Rememoried
Každý z nás sní. S trochou snahy se lze naučit si své sny po probuzení zapamatovat i dlouhodobě a snažit se rozluštit jejich podstatu, mají-li vůbec nějakou. Je vlastně až s podivem, že existuje několik typů snů, které se zdají lidem často. Spousta lidí ve svých snech létá, mnoho sní o vypadávajících zubech, jiní o náročných zkouškách, na které nejsou připraveni. Já například často jedu po pražské magistrále v autě bez funkčních brzd. Ačkoliv jsou individuální sny vždy ryze osobním zážitkem, mnohdy sdílejí prvky a motivy se sny jiných lidí.
A taková je přesně hra Rememoried.
Rememoried od českého one-man studia Hangonit lze, stejně jako sny, nejsnáze popsat jako sekvenci působivých obrazů propojených tu zřetelnější, tu méně průhlednou logikou. Obrazy, lokace i zákony se sice každou chvílí mění, ale přesto je pospolu drží nit motivů, které vám přijdou povědomé, neboť je možná sami v noci vídáte za zavřenými víčky. Navzdory silně neobvyklému vzhledu se v jádru jedná o hru s klasickými pravidly. Rememoried se skládá z jasně ohraničených úrovní, cílů i zákonů, na které při hraní postupně přicházíte. Nápovědu k postupu dál skrývá hra do kryptických průpovídek, které putování snovými krajinami doprovázejí, případně ji dává na odiv jinými způsoby: například světlem, neobvyklým tvarem, barvou, či pohybem.
Stačí na chvíli odvrátit zrak a koruny stromů mění barvu, skály se rozestupují a plošinky mizí.
Dle přísloví “sejde z očí, sejde z mysli” funguje základní mechanismus hry - zapomínání. To je jako aktivní herní prvek jednoduchý a místy zcela geniální způsob, jak navodit nezaměnitelnou snovou logiku, ve které se prostředí mění, aniž byste si kladli otázky proč a jak. Stačí na chvíli odvrátit zrak a koruny stromů mění barvu, skály se rozestupují a plošinky mizí, aby se hned objevily jinde. Neřešitelné situace, například když nelze přeskočit nekonečná propast nebo cesta dál již nevede, lze mnohdy vyřešit tak, ze se podíváte jinam a scenérie za vašimi zády se promění a leckdy odhalí kudy a jak pokračovat.
FREUDE, FREUDE, VŽDYCKY NA TĚ DOJDE
Zapomínání jako herní mechanismus nachází, především v pozdějších fázích hry, svůj protipól ve vzpomínání, které přichází ze strany hráče. Indicie k postupu do dalších úrovni postupně mizí a v bezradných momentech uděláte nejlépe, když se budete snažit najít řešení, které fungovalo v některé z dřívějších oblastech.
Snažit se najít ve snech smysl není pro každého. Stejně tak i hledání smyslu v Rememoried je záležitost spíše pro psychoanalytiky. Například opakující se motivy obrazových rámů, očí a tváří skrytých za maskou umožňují snadnou interpretaci, leč to budete spíše vy, kdo nespustí oči z vizuálního divadla, které se před vámi odehrává na obrazovce. Snad kterýkoliv screenshot by rovnou mohl sloužit jako nádherné pozadí a jednolitý, převážně monochromatický styl s výjimečným užitím barvy společně s vytříbeným soundtrackem činí z průchodu hrou často dechberoucí zážitek.
Nicméně ten trvá jen do chvíle, kdy hráč narazí na první zádrhel a je nucen v jedné úrovni zůstat, frustrovaně hledat cestu dál či opakovat příliš dlouho platformingové pasáže. Jedná se především o prohřešky level designu třetího aktu hry, ve kterém nároky na platforming prudce stoupnou a rozboří dosavadní slušně budovanou atmosféru. Když pak jednou, dvakrát nebo třikrát hra “zapomene” plošinku pod vašima nohama a vy tak zahučíte do propasti, sen noci svatojánské se změní v noční můru z Elm Street.
Bohužel narušení plynulého průchodu je vážné a zážitek ze zhruba tříhodinové hry zásadním způsobem ovlivní. Jakmile jednou nahlédnete za závoj kouzla Rememoried, ze snu se stanou kulisy a ze vzpomínek obyčejné překážky; z celé hry pak průchod prostředím za jediným cílem.
MUSÍME JÍT HLOUBĚJI
Je třeba mít na paměti, že i pokud bychom například malbu popisovali pouze jako různobarevné tahy štětcem, unikne nám podstata celého obrazu. Rememoried pracuje s klasickými nástroji videoher, ale schovává je do unikátního zachycení proudu obrazů a motivů z podvědomí. Ano, estetické kvality titulu převažují nad formou, která však zde není, jak se říká, na okrasu, ale vyžaduje po hráčích zručnost i intuici nabytou zkušenostmi z hraní her. Zatímco tradičnější walking simulátory mohou zaujmout i nehráče, překážky, které by před ně postavil Rememoried, by je mohly od hraní odradit.
Proto bych při hrání Rememoried nabádal k potlačení potřeby zkoumat principy a systémy hry, aby ve vás co nejdéle zůstal pocit neutuchající fascinace snovým prostředím. Probudit se z Rememoried je totiž poměrně snadné.
Verdikt
Rememoried je unikátním způsobem zachycený proud nevědomí. Toto snové imaginárium je hra jako žádná jiná, ale její náročnější pasáže dokáží jedinečný zážitek zbortit.