Europa Universalis IV Recenze Europa Universalis IV

Europa Universalis IV

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

20. 10. 2013 22:39 7
Reklama

Paradox Interactive už mají na svém kontě pořádné množství úspěšných strategií, jež by se také daly označit jako historické simulátory. Hearts of Iron dávají možnost prožít si po svém druhou světovou válku, Crusader Kings zvou do středověku, Victoria do 19. století... ale vlajkovou lodí přese všechno zůstává Europa Universalis. Oblouk klenutý od poloviny 15. do začátku 19. století pokrývá tolik zajímavých událostí – pád Byzance, turecké nájezdy, objevení Ameriky, německou a francouzskou reformaci, třicetiletou válku, vyhlášení nezávislosti, Velkou francouzskou revoluci, anebo krvavě potlačené povstání etiopského lidu úpícího pod jhem slezských koloniálních pánů.

Počkat, počkat, říkáte? Že se to poslední nikdy nestalo? Konec klepání na čelo – v tom je právě největší kouzlo Europy. Historická data, jak je uvádějí učebnice dějepisu, jsou pouze výchozím nastavením, jakmile se ale poprvé rozeběhne herní čas, může být všechno jinak. Robustní systém se od dějin odpichuje a pochopitelně vede hru tak, aby postupně během staletí došlo k rozvoji technologií, válkám, kolonizaci a přelévání moci mezi aliancemi a územními celky. Hráči ale zůstává mimořádný prostor pro vlastní iniciativu. Za vše mluví už úvodní obrazovka singleplayerové kampaně. Hráč si může vybrat libovolné startovní datum v rozmezí let 1444 a 1821. Přitom EU nabízí některá zajímavá data a doporučuje národy, za které je dobré hrát – ale vybrat si lze kohokoliv z obrovské mapy světa. A vedle toho, že hra za africké nebo americké národy má svá specifika, jde zároveň i o nepřímou volbu obtížnosti. Ne – tady se nehraje na easy, normal a inferno, kdo chce mít snadnou práci, zvolí Francii, kdo chce výzvu, ujme se českých zemí, a kdo je z podstaty sebevrah, může si zkusit třeba Aztéky. Mizivá technologická úroveň, vysoká cena za vývoj, hladoví kolonizátoři... za některé národy se zkrátka nedá "vyhrát", úspěchem je už jen přežít déle než půl století.

Jaký král, takový stát

Skvělou zprávou pro fanoušky série je, že Europa Universalis IV obsahově nestrádá v porovnání se třetím dílem, a to i s přihlédnutím k jeho rozšířením mody a patchi. K lepšímu je pak i valná většina změn, které autoři provedli v herním systému. V diplomatické a panovnické části je to konkrétně znatelná inspirace mechanismy Crusader Kings 2. Osoba vládce určuje výkonnost státu v několika složkách. Získané body do administrativy, vojenství či diplomacie se různí podle toho, zda vládne silný král, anebo churavé nedochůdče. Hráči tak ubývá práce s posuvníky a přibývá starostí, za co vygenerované body utratit. Svou cenu mají totiž všechny akce: zvyšování stability, kulturní konverze, snížení inflace, výzkum technologií atd.

Technologický strom propojený se systémem národních idejí dává dohromady zajímavý nástroj ke specializaci země podle toho, jaké má cíle, a zvažování, zda spíše vsadit na obchod, rozvinout špionáž, anebo vsadit na hrubou vojenskou sílu, je vždy stejnou měrou obtížné jako vzrušující. Snad už žádné jiné RTS nestráví hráč tolik hodin v zastaveném čase nad strohou textovou tabulkou, a mnohé volby si vyžádají nejen soustředěné zírání, ale i kolečko okolo kávovaru a v pokročilejších hodinách i sklenku červeného a poslech muzikálu pro navození správné mocnářské nálady ;-).

Válka přináší jen neštěstí

Výrazně více než pro třetí díl platí pro EU IV, že válka je až posledním řešením. Obvykle pak nejde o válku "ukusovací", ale spíše o prudký střet několika aliancí. Hráči jsou vedeni okolnostmi k tomu, aby si hledali mocné spojence a penalizováni za agresi na vlastní pěst. Proto je obrovsky důležitá přehlednost vzájemných vztahů. Mezi zeměmi se může rozvinout rivalita, jež automaticky penalizuje snahy o sblížení, umožňuje snadné hledání casu belli a zvyšuje odměny za vyhrané střety. Zajímavou změnou je také fakt, že vzájemný vztah nevyjadřuje jediné číslo, ale může se stát, že díky akcím diplomatů budou mít Rakušané Poláky raději, než oni je. Ale zejména hře prospívá transparentní zobrazení všech diplomatických vazeb a důvodů, proč je výsledné číslo třeba zrovna -37 – hráč má tedy okamžitě jasno, co brání alianci s litevskou říší, anebo proč se jeho spojenec nechce pustit do války s Dánským královstvím.

"Vzájemný vztah nevyjadřuje jediné číslo, ale může se stát, že díky akcím diplomatů budou mít Rakušané Poláky raději, než oni je."

V praxi solitérské pokusy většinou končí po pár minutách – razantní zhoršení vztahů, někdo z rivalů si přivolá mocného spojence, a ejhle, po moravských polích rajzují maďarské pluky a plení, na co přijdou. Válka je navíc velmi drahá a rychle psychicky vyčerpává obyvatele, takže klesá ekonomická výkonnost říše. A po pravdě: ostatní části Europy jsou i větší zábava. Zejména zpočátku extrémně zdlouhavé dobývání založené na hodu kostkou se vzrůstající pravděpodobností, že se podaří prolomit obranu, či občas nelogické kroky AI (spojenci místo přispěchání na pomoc do důležité bitvy táboří u nevýznamného hradu) dovedou zkazit náladu.

Tabulkové šílenství? Nepropadejte panice...

Hráči jsou v Europě Universalis IV vedeni za ručičku více než v minulých dílech. Začátečníkům přijdou k duhu dobře zpracované tutorialy a kladem je v tomto směru i trochu kontroverzní přítomnost úkolů. Mise jsou posunem k větší linearitě, i když hra stále zůstává na poměry žánru výjimečně otevřenou. Za každý národ lze každopádně plnit celou řadu úkolů, od jednoduchých typu uzavření aliance se sousedy či kulturní asimilace již obsazené provincie, po náročné a dlouhodobé typu napravení vztahů s velkým rivalem. Odměnou za mise jsou body prestiže, a tak se vyplatí je alespoň tu a tam plnit, což možná nebude po chuti ortodoxním fanouškům série, ale ani tak nic nebrání tomu jít o trochu svízelněji vlastní cestou.

Alespoň zmínka pak musí padnout také o přepracovaném obchodování. Neustále vysílání obchodníků do center byla jedna z bolístek třetího dílu. Nyní je získávání vlivu komplexnějším výpočtem – záleží na počtu vlastněných provincií v okolí centra, na obchodní síle země, či na množství ovládaných center v rámci stezky, kterou cestuje určité zboží. Výsledek není o mnoho zábavnější, ale aspoň ne tak otravný jako u trojky.

"Mise jsou posunem k větší linearitě, i když hra stále zůstává na poměry žánru výjimečně otevřenou."

Každopádně je Europa Universalis IV splněným snem pro všechny, kteří se zatetelí nad vhodně položenou otázkou, "co by se stalo, kdyby?" a chtějí si odpověď okamžitě ověřit v praxi. Všestranně vylepšený herní systém, neuvěřitelný rozsah a pestrost hry i její otevřenost fanouškovským úpravám a modifikacím znamená, že se její hraní může protáhnout ne na desítky, ne na stovky, ale snad i tisíce hodin.

Europa Universalis IV
Linux Linux
Windows PC
Apple Mac

Verdikt

Vynikající a téměř bezchybná historická strategie, která podněcuje zvědavost hráče a dává možnost vyzkoušet nespočet dějinných scénářů.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama