Rayman Origins

Hra Rayman Origins má jednu vlastnost, kterou jí většina titulů dneška může leda tak závidět. Jakmile se dostanete do herního menu, pohltí vás naprosto pohodová nálada a na tváři se vám objeví přihlouplý úsměv blaženosti, který tam zůstane až do chvíle, než se od této roztomilé plošinovky zase odpoutáte. Rayman Origins je dětinská skákačka s desítkami roztodivných žvatlajících stvoření, hektickým tempem a překrásným 2D provedením. A zároveň je zářným příkladem toho, že ještě stále existují hry, které se dají hrát jen pro samotný požitek z hraní.

Úlet do malované fantazie

Nemám ve zvyku začínat recenzi povídáním o vizuální stránce, tentokrát však musím udělat výjimku. Rayman Origins vás svou překrásnou ručně malovanou 2D grafikou odrovná spolehlivěji než 90 % současných 3D titulů. Vše je překrásně detailní, barevné a „čisté“ a celé to pozitivní ladění se vám dostane pod kůži během pár sekund. Zůstane tam navíc i ve chvíli, kdy se v pozdějších fázích hry dostanete do temnějších a náročnějších prostředí a právě to je jedním z důvodů, proč se k ní budete vracet, i když už budete určitý level opakovat třeba dvacetkrát. Tohle nemá strhující příběh, důmyslný vývoj postavy ani hektolitry prolité krve, k monitorům vás to ale připoutá stejně spolehlivě.

Celá hra se navíc nese na pohodové hudební vlně, která skládá dohromady roztodivné zvuky vydávané obyvateli Raymanova světa, bubnování na bubínky všech typů a báječnou sestavu dalších funky nástrojů. A pokud si vás muzikální ladění nezíská již v menu, rozhodně se tak stane při perfektním úvodním intru. Audio je zkrátka dalším nadprůměrným prvkem a ruku v ruce s vizuálnem dává dohromady zážitek, s nímž se málokterá konkurenční hra může měřit (napadá mě snad jen New Super Mario Bros). A nejlepší na tom je, že tohle všechno člověk pocítí, ještě ani nezačne pořádně hrát.

Svižné, zběsilé, zábavné

Když pak konečně zmáčknete tlačítko vpřed a pustíte se do svižného probíhání a proskakování jednotlivými levely, Rayman vás nejspíš nijak nepřekvapí. Všechno to, pro co jsme si ho zamilovali v původních hrách, je zpět, zabaleno do dobře vybalancované kombinace zábavných prostředí, intuitivního ovládání a příjemně náročné obtížnosti. Vše je rychlé, naplněné energií a na nějaké postávání není příliš času – na většinu důležitých míst se zde dostanete leda tak, že se pořádně rozběhnete a několikrát vyskočíte.

Dostat se do hry a osvojit si ji nebude mít potíže žádný hráč, ani ten nejmenší. Projít ji do konce však bude vyžadovat zatraceně rychlé reflexy a dávku precizního prstokladu. Zážitek se pro mě naštěstí nikdy nestal frustrujícím a nuda zde byla neznámým pojmem. Kdykoliv totiž začnete cítit, že je čas na změnu, hra skutečně přinese svěží vítr; ať už v podobě nového prostředí (zamilujete si zvláště zasněžené útesy Mystical Pique), nové schopnosti (létání, plavání, zplošťování), či perfektních meziher (let na komárovi, podvodní scény).

Herní náplň a hektický multiplayer

S tím, jak se probíjíte jednotlivými levely, neustále sbíráte žlutá stvoření zvaná Lums (obdoba herních bodů), které vám odemykají nové světy, hratelné charaktery a další bonusy. Jejich získávání je výzvou, která sice běžného hráče nijak nefrustruje, ty, kteří mají rádi výzvu, však motivuje k vícerému projití každého kola a objevování skrytých míst. Vedle toho pak budete osvobozovat růžová stvoření zvaná „electoons“, nacházet King Lum charaktery, které u ostatních Lumů spustí veselý popěvek a zdvojnásobí na chvíli jejich hodnotu, budete sbírat speciální mince a likvidovat hordy zákeřné havěti – a u všeho se budete královsky bavit.

V multiplayeru se zábava ještě znásobí. Hektická povaha hry nabírá na intenzitě, hráči do sebe mohou vrážet, odrážet se jeden od druhého, pomáhat si a v případě, že se nepohodnou, mohou si uštědřit i pár facek. A většinou to děláte všechno najednou, zatímco se zoufale snažíte utéct před gigantickým ozubeným kolem, doběhnout na kus pevné země s plošinkami bortícími se těsně za vašimi zády, či obrovskými podvodními příšerami, před nimiž se není kde schovat. Vše to, co je zábavné v singleplayeru, se při hře více hráčů zintenzivní a z Rayman Origins se okamžitě stává záležitost k popukání, u které budete brečet smíchy stejně často jako uklidňovat divoce bušící srdce.

Negativa a ortel

Jediný aspekt hry, který by se dal nazvat negativem, jsou souboje s bossy. Levely jsou jimi proloženy poměrně nevyrovnaně a jejich náročnost se velmi nepředvídatelným způsobem liší. Zatímco u některých uděláte při zběsilém mačkání tlačítek díru do ovladače, hned ten následující zvládnete s prstem v nose. Za druhé negativum se pak dá považovat absence multiplayeru po internetu. Ne vždy se zkrátka sejde několik kamarádů u jednoho přístroje, hra po celosvětové sítí by tak značně rozšířila možnosti, jak si užít pořádnou bžundu.

Multiplatformový Rayman Origins vnáší svěží vítr do herního světa, který stále častěji vidí vycházet jen stokrát viděné střílečky, fádní automobilové závody a RPG bez špetky inovace. Ne že by hra byla kdovíjak originální, jenže to s jakou bravurou a nezaměnitelným stylem si v kouzelném 2D kabátku a s neodolatelnou hratelností klestí cestu konkurencí, na to je radost pohledět. Koupi Rayman Origins bych doporučil už jen z jednoho prostého důvodu: je třeba podporovat hry, které se staví k trendům zády a mají vlastní hlavu. Je třeba podporovat tituly, které vyznávají Zábavu s velkým Z.