Resident Evil: Revelations

Resident Evil: Revelations lze potřetí zrecenzovat a stejně tak dobře by šlo na jeho adresu napsat vědecké pojednání, které by na příkladu původně exkluzivního spin-offu pro 3DS názorně demonstrovalo, jak se mění a vyvíjí slavná hororová série, jež loni oslavila 20. narozeniny. Jestliže akceptujeme jednou pro vždy fakt, že Resident Evil prošel v průběhu uplynulých let několika zásadními milníky a proměnami, které reformovaly jeho pojetí, pak je třeba smířit se i s faktem, že jde o dvousečnou zbraň. Na jedné straně je to právě schopnost evoluce a adaptace, co udržuje ságu naživu a umožňuje jí oslovovat stále nové publikum, na straně druhé se logicky takovou transformací v očích mnoha skalních fanoušků zpronevěřuje originálu. Ne každou změnu totiž tvrdé jádro přivítá s takovým nadšením jako Mikamiho regulérní čtvrtý díl. A i ten měl své odpůrce. Ale pokud právě na něj vzpomínáte jako na jeden z vrcholů série a současně třeba pro vás představuje poslední velký příspěvek do tohoto světa v autentickém podání, neměli byste existenci prvních Revelations v žádném případě dál přehlížet.

STÁLE (NE)ŽIVÝ

Jako velký obdivovatel survival hororů znám mnoho hráčů, kteří se mnou sdílejí tuto vášeň a přitom se z různých důvodů titulu, který původně vyšel na 3DS už začátkem roku 2012, vyhýbali. Anebo možná on jim. Po více než pěti letech překvapivě stále nepatří Revelations do starého železa a poptávka po nich by mohla být paradoxně větší než v době, kdy prvně vstoupil na trh. V Capcomu milují porty, remastery a remaky. Hráčům to oprávněně někdy leze na nervy, ale Revelations si další šanci podle mě zaslouží. A to navzdory tomu, že jde o jeden z nejrecyklovanějších titulů vůbec. Po lednové premiéře v roce 2012 vyšel už na jaře 2012 na PC, PS3, X360 a Wii U. O další čtyři roky později se dočkali majitelé PS4 a Xboxu One a ještě na podzim se kruh uzavře (?), když T-Abyss virus infikuje další generaci kapesní konzole od Nintenda, a sice Switch. Zač ale stojí tak stará a opakovaně oprašovaná hra původem za handheldu dnes? Odpověď bylo tentokrát snazší najít, než to obvykle v podobných případech bývá.

Ačkoli hra vypráví události, které chronologicky zapadají mezi čtvrtý a pátý díl, nenechte se zmást slovy jako spin-off a faktem, že nejde o “regulérní” pokračování v rámci číslované série.

I když nepatří do číslované řady, je to pravý nástupce milované čtyřky a zřejmě poslední titul ze série, který se ji úspěšně snaží citovat. Na dvojku Revelations zapomeňte. I když má svá pozitiva a její autoři se snažili nabídnout alternativu k akčnímu pátému a šestému dílu, ve skutečnosti má mnohem blíže k nim než k prvnímu dílu Revelations, které opravdu úspěšně napodobují klasické survival horory a jejich dnes už pro někoho možná archaická až přežitá pravidla. A já půjdu ještě dál. I když hra vypráví události, které chronologicky zapadají mezi čtvrtý a pátý díl, nenechte se zmást slovy jako spin-off a faktem, že nejde o “regulérní” pokračování v rámci číslované série. Revelations totiž jsou regulérním pokračováním a ve všech ohledech jde o plnohodnotný Resident Evil, kterému fakt, že byl ušit na míru slabému hardwaru kapesní konzole, “uškodil” jen velmi málo. Původ ani název nahrají roli, tohle je řádná velká hra. Jen poněkud omšelá. A jestliže se počítáte mezi fanoušky žánru a Revelations jste dosud nehráli, je zřejmě dobře, že nás Capcom svými remastery tak zanícení zásobuje.

PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ

Hlavní hrdinkou hry je tentokrát Jill Valentine, které zdatně sekunduje Chris Redfield. Zahrajete si ale i za celou řadu dalších postav. Všechny společně se snaží zařídit, aby se do oběhu nedostala nová nebezpečná generace viru, který byl pozemské oceány změnil v akvárium smrti. Jill jednoznačně hraje v příběhu prim a také ji budete ovládat nejčastěji. Na rozdíl od ostatních postav má také kupříkladu vždy k dispozici klasické bedny, s jejich pomocí může spravovat svůj inventář a hlavně zbraně a jejich upgrady. Ostatní postavy jí přitom spíše sekundují. Díky tolika hrdinům ale sledujeme příběh, který je nelineárně vyprávěný z perspektivy hned několika mužů a žen, z nichž každý má ve scénáři svou zvláštní úlohu. V drtivé většině případů máte přitom pokaždé za zadkem nějakého parťáka, ale toho naneštěstí ovládá výhradně umělá inteligence a na plnohodnotnou on-line a split-screen kooperaci, kterou přinesl až druhý díl, můžete zapomenout. Kdyby se některý z remasterů dočkal takového rozšíření, vysekl bych autorům s chutí velkou poklonu, ale nezbývá než si nechat zajít chuť. Specifická je rovněž epizodická povaha, která v případě dvojky vycházela skutečně z potřeby vydávat jednotlivé části na pokračování, ale v případě prvního dílu tímto krokem vývojáři sledovali trochu jiný záměr. Šlo samozřejmě o to, že na handheldu se předpokládá, že nebudete hrát tak dlouho vkuse, případně musíte hru častěji přerušovat. Překvapivě ale ani s odstupem let nepůsobí tyto krátké úseky nijak rušivě. Hra naopak získává na určité naléhavosti, neztrácí tempo a hlavně se obvykle s každou kapitolou mění i hlavní hrdinové, takže neustále cestuje z místa na místo a nezačnete se nudit. Nechybí přitom ani rekapitulace posledních událostí formou krátkého videa. Mně se tento styl zamlouval, ale dovedu si představit, že ne každý roztříštěné vyprávění ocení.

Zajímavé přitom je, že navzdory epizodické povaze hra nabízí v hlavní pasáži otevřené prostředí a překvapivě velkou svobodu pohybu. Na lodi, kde se hra odehrává z větší části, není velký problém zabloudit. Na druhou stranu se ale logicky nevyhnete občas nutnosti procházet opakovaně stejná místa. Naštěstí je vývojáři dokázali šikovně modifikovat. Pokud jde o atmosféru, hádanky a celkové tempo, znovu se nabízí přímé srovnání se čtvrtým dílem spíše než s Revelations 2, natožpak pětkou a šestkou. Hra klade důraz na survival prvky, důkladný průzkum prostředí a namísto přímé konfrontace se nezřídka vyplatí soubojům spíše vyhnout, případně nepřátele nějak přechytračit. Znovu pocítíte, jaké to je mít nedostatek munice a i proto určitě využijete skener nazvaný Genesis, který vám umožní v prostředí odhalovat skryté předměty. Příjemným návratem do dob dávno minulých je i pomalejší pohyb postavy a celkově méně zběsilá akce. I když Revelations správně obsahují i některé modernější prvky a nejde o příliš úporné retro, takto vypadá autentický návrat ke kořenům, jak si ho zřejmě většina fanoušků představuje a přeje. Radost tak třeba veteránům udělá skutečnost, že i když příběh rozhodně nehraje druhé housle, titul se okamžitě rozjede na plné obrátky a dlouho vás nezdržuje úvodními tutoriály a filmečky, jak je dnes bohužel zvykem. To se hned pozná kousek ze staré školy.

GRAFIKA JAKO NA HOUPAČCE

Pokud jde o o technické zpracování, kvalitu remasteru a vůbec grafiku, je to s Revelations trochu komplikované. Když jsem hru zapnul poprvé, byl jsem mile překvapen. Titul vypadal mnohem lépe, než jsem čekal a doufal. Jasně, kroťte své nadšení, furt je to pět let stará hra z handheldu, ale Jill má slušné detaily, její vlasy nevypadají úplně tragicky a textura oblečení zářila novotou. Jenže vizuální úroveň je velice nevyrovnaná. Zatímco prostředí ošuntělé a potemnělé lodi vypadá po většinu času uspokojivě, když se vypravíte jinam, brzy vystřízlivíte. A pak už si začnete maličkostí všímat víc. Prostředí má minimum detailů, rozlišení kulis je opravdu dost ostudné. Přitom se hra výborně hýbe, i když to může působit úsměvně - není to tak docela samozřejmost. A zvukový design byl svého času tak zdařilý, že i dnes funguje na jedničku. Všemožný šramot a hlasy vám dokážou opravdu nahnat strach. Revelations obsahují docela solidní hádanky, zábavné souboje s bossy a velmi originální pasáže pod vodou, které nejsou v sérii vůbec běžné. Přitom některé z těchto částí mi svou dramatickou atmosférou připomněly slavnou podvodní scénu z filmu Vetřelec: Vzkříšení.

Prostředí luxusní lodi funguje i dnes díky svým klaustrofobickým koridorům velmi dobře a podílí se z velké části na zajímavé atmosféře.

Hráč má u sebe až tři zbraně v několika kategoriích, které může vylepšovat. Nechybí ani populární nůž, granáty a melee finishery, kterými lze dorazit omráčené nepřátele ve snaze ušetřit střelivo. Vedle singlu se pak můžete těšit na Raid Mode známý i z druhého dílu, který představuje kooperativní variaci na Mercenaries či Hordu, chcete-li. Pokud jde o absenci 3D efektu, nedomnívám se, že byste jej nějak zvlášť postrádali, jakkoli byl původně jedním z důvodů, proč se Revelations objevily právě na 3DS. Prostředí luxusní lodi funguje i dnes díky svým klaustrofobickým koridorům velmi dobře a podílí se z velké části na zajímavé atmosféře. Z plavidla není úniku, jde o labyrint spletitých chodeb, kde na vás číhá na každém kroku nějaké nebezpečí. Myslím si, že není úplnou náhodou, že i dnes se Revelations hrají tak dobře a hra vypadá poměrně stravitelně i na velké televizi navzdory svému původu. Pohání ji totiž od počátku engine MT Framework od Capcomu, který byl původně ušitý na míru konzolím PS3 a Xboxu 360. Ten se podařilo downgradovat na 3DS, a tak je zřejmě dnes snazší vytáhnout z originálu HD hru, než by tomu bylo v případě čistě handheldové technologie, která by se musela zcela přepracovat pro potřeby velké konzole. Na straně druhé to ale svého času znamenalo i potřebu hodně se podřizovat hardwaru, a proto i dnes lze na hře pozorovat jisté kompromisy, které by už nebyly normálně nutné. Symptomatické pro Revelations také je, že se při vývoji hodně škrtalo a tu a tam si možná uvědomíte, že ve hře něco schází, nebo nedává tak úplně smysl. Příkladem budiž už zmíněné pasáže pod vodou, kde by se nabízela větší pestrost v akci.

NIC NOVÉHO POD SLUNCEM

Titul obsahuje i milé easter eggy a pomrknutí. Část interiéru lodi třeba až nápadně připomíná některé části sídla z prvního dílu v čele se vstupní halou. Pokud jde o obsah HD verze, oproti předchozím remasterům zřejmě nenarazíte na nic zásadního, co byste už dříve neviděli. Pro pamětníky tak zřejmě nejde o něco, co by museli hrát znovu, pokud před pár lety dohráli hru na PS3/X360. Jestliže ale máte zkušenost jen s verzí pro 3DS, anebo vůbec žádnou, určitě byste měli investici do Revelations přinejmenším zvážit. Hra se prodává přibližně za polovinu běžné ceny, což není zlé, ale slušela by jí popravdě víc ještě agresivnější cenovka.

Až dosud jsem hru převážně chválil. Vy ale přitom víte, že pod textem samotné recenze se skví hodnocení 3/5. To jsem poznal podle toho, že je mezi vámi minimálně 9,975 cheaterů, což je shodou okolností i maximální warp faktor hvězdné lodi USS Voyager NCC-74656. V čem tedy vězí háček? Abych uvažoval o hodnocení absolutním, musel by mě remake/remaster v každém případě něčím zcela ohromit. A to se popravdě moc často nestává. Nechci říct, že je zcela vyloučené, aby takový titul dostal známku 5/5, ale stane se tak jen zcela výjimečně, kdy se snoubí přetrvávající mimořádné kvality hry a brilantní technické převedení s nějakým novým obsahem. Hodnocení 4/5 ode mě vyfasovaly hry jako Crash Bandicoot N. Sane Trilogy nebo Mario Kart 8 Deluxe a v obou případech jde o výrazně lepší a bohatší předělávky. A i tak se na výsledné číslo pořádně nadřely. Chci tím říct, že dobré známky nerozdávám zadarmo, a to ani hrám, které se mi osobně líbí, chovám k nim zvláštní náklonnost a mají zjevně mé sympatie.

DOBRÝ ZNAMENÁ ZA TŘI

Resident Evil: Revelations jako takový považuji stále za velice dobrou hru a remaster z ní jako upgrade nižší kategorie vytáhl to podstatné. Nespatřuji v něm ale žádnou přidanou hodnotu, nic, co by ospravedlnilo investici pro ty, kteří se již se hrou setkali. Kdyby šlo o plnohodnotný remake a grafika prošla kompletním upgradem. Kdyby autoři přidali ho hry on-line a lokální kooperaci nebo nějaký nový singlový obsah. Ale žádné kdyby není pro finální ortel směrodatné. Pokud se počítáte mezi fanoušky hororů a Revelations jste dosud nehráli, máte nejvyšší čas tento vroubek napravit. Pokud titul dávno znáte, zřejmě vás už ničím nepřekvapí a ani já jsem vám pravděpodobně neodhalil nic, co byste nevěděli, když tvrdím, že je to možná poslední Resident Evil ze staré školy a jeden z mála vedlejších dílů, který by si právem zasloužil být počítán do ústřední ságy.