Return of the Obra Dinn Recenze Return of the Obra Dinn

Return of the Obra Dinn

Jaroslav Burda

Jaroslav Burda

29. 10. 2018 12:53 6
Reklama

Ještě dnes, po pětadvaceti letech, před sebou vidím soudružku učitelku, kterak velikými písmeny a táhlými tahy krasopisně píše na tabuli téma: Čím bych chtěl být. Zatímco spolužáci na chlupatou čtvrtku neuměle črtali všechny ty absurdní popeláře a maminky v domácnosti, já již v útlém dětství mířil profesně mnohem dál a výš. Nic menšího než hlubiny Mariánského příkopu, záhady Bermudského trojúhelníku či sálové počítače v NASA mě nezajímalo. Jako jeden z vyvolených jsem měl totiž štěstí, že jsem u pokrokové paní družinářky viděl Hvězdné války, Planetu opic, Propast a další zahraniční klenoty, které navždy předurčily můj blízký vztah k dobrodružství, tajemství a hlubinám oceánským i vesmírným. A tak jsem po nocích kreslil kosmonauty, ponorky, lodě a hvězdolety. Pod vlivem časopisu mladých techniků a přírodovědců - ABC, a filmů jako například Tajemná záře nad Pacifikem (o atomové lodi Nimitz, jež záhadně zmizela v Tichém oceánu), a také komiksů od vynikajícího dua Toman/Kobík - Dobyvatelé hlubin či Galaxia (což byla vlastně socialistická verze Honu na Rudý říjen a Battlestar Galactica), ve mně uzrála myšlenka, že se v dospělosti budu věnovat velení vlastní letadlové lodi, nebo aspoň jejich designu a navrhování. Tedy do doby, než mi rodiče vysvětlili, že v Jizerských horách to bude pravděpodobně problém. Láska k lodím a ponorkám přetrvala, a i dnes mně pohled na potopené válečné křižníky, staré škunery a fregaty, způsobuje šimrání v oblasti žaludku. Příjemně mi mrazí při poslechu pirátských báchorek, popisů hlubokomořských monster a nevysvětlitelných záhad a mystérií, které k mořím a oceánům odpradávna patří. A ještě jeden obraz mi v souvislosti s Return of the Obra Dinn vytane na mysli: obchodní lodě zmítané v temných vlnách uprostřed bouře, které mistrně namaloval Zdeněk Burian v knize Robinson Crusoe.

KDYŽ DVĚ BARVY STAČÍ

První kroky na palubě obchodní lodi Obra Dinn ve mně vybudily všechny ty staré, dobře známé pocity. Obdiv k práci lodních tesařů, pýchu, s níž kapitán přistupuje ke kormidlu… a zvuky. Ach ty zvuky! To líbezné vrzání lanoví, vítr opírající se do plachet, těžký krok v podpalubí a chechot racků, znamení to civilizace. Obchodní loď společnosti East India, Obra Dinn, byla postavena v Londýně (pravděpodobně v jednom z nejstarších přístavů poblíž East Endu) roku 1796. V roce 1802 se pod velením kapitána Roberta Witterela vydala s 200 tunami zboží na dlouhou cestu z Anglie do Orientu. Po šesti měsících měla loď s nákladem a posádkou čítající 60 mužů dorazit k mysu Dobré naděje v Jižní Africe nedaleko Kapského Města. Tam ale nikdy nedoplula a o rok později (1803) byla prohlášena za ztracenou na moři. Brzy zrána, 14. října 1808, se Obra Dinn s poškozenými plachtami záhadně objevuje v přístavu ve Falmouthu, avšak bez posádky, bez života… V roli zaměstnance Východoindické společnosti máte nejvyšší pověření přijít celému mystériu na kloub a podat o stavu Obra Dinn a její posádce zprávu na příslušná místa.

Ačkoliv Pope využívá čím dál robustnější a oblíbenější engine Unity, celek mistrně stylizoval do minimalistického vyznění éry starých monochromatických displejů.

Premisa Return of the Obra Dinn staví na klasickém adventurním přístupu, ale již záhy si na nás její tvůrce - Lucas Pope (Papers, Please) - přichystá řadu vypečených mechanik. Nejprve se však podíváme na to nejočividnější, totiž na vizuální zpracování Ačkoliv Pope využívá čím dál robustnější a oblíbenější engine Unity, celek mistrně stylizoval do minimalistického vyznění éry starých monochromatických displejů, které (aniž bychom zacházeli do detailů) uměly vykreslit pouhé dvě barvy. Dokážu si představit, že při pohledu na záběry pořízené ze hry mnoho z vás znechuceně otočí kormidlem a bude se nadále oddávat fotorealistickým barevným, graficky dokonalým AAA hrám. Tady jsme ale ve vodách indie titulů, které mají tu neobyčejnou výsadu (a drzost) přicházet s experimenty a kulišárnami. Ti z vás, kteří si cení úsilí solitérů, jako je Lucas Pope, upřednostňují originalitu a holdují "neokázalé genialitě", čeká v Return of the Obra Dinn spousta tajemství a chapadélek. 

DENÍK KAPITÁNA WITTERELA

A začít můžeme hned zkraje, totiž ještě v menu. Zde si podle chuti můžete vybrat hned z několika barevných výstupů. Je libo barevné schéma Commodoru 1084, či snad upřednostníte Macintosh nebo IBM 5151? To už se ale houpete na vlnách a starý námořník vás vyzývá ke vstupu na palubu Obra Dinn. Hlavním pilířem hratelnosti je precizní detektivní práce, rozkrývání jednotlivých osudů posádky a pasažérů a dokreslení všech skutečností, které se na lodi udály. Jak budete ve svém počínání úspěšní či se ve svých odhadech a domněnkách mýlit, záleží pouze na pozornosti, času a práci s inspekční knihou, se kterou vstoupíte do čtyřpodlažního korábu. Alfou a omegou jsou hodinky, které vám umožní ohýbat čas a opakovaně se vracet do těch nejdůležitějších okamžiků a již zmíněná kniha, na jejichž stránkách naleznete podstatná vodítka, seznam posádky, poznámky a detaily. Jak postupujete od kapitánského můstku, přes hlavní palubu dál v příběhu, noříte se čím dál hlouběji do podpalubí Obra Dinn, objevujete její skrytá zákoutí a úděl posádky. Zde si však dovolím první výtku: celek je koncipován jako čistě detektivní práce, kde je vaším primárním úkolem k jednotlivým tvářím přiřadit ta správná jména a osudy. S přihlédnutím k posloupnosti děje jednotlivých kapitol, úseků plavby a pátrání v deníku, je prvních pár hodin skutečně zábavných. Na můj vkus se bohužel až příliš brzy dostaví syndrom "najdi jméno, urči smrt" a vše začne jaksi až příliš klouzat po povrchu. Dialogů je nutné minimum a mají spíše posloužit jako vodítka. O jednotlivých členech posádky, lodi nebo účelu plavby se nedozvíte téměř nic, což je skutečně škoda. 

Celek drží pohromadě především proto, že časová linie, dle platných zákonitostí, na sebe v rámci děje navazuje a bez logických lapsů (což není v podobných titulech samozřejmostí), skáče v kapitolách sem a tam a udržuje tak hráče permanentně ve střehu. Avšak posádka a její osud vám k srdci nepřirostou; na lodi se v závratném tempu a v různých časových úsecích pohybuje šedesátka lidí a vybudovat si k nějakému jedinci (o němž ve skutečnosti nic nevíte) vztah, je takřka nemožné. Podobně jako v předchozím titulu Lucase Popa, Papers, Please, kde vám pod rukama prošlo tolik exulantů, teroristů a postav s pohnutými osudy, že vám brzy bylo pravděpodobně jedno, za jakým účelem se snaží do socialistické Arstotzky proniknout. Jakkoliv bylo Papers, Please zaměřené především na postřeh a velký počet postav měl spíše nahlodávat obezřetnost. Hlavně, že mají v pořádku vízum, papíry a… další prosím! 

Čím více úseků plavby zanesete do své inspekční knihy, tím více postav a přístupových bodů hra chrlí a jitří šedé mozkové buňky.

Úplně komfortní není ani práce s deníkem, ale vadila mi především nutnost vracet se na jednotlivá místa zásadních okamžiků (případně hledání konkrétní sekvence/události) po svých. Přehrání již objevených časových rovin rovnou z příslušné kapitoly v knize, by zcela jistě bylo pohodlnější. Čím více úseků plavby zanesete do své inspekční knihy, tím více postav a přístupových bodů hra chrlí a jitří šedé mozkové buňky. A ačkoliv nejsem v adventurním žánru nováčkem, dost často jsem se s identifikací postav zapotil. Rychle zjistíte, že u většiny vyplňujete neblahé osudy, ale identifikaci pro nedostatek stop odkládáte a skáčete v námořním galimatyáši sem a tam. I proto je vhodné soustředit se zpočátku na postavy, jež mají u svého portrétu maximálně jeden trojúhelníček, který zde představuje obtížnost identifikace (což mi hra oznámila po 5 hodinách?). Ověřil jsem si, že autor ponechává zadní vrátka a je si vědom nejednoznačnosti některých úmrtí. Hra tudíž vyhodnotí jako správné řešení i vícero způsobu skonu (v mém případě rozdrcení někým versus rozdrcení ráhnovím). 

RUM A VODNÍ HROB

Jedním z dalších problémů je budování dramatického oblouku. Return of the Obra Dinn totiž začíná na samotném konci (což je explicitně označeno, nejedná se o spoiler) a i následující úsek plavby je značně napínavý. Pope bohužel nedokázal udržet laťku narativu (jako se to povedlo například Nolanovi v pozpátku se odvíjejícím filmu Memento) a celý příběh sklouzne do nepříliš zábavného simulátoru identifikace anonymních figurek, který je vyplněn "příběhem", jež si musí každý doplnit spíše sám. Ale i v tom tkví určitá elegance a um. Pope pracuje na malém prostoru s úctyhodným počtem postav a bezesporu dalo obrovskou práci neztratit se ve všech těch časových zákrutách, logickém rozmístění postav a jejich činností. Return of the Obra Dinn vyžaduje hráčovu maximální pozornost a dostatek času. Herní doba je v tomto případě skutečně silně individuální; není problém prolétnout palubami lodě za 6 hodin, ale pokud jste skutečně pečliví a lpíte na rozklíčování osudů všech, hra si ukrojí i 50 hodin a více. Bije-li vaše srdce pro adventurní škatulku, přihoďte si k hodnocení půl bodíku a směle do toho!

Return of the Obra Dinn
Windows PC

Verdikt

Lucas Pope po čtyřech letech přichází s historickou detektivkou Return of the Obra Dinn. Nejedná se o mistrovské dílo z pera Agathy Christie, ale o elegantní jednohubku určitě!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama