Deadfall Adventures
Nebudu nic zastírat, mám rád mix přímočaré akce a třeba i trochu pokroucené historie ve stylu Tomb Raider, Uncharted nebo Indiana Jonese. Ani jedno z toho mě neuráží a naopak si dovedu podobné hry skvěle užít. Právě proto jsem se na sice zajímavě, ale beznadějně béčkově vyhlížející Deadfall Adventures hodně těšil. Bohužel to byla chyba, protože zajímavá je tahle hra pouze v trailerech a v praxi nabízí jen pochybné produkční kvality a nevýraznou hratelnost.
ŠPATNÝ INDY
Většině z vás už asi došlo, že Deadfall Adventures jsou něco na způsob legendárních akčních adventur s Larou Croft nebo Nathanem Drakem. Zkrátka svižná akce prokládající bezhlavé střílení hodinami dějepisu z lavic základních škol a z prstu vycucanými historickými kulisami. Přesně to ukazovaly i všechny trailery, které tak trochu popíraly béčkovou auru celého titulu. Naneštěstí to všechno byl jen velký klam a novinka polských The Farm 51 je neuvěřitelným zklamáním.
Už prvních pár kroků Jamese Quatermaina všemi žánrovými schématy a nekonečnou plejádou klišé doslova smrdí. Zběsilá jízda napříč egyptskou pouští, antarktickými mrazy a bujnou džunglí zkrátka není nic objevného a jakýsi pozůstatek bájné Atlantidy, po které ve hře všichni pasou, už je jen pověstnou třešničkou na dortu. Na dortu plném nevýrazných postav, předvídatelných zvratů a neskutečně otravných nacistů. Ano, až tak okatě se autoři chtějí srovnávat s Indiana Jonesem. Bohužel se jim to vůbec nedaří a zasazení do nedávné minulosti působí spíše kontraproduktivně - oproti slavnému konkurentovi je totiž Quatermain jen nudný suchar.
ILUZE KRÁSY
Niť ale nezůstala suchá ani na Nathanovi Drakovi, k jehož patáliím se Deadfall Adventures hlásí audiovizuálním zpracováním. Zneužití práce Naughty Dog ale není zase tak špatný nápad - hudba a grafická stylizace nejsou ani zdaleka největším problémem téhle hry. Naopak se odvažujeme říci, že i navzdory ne zrovna zářivému technickému zpracování, hodně mázlým texturám a neskutečně krabicoidním modelům mají tahle dobrodružství slušnou atmosféru.
Celá snaha o efekt se ale autorům vymstí v okamžiku, kdy se pokusíte udělat byť jen dva kroky z předem udané cesty.
Lokace totiž nepostrádají monumentální rozměry, a co si budeme povídat, starověké chrámy budou vždycky vypadat dobře, obzvláště když je přikryjete tmou a přidáte sníh. Celá tahle snaha o efekt se ale autorům vymstí v okamžiku, kdy se pokusíte udělat byť jen dva kroky z předem udané cesty. V takovém případě začnete narážet na neviditelné zábrany, na slepé uličky a za každou zdánlivě rozlehlou odbočkou objevíte falešnou iluzi svobody. Ve skutečnosti se tedy jedná o hru hodně malou a co se na první pohled zdá pěkné, po delším zkoumaní vypadá na čistý průměr.
BEZ BATERKY ANI RÁNU
Se stejnou iluzí se snaží čarovat i hratelnost. Autoři se jednoduše pokusili zabalit hloupou FPS do kabátku akční adventury, a tak je samotné střílení prokládáno hádankami. Jejich obtížnost je však zcela nicotná a většinu času tedy opravdu jen střílíte. Vzhledem k tomu, o jak nepopulární činnost v prostoru akčních adventur jde, umíte si asi představit míru „zábavy“ sami. Zbraní je sice dostatek, ale všechny se chovají téměř stejně a rozdíl třeba mezi brokovnicí a samopalem je minimální. Fakt! Když k tomu připočteme podivně se chovající umělou inteligenci, která dokonce ani nereaguje na to, když ji vpadnete do zad, je to fakt děsivá bída.
Více jsme se bavili snad i u zautomatizované akci ve starších Tomb Raiderech. Nejen, že byla mnohem lépe promyšlena, ale především se v drtivé většině případů jednalo o mnohem efektnější podívanou. Snad jediný světlý moment a troška invence přijde na scénu s nástupem jakýchsi zombíků. Ty musíte po vzoru Alana Waka zbavovat štítu temnoty pomocí baterky, čímž se autorům alespoň podařilo slušně rozbít stereotyp a míchání lidských a fantaskních nepřátel na rozdíl od hádanek docela funguje. Docela funkční pak je i RPG systém, který dobře motivuje k hledání poschovávaných předmětů a plnění achievementů.
ŠPATNÁ PARTIE
James Quatermain se tedy snaží křečovitě začlenit do společnosti, ke které rozhodně nepatří. Zatímco Nathan je švihák, jenž vás sbalí na prvním rande, Indy vtipný staroušek, kterému to myslí a Lara exotická kráska, jenž stále něčím překvapuje, dnes propíraný dobrodruh je tuctový chudák. Na první pohled vypadá na ucházející partii, ale pod povrchem se schovává podprůměrná střílečka okořeněná hloupým pozadím.
Verdikt
Tuctová střílečka, která nabízí na první pohled zajímavé lokace plné historie a tajemna. Ve skutečnosti je však i ta krása hrozně pomíjivá a herní mechanismy jsou kulantně řečeno podprůměrné.
