NHL 14

Shodli jsme se na tom, že recenzovat GTA V je podstatně jednodušší, než kritickým okem posuzovat letošní NHL od EA Sports. Člověk se zkrátka neubrání dvojímu metru, který je nutný aplikovat na ročníkové hry a musí se na hru dívat jako hráč-veterán i hráč-nováček. Přístup obou těchto skupin k NHL 14 se totiž diametrálně liší, a zatímco veteránům bychom nákup spíše nedoporučili, nováčci dostanou plně funkční, zábavnou, trvanlivou a ucházejícím způsobem vypadající sportovní simulaci. Proč ale všechny tyhle řeči kolem?

Důvod hledejte v blížícím se příchodu nových konzolí, na které se jako hráči můžeme směle těšit, ale právě vývojáři z EA Sports kvůli nim museli dojít ke mnoha kompromisním řešením. Nezlobíme se, že dali pro letošní rok přednsot fotbalu před hokejem, škoda jen, že svůj plán nedotáhli do konce a týmu, který připravuje NHL, nedali zkrátka volno. Kontinuita ale musí být zachována, a tak se letos dostává do obchodů hra, která oproti loňskému roku přináší jen minimum změn. A ne vždy k lepšímu.

Hlavou proti zdi

Loni se nám zdaleka nejvíce zamlouval nový systém bruslení, díky kterému se hra trochu zpomalila a mnohem více připomínala hokej. Letos můžeme jen protáhnout obličej a začít kroutit hlavou, co vedlo vývojáře k tomu, že už poněkolikáté zvýšili agresivitu hráčů. Snaha zalíbit se americkému publiku? Možná. Provaření nového soubojového systému? Zcela určitě!

To máte tak - vezmete Fight Night, vyextrahujete z něj fyzikální systém, trochu ho zjenodušíte, uberete pár zásahových bodů a frknete ho do hokejové simulace. Výsledkem jsou atraktivní bitky, kde už nestačí jen zuřivě kvedlat páčkou, ale musíte cíleně volit směr i nápřah úderu, případně se krýt. Dobrému pocitu pomáhá i 3rd person kamera, která navíc zabírá scénu z výšky, tím ale všechno dobré končí.

Jednoduše se neumíme přenést přes to, že takových bitek vyvolá umělá inteligence během jediného zápasu pět, šest, to je zkrátka i na NHL příliš. Jistě, při hře dvou živých hráčů se můžete bitce vyhnout (nereagovat na ni), při hraní dlouhé sezóny v singlu ale budete po chvíli docela unaveni. Hra se tím navíc nepředstavitelným způsobem kouskuje, čemuž nakonec nepomáhá ani poměrně benevolentní rozhodčí, který sem tam přehlédne i jasný faul na hráče bez puku. A že takových faulů můžete dělat, kolik chcete, zasáhnout soupeře je totiž zase o mnoho snazší, než tomu bylo loni, což je znát především v online hře, která se mění na festival hitů. Nelíbí se nám to a chceme loňské pojetí hry zpátky, ach jo...

Obrana tvrdí muziku

Ne všechny změny v hratelnosti jsou ale ke škodě, kladně hodnotíme zejména mezihru a obrannou činnost. Projet mezi dvěma, třemi hráči, už není samo sebou a díky poměrně přesnému přebírání hráčů jednotlivými obránci často skončíte v rohu, odříznutí od spoluhráčů. A stává se tak i v multiplayeru, ať už offline, nebo online. Nechat bránění alespoň částečně na umělé inteligenci se tedy letos opravdu vyplatí, a vy tak můžete například s centrem kroužit před vlastní brankou, sledovat situaci z povzdálí a vyčkávat, odkud vypadne puk. Přechod do útoku je pak podpořen rychle reagujícími výpady zbylých dvou útočníků, což vede k pěkným brejkovým situacím a poměrně hezkým gólům.

Obligátním tématem každé sportovní hry, NHL pak obzvlášť, jsou brankáři, a ti se letos o kvalitní zážitek příliš nezasloužili. Téměř v každém zápase pustí za svá záda alespoň jednu vyslovenou minelu, a to nemluvíme o klasických hokejových situacích. Nezřídka se stává, že puk díky stále propracovanějšímu fyzikálnímu systém poskakuje po výstroji a ruku v ruce s omezenou animací pohybů strážců branek si ho nebožák srazí za svá vlastní záda. Třeba helmou, špičkou brusle, vyrážečkou... čímkoliv.

Máme si kde hrát?

O prezentaci a grafickém zpracování netřeba cokoliv obšírně vysvětlovat. Hra si drží mezi konzolovými hrami svůj standard a z výše jmenovaných důvodů recykluje loňskou hru. Novinkou jsou jen podlitiny a krvavé fleky v obličejích hráčů, kteří se během zápasu zúčastnili bitky, a to jsou většinou všichni včetně brankářů. Pojďme se proto raději podívat, co nového přináší NHL 14 na poli herních módů.

Věru, není toho mnoho, pár novinek a vylepšení jsme ale přeci jen našli. V první řadě jde o Anniversary mód, který oslavuje dvacet let od vydání legendárního NHL 94. V enginu aktuálního ročníku se snaží drobnou změnou textur (modrý led, ukazatele hráčů v podobě hvězdy) připomenout stařičký díl a nabízí poměrně dobrou alternativnu pro starší hráče (ahoj, táto!), kteří si na propracovaný systém ovládání netroufají. Jako závan nostalgie funguje Anniversary skvěle, škoda jen, že ho nejde hrát online.

"Mezi novinkami vyniká Anniversary mód, který oslavuje dvacet let od vydání legendárního NHL 94."

Druhým hodně viditelným vylepšením je mód Live the Life, který rozšiřuje možnosti Be A Pro režimu a vkládá do hry osobitější prvek v podobě rozhovorů s novináři či vedením klubu. Nejde sice o nic sofistikovaného, vše je zpracováno jako statické menu s možností výběru z několika stále se opakujících alternativ, je ale poměrně zajímavé sledovat rostoucí či klesající přízeň u fanoušků, nebo třeba rodiny. Má to pak vliv na váš schopnostní růst, ale také na délku pobytu na ledě, či benevolenci v hodnocení vašeho výkonu během hry. Celkově ale nejde o nic převratného, bez čeho by nemohli majitelé předchozího ročníku být, proto znovu upozorňujeme, abyste chudší nabídkou oproti NHL 13 nebyli ve výsledku zklamaní.

Oddych na střídačce

A tím se dostáváme k rozpolcenému konci, který nemůžeme oddalovat dalšími odstavci textu. Bez obalu, já osobně si NHL 14 nepořídím a spokojím se s tím, co nabízí NHL 13. V redakci ale věříme, že se mezi vámi najdou tací, kdo si s vidinou stále klesající ceny X360/PS3 třeba konzoli pořídili a chtěli by se připravit na zimní sezónu. V žádném případě tedy nebudete zklamaní- ostatně, ve hře je stále i česká Extraliga - jen se připravte na to, že se vám investice doopravdy vyplatí zřejmě až za rok. Do té doby zůstává NHL 14 nadprůměrnou hokejovou simulací s kapkou agrese navíc. Nic víc, nic míň.