Path of Exile

Úvodní a nepříjemně dlouhý loading je za námi a už už se vrháme vstříc dalšímu dobrodružství. Tím je Path of Exile, akční RPG postavené na časem obroušených principech akčních RPG her. O horkou novinku se však tak úplně nejedná, v těchto dnes sice vidí světlo světa plná verze hry, betaverze však již nějaký ten pátek běžela a byla otevřená všem dobrodruhům.

Ti odvážnější tedy již vědí, jaká tato hra vlastně je, ostatní nechť čtou dále a také zkouší na vlastní kůži – Path of Exile je totiž další ze zástupu F2P her. Dnes však více než kdy dříve vytanula na mysli otázka aktuální pro jakýkoli přetěžovaný žánr – má cenu razit si cestu inovativními prvky nebo se spokojit se stokrát odzkoušeným a pouhou evolucí stávajícího?

ZAHOŘKLÁ RADOST

Přiznejme si to hned na začátku, Path of Exile se nesnaží o kdovíjakou revoluci žánru. Novinek a novátorských přístupu by jeden pohledal, ty stávající a zažité se však vracejí ve vypiplanější podobě. Na jednu stranu tedy dáváme palec dolů za absenci inovace, na straně druhé plesáme nadšením nad vyladěností a samotnou zábavou. Druhé kafe a třetí hodina ranní, to mluví samo za sebe, pachuť na jazyku však trvá. Je na každém, zda raději vyhledává novinky či se chová jako konzerva, nulová pořizovací cena je však silným argumentem.

Vyhrát souboj s bossem jen díky jeho zaseknutí o překážku, to není zcela v pořádku...

Základní myšlenka je tedy jasná a nezbývá, než se pustit střemhlav do boje. Jste vyvrhel, exulant z donucení. Po vybrání si své třídy (honosně pojmenované, za každou se však skrývá někdo povědomý) se ocitáte v zemi zvané Wraeclast. Třída hráče určí i jeho příběhové pozadí, ten kousek textu však praktický dopad na hratelnost nemá. Ale jak už to tak bývá zvykem, něco je špatně a je jen na vás, abyste se tomu podívali na zoubek.

ŽIVÍ MRTVÍ

Wraeclast je ostrov plný překvapení, tím největším pro přeživšího vyvrhele je to, že zemřít tak docela nelze. A to neplatí jen pro vás, mrtvá bestie sice zůstane mrtvou až do dalšího přihlášení, většina z nich však byla mrtvá ještě s předstihem – klasické řady nepřátelských potvor doplňují zástupy chodících zdechlin. A s povděkem kvitujeme, že co se nepřátel týče, dávají autoři na odiv solidní dávku fantazie. Jen škoda, že jsou ty potvory často až k uzoufání blbé. Vážně, vyhrát souboj s bossem jen díky jeho zaseknutí o překážku, to není zcela v pořádku.

i Zdroj: Hrej.cz

Nicméně, v této cenové kategorii je třeba mít oka trochu přimhouřená a mít vůli dívat se takzvaně pod pokličku, o čem ta hra je, na jakých základech stojí a co hráči nabízí. A zde tkví nejsilnější stránka Path of Exile stejně tak jako největší zápor. Hratelnost je totožná s jinými akčními RPG a přináší naprosté minimum inovací. Kupředu, drtit myšidlo, zběsile levelovat a prodírat se hromadou lootu. O ničem jiném to ve své podstatě není. Fandové prvních dvou dílů Diabla nechť nastraží kurzory.

Abychom ale nekřivdili, nějaké ty světlé a od mas odlišné prvky zde přeci jen nalezneme. Tak třeba lektvary zdraví a many jsou ve formě stále se obnovujících lahviček – příjemná změna, která nijak hráče nezatěžuje a nezdržuje. Nádoby nemají dno, tedy alespoň za předpokladu, že je na začátku souboje neotočíte dnem vzhůru doufaje, že to přeci nějak dopadne.

Dalším ani ne tak inovativním jako spíš celkově příjemným prvkem je vývojový strom. Ten je skutečně obrovský a zajímavá není jen obrovská variabilita v tom, kterým směrem se vydáte s vývojem pasivních dovedností vaší postavy, ale také následná aplikace skillů aktivních. Každý takový je reprezentován gemem, ten se hráči objeví v inventáři a použití probíhá vložením do libovolné části vybavení. Každá část výbavy pak snese jen určité množství takto získaných dovedností a celkové maximum je stanovené na sedm, jejich kombinacím se však meze nekladou a mohou vznikat vcelku originální variace, kdy jeden skill ovlivňuje druhý a naopak. Způsob úpravy postavy je to zajímavý a dost se nám zamlouval, dává však podtrhnout jedné zásadní věci a nedostatku hry - nepřehlednosti.

JEDNODUCHÝ? ANI NÁHODOU!

Path of Exile jde proti proudu zdánlivě nekonečného zjednodušování her. To sice pochopitelně není vůbec na škodu, intuitivnější a hlasitá nápověda jak hrát by ale tomuto titulu setsakra slušela. Nepřehlednost je pak ještě podtržena docela mizerně zpracovanou mapou aktuální lokace a nevhodným úhlem kamery – například střelba na hráče zpoza obrazovky není tak úplně vzácná. A to nás vůbec nepotěšilo.

Ale co naděláme, PoE je návykovou záležitostí a odladěným akčním RPG jako žádné jiné. Druhé Diablo našlo mocného vyzyvatele, obrovské množství generovaných map, zábavná kooperace a vývojový strom, jež vás nechá dělat psí kusy – PoE má vše, tedy téměř.

My se zkrátka vůbec necítili unešení divokou hratelností á la jiné akční RPG a ruku v ruce s minimem inovace udělujeme hře tři bodíky. Mějte však na paměti, že konečný verdikt je jen a jen na vás a na vašem vkusu. Nás zkrátka Path of Exile dotlačil jen k línému pozvednutí obočí, pokud jste ale žánrové konzervy, tak vás čeká nejedna bezesná noc.