Red Ocean

V dnešní době je pořádný kumšt vymyslet prvek, který se v akčních hrách a především pak ve FPS neobjevil. Němečtí Collision Studios si na tento tenký led troufli a do své střílečky vkládají veliké naděje. Vždyť mají v rukávu trumf, jaký jsme v podobných hrách viděli jen velmi zřídka. Podvodní akci! Bohužel, po zahrání Red Ocean musíme konstatovat, že se více než ve hře smočíte i při putování vyschlou Saharou…

Jen červená to může být…

Hard. Jack Hard. Těší mě. Nejsem sice žádný bijec mimozemšťanů a teroristická činnost je mi taky docela volná, ale jedno nemám rád. Když mě někdo při mé práci instruktora potápění vyruší. A to se těm ruským maníkům v podmořské základně, kam jsem se náhodou přichomýtl, podařilo. A to nemůžu nechat jen tak bez povšimnutí. Naštěstí mám dost zkušeností i se zbraněmi, protože můj koníček je hledání pokladů a, věřte nebo ne, občas si při něm zastřílím. Co z toho tedy vyplývá? Že teroristi zažijou pěkný terno!

Představte si béčkový příběh. Teď ho posuňte ještě o dva stupně níže, oddělejte jakýkoliv i sebetrapnější zvrat a vyjde vám strohý děj Red Ocean. Tvůrci se s vymýšlením nějakého ucházejícího příběhu opravdu vůbec nezalamovali a kromě velmi průměrného úvodního intra a několika rádoby dramatických najetí kamery na zásadní situaci, vás v tomto směru nečeká vůbec nic. Po chvíli hraní tak na příběh zcela rezignujete a už vám bude jedno, jestli teroristi v podmořské základně vyrábějí nukleární bomby nebo pěstují omamné látky.

Doomovka jak má být

Koncept hraní Red Ocean je snad ještě jednodušší než texty hitů od Ewy Farné. Se svým hrdinou se po chvíli dostanete k základní (ale velmi účinné) pistoli a akce začíná. Nepřátelé nejdříve běhají po jednom, později po dvojících a nakonec v celých skupinách a ještě z různých stran. V těsných chodbách a místnostech podmořské základny není příliš místa na taktizování a nějaké inovace. Prostě jdete, kryjete se za přistavenými bednami a ocelovými plotnami a střílíte do všeho co se hýbe. Vrcholem taktizování je pak hození granátu ve správný okamžik. Hra kromě toho vsází na skriptování a tak není žádnou výjimkou přesně načasované vběhnutí nepřátel na scénu, stejně jako uzavření vaší postavy do pasti, ze které není úniku dokud nevystřílíte všechny okolo. Nepřátelé vás také často navštíví skrz stěnu, kterou nejdříve odpálí bombou. Není tak nic jednoduššího, než se na ně s klidem připravit a jako uvítání jim pod nohy hodit velmi účinný granát.

Později se samozřejmě dostanete k lepším a účinnějším zbraním, nicméně kvůli velmi omezenému počtu druhů protivníků si i na konci hry můžete vystačit se základní pistolí, která je na obyčejný druh vojáků s pistolí, samopalem nebo laserovou puškou, stejně účinná. Každého nadšence jistě potěší klasický výběr z brokovnice, dvou druhů samopalů a laserových pušek. Jedna je na bázi rychlých červených střel, druhá zase střílí velké modré koule, které se odráží od stěn. Jako malý bonus připravili autoři silnou pistoli Magnum a samozřejmostí je základní typ výbušných granátů.

Bezbarvý rudý oceán

Linearita hry se ukazuje na každém rohu a nedočkáte se ani takových úkonů jako hledání klíče ke dveřím. Jediným vašim úkolem je tak běžet stále rovně, vždycky počkat až vojáci naběhnout na své předen určené pozice a pak je vyprovodit z tohoto světa. Někomu se samozřejmě tento stařičký doomovský styl může líbit, někomu zase nikoliv. V každém případě je díky této přímočarosti hra poměrně krátká a na střední obtížnost nedosahuje hrací doba ani na sedm hodin čistého času. Možná to ale zas takovým nedostatkem nebude, protože hra vás díky svému stereotypnímu pojetí přestane motivovat již zhruba v polovině této doby. Jediným zpestřením z fádní střelby jsou tak občasní bossové na konci úrovně, na které je potřeba často i více pokusů a přímá střelba na cíl také vždy nemusí platit.

Konečně se dostáváme k hlavnímu taháku hry. Podmořská akce. Bohužel, tvůrci zcela nepochopitelně zařadili tento faktor do hry jen zřídka a vyloženě střelbu v hlubinách moře si užijete dvakrát, možná třikrát za celou hru. S vodou se pak ještě několikrát setkáte při podplavávání některé překážky či při prasknutí potrubí a zatopení šachty, ze které se musíte co nejrychleji dostat. Logicky vám totiž pod vodou rychle ubývá kyslíku a poté i života. Je opravu škoda, že se boj ve vodě neobjevuje v misích častěji a kdyby byla celá hra na této bázi postavena (tak jak se to dalo z názvu očekávat), jistě by dopadla mnohem lépe. Hezky provedená střelba ve vodě a zpomalený svět okolo vás totiž působí velmi dobře.

Průměr čistý jako oceán

Umělá inteligence nepřátel neměla příliš šancí se v malých prostorách ukázat, což je možná jen pro její dobro. Při nějakém vašem neočekávaném pohybu totiž protivníci nereagovali zrovna nejlépe a zůstávali na svých vytyčených pozicích, skrytí hezky za bednami a jinými překážkami. Několikrát jsem také zpozoroval jejich úplné vytuhnutí, takže potom si zastřílíte jako na střelnici. Vrcholem jejich umu pak bylo hození granátu vašim směrem. I přes tyto nedostatky nepatří hra úplně k nejjednodušším kouskům. Svoji ne úplně odladěnou inteligenci totiž nepřátelé nahrazují počtem a poměrně slušnou přesností střelby i na velkou vzdálenost.

Grafika hry je poměrně tmavá, neřekl bych přímo zastaralá, ale nese se v retro duchu. Tmavé neprostupné stíny, drobné zbraně, které nevydávají nikterak ohromující zvuky, statické prostředí a slabě zpracované výbuchy opravdu navozují atmosféru starších her. Což ale nemusí být nutně zápor. Celkově není atmosféra hry úplně k zahození a kolikrát se přistihnete jak se velmi pomalu plížíte stínem a s mírným strachem očekáváte odkud na vás protivník „vyskočí“.

Red Ocean tak ve výsledku spadá do kategorie jasného průměru. Pokud jste diagnózou „klasické FPS pozitivní“, můžete si k závěrečnému hodnocení přičíst jeden bod. Pro ostatní se na trhu nabízí spoustu jiných akčních her, nabízející lepší hratelnost. Uvidíme, za kolik se u nás bude hra prodávat. Pokud by spadla i cenově do béčkové kategorie, možná by pro mnohé hráče stála za hřích.