Red Steel 2

"V reklamách na Red Steel a v představách hráčů měla možná Red Steel přinést ovládání meče jako v Die by the Sword a Gun-Kata umění jako z filmu Equilibrium. Jenže troufalci vývojáři udělali jenom docela dobrou střílečku," psal ve své recenzi prvního dílu na Hrej Ondřej Malý. Jeho sedmička patřila k vyšším známkám, které Red Steel ve světě obdržel – mnozí naopak hodnotili hru jako symbol zklamaných očekávání od jednoho z prvních velkých third-party titulů pro Wii. Red Steel 2 přichází složit reparát – a daří se mu přinést to, co slibovala už jednička. Díky Wii Motion Plus (který hra vyžaduje, se standardním ovladačem ji vůbec nespustíte) je jeho šermířská část mnohem uvěřitelnější a blíží se převedení máchání ovladače do pohybu meče jedna ku jedné. K tomu boduje Red Steel 2 mnohem výraznější stylizací a přichází s absurdním mišmašem westernových, orientálních a sci-fi kulis, nindžů, mnichů i kovbojů – zkrátka takový William Gibson na cracku.

Cel-shadoví samurajové

Audiovizuální převrat skutečně slouží Ubisoftu ke cti. Pryč jsou zelené chodby s bednou na konci a neony prozářené ulice nočního Tokia. Nahradily je rozmáchlé japonské pagody, saloony a železniční stanice a industriální prostory, v nichž se pohybují cel-shadoví samurajové a hází kolem sebe cynickými hláškami jako "Plivu na fotorealismus." A v tomhle kouzelném prostředí se odehrává archetypální příběh bezejmenného válečníka klanu Kusaragi, který byl bezmála vyhlazen zavilými nepřáteli Šakaly. Hlavní hrdina uniká, ale přichází o svou katanu. A tady začíná cesta hráče za pomstou skrze sérii dějových scénářů, které ho velmi lineárně a prakticky za ručičku vedou vpřed a staví před jednu bitvu za druhou.

Pero je mocnější meče. Katana je mocnější pera

V Red Steel 2 se hráči do rukou dostanou i střelné zbraně, jádro zábavy ale spočívá zejména v bojích nablízko. V mnoha momentech má hráč pocit, že Motion Plus pomohl převést jeho pohyb prakticky dokonale na obrazovku – hra kopíruje směr švihnutí ovladače i jeho rychlost. Díky tomu je možné odrážet útoky nepřátel i prolomit jejich obranu, časem se hráči otevřou i některá komba typu otočky o 360 stupňů, která vykoupí hrdinovi trochu životního prostoru. Šermování je nejzábavnější ve chvílích, kdy hrdina bojuje proti jedinému nepříteli. Jakmile se jich v okolí objeví více, už je situace složitější – na vině je automatické zaměřování. To by mělo hráče otočit po stisku tlačítka Z k nejbližšímu soupeři, ale ne vždy to funguje dokonale, zvláště když se některý objeví přímo za zády hráče. Čas od času pak ne úplně šikovně funguje přepínání mezi mečem a střelnou zbraní, kdy je potřeba velice rychle sklonit ovladač a zaměření prvního nepřítele tak může být problém. Potěšující je, že ovládání je velmi intuitivní a přesné pohyby wiimotu ve spojení s uhýbací klávesou na nunčaku mění velice brzy boje ve svižný smrtící tanec mezi nepřáteli.

Rovnou za nosem, za bossem

Ačkoliv je průchod hrou poměrně lineární, její dohrání zabere více než deset hodin. Křivka zábavy přitom zhruba do poloviny jen roste: hráč se sžívá s ovládáním, kupuje si komba a baví se různorodým prostředím i nepřáteli. K nim patří také bossové, zpracování v tradičním stylu – jako monstrózní nepřátelé na první pohled nepřemožitelní, takže hráč musí objevit slabinu v jejich pohybu a útoku, prolomit ji a cílevědomým rubáním bosse zneškodnit. Poslední části hry už jsou pak oslavou nindžovského umění a kupodivu snad až příliš jednoduché, protože hráči se do rukou dostanou doopravdy mocné schopnosti. Stále se lze ale bavit díky stylové prezentaci a čím dál efektnějším a bizarnějším zakončovacím úderům.

Red Steel 2 je na poměry Wii také mimořádně krásnou hrou. Cel-shadová grafika si drží jednotný styl a celá hra běží ve vysokých FPS bez nejmenšího zaškobrtnutí, přitom nepočetnou konkurenci zadupává svou vizuální kvalitou doslova do země. Je to hra nabitá energií, mnohdy trochu šílená, v příběhu archetypální, až naivní, po většinu času ale hráče odměňuje zábavnými souboji v různorodých prostředích.