Remember Me

Původně exkluzivní titul pro PlayStation 3 známý jako Adrift dnes už coby Remember Me řada kritiků označuje za jedno z překvapení letošního jara, potažmo černého koně, který se zjevil odkudsi z neznáma. Ve skutečnosti muselo být všem, kteří vývoj hry sledovali pečlivěji, už dlouho jasné, že francouzští vývojáři ze studia Dontnod Entertainment měli od samého počátku ambice stvořit něco mnohem zajímavějšího, než je jen další tuctová akční adventura. Nakolik ve svém snažení uspěli, je nicméně nesnadné posoudit. Snad i proto se první ohlasy na Remember Me tak různí – od nekritického nadšení až po hořké zklamání.

2084 je 1984

Píše se rok 2084 a lidstvo už dávno beznadějně propadlo nové droze – vzpomínkám. Ze vzpomínek se stalo zboží, cenný artikl, díky němuž společnost Memorize dokázala vydělat nepředstavitelné jmění a současně si podmanit i všechny obyvatele futuristické Paříže. Její technologie zvaná Sensen měla lidem otevřít dveře do nové reality. Vzpomínky, které nikdy nevyblednou, vzpomínky, které můžete sdílet s vašimi blízkými, vzpomínky, kterých se chcete zbavit. Sensen dokáže leccos, především se ale stal účinným nástrojem manipulace a ovládání. Hlavní hrdinka Nilin je ale i v tomto zdánlivě pohádkovém světě něčím výjimečná. Zatímco ostatní jsou takříkajíc pasivními konzumenty vzpomínek, členka odbojového hnutí Erroristů, které hodlá korporaci Memorize zlikvidovat, si s nimi dovede hrát, manipulovat s nimi, a v podstatě tak působit na lidi kolem sebe, aniž by si to vůbec uvědomovali.

Samotná Nilin se však stala obětí Memorize, a proto se po útěku z novodobé Bastily a bezmála kompletnímu vymazání paměti musí podobně jako vy rozkoukat v neznámém světě a znovu si osvojit své výjimečné schopnosti. S tím už jí však budete muset pomoci vy, zatímco jí budete dělat společnost na cestě za svržením totalitní korporace. A cesta to přitom bude minimálně zpočátku velmi osvěžující. Remember Me bezustání útočí na vaše smysly a od samého počátku vás zahltí nesmírně silnými vjemy. Prožijete bolest Nilin, ohromí vás neuvěřitelná krása a rozmanitost zdejšího světa, zaposloucháte se do jedinečně padnoucího soundtracku a vůbec si budete vychutnávat bezprecedentní stylizace tohoto virtuálního dobrodružství, které se může směle měřit s těmi esteticky nejatraktivnějšími filmy, jako jsou Blade Runner, Renesance nebo Ostrov. Od nich, podobně jako třeba i snímků Já, robot či Náhradníci ostatně autoři leckdy chvalitebně „opisují“, nejen pokud jde o audiovizuální prezentaci. Vzpoura jednotlivce vůči zdánlivě utopistickému systému je častým, ale stále současně velmi atraktivním motivem.

Míchačka paměti

Pokud ovšem odhlédneme od pozlátka, které na povrchu činí hru tak výjimečnou, musíme si naneštěstí přiznat, že její náplň už nepůsobí vždy tak přesvědčivě. Zdaleka nejzajímavější herní mechanismus představuje notoricky známá schopnost Nilin remixovat vzpomínky ostatních lidí. Tuto dovednost však pohříchu využijete v průběhu hry jen párkrát a pochopitelně pouze v momentech k tomu určených. Vývojáři vám nejprve přehrají celou vzpomínku vaší oběti tak, jak se skutečně událost seběhla. Pak už přichází řada na vás, abyste drobnou manipulací některými aktivními prvky ve vzpomínce, kterou si můžete libovolně přetáčet tam i nazpět, dospěli k tomu, že dotyčný uvěří něčemu, co se ve skutečnost nestalo. Historii pochopitelně neměníte. Změníte jen průběh událostí ve vzpomínce, jejíž odlišné vyústění vám zahraje do karet. Nápad je to opravdu fenomenální a manipulace s myslí nepřítele je právě tak zábavná, jak se jevila z prvních náznaků a videí. Zejména proto, že ne každá vedlejší cesta vede ke správnému cíli. Vaše úsilí však musí skončit právě tím jediným správným výsledkem.

"Zdánlivě podobný soubojový systém, jaký se představil třeba v Batman: Arkham Asylum, dokáže pozlobit nezvykle pomalým rytmem."

Se zbytkem hry je to už o poznání složitější. I přes některé osvěžující nápady a atraktivní prostředí se totiž nelze čas od času ubránit náporu lehce stereotypní akce. Akrobatické pasáže nejsou zdaleka tak zajímavé a napínavé, jak jsme doufali a soubojů je naopak mnohem více, než by bylo nutné. Zpočátku vás přirozeně zaujme novinka v podobě Combo Lab, která dovoluje ukuchtit si vlastní útočné sekvence. Záhy však zjistíte, že nejde o tak revoluční prvek, jak vývojáři slibovali. Podle nich lze takto různými kombinacemi sestavit až 50 tisíc různých komb. S největší pravděpodobností si ale časem osvojíte pár nejefektivnějších a nijak zvlášť nebudete tuto specialitu prožívat. Je nicméně šikovné, že se útoky, které jsou namapované na pouhou dvojici tlačítek, liší nejen svou silou. Ve skutečnosti existují čtyři základní typy – první způsobuje zranění, druhý vás léčí, třetí doplňuje energii pro speciální útok a poslední zdvojnásobuje předchozí útoky v rámci komba.

Bitky s otazníkem

Souboje jsou díky tomu zajímavé a donutí vás i patřičně taktizovat. Naneštěstí si ale mnozí hráči stěžují na některé jejich nedostatky. Zdánlivě podobný soubojový systém, jaký se představil třeba už ve hrách Batman: Arkham Asylum nebo Sleeping Dogs, totiž dokáže pozlobit nezvykle pomalým rytmem. Jednotlivé údery v rámci komba je tak potřeba zadávat s mechanickou přesností, přičemž vám s načasováním pomáhá i na obrazovce neustále přítomná nápověda. Nejeden hráč však žehrá na to, že sleduje spíše ukazatel komba, než aby si vychutnal samotné souboje, které jsou jinak na pohled velmi atraktivní. Diskutabilní je i rozhodnutí nechat kombo přerušit, kdykoli zaútočíte na jiného nepřítele, než je ten, u něhož jste sekvenci odstartovali. Tím rozhodně nechceme říct, že by se soubojový systém vůbec nepovedl, jen je poměrně svérázný a je třeba s tím počítat.

Chuť vám naštěstí spraví i speciální útoky. Díky nim můžete čas od času Nilin obdařit nejen drtivou silou, ale třeba i omráčit všechny soupeře v jejím dosahu nebo si třeba podmanit mechanické nepřátele, kteří se obrátí proti svým lidským spolubojovníkům. Vedle několika druhů robotů budete ovšem zdaleka nejčastěji čelit rozličným jednotkám Sabre Force, které představují pořádkové síly dystopické společnosti, a pak odpudivým Leaperům – lidem, které společnost Memorize a její technologie Sensen změnila k nepoznání. V několika momentech budete muset namísto síly použít spíš důvtip, abyste se vyhnuli bezpečnostním dronům, ale jinak nelze říci, že by se hra vyloženě stylizovala do podoby stealth akce. K užitku přijde i schopnost stopovat některé oběti na základě jejich vlastních vzpomínek. Odhalíte tak třeba cestu, kterou byste bez cizí pomoci nenašli. A osvojíte si i jakýsi multifunkční manipulátor, který vám dovolí na dálku aktivovat různé spínače, posunovat předměty, rozbíjet překážky a lze jej využít i v boji proti nepřátelům, kteří jsou mimo dosah vašich úderů.

Tohle není Deus Ex

Pokud očekáváte svým pojetím lehce originální mlátičku s několika standardními skákacími a šplhacími pasážemi, která je zasazená do naprosto strhujícího světa a poháněna poměrně atraktivním příběhem, přijdete si v případě Remember Me určitě na své. Kdo by však čekal nelineární komplexní hratelnost, odejde bohužel s nepořízenou. Dontnod Entertainment se nesnaží konkurovat hrám, jako je třeba série Deus Ex, jak někteří ze vzdáleně podobné stylizace usuzovali. A nikdy ani neslibovali, že by Remember Me měla být víc než lineární akce s řadou zajímavých nápadů. A na tomto označení není ostatně vůbec nic špatného, když si uvědomíte, v čem tkví slabiny hry, a necháte se okouzlit její stylovou prezentací.