natolik dobrý, že je zábava se překonávat i za těch nejhorších podmínek.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama