Resident Evil 6 Recenze Resident Evil 6

Resident Evil 6

Vojtěch Matěna

Vojtěch Matěna

3. 10. 2012 22:00 1
Reklama

Jakmile vyplují na povrch prohlášení o přizpůsobení herní série v takovém směru, aby vyhověla co největšímu počtu lidí, takřka ihned si začínáme být podobou finálního produktu nejistí. Už jen z důvodu, že se logicky musí vzdálit od svého specifického žánrového zařazení či osobitých předností. Přesně takových pocitů jsme nabývali i při odhalování nejnovějšího pokračování hororové série Resident Evil, která doznala změn takového rázu, jakoby chtěla konkurenci, ať už je jakákoliv, vytřít zrak. Se snahou vytvořit senzaci si však paradoxně hází klacky pod nohy.

Chris, Leon i Jake

Dlouhé budování slavné značky skončilo, šestý díl vás nemusí nadále seznamovat s hlavními hrdiny a ani nemíní recyklovat známé postupy - jeho hlavním cílem je zúročit zkušenosti a předvést, co všechno dokáže, což o sobě dává vědět hned od prvních momentů. Nenabídne vám proto jen jednoho hrdinu, nýbrž hned tři známé postavy, které s sebou navíc přinášejí své vlastní dějové linie. Celkově tu tedy mluvíme o třech různorodých kampaních, kdy každá z nich má svou vybranou postavu a daný obsah, ale všechny jsou přitom zaobaleny do jednotného příběhového rámce, což je málokdy vídané zpestření.

Otevře se vám tak svět Chrise Redfielda, kapitána protiteroristického týmu pod záštitou organizace BSAA, jejímž cílem je zamezit šíření zákeřného viru. Po tom, co ho bývalý parťák odradí od trávení času nad tvrdým alkoholem, začíná boj s nákazou ve městě Lanshiang. Paralelně s těmito událostmi se rozvíjí i příběh nejprotěžovanější postavy série, Leona, krátce poté, co zastřelí infikovaného prezidenta Spojených států. Poslední ve sledu našich hrdinů není nikdo jiný, než Jake Muller, syn Alberta Weskera, ale hlavně člověk s velmi vzácnou imunitou vůči C-Virusu, čehož se může využít při výrobě účinného léku proti zhoubné mutaci. Všichni tak mají v hlavě společného nepřítele – společnost zvanou Umbrella, která je za tuto živelnou biologickou katastrofu zodpovědná.

Perličkou této možnosti, tedy zvolit si postavu, tkví v tom, že ačkoliv jsou jednotlivé dějové linie zprvu dost odlišné, postupem času do sebe začínají všechny tři příběhy zapadat a vytvářejí kompletní celek včetně potkávání těchto postav tváří v tvář. Přestože nevnímáme tento nápad za jakkoli revoluční, shodneme se na tom, že má v sobě jakési kouzlo. A kde chybí zajímavější zápletka či rozuzlení, tam zaskočí poutavá prezentace.

Ach, ta kamera

Důležité je i zmínit, že co postava, to diametrálně odlišný styl hraní - zejména tímto způsobem se snaží autoři o zprostředkování komplexního zážitku a design misí jde s touto filozofií ruku v ruce. Zatímco Chris se svojí jednotkou bojuje ve víceméně otevřených prostranstvích, které nabízejí větší výskyt nepřátel a tím pádem horečnější akci, Leon a jeho sličný doprovod se pohybují spíše v opuštěných částech s příslibem nečekaných překvapení. Jake a jeho kolegyně mají pak od každého trochu. V žádném případě se však nepřiblížíme ani v jednom případě atmosféře prvních dílů série a na akční složku je kladen důraz víc než kdykoliv předtím. A s tímto vědomím na hru musíme pohlížet.

Protože akce se zejména v případě Chrise a jeho týmu v některých chvílích pořádně utrhne ze řetězu, musel tomu být přizpůsoben i ovládací model, který se zbavuje starých mechanismů a přibližuje se dnešnímu mainstreamu. Laserový zaměřovač podporuje hud v podobě křížku, nejste omezováni ve střelbě při chůzi a takřka vše koresponduje s dynamickým pojetím hry. Jen kamera posazená za ramenem hlavního hrdiny si vybírá svou daň při větším rozruchu na úzkém prostoru, kdy provádění obratu o sto osmdesát stupňů zabere cenné vteřiny, a to je pak lepší zkoušet metodu pokus omyl bez potřeby vidět na svého protivníka. S kamerou se zkrátka budete muset zpočátku prát, ba možná i poté vás svou kostrbatostí nemile překvapí, a to klidně v průběhu ostrého osobního souboje. V rozporu s intuitivním ovládáním je pak i možnost využívání krycího systému za překážkou, čehož docílíte ale až kombinací dvou tlačítek. To není příliš praktické, naštěstí však nená použití ani nezbytné.

Kooperace opět na výbornou

S novým dílem se nám představují i noví nepřátelé, mezi nimiž jsou nejvíce skloňovaným typem tzv. J´avo zombíci. Ti se na rozdíl od těch klasických chovají o něco rozumněji, jsou rychlejší a odpovídají popisu zločince z Mexika. Ale co si budeme nalhávat, i ten by si v logických testech vedl přeci jen o něco lépe. Pokud na vás zrovna neútočí ve větším počtu, vyplatí se absolvovat pěstní souboje či vypomoct si nožem, nejen z důvodu, že nekontrují obdobným způsobem, ale také ušetříte spoustu nábojů, které byste museli následně obtížně vyhledávat. Také se dost často stává, že pokud jim pistolí ustřelíte pouze část těla, doroste jim místo utržené končetiny chapadlo, s nímž je mnohem nebezpečnější než v původní podobě. Proto dostávají prostor efektní dorážecí techniky, jimiž této mutaci učiníte přítrž, a ty bývají v zásadě dost brutální, zvláště když interagují s okolním prostředím.

V průběhu hraní získáváte za skolené nepřátele takzvané „skill points“, jichž můžete využít pro vylepšení různých schopností a vlastností, jako například přesnější míření či fyzická kondice, čímž předejdete problémům při delších osobních soubojích, které vás vyčerpávají. Kdyby tu byla ta možnost, za sebe bych investoval veškeré tyto body do svých parťáků, protože ti vám jako obvykle moc nepomůžou a většinu práce odvedete zase vy. Když ale ležíte bezvládně zraněný na zemi, jste jejich prioritou číslo jedna a okamžitě vám píchnou ozdravnou jehlu do těla, což je na druhou stranu šlechtí. Stejně jako pro předešlý díl série však platí, že kooperaci s živým spoluhráčem se umělá inteligence ani za mák nevyrovná. Vzájemné doplňování a společné kompletování zážitku s živým parťákem patří opět k tomu nejlepšímu možnému způsobu, jak si hraní užít naplno.

Všeho moc škodí

Resident Evil 6 vás za každou cenu míní přesvědčit, že i s příklonem na akci se budete královsky bavit. Problém nastává ve chvílích, kdy úsilí dosáhne kritické hranice a osa hry se kontraproduktivně nabourává. Někdy jde design jednotlivých misí dost přes čáru, a když na sestřelení vrtulníku spotřebujete osm raket, není to úplně v pořádku. Absurdní rozpětí mezi realistickým minimem a senzacechtivou tendencí je natolik široké, že hra někdy působí přespříliš nevyváženým kostrbatým dojmem přitaženým za vlasy. Co nemůžeme v žádném případě autorům upřít, jsou však půvabné cutscény, které nabízí silný zážitek, skvěle propojují jednotlivé příběhové události a snaží se nasadit místy neforemnému celku pravou tvář. S tím uměl Resident Evil pracovat odjakživa.

Tak jako tak, nejedná se o pokračování, které by odpovídalo představám těch nejvěrnějších fanoušků série, od toho má tento díl daleko. Ale jako akční hra si nevede vůbec špatně, a pakliže bylo záměrem zlákat širší hráčskou obec, jsme si jisti, že tohle zabere.

Resident Evil 6
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Resident Evil 6 vám nabídne spoustu vydařené akce, hodně zombíků i kvalitní prezentaci. Cílová skupina hráčů je ovšem úplně někde jinde, než u předešlých dílů série. A s tím se musíte smířit.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama