Rain

Když je člověk dospělý, často sentimentálně vzpomíná na své dětství. Nejen na konkrétní okamžiky, ale spíše na pocity a neopakovatelnou radost z maličkostí. Sám často z legrace říkám, že bych si zase jednou přál, aby mě něco dokázalo potěšit tak, jako malé děti běhání v kaluži vody. Pokud i na vás někdy padne tíseň z dospělosti a pomíjivosti vlastního života, který nám jako proud vody utíká mezi prsty, poradíme vám, jak se alespoň na okamžik vrátit do doby dětských her.

HRAVÉ UMĚNÍ

Louže a lijáky nejsou v tomto případě jen symbolem, ale přímo hlavní stavební kameny novinky Rain, která vychází exkluzivně pro PlayStation 3 jako stahovatelný titul navazující na úspěšné experimentální počiny japonských vývojářů ze Sony. A ačkoli jde v případě těchto her často o nebezpečný balanc na ostří nože při vyvažování formy a obsahu, který navíc většinou nekončí dobře, v tomto případě se autoři nenechali zbytečně unést svými uměleckými ambicemi. Výsledkem je počin, který je nejen originální a okouzlující na pohled, ale současně se také dobře hraje.

Coby bezejmenný chlapec se v minimalisticky pojatém malovaném úvodu zahledíte do deště, abyste pod přívalem kapek odhalili siluetu neznámé dívky. Jakmile si uvědomíte, že ji pronásleduje podobně neviditelná postava děsivého monstra, kterou rovněž zjeví až déšť, rozhodne se vydat v jejích stopách. Pátrání po záhadném děvčeti vás ale zavede do světa mnohem strašidelnějšího, než je většina dětských nočních můr. Do deštěm věčně zkrápěného města, které by mohlo, ale také nemuselo být kupříkladu Paříží 30. let, v jejíž potemnělých uličkách na vás čeká tísnivá znepokojivá atmosféra a další otázky.

DÉŠŤ, SPOJENEC I NEPŘÍTEL

Stejně jako dívka, kterou jste se vydali hledat, náhle ztrácíte svou fyzickou podstatu a vaši přítomnost odhalí jen déšť. Zprvu je vaším pomocníkem a pomáhá vám v pohybu po neznámém světě. Záhy se ale stává i nepřítelem, a to když narazíte na četná monstra, často spolu vzájemně soupeřící, před nimiž se musíte ukrývat tak, že vstoupíte pod střechu a doslova zmizíte všem z očí. Nejen nepřátelům, ale i sami sobě coby hráči, a orientovat se tak náhle musíte za pomoci vlhkých stop, šplouchání v kalužích anebo padajících předmětů, které zvrhnete v uzavřených prostorech.

"Nejdůležitější jsou v Rain emoce a nálada, kterou ve vás hraní evokuje."

Rain je dobrodružnou adventurou s prvky survival hororu, která ovšem nestojí na soubojích, ale naopak vyhýbání se konfrontaci a řešení hádanek a puzzlů, které vám umožní postupovat kupředu. Jen stěží přitom narazíte na nějaký zákys, vývojáři se vás nesnaží vyloženě prověřit. Namísto toho plynule řešíte jednu drobnou hádanku za druhou a pokud si přeci jen nevíte rady, hra vám v případě neúspěchu nebo úmrtí na vaše vyžádání ráda poradí. Zdejší svět je přitom doslova posetý checkponity, takže si nemusíte s případným nezdarem lámat hlavu. Zpravidla pokračujete bezprostředně před nevydařenou pasáží.

JEDNODUCHOST NADE VŠE

Originální audiovizuální pojetí podtrhuje minimalistická výprava v čele s příběhem, který nám neviditelný vypravěč průběžně předkládá prostřednictvím titulků, rozesetých všude po zdejším světě. Ačkoli je Rain hodně lineární a víceméně omezená hra bez větší svobody pohybu, překvapivě si v jejím světě nebudete připadat svázaní a uzavření do tunelu, který si přitom fakticky uvědomujete. Přispívá k tomu bezesporu i statická kamera, s níž vývojáři šikovně pracují při budování atmosféry, a znovu se tak inspirují u survival hororů. Ovládání je pak podobně jednoduché jako zbytek hry. Pravou analogovou páčku tentokrát nevyužijete a kromě té levé – pohybové - už si vystačíte jen s trojicí tlačítek pro běh, skok a interakci s okolím.

Smyslem hry není týrat vás vysokou obtížností ani šokovat detaily. Jednoduché mechanismy vám naopak přejdou rychle do krve, a tak se záhy naučíte přirozeně využívat nejrůznější schovky, předměty k odlákání nepřátel a někdy i prvky, umožňující vám v pravou chvíli na sebe upozornit. Na ty dojde přibližně v druhé půlce z celkových osmi kapitol, kdy se setkáte se záhadnou dívkou a nástrahám zdejšího světa budete čelit společně. V těchto momentech nelze nevzpomenout na podobně laděné ICO, když jste znovu nuceni starat se o bezbranné křehké stvoření, které je na vás do značné míry závislé, ale v ten správný moment umí rovněž přiložit ruku k dílu.

EMOCE VERSUS STATISTIKA

Nejdůležitější jsou však v Rain emoce a nálada, kterou ve vás hraní evokuje. Je to něco, co můžete jen těžko postihnout slovy. Nemůžeme vám proto beze zbytku slíbit, že se vám hra bude líbit. Pokud bychom ji měřili skeptickým okem, můžeme si oprávněně postěžovat na omezenou délku, která nepřekročí svou stopáží dva filmy. Stejně tak někdo může být někdo rozhořčen, že nečelí větší výzvě a hra je zbytečně měkká a odpouští chyby i svátečnímu hráči. A ani grafika není po technologické stránce žádným výkřikem dokonalosti. Tváří v tvář mysterióznímu světu, který je důvěrně známý a přitom tak cizí, ale nelze zůstat chladným kalkulujícím strojem. Do hry vás totiž vtáhne mlčenlivá tíživá atmosféra, kterou jako sluneční paprsky probleskuje tklivá melodie akordeonu. Zkuste se sami na moment zaposlouchat do melancholické titulní skladby Clair de Lune od Clauda Debussyho a rázem budete o krok blíž poznání, jestli tohle je ten titul, na který máte právě náladu.