Renegade Ops

Švédský tým Avalanche Studios, za jehož zrodem stojí tři kamarádi Christofer Sundberg, Linus Blomberg a Viktor Blomberg, zná snad každý fanda videoher. Tahle stockholmská grupa totiž stojí za velice solidní sérií Just Cause. Tentokrát si pro nás nepřipravili třetí díl zmiňované akce, ale top-down střílečku Renegade Ops plnou obrněných vozítek. A ačkoliv se může tenhle počin jevit při pohledu na primárně digitální distribuci a cenu ve výši ani ne tří set korun spíše jen jako bokovka od něčeho většího, byla by škoda titul předem odsoudit. Zvlášť když je Renegade Ops explozivní jízdou … doslova.

S příběhem si autoři hlavu nelámali, ale jako vysvětlení následného zabíjení a snahy o spasení světa postačí. Ve své podstatě jde o boj s teroristy v čele s potrhlým maníkem jménem Inferno, jenž se snaží za pomoci svých pobočníků a smrt přinášejících strojů ovládnout celou planetu. Na scénu proto přicházíte vy, jeden ze členů jednotky Renegade Ops pod vedením generála Bryanta, abyste tohohle zloducha v jeho patáliích zastavili. Neoriginalitu děje aspoň nahrazuje překrásné zpracování vyprávění pomocí barvitých obrázků, podobně jako v Air Conflicts: Secret Wars.

I ženské se umí pěkně ohánět

Titul lze hrát třemi způsoby. V klasickém singleplayeru, split-screen multiplayeru pro dva hráče nebo až čtyřhlavé online kooperaci. A ať chňapnete po čemkoliv, nemine vás výběr jednoho člena z jednotky. Nabídka je docela pestrá – dva ostřílení chlapáci (a pro PC ještě bonusová maličkost Gordona Freemana s buginou) a jeden pár tvrdých ženských. Charaktery ale nejsou tak důležité, jako jejich jedinečná vozidla. Každé z nich se totiž vedle kulometu pyšní exkluzivní schopností. Prvním z Renegade Ops jednotky je vypracovaný černoch Armand, jenž mi padl do oka ze všech nejméně. Jeho vehikl má schopnost dočasného opancéřování, což je v konkurenci hrozbu nahánějících zbraní docela málo. Druhá z týmu je ve správných partiích solidně obdařená černovláska Diz se schopností elektricko-magnetických střel. Další pak dle vzhledu volnomyšlenkářská Roxy, jež si dokáže přivolat leteckou podporu, a mazák Gunner s těžkým kulometem na autě. Právě jeho jsem si oblíbil ze všech nejvíc. A nesmíme zapomenout ani na bonus v kůži Gordona, který zasílá nepřátelům pozdrav v podobě antlionů.

Samotná hra se nese v duchu stálého střílení z neomezených zásobníků munice. Ale hlavně se připravte, že budete umírat. Ne jednou, dvakrát či třikrát … spíš v desítkách až stovkách případů. Krom nejlehčí úrovně obtížnosti, kde hráč oplývá nesmrtelností (ale nesbírá zkušenosti, takže je o část obsahu ochuzen), se v lepším případě pět životů rozkutálí v mžiku jako výplata. A to nemluvíme o nejtěžším módu Hardcore. Aby bylo jasno, Inferno nějakým prazvláštním způsobem získal pro svůj nesmělý plán řady následovníků, a tak se mise odehrávají ve stylu boje s mnohonásobně větší přesilou, že by i Rambo čubrněl.

Časové limity jako dárek

Každá z devíti misí, jejichž zdolání vám v rámci celé kampaně zabere podle šikovnosti okolo pěti až sedmi hodin, obsahuje několik sub-úkolů. Čas od času se navíc objevují i nepovinná zadání, jež vám mohou zlepšit finální statistiky. Obsahem je skoro pořád to či onoho eliminovat, respektive naopak někoho zachránit (lze nalézt i pár výjimek: nahánění vlaku, bombardování lodě nebo létání vrtulníkem). Z bodu A se tudíž budete plahočit do cíle B, zde rozsekáte nějaký stroj na cimprcampr, ale to už zase poženete na plácek C. A zkuste otálet, neb to je vám přisouzen časový limit tří minut, jenž když nestihnete, pak si můžete zkusit celou anabázi znova. Checkpointy a ukládání pozic jsou totiž pro Renegade Ops tabu. Pokud se vám z jakéhokoliv důvodu nepovede zadání splnit, musíte si dát danou misi od píky.

V řadách nepřítele si to proti vám, jedinému obrněnému vehiklu, potáhnout vskutku pestré kousky. Vedle mechanických strašáků je tu i pěchota, která však příliš škody nenadělá, navíc ji lze po vzoru prvních dílů GTA přejet jako napité klíště za efektního rozplácnutí. Pak už jde ale do tuhého. Buginy s kulomety, transportéry, vozítka s raketomety a plamenomety nebo snad vrtulníky, tak tyhle hračky vám nedají spát. A to se čas od času objeví i bossové, jejichž zdolání je vpravdě oříšek, zvláště musí-li se bombardovat po jednotlivých dílech.

Váš arzenál nabízí krom defaultního kulometu již zmiňované bonusové hračičky, jež jdou použít jen jednou za čas, a také sekundární systémy. Ty vypadávají z tužších protivníků, přičemž následně můžete dát oponentům ochutnat efektivních serepetiček - raket, elektrických výbojů, plamenometu a tak dále. Nebo narazíte na bedničky se zdravím, případně body. Nesmím totiž zapomenout na systém levelování hrdiny, jemuž lze (vyjma nejlehčí obtížnosti) za získané body vylepšovat schopnosti.

Všude dobře, na svém sedadle nejlíp

Počinu Renegade Ops jdou k duhu interesantní exteriéry. V průběhu kampaně se vám bude na kola lepit písek v Africe a jakýchsi dolech, bláto v pralese a v okolí archaického městečka, prach ze sutin, voda a tak dále. Stavba lokací je ale dost stereotypní, v průběhu levelů se mění jen pár textur a objektů. Co se však chlapíkům z Avalanche Studios velmi povedlo, je destrukce prostředí. Neustále někde něco vybuchuje a šine se k zemi. Veliká část věcí jde zničit, a to doopravdy efektním způsobem.

Naopak mi na hře vadilo krom časté stereotypnosti i neohrabané ovládání. Musím však promptně dodat, že tentokrát je chyba i na mé straně. Jakožto staromilec, jemuž klávesnice přirostla k rukám, jsem vědomě ignoroval upozornění spouštěcí obrazovky, že je tenhle počin připravován hlavně na gamepady. Pokud se jako já rozhodnete využít klávesnici a myš, očekávejte nepřesné zatáčení, kdy jen trefit se do garáže je docela kumšt. Podle ohlasů však ani ovládání za pomoci gamepadu horlivou chválu nesnese.

Renegade Ops má k realistické top-down akci na hony daleko. Pokud ale máte chuť na sice nenápaditou, arkádovou, zato technicky vskutku vypiplanou střílečku, nebojte se počin okusit. Chytlavá hratelnost, přijatelná cena a hlavně možnost zachránit svět si jasně říká o vaši pozornost.