ReCore Recenze ReCore

ReCore

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

14. 9. 2016 09:15 17
Reklama

Je dost dobře možné, že ačkoliv jste mohli vidět rozličné trailery, tak stále nemáte jasnou představu o tom, co vlastně ReCore je. Série, které se nová hra od tvůrce Mega Mana blíží rozhodně nejvíc, je The Legend of Zelda. Téměř od začátku máte k dispozici otevřený svět, v němž se nachází nepovinné dungeony. Zároveň ale můžete následovat příběhovou linku, točící se kolem kolonie na neznámé planetě, nazvané Far Eden. Jelikož naši Zemi zasáhla blíže nespecifikovaná biologická katastrofa a rodná hrouda se stala neobyvatelnou, rozhodlo se lidstvo uložit většinu přeživších do kryogenního spánku na obřích vesmírných lodích a nechat roboty, aby terraformovali převážně písčitý povrch nového světa. Společně s nimi byli na planetu vyslání průzkumníci, kteří měli za úkol dohlédnout na celý postup a nakonec dát vědět „těm nahoře“, že mohou procitnout. Jak to tak bývá, nic nešlo podle plánu, planeta ve chvíli, kdy se v roli průzkumnice Joule probudíte, terraformována není a navíc se všude kolem vás nachází velké množství nepřátelských robotů.

ROBOT, PŘÍTEL ČLOVĚKA

Společnost vám po celou dobu vašeho putování bude dělat pětice robotických kamarádů, které postupně nabíráte do party a díky jejich specifickým schopnostem se, ve stylu klasických herních zápletek, dostáváte na místa, kam to předtím nešlo. Hra přitom využívá poměrně chytrého, i když jednoduchého systému barevných jader, která mají jak vaši pomocníci, tak nepřátelé. Na modré jádro platí modrý pomocník a modrá munice z vaší pušky, na červené zase červený... Však to znáte. Důmyslnější nepřátelé mohou barvu svého jádra měnit v průběhu boje, občas dokonce i na kombinaci dvou barev, přičemž právě v té chvíli je pro vás nejvýhodnější vytáhnout přitahovací hák a pokusit se zdroj jejich síly stáhnout skrz jednoduchou minihru do své kapsy. To zde funguje jako platidlo, s nímž si vylepšujete schopnosti vašich pomocníků. Za porůznu nalezený šrot pak craftíte nové součástky, které na ně montujete. Nepředstavujte si žádný RPG systém, vše je velmi jednoduché a omezuje se prakticky na mačkání jednoho tlačítka ve chvíli, kdy máte dostatek zdrojů. Je však pozitivní, že vaše monotónní konání „narušuje“ i takto prostá kratochvíle.

Citelně zde chybí jakékoliv obdivování prostředí, případně cokoliv, co by vás z monotónního kolotoče o dvou ponících alespoň na chvíli vyrušilo.

Drtivou většinu hry budete dělat dvě věci. Buď budete skákat přes plošinky a snažit se přijít na to, jak za pomoci dvojskoku a rychlého dashování dosáhnout nejvyššího místa, kde se určitě skrývá něco, co nutně potřebujete. Anebo budete střílet do robotů, kteří na vás často vyskakují tak dlouho, až vyskakovat přestanou. Citelně zde chybí jakékoliv obdivování prostředí, případně cokoliv, co by vás z monotónního kolotoče o dvou ponících alespoň na chvíli vyrušilo. Valnou část z přibližně 10 hodin, které trvá dojít na konec, se budete cítit jako u libovolné lehce nadprůměrné hry na PlayStationu 2, kterou se vám úspěšně povedlo vytěsnit z paměti. Argumentace předminulou generací konzolí není samoúčelná, v trochu horší grafice byste skutečně ReCore mohli jedna ku jedné převést na stroje s datem výroby na začátku nového tisíciletí. Není to zároveň výtka. Her podobného ražení za rok příliš nevzniká (na aktuální konzole tuplem ne) a pokud ano, je jejich kouzlo často smeteno přemrštěnými ambicemi tvůrců. Zde si byli vývojáři vědomi toho, na co mají – dokládá to i snížená cena – jen se jim výsledek asi nepovedl tak, jak doufali.

Ta největší výtka však nemíří za tím, že ReCore není dostatečně zajímavou hrou, nýbrž vstříc technické stránce. Hra vychází ve verzi pro PC a Xbox One, přičemž je jasné, která z nich bude mít graficky navrch. Námi testovaná konzolová verze však většinu času nevypadá nijak úchvatně sama o sobě. Prostředí je jednotvárné a pouze zajímavé a rozmanité dungeony vás dovedou vyvést z šedivého průměru nekonečných písečných plání, tu a tam obohacených o plošinkové pasáže. Ani vyšší rozlišení textur by tento fakt nedovedlo skrýt. Pokles frameratu, bohužel nijak ojedinělý, pak dovede vyloženě naštvat. Některé obzvlášť kritické pasáže ve vás dokonce vyvolají dojem, že se celá aplikace za chvíli z neustále kolísajícího frameratu zhroutí. A desítky sekund trvající civění na nahrávací obrazovku při každém přechodu do dalšího prostředí, případně vaší smrti (zajímavé je, že ve chvíli, kdy spadnete mimo mapu, objevíte se o pár metrů zpět během vteřiny) sice asi může vyřešit některý z patchů. I kdyby však srazil nahrávací časy na polovinu, stejně budete u obrazovky nečinně sedět a sledovat rotující kolečko místo minuty 30 vteřin. A to není fajn.

PLAYSTATION 2 NECHÁVÁ POZDRAVOVAT

Druhé hlavní ALE je daleko komplexnější na vysvětlení. Ve stručnosti – celá hra působí jako sborník (některých) nejhorších designových rozhodnutí, kterými můžete hráči házet klacky pod nohy. Přičemž ty největší „špeky“ jsou skryty až na samotném konci, kdy se celý dojem zlomí z „ono to vlastně není tak špatné“ na „tak tohle teda dělat nebudu“. Ano, máte za sebou několik hodin docela příjemné zábavy, ale ve chvíli, kdy se dozvíte, že abyste viděli nikoliv vše, ale něco dalšího, musíte obětovat několik hodin nezajímavým vedlejším úkolům, nejraději byste hrát přestali. Přímo se s tím pojí také problémy, vyvstávající z již zmíněné jisté archaičnosti designu. Naštvou vás hned na několik způsobů. V tom, že nemůžete jen tak přepínat mezi všemi robotickými společníky, ale musíte si vždy nesmyslně vybrat dva a k ostatním se vracet skrz ne úplně logicky rozmístěné cestovací stanice. V tom, že vás hra nutí objevovat na vlastní pěst, ale dá vám k tomu na pomoc ten nejhorší možný mapovací systém. V tom, že vás nutí do zblbnutí opakovat zprvu nepovinné úkoly stále znovu, abyste z nich získali skutečně vše, a milostivě si tak mohli otevřít i poslední kousek příběhu. To není nic nového. I v takovém Batman: Arkham Knight byl finální příběhový střípek schován za tunou vedlejších misí. Ale po dokončení hlavního děje ve vás hra nezanechala zvláštní pocit prázdnoty, že jste vlastně (zatím) ničeho pořádného nedosáhli.

Ve výsledku máme co do činění se zcela průměrnou hrou, kterou trochu pozdvihuje nad šedivou hranici zajímavý svět.

ReCore působí, jako by si jí tvůrci nebyli stoprocentně jistí. Lidem se v traileru líbili naši roboti? Tak to bychom asi měli přidělat do hry něco, co je donutí mezi nimi uměle přepínat. Oni si taky mysleli, že to bude plné cool střílecích pasáží? Honem, trochu upravíme konec a skryjeme ho za nutnost posbírat určitý počet věcí. Když se jmenujeme ReCore, tak by mělo být vytahování jader z robotů cool a s minihrou navrch? Radši tam přidělejte to, že když lidi rozstřílí robota bez toho, tak dostanou nejen trošku jádra, ale taky součástky na upgrady. Ve výsledku máme co do činění se zcela průměrnou hrou, kterou trochu pozdvihuje nad šedivou hranici zajímavý svět, v němž se odehrává, a arkádová hratelnost. Bohužel, nic víc od ní nečekejte.

ReCore
Xbox Xbox One
Windows PC

Verdikt

Zapomeňte na stylové trailery. ReCore je průměrná střílečka s exploračními prvky, kterou táhnou dolů velké technické problémy a prapodivná rozhodnutí jejích tvůrců.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama